Kal Depper

[ kal depr ]

 

Player: NPC FC: Stephen Lang Occupation: President

Contact: rpg-onhg@seznam.cz Age: 58 deceased - poprave: zastřelen Free attacks: 0

Muž činu. To je Kal. Neexistuje žádný nápad, který by nebyl schopný uskutečnit. Není to ledajaký prezident, co by seděl za stolem, kouřil by si doutníček, případně by chlastal jako tur a nadával i před malými dětmi. Kal je typ člověka, co ví, co se sluší a patří a chová se podle toho. Zároveň ale nepotřebuje nějaký speciální pohnutek, aby se naštval. Rád dělá věci, které všechny překvapují, a má rád nebezpečí. Má rád lidi podobné sobě a těmi se hlavně obklopuje, tudíž v jeho hlavním týmu všech poradců, kterých zase tak moc není, spíš ochranka a lidi, kterým doopravdy věří, jsou jenom malí Kalové. Má rád extrémní lidi, kteří se ničeho nebojí. On sám je takový. Když byl ještě mladší, tak neřešil, jaké co bude mít následky a co se stane z jeho chování. To se naštěstí s přibývajícím věkem změnilo, jinak by asi přivedl Třináctý kraj do krize pět dní po svém nástupu. Jakmile se dostal do čela, zjistil, že vést celý kraj není žádná brnkačka. Vždycky si trochu bláhově myslel, že nebude dělat nic jiného, než koukat, jak to všechno funguje. Jenže politický převrat není hračka, tak se do toho musel obout. První týden ho naučil tolik věcí a přidal mu dalších pět let na vzhledu. Kal je naštěstí pořád fešák, takže mu to nijak neublížilo. I když byl vždycky fešák a mohl si vybírat, co chtěl, tak vlastně nikdy nechtěl. Nikdy ho nezajímaly holky, vlastně ani kluci ne. Nějak mu to přijde prostě mimo. Neměl čas na takové radovánky, vlastně všechno, co Kal dělá, má nějaký smysl, takže něco tak křehkého, jako jsou vztahy pro něj prostě není. Nevidí v tom logiku. Přirozeně je velmi dobrý stratég, dokáže předpovědět, jak se bude nepřítel chovat a co je potřeba podniknout za kroky. Neponechává nic náhodě, proto je obklopen těmi nejlepšími lidmi, které si sám vybral, protože ví, že právě oni ho nezklamou. Na všechny vojenské konflikty se připravuje velmi precizně, zná svého nepřítele, dokonce si zjistí věci jako rodné příjmení jeho matky, aby měl pokryté všechno. Kal nedělá chyby. Když už nějakou udělá, tak je to tedy pořádná chyba, většinou přijde o život hodně lidí a potom ještě několik, protože je zabije on sám kvůli tomu, že ho na to neupozornili. Takže je vlastně férový k ostatním, i když jim stále ukazuje, že on je ten, co je ve Třináctce hlavní. Nechce se vzdát svého místa, i když moc dobře ví, že nebude žít věčně. Ale do té doby chce něco dokázat, a pokud si Kal řekne, že něco udělá, tak se tak stane. Taky ví, že kdyby se objevil někdo lepší než on, tak mu to místo bude muset nechat. Pro dobro Třináctky a všeho, co mu kdy bylo svaté. Jenže to zároveň nechce udělat, takže se pekelně snaží, aby se nikdo takový neobjevil. Nemá problém překonávat překážky, sám je schopný obětovat velké množství věcí, aby dostal to, co chce. Vlastně u něj nikdo nikdy neví. Jednu chvíli můžete být v jeho týmu a najednou vás sám zastřelí, jenom aby ostatním ukázal, co se stane, když vy sami uděláte chybu. Nebo když jste prostě nadpočetní. Vyrůstal v takovém prostředí a postrádá úctu k životu. Proto se obklopuje hlavně takovými lidmi, kteří si z toho nebudou nic dělat a budou mu stále důvěřovat, stejně jako on může důvěřovat jim, přes všechno, co se stane. Protože při práci s Kalem teče krev.

Malý Kal, když byl ještě roztomilý klouček, byl vždy usměvavý. Přinášel radost do těžkého a zabudovaného systému Třináctého kraje. Narodil se takovým normálním obyvatelům Třináctky, nebyli ničím významní, spíš naopak. Ono se sice říká, že jsou na tom všichni stejně a nikdo tam není lepší, ale to by teď nebyl prezidentem. Jeho matka utekla ze Čtvrtého kraje, obávala se vybrání do Her. Jako jediná z rodiny zvládla cestu a Třináctka se jí odměnila prací vychovatelky ve školce. Později potkala i lásku svého života, Kalova otce, mechanika. Jenže tahle idylka moc nevydržela, vzhledem k náročným pravidlům. Takže Kal spíše vyrůstal sám, stejně jako většina dětí narozených už v kraji, znal spíš učitelky a vedoucí prací než svoje rodiče. Ale nestěžoval si, také ale neznal nic jiného. Stejně ale věděl, kdo je jeho matka, a věděl, že přišla ze Čtyřky. Nějaké speciální geny asi ani nemá, ale už odmala si připadal, že musí všechny poučovat o Hrách, protože o nich od mámy ví nejvíc. Byl pěkně otravné dítě. Tím se stal celkem neoblíbeným už když byl ve škole. Na druhou stranu mu nikdy nedělalo problém někomu jednu vrazit, aby byl zticha. Tím se stal navíc ještě víc neoblíbeným, ale vlastně mu to bylo jedno. Často z potyček odcházel jako poražený, byl ještě takové tele. Jenže by to nebyl Kal, kdyby se nenaštval ještě víc a něco se sebou udělal. Rovnou, už jako dítě, se přihlásil mezi vojáky, protože se mu prostě zdálo, že mají nejlepší trénink. Rozhodně se mohl stát čímkoli jiným, chytrý byl k tomu dost, ale pro něj byly v té době důležitější svaly než hlava. Takže se rozloučil se svými spolužáky, které stejně neměl rád, a šel trénovat rovnou pěkně do terénu. Moc lidí, kteří by se nechali dobrovolně přidat k vraždícím jednotkám, nebylo. Jenže on s tím byl v pohodě. Takový surový boj, kde šlo o to, aby porazili Kapitol, ho bavil. Kdyby vyhráli, znamenalo by to, že se systém Třináctky rozšíří po celém Panemu. Nejdřív mu to přišlo jako skvělá myšlenka, myšlenka, za kterou by byl schopen položit život. Ale přeci jenom, časem si čím dál víc všímal trhlin v systému, které se vedení nemělo zalepit. Žádný důraz na individualitu, většina lidí se dokonce znala jenom podle čísel. Ne, že by byl Kal zrovna takový lidumil, že by mu vadilo, že ho neznají pod jeho jménem. Ale kolektivizace všeho, co kdo udělal, vadila nejen jemu. Jeho rodiče si díky tomu například přilepšili, ale Kal pomalu začínal zastávat názor, že si to spíš nezasloužili. Že toho nedělali dostatek, jako třeba on, když nasazoval svůj život při obraně Třináctky. Uvnitř Třináctky to začínalo vřít. Všechno se drželo pod pokličkou, protože zrada byla trestána okamžitou smrtí. Kal se svými vůdčími schopnostmi se sám postavil do čela vzpoury, i když věděl, že ho to může stát život. I když to stálo život jeho rodiče. To ho nezastavilo. V noci, kdy padla obrana řídícího místa ve Třináctce, byl nějak celým lidem dosazen na místo prezidenta. Tak se dostal k moci a začal budovat svůj nový kraj. Zastánci předchozího systému už neměli v tomhle místo. Příděly jídla a zásob jsou rozdělovány podle zásluh, každý může mít víc. Ale ne zase o moc víc. Když má teď na krku celý kraj a jde mu o to, aby Třináctka konečně vyhrála nějakou válku, zjistil, že ne všechno bude fungovat tak růžově, jako si to kdysi vysnil. Je z něj sice prezident, ale je to jenom pojmenování, ve skutečnosti má veškerou moc on sám. Ani nesestavil žádnou vládu, někomu je to jasné, měl by si říkat diktátor. Ovšem jedno je jasné hned na první pohled: udělá cokoli pro to, aby získal to, co chce. A momentálně chce nejvíc porazit Kapitol.