128th Annual HG - Rozhovory I

2. část >

• 1. kraj - Crown Lexington
• • Body → rozhovor: 0/10 - oblečení: 8/10 | Moderátor: Anthony Dustin | Designér: Charlotte Sheil Gether
  • Popis: Žádný.

• 1. kraj - Magent Adonise
• • Body → rozhovor: 0/10 - oblečení: 3/10 | Moderátor: Anthony Dustin | Designér: Charlotte Sheil Gether
  • Popis: Žádný.

• 2. kraj - Arco Tigli
• • Body → rozhovor: 0/10 - oblečení: 8/10 | Moderátor: Anthony Dustin | Designér: Bradley Nogard
  • Popis: Na saku má flitry. To barevné u ruky jsou neonová světýlka, stejně jako taková, která byla u budov, které měli na rameni u přehlídky.

• 2. kraj - Rodrick Ragan
• • Body → rozhovor: 7/10 - oblečení: 7/10 | Moderátor: Anthony Dustin | Designér: Bradley Nogard
  • Popis: To barevné u ruky jsou neonová světýlka, stejně jako taková, která byla u budov, které měli na rameni u přehlídky.

Profíci, to je téma, ktorá sa rieši každý rok. Čo hovoríš na vaše tohtoročné obsadenie?

*Přichází na podium a jakmile ho oslní záře reflektorů, tak se tak podivně zacuká. Sice je zvyklý na větší pozornost lidí, ale tady se na něj dívá celý Panem a polovina Kapitolu je nastřádaná v téhle obří hale. Nejspíš na tom má vliv i ta strašlivá záře těch světel, která mu svítí přímo do obličeje. Chvilku mu to dá, ale potom se poměrně dobře přizpůsobí. Přišlape si to přímo k pohovce a chce se usadit. Potřebuje si co nejrychleji sednout, bojí se totiž toho, aby se někde nesmekl, nebo nezakopl a znovu by se ztrapnil. Moderátor ho vybídne a on se konečně usadí, na jeho tváři se objeví milý úsměv. Je z toho celý ještě nějaký zmatený, ale snaží se, aby to na něm bylo co nejméně znát. Nestihne se ani pořádně uvelebit a moderátor na něj chrlí první otázku. Asi na to není moc času, ale přeci jen to je na něj moc rychlé. Usmívá se a snaží se co nejvíc srozumitelně odpovědět i když pořádně nerozuměl otázce.* Tenhle rok je obsazení profíků podle mě až překvapivě dobré. Opravdu vypadají dobře vzhledově, ale jsou i poměrně dost silní. Ale tak co jiného bychom mohli čekat, že? Profíci jsou profíci. *Zamíří svůj pohled do publika a usměje se na ně, co nejmileji to umí.*

Akú arénu by si najradšej uvítal?

*Už se tak nějak přizpůsobil a snaží se opět co nejsrozumitelněji odpovědět. Při odpovědi ho doprovází stále jeho neodolatelný úsměv.* */Rozhodně žádnou!/ Tahle odpověď mu problýskne hlavou jako první, ale takhle nesmí odpovědět, protože by pak vypadal jak nějaká srábotka a asi by si z něj ostatní splátci utahovali a při nejhorším by se stal i jejich cílem. Navíc se ještě hlásil dobrovolně a to by si už mysleli, že je totální magor.* No samozřejmě nějakou. No prostě nějakou skvělou. Mohlo by tam být hezky teplo. Pláž a moře ve kterém by se dalo koupat, to by byla bomba. *Zubí se jak nějaká zuběnka a na konci odpovědi se ještě podívá do publika.*

Ako vnímaš to, že si bol vyžrebovaný a čaká ťa aréna?

*Po podání téhle otázky je poněkud zmatený, protože on nebyl vylosován, ale přihlásil se dobrovolně a to by měl vědět. Na malý okamžik se mu z tváře vytratí úsměv a jen tak zmateně se na něj podívá. Snaží se to pobrat a zkomolit na to nějakou slušnou odpověď. Netrvá mu to dlouho a už zase mluví.* No jelikož jsem se přihlásil dobrovolně tak z toho nemůžu mít jiný než skvělý pocit. To je snad jasný ne? *Závěr této otázky doprovází poměrně hlasitý smích. Myslel to ironicky, ale to asi nikdo nepochopil, protože všichni jásají.* A kdybych měl teď v tuhle chvíli na výběr, tak si vyberu znovu arénu, protože jsem to sem přišel vyhrát! *Řekne to takovým vážným tónem. Ale ten mu nevydrží dlouho a zase se začne smát. Je to zase ten nucený úsměv, protože kdyby bylo po jeho, tak by se pořádně ani neusmál, ale on má tu možnost si tu získat sponzory, takže se snaží pro to udělat vše, co bude v jeho silách.*

• 3. kraj - Will Tesla
• • Body → rozhovor: 5/10 - oblečení: 2/10 | Moderátor: Anthony Dustin | Designér: Neznámý
  • Popis: Žádný.

*Stylista se dneska předvedl. Vyumývaný, hezky oblečený, učesaný, čekal až příjde na řadu. Nemusel vlastně čekat dlouho, jenom musel přečkat proslov Prvního a Druhého kraje. Byl rád že není kraj Devět, nebo tam někde v zadu, to by se načekal. Když ho moderátor uvedl, nadechl se a při prvním kroku na pódium nasadil jeden ze svých nejlepších úsměvů. Rozhlédl se a viděl ten dav, naštěstí neměl problém mluvit před velkou skupinou lidí. Došel až k moderátorovi, cestou zamával publiku a podal si s ním ruku, než se posadil do křesla, které tam už bylo připravené.*

Ako už všetci vieme, Tretí kraj je veľmi na techniku. Myslíš, že si sa naučil niečo, čo by mohlo byť pre teba veľkou výhodou oproti ostatným splátcov v aréne?

*Čekal, že vytáhnou nějakou otázku ohledně arény, ale nad svými výhodami moc nepřemýšlel. Chvilku přemýšlel, jak zformulovat slova, a pak spustil odpověď.* To hlavně záleží na tom, co budu mít v aréně k dispozici. Ale myslím, že s vhodným vybavením bych mohl malou výhodu získat. *Je jasné, že když nebude sebou mít něco technického, tak je mu houby platné že je ze Trojky, stejně jako by bylo Čtyřkařům houby platné to že umí lovit ryby, kdyby byli v poušti.*

Keby si si mal vybrať z doterajších víťazov, máš medzi nimi nejakého favorita? Ak áno tak prečo práve on?

*Neměl k tomu co víc říct, takže si vyslechl další otázku. Takhle zákeřnou otázku očekával, pochopil co se v tom skrývalo, samozřejmě, už to ví každý tak to tu chcou rozpiplávat. Naštěstí nepřevrátil oči a jen se usmál, protože ho napadla odpověď, kterou by nedal najevo že má Rosie pořád rád o něco víc než kamarádku-mentorku.* Řekl bych že tyto hry zažili spoustu skvělích splátců, z níchž se stali vítězové. Já se nikdy nerozhoduju jen z úspěchů, hraje tady hodně charakter. Nemůžu někoho vychválit do nebe a pak zjistit že ho nemám rád kvůli jeho chování. A já znám osobně jen jednoho vítěze. *Takže vlastně může říct Rosie a nevyzní to divně, díky jeho obhajobě.* Takže Rosie Alise Wayne. *Odůvodnit proč už bude lehké.* Já jí znám už dlouho a hlavní důvod, proč ji mám rád, je ten že se po hrách nezměnila, jak se to stává. Neni arogantní, hrubá, je pořád stejně milá. *To je jeden z hlavních důvodů, proč si to u něj vyhrála. Víc už k tomu něměl co říct. *

Aký je život v Treťom kraji? V čom je iný v porovnaní s Kaptiolom?

*Přišla řada na to, porovnat život ve Trojce, s životem v kapitolu.* Moc jsem toho z kapitolu neviděl. Jen lidi na náměstí. Máte jinou módu. *Neuměl by si představit sebe v nablýskaném obleku a zlatýma vlasama načesanýma nahor, kde by se 90 procent skládalo z laku a kondicionéru.* Ve třetím kraji nosíme úplně jiné oblečení. Z toho co jsem zatím viděl, je toho v kapitolu hodně hezkého. A to jsem neviděl ani zlomek. Život ve třetím kraji, *Odmlčí se.* má své vlasttní kouzlo. Stejně tak určitě i život tady, v kapitolu. Ale stejně bych asi neměnil. *Přizná se. Byla to jeho poslední otázka, takže si může podat ruku s moderátorem. Postaví se, pořád se usmívá, Zamává a sleze z pódia.*

• 4. kraj - Kayden Shan
• • Body → rozhovor: 7/10 - oblečení: 4/10 | Moderátor: Anthony Dustin | Designér: Kesame Brannan
  • Popis: Vršek je utvořen z rybářské sítě, jenž je podložena tělovým topem, které pouhé oko nezahlédne, ale díky němuž nezahlédne ani něco, co by možná splátkyně nechtěla. Zbytek šatů je tvořen sametovými cípy, jenž překrývají jeden druhý, čímž dotvářejí efekt postupného plynutí vody...

Napredujeme celkom svižným tempom už sme doklusali ku Štvrtému kraju, kraj morí a rýb. Prosím vás, privítajte na pódiu slečnu Kayden Shan. *Zašvitorí do mikrofónu.*

*Přichází na podium s oslňujícím úsměvem.* Zdravím, zdravím! *Pozdraví publikum i moderátora. Posadí se a rovnou překříží nohy pro větší pohodlí. Pohodí vlasy a usměje se na Anthonyho.* Jsem ráda, že tu mohu být.

Vitaj medzi nami. *Privíta ju a potom si sadne oproti nej do svojho bieleho koženného kresla, ktoré tak kontrastuje s jeho tmavomodrým oblekom.* Tak čo, aká bola cesta zo zákulisia? *Zasmeje sa nahlas pokúšajúc sa rozprúdiť aspoň ako tak nejakú zábavu.* Ale poďme rovno na vec, čo ty na to? *Usmeje sa na ňu, chvíľku zaloví v pamäti a vytiahne na ňu prvú otázku.* Si pekná mladá dáma, čo si myslíš, akú výhodu by si mohla mať v aréne oproti chlapcom alebo ostatným dievčatám? *spýta sa splátkyne.*

Cesta ze zákulisí byla překvapivě dlouhá. Člověk by nevěřil jak to tu je velké. Jsou tu něaké tajné zkratky, které bych mohla příště využít? *Zasměje se taky.* Moje výhody? Nevím, asi vlasy. *Pohodí s nimi a nartech má nevinný úsměv.* Ne to byl samozřejmě vtip. Jak jsi zmínil, můj kraj je známý hlavně svým mořem, čili ano, umím plavat. Taky mám za sebou pár let tréninku, to je super výhoda, ne? Ale rozhodně si netroufám tvrdit, že jsem nejlepší. A ve vzhledu taky není výhoda, jestli jsi měl na mysli tohle. Ne všem pěkným tvářičkám se podaří vyhrát. *Snaží se udržet si humor, ale nakonec zvážní. Konec konců je to vážná otázka. Pousměje se na znamení, že může pokračovat v otázkách.

Určite sa nejaké nájdu, aj keď ja som na ne ešte neprišiel, a pozri koľko rokov tu už robím. *Zasmeje sa.* Cestou naspäť môžeš skúsiť nejakú nájsť. *Dodá no ďalej už čuší a počúva jej odpoveď na ďalšiu otázku.*Plávanie to áno, ale to vám asi nedajú, musím ťa sklamať, predsa len, v koľkých krajoch majú takú výhodu jazera alebo mora ako u vás? Asi už nikde. *Povie jej s ľútosťou v hlase.* No to máš pravdu, nemusia krásky vždy vyhrať, ale podľa môjho si skorej nájdu sponzorov, nemyslíš? *Povie jej s plánom, aby sa nad tým zamyslela.* No nechám to už tak, predsa len, v aréne nestačí vzhľad ale treba mať aj schopnosti. Poďme ďalej. *Odkašle si.* Vedela by si si predstaviť žiť v Kapitole?

Jo, určitě se o to pokusím, pokud mě za to odsud nevyrazí. *Zasměje se.* Možná ano, ale myslím, že sponzoring si musí člověk zasložit. Jestli to má být jen díky vzhledu tak je to vůči těm opravdu aktivním a talentovaným trochu nefér, nemyslíš? Ale i to se stává. *Pokrčí rameny. Raději toho nechá, mohla by někoho urazit. Na jeho poznámku přikývne. Bez schopností nikdo nemá šanci.* Och, Kapitol je velmi nádherné město. Dokázala bych tu strávit klidně pár měsíců dovolené a pořád bych ho mohla obdivovat. Ale rozhodně to není můj domov. Nedokážu si představi, že bych měla opustit Čtvrtý kraj, rodinu, přátele. To není nic pro mě. Ale rozhodně ke Kapitolu chovám úctu a obdiv, který si určitě zaslouží. *Usměje se široce.*

A povedz mi, čo je v dnešnom svete fér? *odpovie jej na otázku otázkou.* To chápem, bolo by to zložite pretrhnúť všetky tie rodinné väzby, bolo by to jednoduchšie, keby si to mala tak ako my, proste sme sa v tomto úžasnom meste narodili, no nie je tak? *Zvolá do publika z ktorého sa ozve jednohlasný súhlas.* Táak, a poďme na poslednú otázku, predstav si, že vyhráš tento ročník Hunger Games, čo by bola prvá vec, ktorú by si si kúpila? *Spýta sa s úsmevom na perách.*

Máš pravdu, já vím. *Přikývne. Nic není fér a to í děsně žere.* Och, to by bylo určitě úžasné. Osud mi to bodužel nedopřál. *Usměje se na znamení, že si z toho zase tak těžkou hlavu nedělá.* Co bych si koupila jako první? Wow, ted' jsi mě dostal. *Přizná zcela na rovinu, protože její bystrý jazýček trochu zklamal.* Asi nějaké hračky sestřičce. Vžycky milovala mrkací panenky a vláčky. Trochu zvláštní kombinace, že? *Zasměje se.* A kdyby to měla být věc čistě jen pro mě,tak asi nějaké blbůsty do mojeho nového domu. Svíčičky, ozdobičky a tak. Jsem na tyhle věci trochu ujetá. *Přizná s úsměvem na rtech.*

Takže niečo, aby si si pobyt v novom domove spríjemnila, to je milé. Aspoň tie peniaze neprepiješ, ako podaktorí. Tak ak vyhráš a zariadiš si to tam, tak niekedy prídem k tebe na návštevu. *žmurkne na ňu a v zápätí sa zasmeje.* Tak, dámy a páni, toto bola Kayden Shan zo štvrtého kraja, prosím rozlúčte sa s ňou. *Povie a začne tlieskať spolu s divákmi.*

• 4. kraj - Clay Striker
• • Body → rozhovor: 9/10 - oblečení: 4/10 | Moderátor: Anthony Dustin | Designér: Kesame Brannan
  • Popis: Klasický modrý oblek s tmavě modrými polobotkami, doplněn o trojzubcovou brož, jenž symbolizuje jeho kraj. Košile pod oblekem je utvořena z měkké rybářské sítě, aby jej neškrábala. Pod límečkem košile je uvázaný modrý motýlek...

Taak, a pokiaľ ma pamäť neklame, tak ďalší je na rade Clay Striker, tiež so štvrtého kraja, no tak Clay, poď medzi nás. *Zakričí do mikrofónu.*

*Připadá si strašně moc modrý, ale dobře, respektuje výtvor své stylistky, takže bez nějakého studu a nervozity vchází na jeviště. Světlo je na něj ze začátku moc jasné. Jak si jeho oči přivyknou, obrátí se k publiku, které si krátce prohlédne a jen tak rychle pro sebe zhodnotí. Věnuje moderátorovi strohý úsměv.* Dobrý večer, *vydere se z jeho rtů nestrojeným tónem. Posadí se do připraveného křesílka, kde si nohy složí tak nějak, aby nevypadal nemotorně. Upřeně se dívá na Anthonyho, na rtech mu visí úzká a tichá linka, značící, že on je na nadcházející "výslech" rozhodně připravený.*

Dobrý večer. *Privíta nového splátcu* Ahoj, ja som Anthony. *predstaví sa mu a potľapká ho priateľsky po pleci. Keď si jeho nový spoločník sadne, opäť sa posadí do kresla, hoci si ani neuvedomil, kedy sa stihol postaviť.* Tak môžme začať no nie? *spýta sa rečnícku otázku.* No, takže, Clay Striker, určite si chlapec mnohých záhad, to nepochybujem, no chceme sa o tebe niečo dozvedieť tak sa ťa spýtam, Aké sú tvoje záujmy, tvoje hobby? *Položí mu prvú otázku.*

Těší mě. *Odvětí tiše a do položení otázky je už ticho, protože si na nějaké zdlouhavé formality a představování, nepotrpí. Zarazí se nad tím chlapcem a záhadami, což je vidět i lehkým poskočením jeho obočí nahoru, ale už se nadechuje pro odpověď, čímž to trochu zakamufluje.* Asi to pro vás nebude nic nového, ale miluju vodu a všechno spjaté s ní. Co by vás tak možná mohlo zajímat je to, že se vyžívám v nových úkolech a výzvách, které si do své životní cesty neustále kladu. Je to vlastně docela zábavné a hlavně přínosné zjišťovat, co všechno lidské tělo zvládne. Krom toho, že pomáhám v přístavech, rád chodím o volných dnech do přírody, kterou se snažím pochopit a poznat. Líbí se mi s ní ten kontakt, možná jsem rád se zvířaty a čerstvým vzduchem, než s lidmi. *Pobaveně si odmfrkne, protože si uvědomil, že nevědomky narazil na zdejší těsnou a horkou atmosféru, která mu nedělá na duši úplně dobře. Ale i tenhle rozhovor beze jako jednu ze svých výzev, kterou se jako všechny předchozí chystá splnit.*

To znie fajn, nechceš ma niekedy zobrať na takú prechádzku? *uškrnie sa.* Myslím, že tu v Kapitole by sme ťa zhodnotili ako takého osamelého turistu, ktorý rád chodí na výlety, to je milé. *Rozplýva sa nad vlastnosťami profíka zo štvorky.* A prezrad´ˇs mi, akú novú úlohu máš teraz pred sebou? Niečo iné ako výhra Hunger Games, alebo sa sústredíš len na to? A keď už sme pri tých hrách, ako vidíš svoje šance na víťazstvo v tejto aréne? *Spýta sa s neskrývaným záujmom, ten chlapec je predsa len profík.*

*V jeho mikrofonu se rozezní na krátkou dobu ten jeho typický hluboko-znějící smích. Nějak se mu nechce věřit, že něco takového ten kapitol právě řekl, ale bere to jen jako správný tah.* Tak pokud se do dvou týdnu do tohohle křesílka vrátím, máte to klidně u mě. *Pokrčí rameny a uklidní se, opět zvážní. Je rád, že nad další otázkou nemusí vůbec přemýšlet.* Ano, moje hlavní momentální výzva je překonat všechny splátce v aréně - a také vyváznout živý a bez újmy z tohoto rozhovoru. *Opět si dovolí malý úsměv, který vzápětí zažene do ústraní.* Svoje šance, vlastně je nevidím vůbec nijak. Žiju jen dnešním dnem a nepřemýšlím, co by se mohlo stát zítra. U mě je důležitá hlavně spontánnost, ne mít všechny do poslední tečky naplánované. Pokud bych vyhrál, má to tedy tak být. Pokud zemřu, nebyl jsem tedy dostatečně silný na to, abych vyhrál, tudíž bych asi to ani nezasloužil. Taková ta přirozená selekce slabších jedinců, víte ne? *Na chvíli se odmlčí a přemýšlí jak zformulovat poslední dodatek, aby neurazil možná nějaké stávající vítěze.* Jediné co vážně nemám rád, jsou výhry z lítosti nebo podobných pocitů, to prostě není zasloužené.

*Na poznámku o výlete sa len pousmeje, no keď povie niečo o rozhovore musí do toho vstúpiť.* Vyviaznuť bez ujmy z rozhovoru? Ale veď ja nehryziem. *Zarazí sa a tvári sa, akoby sa divil, prečo to ten chlapec povedal. No keď začne odpovedať na položenú otázku pomyslí si, že rozpráva celkom múdro a nechvastá sa a nehovorí sprostosti ako väčšina profesionálov. /Vyzerá ako v pohode chlapík./ Pomyslí si veselo. * No to nie, ale môže sa stať, napríklad, že pôjdu proti sebe dvaja silný, zabijú sa navzájom a ten tretí, najslabší vyhrá. Ani to by nemala byť zaslúžené výhra podľa teba, nie? *Spýta sa.* No a poďme ešte na poslednú otázku dnes večer na teba. Čo hovoríš na svoju spolukrajanku? Máte šancu spolu to niekam dotiahnuť, alebo budete skôr každý kopať sám za seba? *Spýta sa a zvedavo si ho prezerá.*

Ne, určitě to není zasloužená výhra. Jen ne každý člověk k tomu má takový přístup jako já, takže si radši zachrání vlastní zadek namísto cti, která je pro mě stejně důležitá jako bytí. *Ale k tomu už dost. Nemá náladu tady vysvětlovat svoje postoje k životu, kterým většina lidí nerozumí a nesdílí je s ním.* Moje krajanka, no, co na ní říct. Já jí vlastně vůbec neznám, takže nevím. Ale já rozhodně bych jel radši sám za sebe. Protože když nastane nějaká chyba, kvůli které by se mohly věci zvrátit na tu špatnou stranu, můžu z ní vinit jen sebe a ne nikoho jiného nebo tak. Navíc už jsem si zvykl, že většina splátců z těchto krajů, jsou falešné svině. *Tak a tím utnul celou tu šarádu hezkého chování a naprosto otevřeně přiznává, co si myslí o svých druzích z profesionálních krajů.* Vlastně bych možná ani nebyl schopný se s někým takovým spojit.

Tak to máš pravdu, ale zase radšej budem považovaný za zbabelca a prežijem ako budem hrdina a zomriem. Na hrdinu sa budem môcť hrať, keď mi nepôjde o život, teda to je aspoň môj názor. *Povie Anthony no zastaví sa. Toto je predsa o splátcoch a nie o to, ako si tu on vylieva srdce a tak len sedí a čuší ako päť peňazí.* Chápem ťa, tie slová majú niečo do seba. Len vieš, ak by ste boli len dvaja, skorej sa ubránite proti dvom ako sám. Aj skorej újdeš. Aj keď to je na tvojej šikovnosti, ak si šikovný tak ujdeš aj piatim. Každým pádom som zvedavý na tvoje počínanie v aréne a prajem ti veľa šťastia.* Postaví sa zo svojho kresla.* Dámy a páni, toto bol Clay Striker, zo stvrtého kraja. *Zatlieska.*