[ dai-in lus-jó ]
Player: Viol
FC: Sonya Esman
Occupation: Stylist → District 8
|
Contact: klavdyn@seznam.cz
Age: 29 deceased - autonehoda
Points: 0
|
Na první pohled působí víc chladněji než většina Kapitolanů – to je okamžitě viditelné v jejím výrazu v obličeji, který má stále stejný. Také jak tomu společnost říká – „resting bitch face“. Většinou své pocity až tak moc neprojevuje, (jen při práci) může být šťastná a zaujata svým okolím, ale okolí si zase může smyslet, že je kompletně nezaujata děním okolo sebe, a ještě k tomu z nějakého důvodu nakrknutá. Už si na to zvykla, a nechává si lidi myslet svoje. Co jiného by bylo moudřejší, no ne? Její největší předností je estetické cítění, které se na ní projevovalo už při raném dětství. Velmi ráda se projevuje skrz svůj módní styl, má ho poněkud odlišný od toho, co se dá očekávat – většinou v barvách pastelu. Jejími oblíbenými barvami je však lososová, pudrová a smetanově krémová, které na ní většinou uvidíte nejčastěji. Jejím tajemstvím v tom, že jí většina oblečení padne přesně na milimetr je, že si některé oblečení šije sama. Všechno, co si také na sebe koupí, nemusí být ani nutně značkové, ale dražší módu rozhodně preferuje víc. Své vlasy si nechává ve své naturální lehce špinavé blond barvě, na kterou je pyšná a nehodlá si ji nikdy v blízké době zničit, ani kdyby bylo zrovna v módě nosit na hlavě paletu pastelových barev. Kromě svého specifického módního stylu, se také zajímá o malbu. Jde spíše o abstraktní umění, občas něco víc konkrétnějšího jako denní i noční nebe nebo výhled na město. Několik amatérských obrazů už v minulosti prodala pár sběratelům a vydělala si z toho docela dost peněz. Řekněme, že její zaměření je plně na umělecký úvazek. Ve škole ji logické předměty jako Matematika nebo Fyzika nedávaly smysl a následně ji jen znudily k nepoznání, jako v podstatě každého „umělce“. I když by se Deiene mohla zdát trochu podivínská vůči Kapitolanům, nakonec všechny nějakým způsobem okouzlí. Když se totiž rozpovídá, většina místnosti s ní ve všem souhlasí, jelikož její názory hrají na obě strany, a nikdo si tohohle faktu povětšinou nevšimne, a jede s jejím proudem. Rozhodně ale radši jede všechno sólo, mluvíme-li o uměleckých směrech, tak to platí nejvíc – nemá ráda, když se jí lidi pletou do jejích záležitostí okolo umění. To je taky jeden z důvodů, proč působí chladněji. Když ji kupříkladu někdo otravuje, nebojí se mu to na rovinu říct a odpálkovat ho při první vyřknuté větě. Pro lidi, s kterými se zná je prý tohle zacházení hrubé, a že by se měla víc uvolnit a nebrat to tak vážně, ale vždy se vymluví na to, že je „umělkyně“, a umělci příjemní skutečně nebývají, když jim někdo kecá do něčeho, co sami vytvořili nebo tvoří. Když už jsme u jejích vztazích a společenských aktivitách, řekněme, že se jim z větší části vyhýbá. Ráda tráví čas ve svém mini „studiu“, kde nechává promlouvat svou pravou hemisféru. Avšak proti správné Kapitolské společenské události nic nemá. Občas je fajn se odreagovat, a ještě k tomu v tak úžasném velkoměstě jako je Kapitol, je tu všechno na co si vzpomenete, to nemůže ignorovat a může to pouze obdivovat, a hlavně, být toho veleváženou součástí.
Deiene je jedináček. A všichni víme, co se o jedináčcích říká, že jsou rozmazlení. Pro Deiene to platí napůl. A to z toho důvodu, že jí rozmazloval jen táta. Kupoval jí všechno, na co si ukázala, nezáleželo na tom, kolik to stálo, bylo to hned její, proto s ním navázala silný vztah a má ho nefalšovaně za tyhle věci ráda. Její matka na rozdíl se z ní snažila vychovat samostatnou a sebevědomou dívku, která by si poradila ve své pozdější profesi či kariéře. Nebyla na ni nijak přísná, ale nepovolila jí tak úplně všechno. Její matka totiž jednoduše chtěla, aby její dcera byla jednoho dne slavná, a k tomu se prý může dopracovat jen tehdy, kdy ukáže svou samostatnost a osobnost. Takový přístup většinou Kapitolané nemají, její matka však byla výjimkou potvrzující pravidlo. V tom si samozřejmě její rodiče nerozuměli a opakovaně se dohadovali o tom, co je pro ni nejlepší. Vždycky při debatě prohráli oba, protože se nebyli schopni hádat už jen z toho důvodu, že by to mohlo vézt k rozvodu a přišli by o peníze toho druhého, což není možné dopustit – i proto že se měli rádi, nejspíš. Na Deiene ale nikdy nepůsobilo, že by se jmenovitě „milovali“. Jejich vztah byl zvláštní, občas profesionální, někdy přátelský, někdy se zdálo, že jsou sourozenci, ale nikdy mezi nimi necítila žádné to romantické napětí. Jako by to pro ně neplatilo a dali si úvazek, že budou manželé, ale vynechají z toho všechny hluboké city ovlivňující cokoli v jejich profesionálních životech. Ne, že by působili depresivně kvůli tomuto faktu, jen měli jiný vztah, než jaký by se dal od manželů očekávat. Na tom si taky postavila základy jejího vlastního přístup k lásce, není stejný jako ten všech ostatních, víte – držení za ruce, dívání se hluboko do očí, ostýchavé doteky, nenápadné flirtování, dvojsmyslné úsměvy a úšklebky… pro ni jako by to stejně jako pro její rodiče, neexistovalo. Možná jednou pozná, jaká láska doopravdy může být, anebo zůstane šťastná ve své malé iluzi, že láska se rovná konexím a kariéře. Obojí by nikomu nemuselo v řádných okolnostech rapidně ublížit. Nicméně, rodiče na ní nemohli být za život víc, než pyšní. Ve škole měla dobrý průměr, i když pokulhávala v matematice a občas ve fyzice, k nim se také vždy chovala s úctou a láskou, nedělala žádné neplechy, nevyvolávala zbytečné konflikty, a proto se rozhodli, že jí budou v její kreativitě, která se projevila víc při její pubertě, plně podporovat. Ať se s tím vrhne jakýmkoliv směrem. Vždy ji můžou navíc finančně podpořit, a její táta si vydělává skutečně víc než dost, takže se o svou budoucnost, ať už je jakákoliv, nemusí v nejmenším obávat.
