[ finlij deltn ]
Player: Maddie
FC: Ben Whishaw
|
Contact: maddiepond@email.cz
Age: 17 deceased - náraz autem
Token: Dioptrické brýle
|
Finley tráví většinu svého času za počítačem. Nesedí tam jako něco, pořád se hýbe, to ano, ale na čerstvý vzduch se zrovna dvakrát nedostane. Alespoň ne na sluneční světlo. Každopádně se vyzná v technologiích, hlavně v počítačích, ale vlastně si zvládne postavit i malý dron a s tím se potom dokáže zabavit na dost dlouhou dobu. Taky s tátou jezdí do práce do různých elektráren, takže se vyzná i v něčem větším. Pracuje v zábavním centru na virtuální realitu, což zní dost proflákle, ale je to dost dřina. Musí umět všechno spravit, občas opravit chyby v kódu hry, ovládat všechny ty počítače a taky je zapnout a vypnout. A jeho šéf si už všimnul, že je Fin dost šikovný, což je, takže ten už je v práci častěji než doma, vzhledem k tomu, kolik klientů není schopno se postarat sami o sebe. To, co v práci už není potřeba, starší počítače, obrazovky, moc špinavá sluchátka, si může brát domů. Takže kdyby se náhodou nudil, tak doma si může zaprogramovat taky. Nejsou to jenom počítače a hry, čím se zabývá. V rodině meteorologů to ani moc nejde. Počasí není úplně jeho oblíbené odvětví vědy, i když ho potřebuje. Nejvíc ujíždí na vesmíru. Fin nepotřebuje moc spánku, stačí mu pět hodin, když se chce pořádně vyspat, prostě není unavený. Takže většinou v noci není v posteli, ale mapuje hvězdnou oblohu. Už odmala má na stromě na zahradě postavený domeček, tam se naučil poprvé lézt na stromy. Teď už chodí mimo město, kvůli světelnému znečištění, má svou malou pozorovatelnu. Je to spíš deska se zábradlím na stromě, který má málo větví, a ještě méně listů. Ale stloukl si to sám. Takže, má dalekohled, jenom jednoduchý Keplerův, celou noc si kreslí a zaznamenává si data do počítače. A přes den je potom v práci. Jenže tohle všechno a to, že pozná, jestli bude pršet, mu moc nepomůže, pokud se dostane do arény. A to se může stát. Ví to a stejně nijak netrénuje. Nechodí běhat ani neposiluje, protože vlastně nepotřebuje ukazovat holkám, jaký má svaly, protože se bez ní prostě nějak obejde. Netrápí ho to. I když by se zprvu zdálo, že není sportovně nadaný – což je pravda, hlavně míčové sporty ne – tak přeci jenom zvládne lézt po trafu, zvládne se přitáhnout. Prostě je to kluk, tak má nějakou tu sílu, i když je to hubeňour. Lezení mu nedělá problém, stejně jako rychlý běh, s tím je na tom dobře. Běhá fakt rychle, nějak to má v genech, a navíc se to musel naučit, když chtěl radši utéct před šikanou. Taky dokáže rychle vymyslet něco hnusného, co řekne ostatním, pokud ho štvou. Nemazlí se s tím, jenže pokud má být příjemný, tak je to trochu problém. Snaží se a přetváří se, myslí to s ostatními dobře, ale lépe mu je prostě samotnému.
Fin je sice hlavička, ale kdyby se dostal do arény, těžko říct, jestli by uspěl jenom s tím. Neumí bojovat, neumí zabíjet, nikdy se to neučil a Hry se mu dost příčí. Jasně, je to super způsob se předvést, ale to on zrovna moc nemusí. Radši by byl, kdyby se nemusel předvádět. Nikdy se na Hry nepřipravoval, už jenom to se mu příčí. Takže nechodí běhat, neumí plavat, v přírodě by nepřežil moc dlouho. Umí si postavit domeček na stromě a zvládnout tam noc, ale zatím měl u sebe vždycky termosku s horkým čajem a spacák. Najít vodu, ulovit zvíře, to by asi nezvládl. Tedy možná ano, učí se rychle a je vynalézavý. Hlavně si všechno zkoušel virtuálně. Nedá se to moc počítat jako trénink, netuší, jak se má chytit tětiva luku, i když lukem už zastřelil pár virtuálních panáčků. Nikdy nedržel v ruce něco opravdového, ale všechno si to zkoušel. Takže teoreticky by se mohl naučit používat zbraně, kde není potřeba taková síla a um, takže s lukem, pistolí, foukačkou by se mohl skamarádit. S vodou se potká jenom ve sprše, neumí plavat a ani na moc dlouho nezadrží dech. Moc dlouho nevydrží ani běhat. Na věci, které trvají dlouho a je u nich potřeba zapojovat tělo, tak ty mu moc nejdou. Běh na dálku, zadržení dechu na dlouhou dobu, prostě nic. Hlavně ani on sám si ve sportovních věcech nevěří natolik, aby si vlastně uvědomil, že to není nic těžkého. Každý jouda uběhne tři kiláky, ale všem netrénovaným jedincům se to zdá jako nekonečná délka. Někdo se do toho pustí, ale Fin, i kdyby chtěl, si nebude věřit, že něco takového uběhne. Sám o sobě si nemyslí nic pěkného, ale snaží se to schovávat za všechny možné výmluvy, že má astma nebo tak, i když žádnou nerdí nemoc nemá. Jenom si nevěří, že by zrovna ty tři kilometry uběhl a nechce, aby všichni viděli, jak je neschopný. Sám to nezvládne, ale když mu někdo rázným tónem dá jasně najevo, že žádnou takovou hru s ním nebude hrát, tak zvládne Fin všechno. Vzhledem k tomu, že to neumí s lidmi, tak nikdy neví, jestli si nedělají srandu, jak na tom u nich je, jestli ho mají vůbec rádi. Nikdy si není ničím jistý a sám moc nových možností nezkouší. Navíc se mu dost těžko jenom s někým mluví, pokud jde o nějaké nepříjemnější věci. Je v pohodě, když se má představit a tak, takové ty každodenní maličkosti. Když ví, o čem mluví, když může třeba někoho poučovat – často nemá koho – je v pohodě. Je celkem zábavný, i když trochu roztržitý a netroufne si s člověkem mluvit hned přímo a naplno. Jenže neumí jednat s naštvanými lidmi. Ani on sám, když je naštvaný, se neumí uklidnit. Nemá to komu říct nebo si svůj vztek na kom vybít, takže většinou je svou vlastní obětí. Ale pořád se snaží být na ostatní milý, když už se s nimi potká.
Fin je jeden z těch větších nerdů, co existují v Pětce. Tam není těžké se jedním stát, je potřeba umět něco s technologií. A on to má navíc i celkem v rodině. Narodil se do takové střední vyšší vrstvy ještě nesezdanému mladému párku, kde ani jeden z jeho rodičů neměl ani dokončenou školu. Vzali se potom, to ano, ale spíš kvůli němu a kvůli tomu, aby okolím nekolovaly nějaké pověsti o Finově otci. Spíš to byla chyba na jednu noc a z té se potom stala ještě větší chyba v podobě Finleyho a jeho rodiče z toho mají zpackaný celý život. Takže první lekce, kterou dostal od táty, bylo, že má používat ochranu. Jeho rodiče se sice moc nemusí, ale mají rádi svého synka a kvůli němu se dost snaží. Nebydlí sice spolu, ale o dům vedle ve stejné ulici. Přeci jenom ve stejném bytě by se asi brzo zabili. Když byla Finova máma v požehnaném stavu, tak ji sice vykopli z domova, ale už s malým Finem a s manželem se mohla vrátit zpátky. Tam bydlí i se svým synem dodnes. Finley byl vždycky spíš vychovávaný babičkou a dědou, protože jeho máma ještě stále nějak nedospěla, aby se mohla chovat jako jeho máma. Ale nějak si zvyknul a je takhle šťastný. Jeho máma, bývalá roztleskávačka, teď pracuje jako meteoroložka u svého táty. Jeho táta zase montuje ochrany na trafa a jezdí po celém kraji a občas i někam jinam, kde je zrovna potřeba něco namontovat. Někdy bere Finleyho s sebou, protože ten má značný talent na techniku a chtěl by někdy dělat něco podobného. Taky mu jeho táta, který rodičovství zvládá mnohem lépe než matka, sehnal brigádu u svého kamaráda, takže Finley pracuje u herny s virtuální realitou. Miluje techniku a vědu, taky se narodil do nerdí rodiny, tak v tom pokračuje. Už odmala sledoval rodiče, jak se dokážou hádat přes celou ulici. Takže celkem ví, jak se má hádat a jak může být na někoho nepříjemný. Zároveň ale nikdy nechtěl, aby se hádali, nikdy si neuměl vybrat, na čí straně bude, takže to pro něj bylo těžké. Ale naučil se toho od nich dost. Rád používá sarkasmus a rád uráží lidi, ale tím jenom maskuje to, že je sám nervózní a neumí se s nimi bavit. Je to pro něj těžké, nejradši je sám, neumí komunikovat s lidmi. Není to jako matematika, kde má všechno řád, rozumět lidem se prostě nedokáže naučit. Takže místo toho ujíždí na vesmíru, počasí, technologiích, hrách. Tam tomu rozumí. A nezahazuje tím svůj život, fakt se snaží pomáhat, když to jde. Je to hodnej kluk a nemá potřebu někomu ubližovat, jenom je pro něj snazší a bezpečnější držet od sebe lidi spíš dál než si je pouštět k tělu, takže se může zdát, že patří mezi ty zlé.
