Jared Wesmyron

[ džehred vesmájron ]

 

Player: Renaiti FC: Richard Madden Mental strength: 6 Tesserae: 8 | Defense: 9

Contact: renaiti@seznam.cz Age: 18 deceased - probodnutý skrz naskrz: R.W. Physical strength: 5 Token: Psí obojek

Pokud ho někdo uvidí, s jakou lehkostí používá sekyru, musí si nejspíše ihned myslet, že mu chybí jedna ruka a má ji tam přidělanou místo ní. No je to skoro pravda, jen co se sotva držel na nohou, už mu strýček tento nástroj podstrkával. Takže je to skoro jako část jeho těla, není totiž dne, kdy by ji alespoň jednou nedržel v rukou. I když se říká, že s ostrými věcmi by se běhat nemělo, jemu se o tom nikdo nikdy nezmínil a pokud ano, tak prostě nedával pozor. Tudíž není nic divného, pokud ho uvidíte pobíhat po lese, jak si zkouší sekerou házet za běhu do stromů. Když už byl starší, zkusil si i ten nejnovější zázrak techniky, kterým je motorová pila. Zvládl s ní pracovat celkem bez problému, ale nakonec se přeci jen vrátil k té staré dobré sekyře. Zdálo se mu totiž, že ta motorovka až příliš usnadňuje práci a jde to s ní moc rychle, že se do toho ani nemusí pořádně opřít a skoro vynaložit žádnou sílu a to tím pádem není nic pro něj. Navíc mu přijde, že si na tom stromu nedokáže vybít tolik zloby, jako když do něj seká jen tou sekyrou. Pokud by mu ji však někdo dal do ruky, zvládl by s ní pracovat, ale raději zůstane u té tradice. Většina lidí si však myslí, že se v lese používá jen toto. Jsou trochu na omylu, neboť Jared o tom ví své a jen jedním nástrojem by si strom opravdu nedokázal zpracovat. V souvislosti s tím se musel také naučit s rámovou pilou. Trochu mu trvalo, než si získal ten grif, že se opravdu musí držet v jednom řezu, aby tam neseděl třeba celý den, než kládu přeřízne. Sapiny dostal také do rukou, až byl starší, neboť je potřeba je zabodnout hluboko, aby mu potom ten kus dřeva třeba nespadl za chůze na nohu. Nicméně přišel na to, že jsou také celkem dobré na házení do stromů. Takže občas, když nemá nic moc na práci, tak si to tak pro sebe zkouší. Je zvyklý také docela dost používat mačety. Ani se moc nerozmýšlí, kam s nimi má máchnout, aby správně větve osekal. Všech 10 prstů na nohou i rukou má, tudíž je vidět, že s nimi opravdu dokáže zacházet. Tak jako někdo u sebe nosívá nůž, on po kapsách neustále nosí kapesní řetězovou pilu. Občas mu při práci v lese pomůže, ale má ji spíše jen tak pro jistotu, pokud by šlo někdy opravdu do tuhého. S tím vším, co už mu prošlo pod rukama, se dá říct, že je mu prakticky jedno, co drží v rukou, ale svoji práci odvede, i kdyby měl ten strom okousat jako bobr. Navíc je hodně učenlivý, tudíž mu stačí, aby mu to párkrát někdo ukázal a on se po nějakém čase snaží chytit. I když neměl možnost navštívit Výcvikové centrum, nikdy si nestěžoval, neboť je toho názoru, že les je mnohem lepší. Místo nějakých těžkých činek, tu zvedá klády, namísto tahání těžké pneumatiky, přijdou na řadu zase kusy dřeva a všechny ty zbraně nahrazují jeho nástroje. I když o peníze nemají zrovna nouzi, sestrojil si také vlastní luk, aby mohl lovit nějakou kořist. Ne kvůli jídlu, ale spíše pro zábavu. Běh ho totiž baví a ten adrenalin, jestli mu to zvíře uteče nebo ne, ho úplně naplňuje. Z nutnosti kvůli zaměření jeho kraje se také naučil nějaké základní rostlinstvo, aby poznal co je jedovaté a co ne. Stromy jsou samozřejmostí, ty zná jako básničku.

Snad jako většina lidí z jeho kraje, i on má velkou slabinu ve vzteku. Dokáže hodit naprosto s čímkoli, třeba i po tom nejvýše postaveném člověku, v tomto ohledu rozdíly prostě nedělá. Ať si má ten člověk kolik chce peněz, když řekne něco, co se mu nelíbí, zadělá si u něj na pěkný problém. Je velmi háklivý na téma rodina, pokud se jej někdo dotkne, jen s velkým štěstím neskončí se sekerou zabodnutou v hlavě. Konflikty tedy u něj nejsou nic neobvyklého vzhledem k jeho popudlivosti. Říká se, že muži většinou dospívají mentálně pomaleji než dívky a Jared by se dal považovat za ukázkový případ. V některých situacích se dokáže chovat seriózně, ale ve většině případů má neadekvátní reakce. Například jeho zlozvyk, kdy se směje ve vážných situacích. Pokud si někdo nabije kokos nebo třeba někomu spadne na nohu strom, vždycky se začne smát. Uvědomuje si, že to není dobře, nicméně nedokáže to zastavit. Možná proto se také čas od času dostává do nějakých potyček. Je také hodně umíněný a tvrdohlavý. Za svým tvrzením si vždy stoprocentně stojí, i když si jím třeba sám není jistý. Jeho slovo prostě musí platit a přes to nejede vlak. Navíc k tomu všemu je až přehnaně ambiciózní. Že by to mělo být spíše pozitivu? O tom by se dalo dohadovat, ale v jeho případě je to jednoznačně negativní. Je totiž až přehnaně cílevědomý. Jde za tím, čeho chce dosáhnout s klapkami na očích, takže vidí jen svůj cíl a vůbec nevnímá všechny ty škody na okolí a ostatních, které páchá. Prakticky je mu to i jedno. Je schopný se dřít až do bezvědomí, jenom pro to, že ten strom chce prostě zvládnout pokácet úplně sám, bez cizí pomoci. Trpělivostí také zrovna neoplývá, to je jedním z hlavních důvodů, proč se nikdy nenaučil sestavovat žádné pastičky a podobné věci. Nikdy by neměl dostatek trpělivosti na to čekat, jestli se tam tedy nějaké zvíře milostivě uráčí chytit nebo ne. To si ho raději půjde ulovit, i kdyby za ním měl utíkat. Pokud najde člověka, který si ho nějakým způsobem dokáže získat, je schopný pro něj poté udělat naprosto cokoli. V tomto ohledu je občas až přespříliš loajální. Pakliže ten člověk za to skutečně stojí, je schopen se za něj porvat do krve, uslyší-li o něm nějaké křivé slůvko. Asi největší problém mu však dělá voda. Neměl nikdy možnost zkusit si, jestli umí plavat nebo ne. Většinou se říká, že pud sebezáchovy je natolik silný, že by měl dokázat hlavu alespoň udržet nad hlavou, ale úplně jistý si tím opravdu není.

Zatímco matka křičela a plakala, přišel na svět on. I když jej držela v rukou, stále její pláč neutichal. Nebyl totiž zrozen z lásky, ale spíše z chvilkového poblouznění. Ona byla krásná a mladá, on Kapitolský boháč, který využil její mladistvé lásky. Nejspíše ani jeden z nich nečekal, že z těch pár nocí, které spolu strávili, by mohlo něco vzejít. Jared si svůj osud nevybral, to jeho rodiče. Nicméně jednou už na tomhle světě je, tak to tak také bere. Dětství měl zcela tuctové, nic moc se na něm nelišilo. Jediné, co mu chybělo, byl otec. Poprvé, když se na něj matky zeptal, schytal za to pár facek. Chudák z toho neměl vůbec rozum, a tak se brzy zeptal znovu. Tenkrát to matka už nesla lépe a svému synáčkovi nakukala, že jeho otce zavalil strom v lese. Jistě, byl z toho chvíli smutný, ale ne příliš dlouho, neboť si myslel, že konečně pochopil, proč s nimi otec nemůže být. Nicméně bez mužského vzoru nevyrůstal, za všechno, co umí, vděčí svému strýci. Ten mu dal jako první do ruky sekyru. Matce to bylo poměrně jedno, jestli si syn ublíží nebo ne, příliš se o jeho bezpečnost nikdy nezajímala. Ze začátku to opravdu spíše vypadalo, že se s ní chystá zabít sám sebe, ale netrvalo to už ani tak dlouho a na sklonku svých čtyřech let už zvládl porazit malý náletový stromek. V té době se v něm začaly objevovat první stopy po klíčícím sebevědomí. Myslel si, že je nezranitelný a může všechno. Že je to vražedná kombinace u tak malého klučiny? To se brzy také potvrdilo. Byl neposedné dítě a tak stačil jen okamžik, kdy mu strýc v lese nevěnoval pozornost a už to bylo. Odběhl si od té party chlápků někam dál, protože si chtěl pokácet svůj vlastní stromek. Našel si nějaký dvouletý a prostě se pustil do práce. Sekeru do něj ale pořádně ani nezasekl a někdo ho odtáhl pryč. Byl tak naštvaný, že po dotyčném prostě vystartoval. Chvíli se tam tak pošťuchovali, když potom slyšel, jak se lesem ozývá křik, aby si dávali pozor, že strom padá. Bylo to asi naposledy, co se v Jaredovi nějakým způsobem strachem sevřelo srdce, protože ten mohutný strom dopadl na místo, kde před nějakou chvílí stál on. Od té doby se z něj a Leroye stali dobří přátele. Konečně na všechny své výmysly nebyl sám a měl s kým dělat kraviny. Vyrůstal prakticky po jeho boku. Několikrát si dali bobříka odvahy a na tajňačku se vyplížili z domu, aby mohli v lese přespat. Naučil se díky tomu rozdělávat oheň, aby tam nebyli úplně potmě a také si získal zkušenosti s lovem, protože hlad je prostě prevít. Po svojí první sklizni obdržel od jednoho z mírotvorců takový divný dopis. Psalo se v něm, že si může přát cokoli z Kapitolu, ale nejvíce ze všeho jej zmátl právě ten podpis, kde se dotyčný představil jako jeho milovaný otec. Hodně to potom řešil s matkou a ta se z toho psychicky sesypala. V záchvatu vzteku jí slíbil, že se do Her přihlásí dobrovolně, protože to bude mnohem lepší než žít ve lži. Netrvalo ani pět minut a na svůj slib už samozřejmě zapomněl. Nicméně rozhodl se odepsat. Přál si něco, co myslel, že ten chlápek, který se po dvanácti letech jen tak objevil a začal prohlašovat, že je jeho otce, nemůže splnit. Mýlil se, když mu na další sklizni bylo to malé chlupaté stvoření předáno do rukou. I když byl naprosto nadšený z toho mutanta vlka a psa, přeci jen se v něm objevila nenávist vůči otci. Už nikdy víc, po něm nic nechtěl, protože se cítil dotčený, že se o něj začal zajímat až takhle pozdě. Taky mu už nikdy víc nenapsal. S matkou se od té doby vůbec nevídal. Bydlel se svým strýcem. Byl z toho celkem špatný, i když se to snažil nedávat najevo. Naštěstí měl Leroye a to malé stvoření. Aby přišel na jiné myšlenky, od rána do večera byl jen v lese, kde pracoval a po práci se věnoval výcviku té chlupaté kuličky. Rostla mnohem rychleji, než by bylo normální, a proto brzy měli dalšího parťáka do party. Grey Sky je asi mnohem chytřejší než oba dohromady a také bystřejší, neboť jim ne jednou zachránila zadky, před pořádným průšvihem. Od té doby se už nic převratného nestalo. Většinu času tráví v lese ve společnosti těchto svou. Ví o svojí sestře Sigourney, která v kraji žije, a když má možnost prohodí s ní slovo, ale nijak se jí nevnucuje. Navíc si je čím dál tím více jistý, že mu po světě asi běhají i další sourozenci. Protože je až příliš zamlklý a společnost ostatních moc nevyhledává, začaly o něm kolovat po kraji různé povídačky. Někdo ho považuje za kapitolského špeha, jiný zase za nechutného zbohatlíka s dědictvím v Kapitole a malé děti si dokonce vymyslely, že prý se mění ve vlka a běhá po lese. Nejsmutnější na tom asi je, že někteří nevzdělaní lidé tomu skutečně věří a označení Young Wolf se stalo něco jako jeho přezdívkou. Naštěstí se proti tomu všemu už natolik obrnil, že jsou mu všechny tyto řeči jedno a občas si i na nějakého toho spoluobčana z legrace zavyje.