[ blánš fostr ]
Player: Quinn
FC: Camren Bicondova
|
Contact: hg.annquinn@gmail.com
Age: 17 deceased - probodnuté srdce: W. Malcolm
Token: -
|
Blanche vyniká především svojí inteligencí. Ne, že by měla nejlepší známky ve škole a patřila mezi premianty třídy, to opravdu ne, je tím myšlena ta přirozená inteligence, kterou ve škole většinou těžko využijete. Má velmi logické myšlení, ve všem si dokáže najít souvislosti již po několika vteřinách a pozná, co by asi tak měla udělat v situacích, které třeba zatím nikdy nezažila. Samozřejmě, její odhady nejsou vždy přesné, ale ve většině případů si opravdu najde cestu, jak si pomoci z různých problémů či jak nějaký problém vyřešit. Také jí nechybí jistá technická zručnost. Nedělá jí problém zapojit různé přístroje nebo je předělat tak, aby fungovaly k její vůli. Její rodina nebyla a ani není zrovna dvakrát bohatá, takže si na práci musela zvykat již od velmi útlého věku. To se dá svým způsobem považovat za obrovskou výhodu. Nikdy jí nepřistihnete, že by fňukala kvůli tomu, že musí něco udělat. Je disciplinovaná a práce jí opravdu nevadí, ba dokonce ji to většinou i baví. Spolu s tátou pracovala na opravě spousty vozidel všech různých typů a spoustu toho odkoukala. Má atletickou postavu, a to jí dává spoustu výhod. Nejenže zvládne ledajaký cvik, ale také jí to poskytuje jistou pružnost, která se vždy hodí. Každodenní prací zahrnující spousty fyzicky zatěžujících úkolů si dokázala získat celkem pořádnou sílu. Elán a zápal do věci jí rozhodně nechybí. Do všeho jde na sto procent, nikdy se nestane, že by něco nebrala vážně. Je totiž docela soutěživá a chtivá. Také má vrozený jistý optimismus, který ji nutí jít dál, i kdyby byla na totálním dnu svých sil. To zároveň znamená, že se nikdy nevzdává. Mimo jiné vyniká i svojí výškou. Je vyšší než většina jejích vrstevníků. Někdy je to na škodu, ale ve většině případů je to spíše výhoda. Zmínit lze třeba také její výbornou mušku. Má opravdu skvělý zrak a v kombinaci s její přesností by se z toho lehce mohla stát vražedná kombinace. Ruku v ruce s muškou jde i postřeh. Je opravdu bystrá a její někdy až udivující reflexy by jí mohly být opravdu k dobru. V případě nejhorší nouze by si byla schopna obstarat nějakou potravu, třeba i sestavěním nějaké pasti. Jak již bylo řečeno, je to technický typ a tyhle věci jí rozhodně nedělají problémy. A kdyby ne, rozhodně by nějakou chvíli dokázala bez jídla přežít, přece jen, už se to párkrát stalo, že toho pár dní nic nesnědla.
Svoje slabiny se snaží výrazně ignorovat, a to je právě její největší slabinou. Čas od času dokáže být velmi agresivní, nemá s ničím trpělivost. Kolikrát už převrátila stůl plný věcí jenom kvůli tomu, že jí někdo nebo něco, vyprovokovalo. Také nemá absolutně žádné zkušenosti se zbraněmi. Kde by se k tomu v šestce dostala, že? Také to není nějaká extra bojovnice, jistě, párkrát se v životě porvala, ve škole, ale nikdy ne nějak vážně. Další její slabinou je paměť. Je sice inteligentní, ale paměť má naprosto mizernou. To jí tedy zabraňuje v naučení se nějakých bylinek, rostlinek a bůh ví čeho dalšího. Byla by schopná sníst nějakou jedovatou kytku a ještě by si na tom pochutnala. Její věčný optimismus někdy může být také na škodu. Jsou zkrátka chvíle, kdy se takový pohled na věc nehodí a spíše to ještě zhorší. Také její lékařské znalosti nejsou zrovna dvakrát úžasné. Pomalu si neumí ani zavázat palec, natož ošetřit nějaké obrovské rány. Nezná život mimo město, nikdy jiné prostředí neviděla jinak než z obrázků. Zvířata jsou pro ni také velké neznámé a je dost možné, že by se jich i bála. Její důvěra k lidem? Naprosto nulová. Nevěří nikomu a ani nikdy nikomu věřit nebude. Zároveň se ani jí nedá věřit. Když je na ni vyvinut moc velký tlak, často panikaří, i když třeba ani nechce. Je to pro ni přirozená věc. Má opravdu vysoký práh bolesti, často se jí tedy velká rána může zdát pouze jako škrábnutí, a to by se jí mohlo stát osudným. Nikdy nebyla dobrou běžkyní. Běhání, to je pro ni jedno velké NE. Nesnáší ho, je pomalá a navíc nemá absolutně tušení, jak si rozvrhnout dech, takže ani dlouho nevydrží. Lézt dokáže tak maximálně po žebříku, stromy a skály nejsou zrovna věcmi, které by se v jejím okolí nacházely. Jediný kontakt s vodou, který kdy měla, byl ve vaně a v dešti. Plavat tedy neumí a v podstatě celá ta myšlenka vody, ve které nedosáhne na zem, ji dost děsí. Nemá v lásce lidi a její komunikační schopnosti jsou téměř na nule. Na všechno odpovídá neobsáhle a většinou takovou pasivní agresivitou, takže bavit se s ní není nějak příjemné.
Blanche Foster, bohatě znící jméno, ale pravdou je přesný opak. Nenarodila se do moc bohaté rodiny, patří do takové té střední, až nižší vrstvy šestého kraje. Maminka i tatínek pracovali v dílně, a jelikož Blanche byla jedináček a neměl ji kdo hlídat, často tam chodila s nimi. Když byla opravdu ještě malá, jenom se koukala, ve vyšším věku už musela pomáhat. A nikdo ji nešetřil. Hned, jak přišla ze školy, musela se sebrat a jít pomáhat. Musela splnit cokoliv, co jí bylo zadáno, jakkoliv to bylo fyzicky náročné. Ze začátku to brala jako tu nejhorší věc na světě, trápila se, kňourala, ale postupem času si vybudovala disciplínu a našla v té práci i nějaké potěšení a zábavu. Její inteligence jí zabraňovala v tom mít kamarády. Už jenom proto, že do všech přesně viděla. Věděla, kdo je falešný, kdo ji tahá za nos, to všechno si dokázala zjistit pouhým pozorováním jistého člověka. A chtěli byste se s někým takovým pak bavit, když jediné, co vidíte, je tato nálepka, kterou si na něj dáte? Odpověď zní ne, tedy alespoň pro Blanche. S nikým se tedy moc nebavila a v podstatě jí to nějak moc nechybělo. Měla samu sebe, a to jí přišlo dost. Nebyla nikdy oblíbená a kolem její osoby se vždycky vznášela jistá nejistota. Nikdo nevěděl, kdo pořádně je, a proto si o ní začali různé věci vymýšlet. Blanche to nikdy moc neřešila, ale musí přiznat, že některé z těch drbů byly opravdu vtipné. Když měla zrovna volno, často sedávala na lavičce v metru. Pozorovala lidi, jejich životy, jak se nikomu z nich nedá věřit. Neví, proč vždycky žila zrovna v téhle iluzi. Nejspíš ji asi nikdo nikdy neukázal, že se mu věřit dá. Vždycky trpěla nespavostí. V pozdních večerních hodinách se vytrácela z domu a jen tak chodila po prázdných ulicích, občas se také nějak proplížila na střehu nějakého domu a jen tak sledovala město, nebo se bavila přeskakováním z jedné budovy na druhou. Nebezpečí jí nikdy nebylo cizí. Byla to jediná zábavná věc, která se v jejím životě odehrávala, a to stále platí. V současné době je to již mladá slečna připravena žít jak dlouho to jen půjde a její optimistický přístup k životu ji nutí si myslet, že to bude opravdu dlouho.
