[ majlo dempsi ]
Player: Maddie
FC: Dylan Schmid
|
Contact: maddiepond@email.cz
Age: 13 deceased - sebevražda
Token: Škrtlá zápalka
|
Milo nemá velkou sílu, moc mu to nejde se zbraněmi, takže by si jeden pomyslel, že se do arény moc nehodí. To je pravda, na boj ho moc neužije, ale umí spoustu jiných věcí, které se hodí. V první řadě se vyzná v přírodě. Nejenom ve vodě, s tím se už počítá, ale i na suché zemi. Pozná v pohodě rostliny, zvířata, stromy, dokáže stopovat, dokáže klást pasti a dokáže v pohodě porcovat zvířata a dokáže dost slušně vařit na to, že je kluk a že je dost malý. Svůj volný čas tráví spíš v přírodě, než aby cvičil ve výcvikáči. Ani ve vodě tak často není. Samozřejmě umí plavat a taky chodí s tátou a bratrem rybařit, protože jinak by se neuživili, ale když nemusí, tak zase hned zmizí do lesa. Klidně zmizí i za hranice kraje, to dělá čím dál častěji, je mu dost jedno, jestli ho chytí. Samozřejmě se snaží, aby se to nestalo, ale to vzrušení, že může alespoň trochu porušovat absurdní pravidla v kraji ho vždycky láká víc než vidina pranýře. V lese se dokáže dost dobře sám zabavit, vlastně mu vyhovuje víc samota. Leze různě na stromy nebo šplhá po skalách. Nějak mu chybí ten cit pro nebezpečí, všechno mu přijde v pohodě a ničeho se nebojí. Což je vlastně výhoda, protože do všeho vždycky jde a nesedí někde v koutě. Tohle ho drží na nohou každý den, kdy dlouho nemůže usnout, protože ještě něco neprozkoumal. Samozřejmě se to ve větším nebezpečí, které on tak vůbec nevnímá, rychle změní na obrovskou nevýhodu. Milo tráví v lese čas hlavně tím, že mapuje celé okolí. To, že je zavřený jenom ve Čtyřce, je pro něj strašně dusící, potřeboval by větší prostor. Ani celou Čtyřku ještě neprošel a už mu to je málo. Proto chodí i za plot a chce zmapovat celý Panem, aby věděl, jak to vypadá jinde. Protože jenom těžko věří těm záběrům z televize. Je zvyklý na dlouhé pochody, dokáže si trasu rozvrhnout tak, aby nebyl unavený. Když ji nezná, tak mu nedělá problém se klidně celý den hýbat. Ovšem jenom chodit. Zkoušel i běhat, ale nevydrží rozhodně celý den. Dlouhé trasy jsou pro něj jako stvořené, zvládne vydržet dlouho, ale kdyby měl být nějak extra rychlý, tak se to rozhodně podepíše na vzdálenosti, kterou uběhne. Má malé šikovné prstíky, umí fakt hezky kreslit, a hlavně je Milo dost chytrý. Je dost zvídavý, všechno si musí vyzkoušet a musí mít o všem přehled.
Pro Mila je celkem problém nějaký boj. Sice ho jeho bratr vzal už do výcvikáče a snaží se ho něco naučit, ale moc si v tom pořád nevěří. Sice ví, že musí strašně posilovat a že musí nabrat svalovou hmotu a taky že musí umět zacházet se zbraněmi, ale nějak se mu do toho nechce. Stačí mu, že má sílu tak akorát na to, aby byl schopný šplhat po laně, víc nepotřebuje. Stejně ví, že kdyby měl s někým bojovat, tak nevyhraje silou, ale bude muset svého protivníka přechytračit. Na to je zase Milo chytrý dost, vlastně víc věří tomu, že by se z toho nějak dostal hlavou. Na boj na blízko je úplně levý, maximálně tak umí zacházet s kuchyňskými noži, protože s nimi vaří, ale to je tak celé. Žádné velké zbraně jako meč nebo tak. Potom na dálku už je to trochu lepší. Nehází sice nějak extra daleko, ale umí dost dobře mířit, takže si dost rozumí s kuší, protože tam je to vlastně hlavně o míření. Nepotřebuje na to ani moc velkou sílu. Luk už je trochu horší, ale když má správnou velkost, tak je taky v pohodě. Tyhle zbraně poprvé potkal ve výcvikáči a potom si je taky zvládl vyrobit v lese, protože je prostě šikula. Takže třeba tětivu by byl schopný dostat z luku dolů a použít ji jako škrtidlo, kdyby bylo potřeba. Nebojí se toho, že by měl někoho zabít, prostě by to tak bylo. Nebojí se ničeho, a to je celkem problém. Musí se nejdřív spálit, aby si pamatoval, že tohle je nebezpečné. Jelikož měl zatím celkem tragický život, tak se o něj dost lidí zajímá a všichni se starají, jestli je v pohodě nebo jestli se třeba na místě nerozbrečí. To úplně nenávidí, je sice malý a ví to o sobě, ví, že má naprd život a že je navíc ještě roztomilý, takže se o něj prostě stará dobře, ale nezvládá, když to dělá kdokoli jiný než jeho noví rodiče a bratr. Duševně není takové děcko jako vypadá. I když se opravdu snažil, tak moc nezvládá technologie. Umí zapnout televizi a když tak tam vyměnit kabel nebo ho správně zapojit, ale není schopný si něco sám postavit. Ve Čtyřce není dostatek součástek a vlastně ani nikdo, kdo by to pořádně uměl a mohl ho to naučit. Jediné, že čeho má doopravdy strach, je oheň. Malý ohníček při táboráku je v pohodě, ale nepřibližuje se mu moc blízko, ale nevyvádí, když ho uvidí. Jenže kdyby mělo hořet, tak to nezvládne. Ve všech situacích dokáže používat hlavu a nezmatkovat, ale při požáru ne. Má na něj ty nejhorší vzpomínky, když mu zemřeli rodiče, takže když se dostane někam, kde je hodně ohně, ani to nemusí být nebezpečné, bojí se i obrázků na zdi, tak dostane panický záchvat a není schopný se z něj sám dostat, pokud je stále v té místnosti.
Milo Dempsey se narodil do úplně jiné rodiny a měl úplně jiné příjmení než teď. Narodil se do Čtvrtého kraje, to ano, byl úplně spokojený a všechno bylo super, dokud se nestala největší katastrofa v jeho životě, když u nich doma vypukl požár a oba jeho rodiče v něm zahynuli. On se dostal ven, protože ho tam otec odvedl, ale potom se vrátil ještě pro matku a ani jeden už se nestihl dostat ven včas. Malý Milo se na to mohl koukat, protože mu byly tři roky. Na chvíli bydlel u své tety, ale tam byl vždycky jenom nadpočetný. Ani on sám se tam necítil moc dobře, takže když mu teta řekla, že to asi jinak nepůjde, než aby šel mezi ostatní děti do děcáku, byl vlastně i trochu nadšený. Jenže i když je Čtyřka celkem bohatý kraj, tak na sirotky moc peněz z rozpočtu nezbylo, takže se tam taky neměl nějak dobře. Vlastně, kdyby si ho nevzala nějaká rodina, tak už je asi po smrti z podvyživení. To se tam stávalo často. Navíc Milo byl jeden z těch menších a i z těch slabších, takže často svůj denní příděl jídla vyměnil za bezpečí od rvaček. Nevypadalo to s ním dobře, dokud nepřišel milý starší pár, který hledal právě nějakého malého synka a Milo jim padl hned do očí. Takže takhle získal svou rodinu, příjmení a staršího bratra Blaina. A je tam s nimi spokojený. Je to už pár let, co má milující rodinu, takže už si na ně zvykl, ale začátky byly krušné. Milo je člověk, který je mnohem radši sám, i když ví, že je to dost nebezpečné a tak, ale mezi více lidmi se cítí nesvůj a dělá mu problém i trochu odpovídat a soustředit se. Ideální pro něj je mít třeba dva kámoše, se kterými může podnikat nebezpečné vycházky. Vyloženě se liší od Blaina, což je hlavně tím, že nemají ani jeden gen stejný, ale má ho strašně rád. Když v děcáku čekal na rodinu, tak to bylo dost těžké, takže když našel někoho, kdo ho má rád a stará se o něj, tak už dávno pochopil, jak je rodina na prvním místě. Chtěl by být jako oni, úplně ve všem. Chtěl by být silný a vtipný jako Blaine, laskavý jako jeho máma a ochranářský jako táta. Jenže tohle Milo moc není, i když se o to snaží a dokáže to před ostatními hrát. Hluboko uvnitř sebe ale Milo nenávidí všechno kromě své rodiny. Neměl by problém někomu ublížit a ví, že by si to užíval. Ten požár doma s ním tohle udělal. Drží tyhle myšlenky na uzdě, ale při větším stresu nikdo neví, jak se bude chovat.
