[ rikárdo zankanela ]
 |
|
| |
defense [ 0 ]
- [ appearance ] Když se narodil, byl tak malý, až měli rodiče obavy, že bude jedním z těch, jimž se říká liliput. Nakonec s úspěchem atakoval hranici, kdy mu k dvěma metrům chybí deset centimetrů. Co je však jeho specialitou, jsou dvě věci. Prvně jde o vlasy, které vždy češe „na přehazovačku“. Vypadá to s jeho rostoucím věkem víc a víc nepatřičně, ovšem nesmí se zapomínat na fakt, že je majitel obuvní firmy a majitelé takových firem působí prostě jinak. Bez upraveného účesu nemůže z domu, i kdyby to měl být jen nákup. Tou druhou jsou vousy. Nechává je růst, ale zvláštní péči jim nedopřává, jsou pro něj jako další vlasy, jen na bradě. Nepěstuje je pro délku, pravidelně je zastřihává, jinak podle svých slov evokuje bezdomovce. Je závislý na parfémech a voňavkách, doma musí mít zásobu nejlépe více druhů, aby se to dalo střídat. Paradoxně na samotném oblečení tak puntičkářský není. Už jen z jeho funkce je nejčastěji k vidění v obleku, nebo alespoň v černých kalhotách s košilí a kravatou. Mimo práci nejčastěji sáhne po volnějším tričku a kraťasech. Zajímavostí je, že má postavu, která je na první pohled dílem měsíců dřiny v posilovně, ale on sám zásadně popírá jakoukoli návštěvu tohoto druhu podniku. Že by byla příroda až tak hodná?
- [ personality ] Inteligent, hezký a bohatý. Aspoň takhle působí. A působí tak oprávněně. Přes neznalost jakékoli bídy zůstal nohama na zemi. Jako šéf firmy je sem tam náladový, ale jinak spravedlivý, tedy v mezích možností. Co však může jeho osobnostní profil maličko dehonestovat, je jeho náklonnost k opačnému pohlaví. Neexistuje sukně, za kterou by se neohlédl a případně v duchu nepronesl nějakou poznámku, většinou nevhodnou. Občas sám sebe přirovnává k dobytku. Dle něj prý kvalita žen v Kapitolu upadává. Přítelkyni nemá, jeho nároky sice nejsou astronomické, ale má bohužel kliku na takové, kterým jde většinou jen o jeho majetek a takové partnerky ze srdce nesnáší. Sám pro sebe si stvořil stupnici o pěti částech, od A+ po D, a vždy, když nějakou ženu uvidí, skoukne ji pohledem a v duchu si ji někam do této stupnice zařadí. Dle svých slov D zatím nedostala žádná, ale C už prý nějaká ano. Nejlépe se cítí ve vysoké společnosti, nebo alespoň v rušné. Totéž se týká i prostředí. Než domek na venkově by si radši koupil byt u nejfrekventovanější silnice v Kapitolu. Na druhou stranu i takový na pohled dokonalý a úspěšný člověk má své mouchy. Kromě zmíněné náklonnosti k ženám je to i láska k drinkům, nejlépe alkoholickým. Rád se napije, v kapitolském baru je známou firmou. Při jedné návštěvě tam ztropil bengál, když se naboural do zásob baru a pak se vrhl na jednu ze servírek. Když další den přišel k sobě, a ta ostuda, co způsobil, mu došla, škodu po několikátém upozornění uhradil a veřejně se omluvil. Do inkriminovaného podniku i nadále smí, ale od té doby se drží na uzdě, protože moc dobře ví, že to nebylo nic hezkého. Barman vám klidně potvrdí, že se to stalo, a také vám potvrdí, že i přesto tam stále má veden účet, který vždy na konci měsíce zaplatí. Servírka, která tehdy jeho „útok“ zažila, se o tom nehodlala nikterak bavit. Byl prý „drzý a neslušný“. Ovšem lepších společníků, než je on, na pánské jízdy a drby o ženách a byznyse byste v Kapitolu asi našli málo. Někteří by řekli, že je na podobné věci „Bohem obdařený bohém“.
× × ×
- [ file 001 ] Narodil se v Kapitolu, a i když jako většina takových dětí sice dostal, na co ukázal, tak toho ovšem při detailním pohledu zas moc nebylo. Jiné zhýčkané děti měly tuny hraček, on nikoliv. Ne že by na ně rodičové neměli peníze nebo mu je nechtěli jinak dopřát, ale malý Ricardo je jednoduše odmítal. Stačilo mu jich pár, a dokud nebyly úplně na odpis, jiné nechtěl. Rád si je totiž spravoval, většinou jen lepenkou nebo lepidlem, s nářadím mu případně pomohl děda, neboť otec měl plno práce s firmou. Děda mu pomáhal, protože první setkání s nářadím skončilo děsným řevem a zapíchnutým šroubovákem v dlani. Dodnes je na jeho ruce patrná malá jizva v prostředku dlaně. Lékař se tehdy nechal slyšet, že kdyby do toho vložil větší sílu, ruku by propíchl naskrz. I tak ale poztrácel dost krve. Od té doby se každé činnosti, která by měla za následek větší krvácení, držel stranou. Vzdělání málem ani nedokončil, rok před ukončením si postavil hlavu s tím, že ho to nebaví a že to nebude nikdy potřebovat. Až na důrazný apel otce, který mu taktně naznačil, že když školu nedokončí, nebude mít možnost se podílet na chodu firmy, se kousl a studium dokončil. Co mu bylo slíbeno, se později stalo i realitou. Do tajů chodu podniku však pronikal už během studií, kdy jej zvláště zajímaly dodávky jednotlivých materiálů z krajů. Před několika lety dostal rodinnou firmu pod svá křídla. V prvních letech vlády se mohl spoléhat ještě na podporu táty, ten však postupně umenšoval svůj podíl. Nyní je Ricardovi přes čtyřicet a vyjma vedení obuvnické firmy se zhlédl i v Hladových hrách, konkrétně ve funkci uvaděče a eskorta ve Čtvrtém kraji. Za dobu výkonu této funkce už měl tu čest i s pozdějšími vítězi, takže ne vždy skončili „jeho“ svěřenci po smrti. Sice už patří k těm starším uvaděčům, ale pořád se snaží do toho dávat patřičnou energii a showmanství, které tahle činnost vyžaduje, o určité formě empatie nemluvě. Osobní život vede dosud jako svobodný muž, ovšem pro samé vedení a eskortování úplně upozadil potřebu najít si nějakou tu partnerku, která by mu posléze dala dědice, kterému by předal firmu dál. Nerad by ji totiž musel předat nějakému většímu výrobci, který by výrobu zjednodušil a udělal tak z výjimečných bot masově vyráběné boty.
- [ file 002 ] Rodinná firma založená kolem roku 2135 Ricardovým dědou, Douglasem Zancanellou, který tehdy vše začal prachobyčejnými rolnickými botami pro chudé kraje, odolnými a přitom cenově dostupnými tak, že si je tehdy mohl dovolit skoro každý. S otcem Frankem Zancanellou došlo k rozšíření působnosti na všechny kraje a nabídky druhů obuvi. Nyní, když je již firma v rukách syna Ricarda, je v nabídce mnoho druhů pro jakoukoli příležitost, jak pro muže, tak i pro ženy. Za zmínku stojí například dámské boty na podpatku Queenella, jejichž podobu si každá zákaznice může navolit sama dle svých potřeb a chuti od barvy až po použitý materiál. Cena se pak určuje podle materiálů a náročnosti výroby. Nejrozšířenějším druhem jsou však klasické sportovní boty Sportynella. Každý pár bot bez ohledu na druh je ručně vyráběným originálem, doplněným o list pravosti s vodoznakem ručně podepsaný samotným Ricardem a mezi vložkou a podrážkou opatřený sériovým číslem. I přes tyto pojistky už musel řešit pokusy o plagiátorství, zejména v době, když ještě fungoval Dvanáctý kraj, kde se padělky objevovaly na černých trzích. Často je firma pověřena výrobou obuvi pro splátce do arény a tuto zakázku sdílí na střídačku s jinými obuvními firmami v Panemu. Čistě ve své režii – a to je Ricardův velký manažerský úspěch. Má na starost obuv pro armádu země. Ta kdysi totiž vyhlásila na boty pro mírotvorce výběrové řízení a jeho firma vyhrála i přes celkem náročné požadavky vojenských sil. O lukrativní zakázku však málem přišel, neboť při prvních vyrobených prototypech si vojáci stěžovali na protékání vody a praskavost podrážek. Vše vyřešila až změna výrobního postupu a zavedení nových, odolných materiálů, kdy se nový typ Peacemaker II už mohl pyšnit nepromokavým povrchem a odolností proti mechanickým silám zvenčí i zevnitř. Na fakt, že „zancanellky“ nosí každý mírotvorce v Kapitolu i v kraji, je tak patřičně hrdý. Známí rodiny si produkty mohou objednat dopředu, též podle svých požadavků, jako každý zákazník, ovšem za poloviční cenu. Je prostě dobré si udělat s někým z rodiny úzké kontakty, alespoň jde-li o boty.
- 1x obsidiánový klíč
- mobil - Advansy
