Gunner Cosgrove

[ ga-nhr kóst-grouv ]

[player] Larsyn

[fc] Neels Visser

 

    

the ice inside my veins will never bleed

× [species] human – cortical stack × [date of birth] november 7, 2200 × [age] twenty-four | 24 × [loyalty] capitol × [credits] 23 050

× [level] 6 × [zodiac sign] scorpio ♏︎ × [height] 191 cm | 6' 3” × [occupation] director, actor × [gems] 12

vitality [ +5 ] × defense [ 60 ] × replicas [ 0 ]

• Vzorová ukázka občana Druhého kraje by se hledala jen stěží, Gunner totiž nabízí téměř všechny požadované kvality profesionálního zabijáka a funkčního inteligentního člověka, jenž se v životě neztratí. Odmala se intenzivně věnoval tréninku na Akademii bojových umění, tudíž není divu, že vize překonání Hladových her a vítězství se stala důležitou součástí jeho bytí. Zpočátku to však nebyla jeho svobodná volba, nýbrž jeho otce, který to vedl pod velmi přísnou rukou, což jako malý ani trochu neoceňoval. Postupem času v tom našel svůj úděl a došel k až nezdravému závěru, že je to podstata života. Neexistovalo nic, co by jej přesvědčilo, aby polevil, a tak se neustále snažil zdokonalovat nejen bojové, ale i strategické a další schopnosti, jež považoval za nezbytný prvek pro přežití a vůbec grandiózní triumf v aréně, jaký Panem ještě neměl čest vidět. Netají se s faktem, že je převážně zastáncem boje zblízka. Ať už se jedná o souboj pěstní nebo s pomocí chladné oceli, hravě si poradí a nemá problém odolávat surové útoky tělo na tělo – ve svých začátcích dostával jeden nářez za druhým, bohužel nebyl talent od přírody, aby porazil každého, kdo se mu postavil do cesty. Tím si prakticky vybudoval slušný práh bolesti. Z logického hlediska by do každé situace volil čepel, neboť jde o bezpečnější sázku a mnohem rychlejší způsob, jak usmrtit soupeře než jeho holýma rukama, byť občas dost machruje, jako by snad byl nepřemožitelný. V nitru si ovšem moc dobře uvědomuje, že není celestiální bytostí. Ačkoliv si kontaktní boj více užije, občas nepohrdne ani střelnými zbraněmi, avšak to je element použitelný spíše ve světě mimo uzavřenou kopuli. Jakožto dítě distriktu, který se specializuje na zbrojní průmysl, je to naprosto běžný jev. Absolvoval stovky hodin výcviku nejen s obyčejnými sečnými zbraněmi, ale i s těmi, které lze v aréně zahlédnout velmi ojediněle. V malíku má všelijaké jednoruční čepele – nejvíce se však sžil s taktickou mačetou. K dvanáctým narozeninám mu otec daroval shinobi, které pojmenoval Smrt – nebyl zrovna nejkreativnějším dítkem, zato mu alespoň nechyběl intelekt, nepočítáme-li jeho cholerické stavy, kdy s ním nebývá rozumná domluva a dokáže kolem sebe nadělat totální spoušť. Nesoustředil se pouze na sílu, ale i na ostatní důležité věci, kterými spousta lidí opovrhovala, protože byly buď příliš nudné, nebo údajně náročné na mozek. Detailně vnímal průběh každé sezóny Her, takže si velmi brzy uvědomil, že spoléhat se pouze na sílu může být osudné, zvláště v náročných podmínkách arény, kde by možná ani nemusel čelit silným protivníkům. Nechybí mu znalost přežití v terénu, strategické myšlení, orientační smysl a percepce i u zdánlivě neviditelných či zakrytých stop, ale dokáže být zbrklý a to potom všechny kvality mizí. Netrpělivost a nedostatek ohleduplnosti jej tolikrát dostaly do potíží, s čímž se pojí jeho (ne)schopnost ošetřování. Krve a nevábivého pohledu na vážně zraněného se neštítí, tudíž nemá problém někomu vytáhnout kusy materiálu a posléze otevřenou ránu uzavřít. Nejedná se však o profesionální práci, takže infekce je rozhodně možná, ale pro přežití do určité doby stále efektivní. V akutní situaci by se pravděpodobně spoléhal na kauterizaci. Není týmový hráč, nemluvě o tom, že se mu většina lidí protiví. Dokáže lidi proti sobě poštvat velmi rychle, nikoliv záměrně, ale empatie není jeho silná stránka, což je ovšem v Panemu vlastnost ceněná. Lze jej však spatřit i v dobrém světle, kdy se jeví nesmírně akceptující; může to být manipulace, ale též naprosto ryzí – záleží na člověku. Lidské chování se naučil rychle předvídat a dokáže předem vyhodnotit, jaký typ osoby před ním stojí. Ne vždy je to stoprocentní, ale posléze má stejně vždy pravdu. Vítězstvím se nic nezměnilo, sice se nyní již nezdržuje na půdě Akademie, ale kondiční cvičení má stále jako rutinu, aby mu neopadla výdrž. Kvůli působení v syndikátu přešel na ekvalizéry, ale zanícenost pro brutalitu a pyromanii se mu neztratila, takže má vždy po ruce minimálně karambit a kapesní plynový hořák. Nemluvě o tom, že častokrát musí provádět tichou práci a jindy zase torturu, aby z nepřítele vytřískal informace.

• Kdyby jenom šlo zařídit, aby neměl žádný kryptonit, není pochyb, že by pro to dokázal učinit skutečně nemyslitelné ohavnosti. Už nyní občas činí za hranice lidské morálky, když vytříská benefity pro sebe a lidi okolo, na nichž mu opravdu záleží. Bohužel, realita si nevybírá a nemůže se pyšnit statusem neporazitelného. Gunner je smrtelník jako každý jiný, akorát s rozdílem, že mu privilegia dala příležitost smrt neomezeně ošálit, dokud mu nedojdou peníze nebo se někdo nezbaví kyberwarového aparátu, jenž mu modře bliká zpod kůže zátylku. Nesnáší pomyšlení na prázdnotu, která jej pravděpodobně čeká, pokud zemře, protože nevěří na existenci posmrtného života. Dle jeho názoru je koncept života naprosto nesmyslný – narodíš se, jako šťastlivec si to v omezeném čase užiješ a nakonec skončíš pod drnem. Fakt, že si před nástupem kortikální báze nemohl určit, kdy zemře, mu připadá dosti tragický. Naštěstí doba pokročila a nyní se může obávat pouze vlivných osob, kteří mu z života udělají takové peklo, že smrt bude mnohem milosrdnější než přežití. A samozřejmě také zbývající lidskost a zranitelnost, kvůli jimž bude jeho bankovní účet o několik číslic tenčí. Navíc každý moment před smrtí očekává bolestivý, ale s tím už automaticky počítal, když si nechal bázi implantovat. Rozhodně to však neznamená, že bude o to lehčí jej porazit, neboť si může jednoduše pořídit novou tělesnou schránku. Svého originálu se nemíní zbavovat ještě dlouhá léta, o čemž svědčí jeho neustálá snaha udržet se ve formě, avšak ty slabiny zkrátka existují, byť ani nejbližší okruh přátel a rodina netuší, co přesně. O spoustě toho sám Gunner neví, což je důsledkem toho, že si nechce vůbec žádné přiznat. Nedostatků v bojové sféře má skutečně poskrovnu – od intenzivního tréninku na arénu pokročil o několik úrovní výš, že jej mladší zabijáci na scéně mohou považovat za posledního bosse ve videohře. Dosud má ale velké mezery ve zbraních typu kopí nebo trojzubec. Všechno, čím se převážně bodá a nemá dlouhou ostrou hranu, se mu příčí. Kdyby tomu věnoval více času, možná by se v onom stylu boje našel, ale nemá dostatečnou motivaci to změnit. S údernými zbraněmi jej taktéž nelze spatřit. Již měl příležitost bojovat s válečným kladivem, ale připadá si u toho příliš těžkopádně a není mu to přirozené. Co se týká soupeřů, nemá problém si podat váhově těžšího profesionála, ba naopak má potíže s amatérem, protože se hůře předvídají útoky. Gunnera zabije spíše náhodná blbost než něco uspořádaného. Může být svým vlastním nepřítelem, zvláště v případech, kdy se rozlítí a vidí rudě. Netrpělivý bývá velmi často, ale v těchto momentech je to mnohem horší. Začne se do všeho hrnout bez rozmyslu a některé kvality jakoby nikdy neexistovaly. Přestane být detailista, což mu může být osudné jak u bojové záležitosti, tak i u obyčejného přežívání v otevřené oblasti. Když se opravdu naštve, trvá věrně dlouho, než se uklidní, proto bývá ve zvyku, že k některým lidem chová zášť několik let, ne-li celý život. Gunner je naštěstí celkem vyrovnaný, že se do takových stavů dostává zřídkakdy a někdy je na to vyžadována sakra velká snaha. Sám si totiž uvědomuje, že není hvězdičkový občan, takže proto dokáže tolerovat naprosté šílenosti. Paradoxně vzhledem k jeho obrovské zálibě v pyromanii nemá talent na rozdělávání ohně. Párkrát se mu to podařilo, ale to muselo být štěstí, a tak raději spoléhá na kouzlo sirek a zapalovačů. Jako u ledovce je neprobádaná část skryta pod hladinou, a to slabiny mentálního charakteru. Nesnáší uzavřené prostory – nejspíš se jedná o lehčí stádium klaustrofobie, poněvadž chvíli dokáže setrvat bez paniky a vadí mu především ventilační šachty, zkrátka prostory, v nichž se nepohne. Celkově jakákoliv izolace mu není příjemná. Občas chytne panickou ataku, když se začne příliš soustředit na svět a uvědomí si, že mohou být ve vesmíru jediní, i když věří na existenci jiné inteligentní rasy. Též válčí s depresivními myšlenkami o tom, že život směřuje převážně do hrobu a nemá to smysl. Navenek působí neohroženě, protože to umí perfektně skrývat, ale delší mentální trýzni by zaručeně těžce odolával. S velkou pravděpodobností se rozhodne pojít hlady, než aby snědl králíka nebo podobné ušaté zvíře. Jedná se o slabost, která mu přetrvala kvůli nejmladší zesnulé sestře, která tato zvířata zbožňovala – nebo si to alespoň myslel. To samé platí o psovitých šelmách. V neposlední řadě skoro vůbec neslyší na levé ucho. Občas jej to dostává do špatné situace, ale naučil se s tím žít, aby fungoval v normálu a hlavně aby v rámci možností rozeznal bližšího útočníka od vzdálenějšího, který se mu plíží za zády.

• [ appearance ] První setkání s Gunnerem může budit dojem mladého muže, jenž o sebe přehnaně pečuje a zíráním do zrcadla stráví více času než kdejaká dívka z kapitolské smetánky. Může to být šokující, ale opak je pravdou – minimálně u druhé části. Rozhodně nepatří mezi vyumělkované metrosexuály, na kterých je sotva znát nedokonalost. Zkrátka měl štěstí v genetické loterii a nemusí to přehánět, aby vypadal k světu. Má obrovský problém strávit víc jak deset minut zkrášlováním nebo maskováním. Je pro něj peklo, když občas musí před natáčením posedět hodiny v křesle. Velmi si však potrpí na kvalitní péči o pleť a zdravou stravu, která dopomáhá k jeho pravidelnému cvičení. Nic extra nepřehání a řídí se heslem, že všeho moc škodí. Jako teenager si zakládal na tom, aby stíhal nejnovější trendy, častokrát byl ovlivněn mužskými profesionálními vítězi – jedním z unikátních byl právě Lewis Holbourn, o němž se jistou dobu povídalo, zda ve skutečnosti není jeho biologickým otcem. Není, ale dosud je mu blonďatý Gunner téměř kopií. V současnu si již vlasy nebarví, dokud to nevyžadují pracovní záležitosti či jiné povinnosti, neboť komerciálně je to stále jeho poznávacím znamením. Došel k závěru, že jeho estetice nejlépe vyhovují tmavě hnědé vlasy v kontrastu s modrýma očima. Působí tak mnohem víc drze, což lichotí i jeho pravé nátuře. Při oblékání není omezen na jediný styl. Jakožto vítěz je trendsetter a vybírá si, co se mu zrovna ve chvíli líbí. Má rád komfort i klasickou eleganci – jeho šatníku kraluje černá barva, maximálně bílá, béžová či námořnická modř. Kromě nadprůměrné výšky jej prozrazují různá tetování, která posbíral v průběhu třetí dekády. Na sentiment příliš nedbá, takže s sebou nenesou žádné hluboké významy a některé byly dokonce dílem opileckých rozhodnutí – naštěstí jej nikdy nenapadaly rádoby humorné blbosti a žádného tetování proto nelituje.

• [ modifications ] Navzdory jeho představám o nesmrtelnosti je asi krapet zvláštní, že svou lidskou schránku nepodrobil úpravám, které by z něj vytvořily pancéřovaného kyborga. Zapřisáhl se, že si na svůj zevnějšek nikdy nenechá sáhnout do nepoznání, ať už se jedná o plastické operace nebo extrémní implantáty. Nicméně, drobných – rozuměno skoro neviditelných – kyberwarů se nezalekl. Jedním z nich, a též nejprominentnějším, je subdermální pancíř na hrudi, který slouží jako alternativní řešení k neprůstřelné vestě. Jelikož se jedná o protektivní materiál chirurgicky instalovaný pod kůži, nelze jej detekovat bez toho, aby dotyčný zvědavec disponoval kvalitní skenovací optikou. Přestože je to ochrana přímo nadstandardní, taková plazmová zbraň by jej zasáhla, jako by chrom vůbec neexistoval. Vlivem chemického toxinu, jehož se nadýchal v takzvané zkorumpované zóně, nabyl zvýšených smyslů – čich, sluch a zrak. Bohužel s tímto nechtěným, byť v mnoha směrech výhodným balíčkem získal i citlivější spouštěč agrese, což není zrovna ideální vzhledem k jeho přirozenému sklonu ke vznětlivosti. Ruku v ruce s tím jde tlumicí látka, kterou si pravidelně nechává injektovat do kortikální báze. V opačném případě by se zbláznil a ublížil nejen sobě, ale i ostatním. Takto alespoň zamezí tomu, aby se do rudého stavu dostával kvůli každé prkotině, která jej rozčílí.

• [ personality ] Vyrůstat jako Cosgrove mělo neomezené výhody z hlediska vyšší společenské etikety. Ačkoliv tomu jako rozmazlený fracek velmi vzdoroval, ostatně jako všemu, co si tehdy nevybral, nakonec se z něj vyklubal respektující a slušný člověk. K cizím a starším lidem se chová a vyjadřuje uváženě, nehledě na to, z jakých poměrů pochází, byť mu samozřejmě není cizí si utrousit nejapnou poznámku vůči méně šťastným – dvojkařská škodolibost se v něm zkrátka nezapře. Ve své přirozenosti je drzý a libuje si ve slovní i fyzické provokaci, avšak si nedovolí bezdůvodně otvírat hubu na slabšího jen proto, že se cítí nadřazený. Pakliže se stane, zpravidla to schovává za hravý flirt, který uplatňuje zejména na dívky. Rozhodně to nemá nic společného s tím, že by jej některá přitahovala, pouze se chce vyvarovat hořkým názorům, které se mu honí hlavou zaručeně již od chvíle, kdy se střetli pohledem. Ctí postavení a sociální hierarchii – je to hodnota, které se nezbaví ani kvůli lásce. Což o tom, Gunner by se pravděpodobně ani nezamiloval do někoho z nižší vrstvy. Rovněž nemá potřebu si kompenzovat své nedostatky, protože nejsou žádné významné, které by v něm vyvolávaly nejistotu. Pokud nepočítáme temné myšlenky, které mu dělají společnost už odmalička, má to v hlavě dosti srovnané. Svým vzhledem a chladným přístupem může sice působit, že je arogantní, ale je to pouze Gunnerovo defaultní nastavení, kterého se nejspíš nikdy nezbaví. Kamarády si díky tomu nevytvoří, ale to je možná přesně to, po čem cílí. Mezi jeho špatné vlastnosti patří sobeckost a autoritářství. Manipulování je pro něho jako dýchat vzduch, avšak není to um, jenž by praktikoval zcela rád. Zdokonalil si to především proto, že využívá informace jako předmět k vydírání. Možná to vyzní, že se v tom vyžívá, ale některým lidem tuze nevěří, takže to má spíše jako páku, kdyby se někdo chystal jej podrazit. De facto upřímnost a nefalšovanost je pro něj nadevše. Neobává se konstruktivní kritiky, ba naopak ji velmi rád přijme, protože to považuje za jakýsi nehmatatelný nástroj, který mu pomůže se rozvíjet, očekávaně správným směrem. Uplatňuje to i na své blízké, takže je raritní jej přistihnout při lži – raději všechno řekne narovinu a bez filtrů. V konfliktech se také snaží být nestranný, což může být pro mnohé frustrující, ale nerad se přiklání k někomu, kdo nemá pravdu nebo je idiot a může si za ten problém sám. Uvolněná část povahy vyvstane na povrch jedině tehdy, jakmile se začne cítit komfortně. To se stává ojediněle, nepočítáme-li chvíle s přáteli, a je třeba času využít k poznání jeho osoby, jinak Gunnera nemáte šanci poznat. Dal by se označit za extroverta, v konverzacích je transparentní, ale též není typ, jenž by na sebe napráskal důvěrná fakta. Poznat jej do hloubky vyžaduje převeliké úsilí, což se týká i jeho nejbližších přátel. Když si myslíte, že jej máte přečteného, je to s velkou pravděpodobností jen špička ledovce. Své soukromí si střeží jako nejcennější statek.

× × ×

• [ file 001 ] „Jejich Midasův dotek pozlatil snad celý distrikt.“ Fráze, kterou slyšel pomalu každý žijící v Druhém kraji a která v podstatě doprovází Cosgroveovi již po generace. Výjimkou není ani Gunner, jenž byl tenkrát narozen nepříliš známé rodině – jejich rod však byl léta eminentní. Nikdo dosud netuší, jak se jim podařilo dosáhnout takového přepychu, nikdo tomu ani pořádně nevěnuje pozornost. Vždy byli nechutně bohatí – jedná se o generační bohatství, které je navíc poháněno workoholismem a chytrým hospodařením, nepochybně i nezlomná věrnost Kapitolu musela kolikrát sehrát velkou roli. Starší generace se médiím stranila, a tak se o jejich práci často zasloužil někdo jiný, což jim vůbec nebylo na obtíž. Jistě by se našli tací, kteří by nebyli spokojeni s tím, že jsou jedni ze sponzorů Hladových her a výtvor arény je financován primárně z jejich kapsy. Zůstat pod radarem byla jejich strategie, neboť moc dobře věděli, že s mocí přichází i mnoho nepřátel. To se ovšem změnilo, když se mladý Manfred rozhodl jméno rozšířit za hranice rodného kraje. Napodiv to nebylo záměrně, ale spíše takovým šťastným omylem, když si vzal ctižádostivou Severine Ayesu. Jako prvorozený a ještě k tomu syn měl dětství zcela perfektní, tedy až do chvíle, než začal vnímat, že není jedináček a o pozornost se dělí s Halcyone. Lhal by, kdyby tvrdil, že byl zanedbáván. To vůbec ne, ale očima dítěte spatřil změnu v dynamice vztahu mezi ním a rodiči. Matka se mu věnovala sice méně, ale onu rodičovskou lásku z ní stále vycítil. Nesmírně turbulentní to bylo hlavně s jeho drahým otcem, od kterého vyžadoval jakési uznání – chtěl být jeho oblíbencem. Proto možná hledal otcovský vzor o dům dál. V té době se začala projevovat jeho porucha pozornosti s hyperaktivitou, takže navrch zraněného ega byl ještě k tomu nezvladatelný. To se změnilo, když se v osmi letech začal věnovat přípravě na arénu, zcela to však potlačil až ve sklizňovém věku, kdy už pro něj nebylo přední, co si o něm myslí rodiče, ale jeho vrstevníci, a to především z dívčích řad. Pokud zrovna netrénoval, neučil se na testy, tak myslel tím, co má mezi nohama. Kupodivu to však nebylo tak časté, neboť mu chyběla výzva. Nejen, že byl nejprve roztomilý a později dost pohledný, ale status jeho rodu velmi lákal supi, již by si rádi ukořistili něco málo z jeho života. Bylo složité rozeznat, kdo je upřímný, což je právě důvodem, proč je tolik zatvrzelý v elitářství a potřebuje mít kolem sebe lidi pouze na stejné úrovni. Když byla matce a otci nabídnuta skvělá pracovní příležitost v Kapitolu, byl nucen ve svých čtrnácti dospět. Ačkoliv jim chůva byla vždycky k dispozici, stále měl dojem, že většinu zásadních věcí musel dělat on sám. Nikdo mu nepomohl, když měl komplikace ve škole. Přestože dostával kapesné, stále chodil na brigády, aby nemusel být v prázdné domácnosti, když se sestry zrovna věnovaly svým kroužkům. A v neposlední řadě musel nesčetněkrát žehlit problémy svých sourozenců, obzvláště u Bumpey, která byla neskutečné éro. Pochopitelně byl rád a podporoval úspěchy svých rodičů, ale někdy si přál, aby se matka nikdy Hlavní tvůrkyní nestala. Nejen, že to nikdy nebyla zrovna bezpečná práce, zvláště když věci nešly podle scénáře Kapitolu, ale do svého triumfu v Hrách dal tolik krve a potu, tudíž nesnesl, když o něm lidé řekli křivého slova; že to bude mít snadné a že si nezaslouží se zúčastnit. Naštěstí se to postupem času zklidnilo, protože jeho konkurenti v Akademii konečně přestali koukat očima závisti a viděli jak úsilí, tak i nadání. Štěstí je rozhodně něco, co Cosgroveovi doprovází celý život. Nelze jim však vytknout, že si to nezaslouží, protože kvůli nim se občanům Druhého kraje otevřela spousta dvířek do Kapitolu, ať už v kariérních příležitostech nebo v prosperitě distriktu. Získaly si tak pozitivní ohlasy lidu a Midas má v jejich životě ohromnou velikost. Snad jejich příběh nenabere stejnou kadenci a nebudou muset čelit hladu.

• [ file 002 ] Jak prediktabilní zakončení 133. Hladových her. Asi žádný divák nebyl zaskočen, když se ozval výstřel ohlašující posledního padlého splátce a vítězem se stal Gunner Cosgrove, jenž byl posléze jmenován nejbrutálnějším profesionálem v historii tohoto každoročního klání. Ač se nejedná o výkon, na který by byl dvakrát pyšný, lze to v jeho případě tolerovat, i když pravděpodobně ne každý by s tím souhlasil. Chtěl se předvést jako kvalifikovaný zabiják, ale nikdy to neměl v úmyslu demonstrovat skrz přemrštěnou brutalitu. Když mu totálně přepnulo, stalo se tak právě kvůli Bumpey, která se proměnila v zombifikovanou bestii, a tak ji musel vlastnoručně zabít. Ve své zvrácenosti však nemůže vyvrátit fakt, že mu to silně nehrálo do karet. Jako správný bratr ji měl sice ochraňovat a snad se i obětovat, ale zjevně tehdy preferoval vlastní sebezáchovu nad kýmkoliv jiným. Vážnost jeho přiznání akceptovali i jeho rodiče; nebyli vůbec nadšení, jak ledově smířený byl s usmrcením jeho mladší sestry, ale Gunner byl také jejich potomkem. Situace nebyla jednoduchá. Kvůli hořkému incidentu ve finálovém boji kolovaly též zvěsti o tom, zda Severine záměrně nevyřadila vlastní dceru, aby měl její syn cestu k vítězství čistě průchozí. Ačkoliv by maximálně polichotilo jeho egu, že je konečně favorizovaný, bylo mu nad slunce jasné, že to nemohla být pravda, neboť to by matku stavilo do velmi chladnokrevné role a otec by jí to navíc nikdy neodpustil. Bohužel, s palčivým zacházením se přece jenom jeden z nich setkat musel. Bylo proto o to těžší mít ze svého triumfu radost, takže jeho představy o báječném post-herním životě se absolutně rozpadly. Otec mu Bumpeyinu smrt dlouho vyčítal, což mezi nimi vytvořilo ještě větší distanc, než předtím byl. Ale vskutku ohromná propast se mezi nimi utvořila hned další ročník, když v aréně zemřela Halcyone, byť se pro odchod ze světa rozhodla sama. Žádné vyčítání už nebylo, ale ztráta byla v průběhu necelého roku tak obrovská, že se nedalo jinak. Onehdy tak bezmezné štěstí, které doprovázelo Cosgroveovi bylo najednou tatam. Jako by dvě úmrtí byla daň za jejich kariérní úspěchy.

• [ file 003 ] Pár let uplynulo relativně v klidu, věnoval se převážně filmové kariéře a život se postupně vracel do zajetých kolejí. Matka byla jediným důvodem, proč s otcem nezpřetrhal vazby. Jako správná mediátorka je donutila začít na svém vztahu znovu pracovat. Stálo to několik neúspěšných pokusů, ale nakonec se přeci jen zdařilo. Dokonce své vítězství si začal řádně užívat, dost tomu pomohli jeho nejbližší přátelé, nejdříve Omar, pak Nadir – oběma se rovněž povedlo vyváznout z arény jako vítězové, takže měli další společné téma a zkušenost. Jelikož nechtěl být pouze celebritou, na kterou se rádo dívá, brzy se v menší míře začal angažovat ve vládě Panemu, a tak v Kapitolu strávil pěknou řádku měsíců, což ještě víc pokřivilo jeho pohled na obyvatelé nižších distriktů, obzvlášť radikálů. Přestože chápal, odkud pramení jejich nenávist, neboť ani on – jakožto obyvatel kraje – není s aktuálním systémem zcela spokojený, v jejich metodách nacházel jakousi absurditu – občasná neorganizovanost, stejná, ne-li větší míra násilí pod záštitou lepších zítřků a dokonce náznak despocie. Nic by se nezlepšilo, proto se s nimi nedokázal ztotožnit, ba naopak vůči lidem, kteří vykazují známky přílišné dobrosrdečnosti, vzrostla antipatie. Taktéž si to může celé jen nalhávat, aby měl přístup ke zlu. To vše ale stále nebylo perfektní, chyběl mu v životě adrenalin, jenž předtím dostával ve vysokých dávkách díky tréninku do Her. Možná z tohoto důvodu se rozhodl přihlásit na misi, v níž měl se zbytkem týmu zneškodnit nepovedený subjekt z laboratoře mutů. I když se jim podařilo někoho zachránit, mise dopadla naprosto katastrofálně a vytvořila dominový efekt několika nepříznivých událostí. V posledních několika letech se toho odehrálo tolik, že úplně zapomněl, jak vypadá normální život – ne že by to předtím znal. Až afiliace k Sinclairově syndikátu plně ukotvila jeho potřeby.

• Corrupted Zone, Aphrodite's Temple, Bury Kai, Rubicon

• Celeste Vanderbilt × Dosavad si na Celeste neudělal žádný názor, ale vzhledem k tomu, že je to nejen respektující žena v Kapitolu, ale též matčina dobrá přítelkyně, neodvážil by se o ní říci křivého slova. Jejich interakce by se daly spočítat na jedné ruce, přeci jenom si mnoho společných témat nenajdou, ale jedna okatá věc mu neušla. Uvědomuje si moc dobře, že se mu snaží trochu podstrkávat Charona, s čímž samozřejmě nemá problém, neboť je to sympaťák, ale možná se kvůli tomu cítí omezeněji, než kdyby to přátelství vzešlo přirozenou cestou. Nechce ani jednoho z nich zklamat. Má totiž dojem, že o něm má až přehnaně pozitivní mínění. Je pravda, že Gunner bývá ve své skupině ten nejracionálnější, ale zase by úplně neřekl, že má na lidi nejlepší vliv. To je asi už o člověku, co mu připadá jako dobrý vzor, ale její syn se mu zdá příliš… kapitolský.

• Larsyn Kai Scorsese × Přesně si nevzpomíná, za jakých okolností se poprvé seznámili. Ví pouze to, že to bylo ve Čtvrtém kraji, zřejmě během návštěvy jeho tehdejšího poměru, dívky, kterou též potkal náhodně. Inu, slovo náhoda se s Larsyn pojí velmi často. Ze začátku jej nesmírně vytáčela, protože se objevovala snad všude kromě Kapitolu, neoblomně s ním flirtovala a neměl úplně zapotřebí si začít s nezletilou. Později zjistil, že jej štvala obzvlášť tím, že v ní někoho konkrétního viděl, mínus ten flirt. Dodneška si to nechce přiznat a vlastně si to dost zapírá, ale díky tomu k ní chová loajalitu, kterou před ní nepoznal. Zčásti tím chce odčinit to, co tehdy udělal. Nikomu to neřekl, ani Omarovi, takže si většina jenom myslí, že k ní chová jakousi náklonnost romantického typu, což vždy okamžitě uvede na pravou míru.

• Manfred Cosgrove × Těžko říct, kde nastala chyba. Možná šlo o nějaké nedorozumění z obou stran, ale Gunner měl vždycky dojem, že jej otec nemá zrovna v lásce. Alespoň ne tak, jak by si zasloužil. Pokud nešlo o trénink do Hladových her, byl kriminálně přehlížen. Stále si pamatuje, s jakou nekompromisností jej vychovával a určitě v tom hraje roli traumatický zážitek. Dalo by se říct, že je to jediný člověk, který mu nahání hrůzu. Též není úplný ignorant, aby nevěděl, že tomu nenapomohl hledáním jiného otcovského vzoru a pozdějším záměrným sabotováním jakékoliv snahy o zlepšení, která byla otcem vyvinuta. Nejspíš je příliš tvrdohlavý si po letech přiznat, že jej má skutečně rád. Nevlídná slova v minulosti lítala skrz celou domácnost, a tak je pro něj neuvěřitelné slyšet pochvaly nebo projevy hrdosti. Upřímně jej má rád a nikdy by si netroufnul říct, že jej nenávidí, jelikož to není pravda, byť činy mohou častokrát ukazovat jinou realitu. 

• Nadir Calloway × U svých nejbližších přátel nerozlišuje, kdo je lepší a ještě lepší, protože tento koncept v jeho hlavě nedává smysl a navíc mu to připadá celkem urážlivé. Nicméně asi rozlišuje, komu se může a nemůže svěřit s konkrétními záležitostmi. Vzhledem k tomu, že Nadir oproti Omarovi nikdy neměl skvělý vztah se svým sourozencem, dost se mu například svěřoval se svou otupělostí vůči smrti svých sester, nebo že důvodem jeho morbidních činů ve skutečnosti nebylo truchlení nad ztrátou blízkého. Nadir je zkrátka kamarád, jenž mu dodává pocit, že není zcela zkažený. Problém je však v tom, že oba jsou svým způsobem zkažení, ale cokoliv pro to, aby se člověk cítil dobře, že? Díky jeho stoické povaze je ideálním stabilizérem jejich skupinky. Byla doba, kdy se mu vyhýbal, když si začal se Sig, protože to zcela nepodporoval. Trochu žárlil, ale ne kvůli tomu, že by k ní něco cítil, spíše mu vadila, že Sigourneyina pozornost už nebyla jeho. A též byl zčásti ovlivněn Omarem. Nyní je s ním za dobře a netají se s tím, že by pro něj byl ochoten udělat leccos.

• Omar Wesmyron × Když je lidé spolu vidí, všechny okamžitě napadne, že jsou nejlepší kámoši. Má k němu velmi blízko, ale zcela jinak, než tomu je u Syvera nebo Nadira, který s nimi většinou odmítá trávit čas kvůli tomu, do jakých prekérních situací se tihle dva spolu dokáží dostat. To, že se dostanou z jedné šlamastyky do druhé, vůbec není nadsázka, byť už se od pubertálních let trochu zklidnili. Není moc věcí, s čím by se mu nesvěřil, ale stále u něj má nastavený jakýsi limit. Ani ne tak, že by se obával, že by na něj zanevřel nebo si jej znepřátelil, jednoduše tomu nepřikládá důležitost. Omar by možná byl jiného názoru, kdyby se dozvěděl, že celou dobu něco tají. Má dojem, že by si to mohl brát osobně. To soudí dle toho, že se mu svěřuje snad úplně se vším. Je to však pouze jeho názor, realita může být jiná a třeba se nad tím jeho kámoš ani nepozastaví. Omar může klidně provést sebeohavnější čin a Gunner mu to nikdy nebude mít za zlé. Bude automaticky předpokládat, že na to má velmi dobrý důvod a bude se snažit mu pomoci. Jediná věc, která jej na něm irituje, jsou jeho pokusy mu podstrkovat dívky před nos. Gunner je extrémně vybíravý a nemá rád jednoduchost, takže má určitou nechuť interagovat s dívkami, které jsou pro jeho pozornost žhavé udělat cokoliv.

• Severine Cosgrove × Přestože se to neříkalo, moc dobře si uvědomoval, že oba jeho rodiče měli své oblíbené dítě, jímž Gunner tak zcela nebyl. Ono ale záleží, jak se to vezme. Pozornost možná byla mnohem nižší než u sester, ale zároveň to bylo kvůli tomu, že byl na adolescenta zodpovědný. Jenže kompliment tehdy nepotřeboval. Tato nevyřčená informace však neměnila nic na tom, že matku vždy respektoval, což je rozdílem mezi ním a Manfredem, zřejmě proto, že její validaci nikdy tolik nevyžadoval. Byť se kolikrát snaží vzdorovat jejím radám a návrhům, dřív nebo později jim stejně podlehne a vezme si je k srdci, neboť má většinou pravdu. Též si získala plusové body tím, že je vůči němu nesmírně tolerantní, až je to děsivé. Není téměř nic, s čím by se jí nesvěřil. Však se jí tehdy před arénou i zeptal, jak moc by vadilo, kdyby se vrátil živý on a ne Bumpey – a to patřilo mezi jedno z menších zel, které jí kdy pověděl. Samozřejmě, že za to většinou dostal slušnou facku nebo sáhodlouhou přednášku o morálních zásadách, přesto jej stále kvůli ničemu nezavrhla. V současné době ji spíše provokuje, než že by svým tvrzením opravdu věřil nebo jim dával velkou důležitost. Kdyby se někdo zeptal, kdo formoval Gunnerovu jemnou a kultivovanou stránku povahy, je to právě Severine.

• Sigourney Wesmyron × Cosgroveovi a Wesmyronovi se znají desítky let, takže je u všech generací zcela předpokládané, že se jejich děti spřátelí, obzvlášť když si jsou věkově blízcí. Výjimkou to nebylo ani u nich, byť si jako malý s dívkami příliš nerozuměl. Sig ale tehdy hodně postrádala holčičí zvyky a koníčky, takže ji vůbec nevnímal jako holku. Bral ji v podstatě jako Omara 2.0 – nemluvě o tom, že musela být úplně všude, kde byl Omar, takže se jí nedalo zbavit. Když se musela z mysteriózních důvodů odstěhovat z Druhého kraje, přirozeně se odcizili a zapomněl na její existenci, než se znovu objevila, cirka rok po jeho vítězství. Její transformace evidentně vzala za své a došlo k několika neprospaným nocím. Ehm, jak jinak než v pozitivním slova smyslu. Hlubší city si k ní však nedokázal vytvořit, neboť si jsou v mnoha ohledech podobní, obzvlášť ve špatných povahových rysech, takže by to pravděpodobně nikdy nefungovalo. Má ji rád, i když mu občas mimořádným způsobem pije krev, ale je to Nadirova spřízněná duše, jak tomu ona sama říká, takže i tento fakt ovlivňuje jeho názor na ni.

• Syver Witrago-Sykes × Potkali se, když ještě nosil jméno Nero a jinou tvář. Ačkoliv se s ním nezná odmalička a je nejmladší z jejich čtyřčlenné skupiny, nebere jej vůbec jako méněcenného, ba naopak se snaží jej do všeho zahrnovat. Přestože jej prvně vnímal jako fanouška, nikdy by jej nenapadlo, že se s ním sblížil jen kvůli tomu, že má nějaké postranní úmysly. Už jen fakt, že pochází ze zámožné rodiny, již samo vypovídá o tom, že úplně nepotřebuje Cosgrovea, aby něčeho dosáhl. I po tom, co se vrátil z arény jako nový člověk, aby se zatajil podvod v Hladových hrách, jenž by všechny komplice stál krk, tak jej nevnímá jako outsidera. Syver je něco jako mladší bratr, kterého nikdy neměl. Cítí vůči němu jistou zodpovědnost, neboť je to i kvůli němu, proč jej aréna stála život a musí nyní předstírat, že je někdo jiný. Ztratil tím dost, takže se mu snaží určitými způsoby kompenzovat jeho starý život, a snad docílí toho, že to bude lepší než předtím.

• 1x obsidiánový box [k otevření potřeba 5 obs. klíčů] 
• cestovní doklad, mobil - Advansy, řidičský průkaz, 5x letenka