- 7. kraj - Vesper Framiré Drexcolt & Enrique-Ariel de Lastarri
-
- Body → rozhovor: [6/10] x [6/10] - oblečení: [7/10] x [5/10] | Moderátor: Cornelie Sang
- Popis: Žádný. | Designér: Tera Nerley
Nyní nás čeká Sedmý kraj, tedy Vesper Framiré Drexcolt a Enrique-Ariel de Lastarri. *Uvede další pár a hned přechází k otázkám.* Takže Vesper jak jsem již říkala na přehlídce, tak jsi tu prý měla sestru, která se pokud vím, jmenovala Fawcett, jaký jste spolu měli vztah? *Optá se a zahledí se dívce nepříjemně do očí.* Byli jste si blízké nebo jste se naopak hádaly? *Poté se obrátí na Enriquea.* Slyšela jsem, že máš v kraji přítelkyni, je to pravda, co myslíš, že bude první, co ti řekne, když se vrátíš domů?
Vesper Framiré Drexcolt: *Svižně se vydává ve svých dlouhých šatech na pódium. Rozhodně to nejsou její vysněné šaty, ale aspoň nejde nahá. Pohodlně se usadí na křeslo a zadívá se na zmalovanou moderátorku.* S Fawcett jsme si byly blízké, to jistě ano. Byla to moje sestra, tak aby ne. Taky jsme se občas hádaly, protože to je prostě v rodině už normální. Neznám nikoho, kdo by se jednou za čas nehádal. Podle mě to není možné, ale třeba se mýlím. *Pokrčí rameny a zadívá se na svého kolegu z kraje, když se moderátorka zmíní o nějaké slečně z kraje. Pozvedne obočí a vyslechne si toho ňoumu.*
Enrique-Ariel de Lastarri: *Vejde na pódium a všechny v sále pozdraví* Zdravím celý Kapitol! A i celý náš kraj! *Usadí se do křesla a začne odpovídat* Mno, nechci sám sebe nějak zveličovat, a možná tu nějaké Kapitolanky zklamu, ale ano, je to pravda. Mám jednu v kraji. A co mi řekne? Nic mě neřekne, jen mi jednu natáhne. *trochu se začervená* Už jen za to, že se tu bavím s jinými. Není žárlivá, ale nemusí vidět všechno. Co její oči neuvidí, to pak mě nebolí. *rozesměje se* Možná až potom mi dá pusu.
Váš kraj se specializuje na dřevozpracující průmysl, myslíte si, že by bez vašeho kraje mohl Panem fungovat? *Položí další záludnou otázku a oba splátce zaujatě pozoruje.* A co byste si přáli, aby váš kraj vyráběl, nebo zpracovával, kdyby to nebylo dřevo?
Enrique-Ariel de Lastarri: *Musí se zamyslet, ekologicky laděnou otázku nějak nečekal.* Možná nějakou dobu ano, ale až by se spálilo pro chvíli tepla všechno ostatní, co potom? Nevím, jak Vesper, ale snad se mnou bude souhlasit, když řeknu, že bez našich lesů nebude nic jinýho okolo. Ale v současné době určitě ne. Říká se, že Kapitol je srdce Panemu, ovšem my pak jsme plíce a ty jsou neméně důležité, co myslíš Cornelie? Ty nás potřebuješ, Paneme! *rozhodí radostně rukama*
Vesper Framiré Drexcolt: Tak záleží, jestli chcete vykácet všechny stromy a pak být úplně bez nich. Myslím, že náš kraj je v několika ohledech důležitý, ale vy sami posuďte. *Pokrčí si rameny.* Já si ale myslím, že stoly, které tu máte, jsou jistě i z nějakého dřeva. Topit se taky nějak musí, i když vy tady máte zase jiné věci, takže asi byste neumrzli. No a v poslední řadě zase jde o to, že je potřeba mít kolem sebe přírodu. Ano, v jiných krajích se určitě vyskytuje příroda, ale v našem je zase nejvíce stromů a přiznejme si to, kyslík je potřeba. *Pousměje se.* Ale jinak si myslím, že by bez našeho kraje klidně Panem přežil. *Řekne a nepochybuje vůbec o své odpovědi.* Je to možná drastické a můj kraj mě za to teď bude nenávidět, ale opravím se, že nejsme neužitečný kraj. Jistě máme několik kvalit. *Mrkne do kamer a přívětivě se na všecky usměje.*
A čeká nás poslední otázka, jak by vypadala aréna, kdyby byla podle vašich představ? *Otáže se a zkoumavě si je prohlédne.* Chtěli byste tam hodně stromů, abyste se cítili jako doma anebo naopak byste je tam nechtěli, protože vám lezou na nervy?
Vesper Framiré Drexcolt: Rozhodně by mě nevadilo, kdyby se tam vyskytovala příroda. *Přizná se s úsměvem.* Možná bych takové i preferovala, ale zvládla bych se vypořádat i s jinými. Letos to vypadá, že si pro nás tvůrci připravili něco, co je pro mě ost zapeklitý, ale doufám v to, že to zvládnu. *Nadechne se a nechává za sebou dlouhou pauzu, dále už ani nepokračuje, protože to vypadalo, že úplně končí a začne mluvit Enrique.*
Enrique-Ariel de Lastarri: Tenhle dotaz ho pobaví, a jakmile si to zopakuje v hlavě, odpoví* Aréna dle představ? Ta by byla extra krátká, nejlepší by bylo kdybych lusknul prsty a třiadvacet lidí padne na zem. Ale nyní vážně. Myslím si, že za život potkáš něco z každého kraje. Čili rozdělená na dvanáct úseků a v každém něco z daného kraje. A bylo by to férový - každý kraj by tam měl své prostředí, ale dalších jedenáct už by bylo pro dvojici nebezpečných. První sektor například ostré diamantové hory, kde by pád znamenal těžké poranění, druhý sektor s armádou vojáků - mutů a tak by se dalo pokračovat. V našem sektoru zase stromy s jednovatým jehličím a tak dále. *poté přejde k druhé polovině dotazu* Mě stromy nevadí, i když s nimi dělám celý dosavadní život. Takže ano, i kdyby to byla nějaká jiná aréna, nějaký by tam být mohly. Ale ne moc. Všeho moc škodí. Stejně jednou přijde doba, kdy nebudu moct kůru a nebo strom ani vidět. *mávne s úsměvem rukou a rozloučí se s diváky* Díky za váš čas, bylo mi ctí tu zde s Vámi být. Pěkný zbytek večera! *poté spolu s Vesper odejde z pódia a dá tak prostor Osmému kraji.*
- 8. kraj - Madeleine Pantalon & Mauritz Korrs
-
- Body → rozhovor: [0/10] x [5/10] - oblečení: [7/10] x [6/10] | Moderátor: Cornelie Sang
- Popis: Žádný. | Designér: Tera Nerley
Dámy a pánové, přivítejte prosím Mauritze Korrse a jeho společnice Madeleine Pantalon, které sem dovezl vlak až z dalekého Osmého kraje, který je pro nás všechny velmi důležitý, neboť mnoho látek máme právě odtamtud. *Vyčká až se splátci Kapitolu hezky ukáží a začne.* Takže zlatíčka, kde začít? První věc na kterou se vás zeptám je… *Evidentně zapomněla text.* Ano, máte velmi zvláštní amulety. Můžu se vás zeptat jak jste k nim přišly? Ano, uhlík by mohl být amulet někoho z Dvanáctého kraje, ale u Osmičky se to jen tak nevidí a nahryznuté mýdlo. *S lehkým úsměvem se na ně zadívá.*
Mauritz Korrs: *Cestou na pódium si na ksichte pripraví odhodlaný mladícky pohľad s nádychom šibalských iskričiek v očiach. Bude sa snažiť vystupovať tak, ako si to pevne stanovil ešte v prípravnej miestnosti pred rozhovormi. Musí byť jednoznačný, ak sa mu to podarí tak i zábavný. Najlepšie by bolo, keby zaujme aspoň jedného človeka v publiku, čo sa začne smiať - a domino efekt to rozšíri po celom publiku. Kým sa dostane ku pani moderátorke, stihne ledabolo zamávať pravačkou do publika, možno to pomôže.* Dobrý večer. *S veľkou dávkou energie zdraví celú krajinu, neskôr i samotnú pani moderátorku.* Dobrý večer slečna Sang. *Nechá jej priestor na položenie otázky, starostlivo si ju nechá prejsť hlavou a potom reaguje.* Nikdy vás ako deti nefascinovali mydlá? *S úprimným úškľabkom sa poškriabe na obočí, ako to robia ľudia, ktorí boli práve obvinení z niečoho, čo naozaj spáchali.* No a mňa natoľko, že to boli moje obľúbené hračky. Boli farebné, voňavé... Tak som si do jedného jednoducho zahryzol. Príde mi to ako celkom milá spomienka na detstvo, preto som si to zobral so sebou.
A další otázka zní takto. *Nadechne se.* Jste spokojení s tím co váš kraj vyrábí? *Optá se jich.* Možná už se budu opakovat, ale vážně si nedokážu představit, že by se celý můj život točil pouze kolem jedné věci, za chvíli by se mi ta věc tak zošklivila… *Zarazí se, asi si uvědomí nemůže do živého vysílání pomlouvat fungování Panemu.* No to je jedno.
Mauritz Korrs: *Zvyčajne sa moderátor pýta na maximálne tri otázky, takže to znamená, že tretina je už za ním. Jeho tréma si niekde v jeho mozgu vydýchla, no zároveň sa opäť začala strachovať. Stále sú tu ešte dve otázky, ktoré môže Mauritz pokaziť. Zostáva mu len dúfať, že také niečo sa nestane.* Ono to ani nie je o tom, či nás to baví, alebo nie. *Vraví možno trochu vážnejšie, než by sa na túto udalosť patrilo. Keď si to uvedomí trápne sa usmeje a v snahe vyžehliť si to dodáva.* Mňa osobne práca baví, pretože ja robím niečo, čo nie je až tak monotónne a vybral som si to sám. Ale čo sa týka napríklad ľudí vo fabrikách. Myslím, že moc nemajú na výber. Aj keď ich to nebaví, idú pracovať, aby vám nebola zima, aby ste mali čo na seba. Ale nemajte obavy slečna Sang, väčšinu ľudí v mojom okolí práca napĺňa.
A než nás opustíte, tak máme ještě chvilku času na poslední otázku a pak už si můžete v klidu lehnout a počkat si na arénu! *Vykřikne.* Je u vás v kraji někdo, komu byste poslali jakýkoliv vzkaz? Prostě pár slov adresované jednomu jedinému člověku, než se vydáte do arény.
Mauritz Korrs: *No dobre, takže už len posledná otázka. Mladý Korrs to uz chce mať čím skôr za sebou, pretože sa to tu naťahuje ako guma na trenkách. Nemá reálne čo komu odkázať, ani mu nevie nič prísť také na rozum, takže bude musieť siahnuť na uzdu svojej fantázie a niečo si vymyslieť. Čo by to asi tak mohlo byť?* Chcem odkázať svojim súrodencom, nech sa ani neopovažujú ísť do mojej izby, zatiaľčo nebudem doma. Lebo ja sa vrátim a vyriadim si to s vami! *S veľkou dávkou nadsazky ukazuje varovný prst priamo pred seba a divoko ním šermuje. Isto to nemyslí skoro vôbec vážne, ak teda vôbec.* Takže žiadne požičiavanie mojich vecí, ničoho sa ani len nedotknite! *Nevydrží to a prepukne do smiechu, našťastie nie až tak nekontrolovateľného.* Ale nie. Mám vás rád, všetkých, hádam sa ešte vidíme! *Posiela vzdušný bozk priamo do kamery. Je to také sarkastické, no čo iné sa dá očakávať od šestnásť ročného fagana?*
- 9. kraj - Zoey Ellison & Xander Winestock
-
- Body → rozhovor: [0/10] x [0/10] - oblečení: [8/10] x [7/10] | Moderátor: Cornelie Sang
- Popis: Žádný. | Designér: Amika va Ronzskovn
- 10. kraj - Zyrra Anerhe-Calais & Wayatt Warmisham
-
- Body → rozhovor: [0/10] x [0/10] - oblečení: [6/10] x [5/10] | Moderátor: Cornelie Sang
- Popis: Žádný. | Designér: Gabi Marcy Peréz
- 11. kraj - Anthea Moon & Robert Hutch
-
- Body → rozhovor: [0/10] x [0/10] - oblečení: [9/10] x [7/10] | Moderátor: Cornelie Sang
- Popis: Žádný. | Designér: Kesame Brannan
- 12. kraj - Beatrice Flaubert & Chester Fyord
-
- Body → rozhovor: [0/10] x [7/10] - oblečení: [10/10] x [10/10] | Moderátor: Cornelie Sang
- Popis: Na rozdíl od "mrazivě" tónovaného kostýmu přehlídky, je outfit pro rozhovory vyhotoven v teplých odstínech rudé a černé. Povrch temné látky je opět pokryt drsným důlním prachem, zatímco mu kontrastují jemná vlákna krajek, představující drahé žíly v tvrdých podzemních vrstvách Dvanáctého kraje. Vedle jasné rudé se v oděvech navíc opět opakuje motiv jemných popelavých kvítek, opět znázorňující jasnou naději na výhru. | Designér: Laverne Lace
Zlatý hřeb večera, kraj uhlí a těch nejzajímavějších splátců. Přijde to jenom mně nebo je to i kraj nejmladších splátců? *Optá se publika zatím co se oba splátci dostávají na pódium.* Seznamte se s Chesterem Fyordem a Beatrice Flaubert! *Představí poslední dvojic a jde k otázkám.* Dvanáctka bývá dost často celkem opomíjený kraj, napadá vás něco, kvůli čemu je váš kraj tak důležitý a řekněte našim divákům, proč bychom se bez něj neobešli.
Chester Fyord: *Neustále ho pohledy tolika lidí děsí. Snaží se vypadat co nejvíce v pohodě, ale není si jistý jestli se mu to daří. Jakmile se vyškrábe po schodech na pódium, usadí se do připraveného křesla. Zabírá ho teď většina kamer v sálu a osvětlovači si také všímají především jeho a jeho krajanky. Je mu to nepříjemné, ale rozhovory jsou prý hodně důležité a on to nesmí pokazit. Musí přežít, chce se vrátit domů. Počká, zda-li s odpovědí nezačne Beatrice, když se ale do hovoru nepouští, ujme se toho sám.* Nemyslím si, že by dvanáctka byla opomíjený kraj. Minimálně co se týče Her, nezapomnělo se ani na nás. *Rozesměje se, aby si to nikdo nevyložil špatně.* Ale teď vážně. Dvanáctý kraj z mnoha důvodů. Prvním je například uhlí, které se po vydolování dováží do všech krajů Panemu. Díky uhlí si potom lidé mohou zatopit. Uhlí se také využívá pro průmysl, například obyčejná tužka by se bez grafitu neobešla. Máme tu také mnoho skvělých lékařů a zdravotníků, myslím že i to je jedno z hledisek, díky kterým je náš kraj známý a je tím také užitečný. *Zdravotníci. Jeho rodiče jsou lékaři. Kéž by se tak mohl vrátit zpět k nim. I když je život v dvanáctém kraji, přesto tam má větší šanci na přežití než v aréně plné mladých agresorů usilujících o svůj vlastní život. Rychle si promne oči, aby se v nich neobjevili slzy. Třeba by ho někdo mohl litovat, ale pro většinu lidí by určitě vypadal jako slaboch a to si nemůžeme dovolit.* A mimo to, bez našeho kraje by se neobešli i lidé, kteří fandí outsiderům. *Opět se usměje a mrkne do davu.* Doufám, že jich je mezi vámi hodně! *Veselým hlasem osloví publikum, ale samotnému mu příliš do smíchu není.*
Jaké jsou vaše koníčky? *Zeptá se zaujatě.* Asi se tam toho u vás moc dělat nedá a já jsem ve Dvanáctém kraji nikdy nebyla, takže vůbec nevím, co tam tak lidé normálně dělají, když nejsou v práci.
Chester Fyord: *Prohrábne si vlasy a chvíli přemýšlí, co vlastně odpovědět. Pak se do toho pustí.* Je pravda, že u nás ve dvanáctce máme práci na prvním místě. Ale je tu mnoho možností co dělat. Máme tu krásnou přírodu, baví mě procházet se po okolí a v létě si užívat sluníčka, v zimě je zase zábava koulovat se s kamarády, napadne-li sníh. *Je si vědom toho, že o lovení ryb na černo mluvit nesmí, kromě něj by z toho mohla mít problém i jeho rodina.* Také mě baví hrát hry, třeba schovávaná je úplně nejlepší! *Snaží se působit roztomile, doufá že mezi lidmi nebude za trapáka. *Raději ale řekne ještě něco.* Baví mě také pomáhat rodičům. Jsou to lékaři, víte? Je to záslužná práce a jednou bych se třeba mohl stát také lékařem, abych jim udělal radost a oni na mě byli hrdí. *Potom se odmlčí, třeba to v lidech vyvolá soucit. Když už neví, co dalšího říct, zavrtí se v křesle a lépe se posadí. Potom se podívá na uvaděčku, ještě si jí ani pořádně neprohlédl. Čeká, jaká otázka přijde do třetice.*
Z čeho máte radost a co vás naopak rozčílí. *Zakončí dnešní večer poslední otázkou.* Mě třeba dělá radost, když dostanu výplatu. *Zasměje se a čeká na jejich reakce.*
Chester Fyord: *Zasměje se při vtipu, který pronesla uvaděčka. Musí si přeci získat nějaké sympatie i u ní. Potom si v duchu promyslí, co vlastně na tak záludnou otázku odpoví. *musí myslet a neplácnout to první, co ho napadne.* Z čeho mám radost? Nu, mám radost ze života. Mám radost, když se mi něco povede a nebo se mi něco podaří. Jsem také šťastný, když jsou i mí rodiče a přátele šťastní. A radost mám také z toho, že tu můžu sedět v tak skvělé společnosti. *Skoro se až otřese, když tu lež pronese nahlas. Ale aby tomu dal pravou důvěru od lidí, nejprve se s úsměvem podívá do davu lidí kolem něj a poté také na samotnou uvaděčku.* A co mě rozčílí? Také toho je hodně, ale nejvíc to bude asi to, když mi nebudete pořádně držet palce. *Opět to musí zahrát, třeba se v někom z Kapitolu probudí soucit a bude ho v aréně podporovat a nebo mu třeba zašle sponzorský dar. Rozesměje se. Tentokrát je to pravý úsměv, baví ho hrát si s pocity lidí. Je to legrace. *
