[ nerhva kýtsboun ]
Player: Larsyn
FC: Alysha Nett
|
Contact: creationoflars@gmail.com
Age: 18 deceased - uškrcena: Warner Malcolm
Token: Silikonové vycpávky
|
Již od útlého věku pro ni bylo nutností navštěvovat výcvikové centrum a trénovat na Hladové hry. Rodiče to chtěli, prarodiče to chtěli a v podstatě všichni blízcí z ní chtěli vychovat nového vítěze. Jako malá si Hry nikdy nedávala za prioritu, vlastně si na to zvykla až časem. Nakonec to pro ni bylo denní rutinou, a chtíč k dosažení vítězství pro ni bylo každým dnem silnější a silnější. Na tréninku jí záleželo a praktikovala to téměř všude, ať už v centru, doma nebo venku. Pokud zrovna nepracovala, tak trénovala. S čím se může chlubit, budou její horolezecké schopnosti, které postupně vypilovala po letech strávené v horách, v dolech a vyhledáváním dobrodružství v Panemu nebo spíše jenom v Druhém kraji, protože o tom, že se někdy pokoušela opouštět kraj, nikdy nikomu nepověděla. Mezi takovéto schopnosti patří i její rychlý běh na dlouhé vzdálenosti v jakémkoliv terénu, opět se odkazuje na její vycházky po horách, kde cesta není žádné pohlazení a rovný asfalt. Kvůli těmto vycházkám poznala mnohé, takže jí rozhodně nevadí horší podmínky. Je dobrá lovkyně, ať už by se kořist snažila ulovit sama nebo by na to seskládala primitivnější past, které jsou pro ni trochu nuda, ale zvládá je. Vždy byla trochu zbrklá a všechno chtěla mít hned, proto je taky v několika věcech dobrá, že jen tak něčeho nenechá. Kromě takových talentů, to samozřejmě umí i s pěstním bojem anebo bojem se zbraní. Dokázala by snad bojovat i se cepínem, který dost využívá, když se vydává na tůru nebo lézt. Kdyby si mohla vybrat kteroukoliv zbraň, pravděpodobně by sáhla po kordu, rapíru nebo by si vybrala podlouhlejší deskovitou čepel jako je katana a mačeta. Kromě normálního tréninku se taktéž věnovala šermování jen tak pro zábavu. Někdo si může říct, že je to naprosto neschopný sport, kde dva lidé nekonečně šermují až jeden toho druhého zapíchne. Jenže ona se tím šermováním dost přiučila, například od toho získala dobré reflexy a rychlé pohyby. Dokáže bojovat i s jednou rukou za zády a druhou se zbraní provádět své smrtelné výpady. Ve výcvikovém centru se samozřejmě zase věnovala jiným zbraním, aby v podstatě porozuměla všemu, s čím by se náhodou mohla setkat. Mimo sečných zbraní by si rozuměla i s nunchaky nebo boxerem, jelikož i v pěstním boji vždy zářila.
Nerva není ten typ, co by se úplně odmalička věnovala tvrdému tréninku. Pár let jí trvalo, než se do toho naplno dostala. Takže v něčem určitě polevuje, kdybychom si to měli srovnat s ostatními vrstevníky. Nedokáže bojovat s dálkovými zbraněmi jako je luk, kuše, foukačka a cokoliv tomu podobnému. Ke všemu se jí nikdy nelíbil ten fakt, že by si furt musela na to shánět šípy, proto taky nikdy nevyzkoušela vrhací nože nebo cokoliv jiného vrhacího, protože by se neustále musela starat o to, kolik jí toho ještě zbývá nebo kam se to všechno podělo. Tohle ji tedy nikdy nelákalo a vždy věděla, že by ji to v aréně jenom zdržovalo, tudíž se k těmto zbraním vůbec nedostala. Taky by nezvládla nic s trojzubcem, a to jen proto, že ho prostě nezná. Jistě jako každá zbraň má nějakou ostrou stranu, tak samozřejmě by s tím něco jako profík svedla, ale uznejme, že to prostě efektivní nebude. Nikdy se nenaučila plavat, i když k tomu měla několik příležitostí. Má thalassofobii, což je panická hrůza z velkých vod – konkrétněji k otevřenému oceánu a taky k místům, kam nemůže dohlédnout. Nekonečné tmavé vody, hluboká jáma, nikdy totiž nevíte, co se tam dole skrývá. Nedokázala by si ani poradit, kdyby se setkala s žraloky nebo dokonce s neškodnou velrybou, prostě z toho má strach i veliký respekt. Raději tráví čas na souši a v horách, takže od vody bývá vždycky dost daleko. Nikdy nebyla fanynkou rostlin, jako, co to vůbec je? Kytky jí nezajímají, pokud do toho nepočítá kaktusy. Takhle si nechala na zahradu dát několik kaktusů, protože se vždycky o něco chtěla starat. Jenže cokoliv, co potřebuje větší údržbu nebo péči, tak to většinou do týdne zemřelo. Proto jí rodiče dali kaktus a s tím si odmala vystačila. Z toho vyplývá, že by se nedokázala ani postarat o spojence, ale v aréně je to jedno a každý by si měl vystačit sám, takže co? Další nekvalitou se uchovává v ní samotné, je to její horkokrevnost. Vlastně se dost často rozčiluje a potom jí to moc dobře nemyslí, je zbrklá a dělá kraviny. Nepřemýšlí o svých činech, a to je občas nebezpečné.
Nerva je jedináčkem v rodině Keithsbone, která je po několika dekádách věrná Kapitolu spolu s dalšími, co se podílí na jejich podniku. Nejsou nijak vlivní a bohatí, ale vystačí si s tím vším. Jejich rodina zkoumá trosky, divočinu, historii Panemu a vlastně cokoliv jiného, co po nich Kapitol chce. Proto ta záliba ve vycházkách mimo kraj a časté dobrodružství v dolech. Takhle jednou právě Nerva nalezla dávno ztracený Ořech ve Dvojce. Nikdo vůbec netuší, jak se něco takového mohlo ztratit. Mohou za to však vděčit 13. kraji, se kterými jsou teď Kapitol s Dvojkou v „tiché válce“. Toto vojenské velení se prozatím udržuje v tajnosti mezi Druhým krajem a Kapitolem. Ona za to získala velmi tučnou odměnu pro celou rodinu a je spokojená, pořád neustále provádí skvělou práci. Kvůli tomu, co se děje v jejich rodině, ví mnoho o minulosti, ale je natolik věrná, že tohle nikdy nehodlá prozrazovat stejně jako všichni ostatní, kteří se na tom podílí. Vlastně kvůli tomu musela jít pod krevní přísahu, takže kdyby něco takového prozradila, byť jen málo – zemřou všichni, co jsou krevně spojení s ní. A celá rodina, to je docela dost, takže by se raději nechala i zmučit a zabít. Toho se nebojí, ona už je sama celkem drsná a statečná, zas to ale nemůžeme přehánět. Na pohled se sice kvůli tetováním může zdát jako naprosto bezcitná mrška, co by se nebála nic provést a rozdrtila by všem nepřátelům lebky, ale přece jenom se v ní najde ta citlivá část. Sama se ještě dost hledá. Citlivá je hlavně ke své bisexualitě. Ví, že tohle Panemský zákon nepodporuje, a proto se k tomu chová jako k nemoci. Jenom proto, že ji z větší části přitahují slečny, tudíž by se z ní mohlo ke konci vyklubat plnohodnotná lesbička. Neví, co s tím má dělat a nikomu to nikdy nepověděla. Snaží se to skrývat svým „až příliš“ dívčím chováním a častým střídáním partnerů z mužských řad. Cítí se lépe a má pocit, že se to tímto způsobem zlepší, když jenom bude předstírat, že je ve společenské normě Panemu nebo bychom mohli spíše říci Kapitolu. Kvůli tomu se naučila tolerovat dost lidí, i když ji bezmezně omezují a štvou. Dokonce nechová žádnou velkou zášť k jiným krajům a bere všechny rovnocenně, i když si nikdy neodpustí pár vtípků k chudým krajům nebo k takovým, kteří neměli nikdy tu možnost trénovat a jsou v jejích očích tak trochu slaboši.
