[ jut čestr ]
Player: Renaiti
FC: Kat Graham
Defense: 8
|
Contact: renaiti@seznam.cz
Age: 18 deceased - probodnutý krk: L. Kaeden
|
Jedná se o vcelku sebevědomou dívku, které v žádném případě není lhostejná přetvářka. Vlastně celý její život je jednou velkou přetvářkou. Díky jejímu nehasnoucímu úsměvu se všem v jejím okolí může zdát, že je vše úplně v pořádku, jenže ono to tak vlastně ani být nemusí. Dokázala se naučit skrývat svoje špatné pocity a nahrazovat je těmi pozitivními. Přišla díky tomu také na to, že tak mnohdy naštve více lidí, než kdyby se je jakkoli pokoušela urážet. Jelikož nemá stálou práci na jednom místě, ale čeká, kam ji ten daný den pošlou, rozhodně se jen tak něčeho nezalekne. Díky sadům se naučila nejen lézt po žebříku, ale i vcelku dobře lézt po stromech a rozhodně si zde také dokázala zvyknout na všelijakou havěť od nějakého toho mravence až po sršně. Naopak díky práci na poli se naučila rozeznávat základní plodiny pěstující se v jejím kraji. Také ještě získala jistou zkušenost se srpem a věcem jemu podobným, ví jak jej má správně držet, aby s ním pracovala co nejefektivněji a do je nejdůležitější. Jestli by s ním dokázala někoho zabít, toť je otázka druhá. Jelikož jsou v jejím kraji drsné podmínky na denním pořádku, neboť většina produktů míří rovnou do Kapitolu a jen minimum jim tu zůstává, je zvyklá na to, že nedostává pravidelný přísun potravin, ta k jak by dívka jejího věku potřebovala. Stejně tak si zvykla i na přísný řád, který jí jasně dává najevo, že občas je zkrátka lepší držet jazyk za zuby a jen poslušně dělat to, co se po ní žádá. Nikdy totiž nebyla ten typ, aby schválně vyvolával nějaké rozbroje nebo rvačky. Ve svém volném čase – kterého sice nemá mnoho, ale i přes to – se věnuje tomu, co ji doopravdy baví a to je tanec. I když je to pro její kraj netypické, pro ni se jedná o činnost, u níž se dokáže uvolnit a na chvíli úplně vypnout po celodenní výpomoci na polích nebo v sadech. Získala díky tomu i určitou mrštnost. No, a jakožto nejstarší dítě ve své rodině také často musela pomáhat rodičům, ať už matce nebo otci. Dopracovala se tak i k určitému levelu zručnosti – ví co a jak a nástroje jí nepadají z rukou. Například když zašívala staré roztrhané deky, aby jim ještě chvíli vydržely nebo pomáhala otci opravovat střechu…
Na první pohled možná nevypadá jako dívka, která by nějaké slabiny měla, při nejmenším se veškeré svoje mezery, ať už po fyzické nebo vědomostní stránce snaží před ostatními skrývat, jak nejlépe to jen dovede. Jenže to, bohužel pro ni, neznamená, že žádné slabiny nemá. Jelikož tráví mnoho času v práci na poli nebo v sadech, nemá příliš volného času, aby mohla trénovat. Ovšem i kdyby to volno měla, její kraj nenabízí mnoho možností pro trénink. Naučila se sice pracovat se srpem, hráběmi a různými jinými nástroji pro zemědělství, ale nějakých zbraní, které mají k dispozici ve vyšších krajích, se nikdy nedotkla, přesně jak by se dalo čekat od dívky z jedenáctého kraje. Co by ale opravdu nezvládla je krev z nějaké rány na jejím těle, to opravdu ne. Pohled na tuto červenou tělní tekutinu, řinoucí se po její kůži, ji pokaždé uvede do mdlob, ať už je v jakémkoli množství. Sice má základní znalosti rostlin a stromů – díky jejímu kraji – o bylinky a keře se nikdy nijak zvláště nezajímala, nepřišlo jí to důležité. Možná je to chyba, protože by na to hlavu a pamatováka měla. Ovšem momentálně si to ani nijak výrazně neuvědomuje. Jako takovou svoji hlavní slabinu však vnímá svoji poměrně malou výšku, která činí necelých sto padesát sedm centimetrů. Pro někoho by to možná mohla být výhoda, ale ona to spíše vidí jako přítěž. Neboť když leze po stromech v sadě, nedokáže okolo sebe otrhat tolik plodů a musí si co chvíli popolézt trochu výše, aby dosáhla i na větve nahoře, což je podle jejích slov jen ztráta času. Přísloví: „Dvakrát měř a jednou řež,“ pro její charakteristiku rozhodně není to pravé ořechové a jí samotné to vůbec nic neříká. Dokáže být totiž v mnoha situacích velmi energická a úplně při tom vypustí nějaké logické myšlení, nebo případné následky onoho činu. Ano, jedná se o horkou hlavu, která se ihned chopí první příležitosti, aniž by si to více promyslela a uvážila, co by se mohlo stát…
Ute se narodila do Jedenáctého kraje, jestli se dá mluvit o štěstí nebo naopak smůle, to nechť si každý posoudí sám. Ona nemůže jinak než být spokojena, neboť i kdyby byla nespokojena, nic s tím už nenadělá. Narodila se jako první dítě rodičům Chesterovým. Její tatínek doufal ovšem v chlapce, kterého se ani po třech dalších přírůstcích nedočkal. Jelikož byla malá dívenka nejstarší, rodiče ji vždy brali jako největší pomocnou sílu. Už od raného dětství byla spolehlivým tvorem a proto jí matka svěřovala její mladší sourozence do péče, zatímco oba rodiče pracovali, aby měli alespoň na základní potraviny. Jakmile sestry odrostly do věku, kdy se o sebe doma dokázaly chvíli postarat samy, připojila se Ute jako pomocná síla na pole či sady, jak bylo zrovna potřeba. Již od útlého věku se musela učit zacházet s různými zemědělskými potřebami. Nedá se moc mluvit o tom, že by měla dětství, takové jako každé jiné dítě, například z Kapitolu nebo vyšších krajů. Ale i přes to, měla tři nejzákladnější věci, které jí stačí i dnes: rodinu, lásku a zázemí. I když jejich dům nebyl nikdy žádný přepychový palác, alespoň měli střechu nad hlavou, na rozdíl od jiných nešťastníků. Moc dobře ví co je to hlad, ale rodičům to za vinu nedává, protože si je moc dobře vědoma toho, že práce není lehká a uživit čtyři hladové krky není opravdu žádná legrace. Snaží se jim proto už od malička co nejvíce pomáhat. Už od nízkého věku jí tedy začalo pravidelné ranní vstávání a vracení se domů až za tmy, kdy již nejde pracovat. I přes to si však stále udržela úsměv na rtech. Jednou v sadech viděla, jak se stromy rozvlnily do větru a něco na tom ji přitahovalo. Zkusila se rozvlnit podobně jako oni a přitom si pro sebe pobroukávala melodii písničky. Tímto způsobem se dostala ke svojí životní vášni, kterou je tanec. Neměla sice možnost chodit na žádné lekce nebo kurzy, zkrátka se do rytmu vlní tak, jak to cítí, čímž se dokáže bezprostředně uvolnit po namáhavém dni. Jinak z dětství nemá žádné jiné pěkné vzpomínky, spíše ty odrazující. Jako když ji občas mírotvorci šlehli bičem, aby přidala v práci. I když jsou i v dnešní době všichni při práci řádně střeženi, už si na to tak nějak zvykla. Stejně tak i na fakt, že domů přichází za tmy a spát chodí většinou až v ranních hodinách. Důvodem je totiž občasná pomoc jejím rodičům v domácnosti, aby jim alespoň trochu ulehčila a nesedřeli se úplně z kůže. Hladové hry nikdy příliš neprožívala, spíše přežívala ze dne na den a přemýšlela, co se zítra bude dít a neměla čas snít nad tím, co by dělala, kdyby ji vylosovali. Ale možná nad tím trochu uvažovat měla…
