Friday, December 04, 2015

128th Annual HG - Rozhovory III


Po dáme nám nasleduje pán z Deviateho kraja a jeho meno je Sebastian Brown. Prosím privítajte ho. *Zatlieska.*
*Je celkem nervózní, zatím nestál na jevišti, kde na něj lidi koukají jako děti na čokoládu. Nasadí svůj dětský úsměv číslo jedna a vystoupí na pódium, kde ho už vítá modrátor. Podal si s ním ruku, krátce zamával do kamer a posadil se na připravené křeslo.*

*Podá si ruku so splátcom z deviatky a predstaví ho obecenstvu. No nejakosa mu nepáči, že nič nepovedal. Hlavne oproti tej šestke je to veľký rozdiel.* No tak, Sebi.. môžem ti hovoriť Sebi? *Spýta sa ho a pokračuje vo "výsluchu".* Prezraď mi, Aký máš názor na Hunger Games, a to, že si sa vlastne kvôli nim ocitol v Kapitole? Veď keby ich nebolo, vôbec by si sa sem nedostal, no ani by si nebojoval o víťastvo. *Vysvetlí svoju otázku.*
Žádný problém. *Je celkem rád, že se moderátor snaží odlehčit situaci a neříkat mu celým jménem.*Já vlastně ani nevím.*Do teď o tom nepřemýšlel.* Je to zvláštní pocit když se o vašem osudu rozhodne v jednom okamžiku a jenom kvůli blbé náhodě. /Nebo karmě, chcete-li./ Jedno z plusů.... je jídlo. Je ho tady hodně a je dobré. *Zvažuje další plusy.* Taky ten výhled je úžasný. V Devítce se něco takového vidět nedá. *Vypadá to, že hlavní výhody jsou to jídlo a cestování. Nechá radši moderátora přejít k jiné otázce, k této nemá moc co říct.*

Blbá náhoda, tak si to nazval. Ale vieš, môže prísť nejaká ''blbá náhoda'' *To slovné spojenie vysloví akoby to bolo v nejakom cudzom jazyku.* A môže sa stať, že vyhráš cele hry. *Usmeje sa v snahe trochu povzbudiť chlapca.* Poďme k ďalšej otázke. *Pred tým, ako vysloví otázku si odkašle a odpopne si jeden gombík na košeli, keďže mu je už horúco.* Aký máš vzťah so svojim mentorom? Rozumiete si, alebo si skôr leziete na nervy?
*Přemýšlí jak by to podal.* Já jsem s mentorem nebavil. Od mého příjezdu jsem viděl tu holku, co je se mnou v kraji jen na přehlídce, a pak jako by se pod zem propadla. *On za celou dobu vlastně nikoho nepotkal.* Ani mentor nikde není. *Chudák se musí koukat sám.* Ale výhodou je, že mám sám pro sebe celý minibar. To se ještě nestalo. *Nikdy nebyl nikde, kde by byl minibar.

Vraj minibar. *Vybuchne smiechom. Je mu chudáka aj trochu ľúto.* A nemyslíš, že budeš ľutovať, že si ich neskúsil pohľadať? Neprehodil s nimi nejaké slovko dve ako čo pred arénou, ako čo v aréne a tak podobne? *Spýta sa no nakoniec sa radšej rozhodne prejsť na inú tému.* No povedz mi ešte niečo o sebe. Čo robíš najradšej vo svojom voľnom čase? *spýta sa a prezrie si ho zvedavým pohľadom.*
Já je pohledat zkoušel, ale je to jakoby se pod zem propadli. *Nad další otázkou se musel zamyslet a udělal při tom takové to roztomilé gesto, co dělají děti, když přemýšlí. Bylo mu sice kolem šestnácti, ale vypadal jako dítě. ROZTOMILE.* V Devátém kraji toho času tolik není. Pořád pracujete. Pracujete na poli, nosíte pytle, počítáte pytle a zbylí čas máte sotva na odpočinek. Když si v tom ale uděláte systém můžete stíhat i něco navíc. Já v čase vo mi zbývá po práci chodím cvičit. Nic moc se v Devítce dělat nedá. Nemáte tam tolik možností jako v jiných krajích.

Aha... Možno si ich hľadal len na nesprávnych miestach. No ak je to pravda, tak to je prípad rovno pre kriminálku, čo ty na to. *Jeho smiech sa ozýva štúdiom.* Ale tak hovorí sa, že práca šlechtí člověka, no nie? *Spýta sa veselo.* No vidíš, cvičenie. Ak si sa neulieval ale cvičil riadne tak ti tie nové svaly pomôžu prežiť, alebo sa aspoň dostať čo najďalej.* Vľúdn sa na neho usmeje, vstanene a rozlúči sa.* Dámy a páni, to bol Sebastian Brown z Deviateho kraja. *Zatlieska odchádzajúcemu splátcovi.*
  • 10. kraj - Brooke Marley

*V celé své kráse přichází na pódium. Na tváři jí září její úžasně sympatický úsměv. Tyhle akce, kde je hodně lidí se jí nehorázně líbí. Užívá si potlesku, který jí doprovází až ke křeslu.* Zdravím! *Zamává do davu. Je celá nadšená z toho, že bude mluvit před tolika lidmi. Konečně se může předvést v něčem, co jí jde! Sedne si na křeslo a podívá se na moderátora, čekajíc první otázku. Z tváře jí při tom nemizí úsměv. *

Keby si mala milión dolárov, čo by si s nimi urobila?
Kdybych měla milión? *Zopakuje otázku. Tohle je fakt k zamyšlení. * Já vlastně ani nevím. *Pokrčí rameny. * Co by holka jako já dělala s takovejma penězma. Však to se to ke mně vůbec nehodí, nevidíte? *Ukáže na sebe a zasměje se. * Asi bych je teda někam darovala, protože já jsem spokojená s tím, co mám doposud. Peníze přinášejí spousty starostí a já starosti přímo nenávidím, takže bych se jich opravdu nejspíš nějak zbavila. *Odpoví konečně tak nějak seriózně. Na tváři se jí vždy kdy je to možné objevuje alespoň malý úsměv, který značí její optimismus. *

Máš už premyslenú nejakú taktiku, ktorú chceš použiť v aréne?
*Pozorně vyslechne další otázku. * Taktiku žádnou nemám. Teda, pokud se nepočítá taktika "Přežij, dokud budeš moct.". *Zazubí se. * Mít taktiku, nějaký plán, to je podle mě naprosto zbytečné. Nikdy nevíte, co se stane a v aréně to platí dvojnásob. Nejlepší je skákat do věcí po hlavě, riskovat, vždyť to je na životě právě zábavné! *Možná se trochu nechává unášet svými emocemi. * Myslím to, když nevíte, co přijde další. A i kdyby, jste kvůli tomu měli zemřít.. Alespoň ta smrt nebude pokaženéj plán. *Řekne s velkou vášní. Ona se už ani nesnaží, prostě ty city přehání sama.*

Ako hodnotíš doterajší priebeh hier?
Jako já myslím, že v pohodě. Mohlo to být lepší, ale zároveň i horší, takže si myslím, že to prostě tak špatný nebylo.. *Odpoví optimisticky. * Přehlídka byla hrozně fajn, bylo strašně pěkné vidět všechny ty úžasné lidi, jak nás přichází podpořit. Byla to prostě pecka! *Všechno názorně předvádí rukama. * Potom trénink a soukromé vystoupení, to se mi moc nevyvedlo, ale myslím, že vím, v čem byl problém, takže se tomu v aréně jistě vyvaruji. *Trošku se zamračí. Vlastně jí to je úplně šumák, takže to prostě jen předstírá. * No a rozhovor právě teď probíhá, takže nemůžu zatím hodnotit. Ale doposud to bylo dost super, takže doufám, že si to nepokazím třeba tím, že se cestou zpátky rozsekám. *Zasměje se a střídavě koukne na moderátora a potom na publiku. *

*Když rozhovor skončí, energicky se zvedne ze židle. A lehce zamává všem těm tleskajícím lidem. Kapitolani jí zatím přijdou hrozně sympatičtí, takže nasadit na tvář svůj super úsměv není v tomto prostředí vůbec těžké. * Děkuji vám! *zakřičí do davu a pomalu se začne vzdalovat do zákulisí. Opravdu si dává pozor na ty nohy, protože při jejím štěstí by se fakt mohla rozsekat a tím si to pokazit. S posledním vřelým úsměvem opouští nadobro pódium. *
  • 11. kraj - Melanie Liar Aspenson
  • 11. kraj - Reinhard Raindancer

Reinhard. Ty patríš tento rok medzi najstarších splátcov. Ako to vnímaš?
Já patřím k nejstarším? *je zjevně překvapen* Přiznám se, až tak jsem to nestudoval. Rozhodně to vnímám pozitivně. Určitě jsem svým výkonem v centru strašil ty děti, kterých je letos plno. *směje se* Vyjma soukromka. Z těch letošních dětí bych asi měl obavu jen před jedním. Samozřejmě, být z kraje s centrem, určitě by to mělo spoustu jiných výhod, ale já tenhle fakt využít nemůžu. Vysoký věk jde ruku v ruce se zkušenostmi, ale to je taky člověka od člověka, Nějaké děti umí občas víc než osmnáctiletý svalovec. No, ale já jsem výjimka. U mě tohle neplatí. *píská, dělá, jakože nic*

Láska prekvitá aj v skoršom veku, no v 17 je to už typické. Môžeš sa aj ty pochváliť nejakou tajnou láskou tam u vás doma v Jedenástke?
*Snaží se zastavil počínající červenání* Vážně je to nutné? No, tak já to řeknu rovnou hned bez obalu. Líbí se mi moje krajanka, co tu je se mnou. *na chvíli utichne a očekává reakci publika* Nevím, jestli se to dá považovat za tajnou lásku, ale s ní jsem v kraji trávil dost času a stali jsme se určitě přáteli. No, a když začala Sklizeň a já se přihlásil sám, tak jsem v duchu chtěl, že aspoň jeden tu Sklizeň přežije. Nepřežil, hned, co jsem se nabídl, šla taky. To bylo naschvál. *culí se*. Třeba mi tím chtěla něco naznačit víc a já to furt nejsem schopný vidět. *stydí se* A já se vsadím, že až odsud odejdu, v zákulisí po mě skočí a dostanu do zubů, že jsem se takhle vykecal veřejně.

Ako vnímaš takto spätne tie tri dni v tréningovom centre? Naučil si sa aj niečo nové, alebo si sa skôr sústredil na zdokonaľovanie toho, čo si už vedel?
Až to povím, doma v Jedenáctce propukne velké bučení, ale přece. Naučil jsem se bylinky a rostliny. No naučil, z velké slabiny je jen menší slabina. Hlady neumřu. Naučené věci z domova jsem se snažil ještě zlepšit, stejně tak dotáhnout aspoň do průměru to, co mi nešlo. Učit se nové věci od základu nemá dle mě moc význam, za tři dny se toho sice dá naučit moc, ale třeba na osvojení nové zbraně je to krátká doba. Pokud tedy nejsem profík a netrénuju doma. Jak to vnímám? Výborná zkušenost. Měl jsem tak alespoň možnost poznat ostatní splátce, trochu i okouknout, co umí a na co si dát bacha. Ale zase jsem neseděl na lavičce s notýskem a tužkou a psal si o každém záznam. *naznačuje psaní do notesu a směje se* Šance, že po třech desetiletích bude mít náš kraj vítěze není malá, ale zase to taky není tutovka. Na tabuli sázek jsem nekoukal, ale v té první dvanáctce by mohly být obě Jedenáctky. Díky za Vaši pozornost, i tobě Anthony a moc mě těšilo. Fajn vás vidět v takovém množství!
  • 12. kraj - Mika Sharbino
    • Body → rozhovor: 8/10 - oblečení: 6/10 | Moderátor: Anthony Dustin | Designér: Kesame Brannan
    • Popis: Lem sukně vypadá, jako by chytl, ovšem umělý oheň nepostupuje dál, je pouze na okrasu. V copáncích má zapletené stužky oranžové, červené a žluté...


Aký máš pocit z tohtoročných splátcov? Našla si medzi nimi už aj nejakých kamošov, alebo to plánuješ v aréne ťahať sama za seba?
*Pohodlně se usadí naproti redaktorovi a nervózně si vyposlechne jeho otázku.* Popravdě řečeno, ze všech jde respekt, tak jak to má být, hlavně tedy, když jsem je viděla ve Výcvikovém centru. *Odpoví upřímně a na chvíli se zamyslí.* Kámoše? No... *neví jak přesně se má vyjádřit,* se svým spolukrajanem Connorem se společně učíme poznat Kapitol, což může být dosti zábavné. *Zasměje se. Začíná se pomalu rozpovídávat a tím odstraňuje i všechny nervózní zábrany.* Když si představíte jak se dvě dvanáctileté děti z Dvanáctého kraje ocitnou ve víru velkoměsta, to dá mentorovi hodně práce, aby nás udržel na patře, *uculí se.* V centru jsem se také seznámila s Jeffreyem, s nímž se mi opravdu moc dobře trénovalo... *Koukne se směrem k zákulisí...*

Máš dvanásť rokov, takže si jedna z najmladších. Čo by si rada odkázala ostatným, ktorý môžu pochybovať o tvojich šanciach na víťazstvo a od začiatku ťa budú brať ako outsidera?
Co bych jim odkázala? *zamyslí se, zatímco si dá ruce do klína a nožkama pohupuje ve vzduchu.* Nejspíše to, že i když jsem nejmladší má to i svoje výhody. Nekřupe mi třeba tolik v kostech, jako těm starším a nedělá mi problém dát si nohy za hlavu. *Uculí se a nevinně zamává řasami,* ne, dělám si legraci. Někdy je možná lepší, když vás ostatní vidí jako malé dítě, neočekávají od vás tak žádné velké zázraky. Ale kdo ví, třeba jim někdy dvanáctiletý splátce vytře zrak, *zasměje se a poprvé se odhodlá k tomu, podívat se do diváků, kterým věnuje milý úsměv...*

Mika, prezraď nám niečo o sebe. Aké sú záujmy dvanásť ročného dievčaťa z dvanásteho kraja?
*Stále pohupuje nevinně nožkama ve vzduchu a na tváři má nehasnoucí úsměv, zatímco zpracovává jeho otázku. Nakonec pozvedne hlavu a podívá se na moderátora,* Není nic moc, co bych o sobě mohla prozradit, skoro se ještě pořádně neznám, *přizná, přičemž se zasměje,* při dlouhých zimních večerech je to zajisté pozorování plamenů v ohni a starání se o to, aby neuhasl. Ale jinak je to lítání se svými vrstevníky po venku a zkoušení nových věcí, pokud je poblíž někdo, kdo mě může něco naučit, přilepím se na něj jako klíště a jen tak se mě již nezbaví, *zazubí se na redaktora i do kamery. Nakonec se přeci jen rozloučí s moderátorem a ještě před odchodem se usměje na diváky a pošle jim vzdušný polibek, přičemž se jen uculí a nakonec zmizí z pódia...*
Posted by at

other worlds

stranger2s.jpg