[ beliséryjs lizrdkórt ]
Player: Pietro
FC: Ian Somerhalder
|
Contact: Butschek.Petr@seznam.cz
Age: 17 deceased - rozdrcená lebka: K. Wesmyron
Token: Kousek látky
|
Kluk z textilky. Taková ještě velmi stručná charakteristika tohoto mladého člověka. Ovšem, že by byl on nebo rodina vlastníky textilky, či továrny, to věru ne. Jsou jen jedněmi z mnoha, jež tvoří Osmý kraj a kteří v něm i dělají. Mohl si vybrat. Buď se dřít jako mezek na polích bavlny, kde se dřou převážně ženy a holky kraje a nebo dělat v továrně, kde by obsluhoval všechny ty strašně komplikované stroje plné všelijakých válců a složitých pletacích mechanismů, které z vláken dělají nitě. Nakonec se rozhodl pro ty stroje, ovšem i ta pole se ho týkají. Kdo by však čekal, že přijde ke stroji, zmáčkne čudlík a večer ho zmáčkne znovu a stroje vypne, asi by se zmýlil. Jeho činností je udržovat stroje v chodu a dobře promazané. A jelikož jde o stroje poněkud zastaralé, má o práci postaráno a mnohdy je zapotřebí i velká síla, protože je třeba nějaké části strojů i zvedat a bohužel vše je z oceli nebo kovu. Pokud je však díl moc těžký i na něj, pomůže mu nějaký dospělý chlap v okolí. Není to však jeho jediné zaměstnání. Když není, co by stroje pletly a musí se něco napřed sklidit, funguje nakonec i na poli, když s dalšími chlapy kosami sklízí úrodu bavlníku. Kosy se však nestaly jeho zbraní, kterou by se měl ohánět. Tou se staly dva nože kukri, na nichž se mu zamlouvala jejich zahnutá čepel a lehkost, kterou disponují. Samozřejmě hned skvělý v jejich obsluze nebyl. Začal napřed s jedním nožem a jen v krátkých intervalech, aby se naučil je držet efektivně v ruce a aby ho ruce nebolely. Až poté si troufl délku tréninku zvětšovat. Na balících odřezků látky z továrny si zkoušel i některé útoky a výpady. Trénink vskutku levný a finančně nenáročný. Nože získal zadarmo jako rezavé a tupé. Až když si byl sám jistý, že jeden nůž zvládne, připojil i druhý. Naučit se s druhým však nebylo tak snadné, jak si myslel. Při tréninku musel zohledňovat fakt, že v druhé ruce už nůž jeden je. Jeho ruka tak dosud má na sobě patrné jeho začátky tréninku se dvěma kukri-noži v podobě malých jizev. Doma to svedl na ostré součástky ve strojích v textilce. Doma vůbec nemá matka tušení, že s noži Bell, jak mu sama jméno zkracuje a což on nesnáší, umí tak dobře zacházet. Bellisarius však kromě dvojice kukri umí i s jiným nástrojem a tou je vařečka. Doma vařila napřed máma, ale po ní to všechno převzal on sám. Jak sám řekl: „Je škoda, že neexistuje kraj vyloženě přes jídlo a vaření, jen na hrubé plodiny. Tam bych byl králem.“ Vaření ho neskonale baví a je to na pokrmech vidět. Díky těm strojům v textilce se umí skvěle maskovat, i když zatím jen olejem a šmírem a má i technické znalosti, takže umí i něco sestrojit, případně vyrobit i nějakou pomůcku, je-li potřeba a má k tomu patřičné potřeby.
Osmý kraj nikdy do Her nepošle chladnokrevného zabijáka. Ani on jím není. Urostlá postava je v jeho případě spíše přítěž, jelikož je obratný jako slon v porcelánu. Ten by nadělal kravál i v haldě peří. S tím vůbec je spojená celá fyzička. Sílu mít musí, aby se stroji vůbec pohnul, ovšem dlouhý běh, nebo šplh, nebo snad nedej bože přímo lezení, to je hotová noční můra. Když prostě ze země nedohlédne na vrchol kopce nebo hory, nevleze na to. Je moc energický, na vše jde hrubě bez přípravy, aniž by si omrknul, o co vlastně jde. Nepřemýšlí. Jde hned na věc, ať jde o cokoliv. On sám tohle vnímá jako slabost a nerad ji přiznává. Na chlapa jeho vzhledu má i slabiny, které byste do něj neřekli. Jako každý Osmičkař neumí plavat, což je k zaměření kraje pochopitelné. Ze zbraní mu nedávejte nic, co je dlouhé. Zabije s tím buď sebe a nebo omylem vás. Na dlouhé věci je nešikovný. Energičnost jde ruku v ruce s tvrdohlavostí. Může se mu říct stokrát, ať se rozmyslí, ale většinou je to zbytečné, protože už má jistě vlastní plán a podle něj se to udělá. Co na tom, že to nevyjde. Pak pokorně uzná svůj omyl. A také mu nedělá dobře společnost bohatších lidí. Je natolik zvyklý na chudinu Osmičky, že by pro něj společnost či zájem lidí z krajů lepších byla natolik netypický, že by se prostě neuměl chovat na jejich úrovni a cítil by se nesvůj. Bude tím potěšen a poctěn, ale to je tak všechno. Naopak chudší kraje, tedy vyšší čísla než Osm, s těmi se cítí jako ryba ve vodě a on ten lepší.
Rodina Lizardcourtových je cokoliv, jen ne vlivná. Jsou to takoví pracovníci všeho druhu. Asi nejlepší práci, co kdy měli, měla, a má Bellova matka, která projevuje svůj smysl pro design, přesněji pro tvary a vzory a na již hotová oblečení vymýšlí různé ornamenty, obrazce a vzory, které jsou jen doplněny maličkým monogramem ML, což je její jméno – Maryland Lizardcourt. Když tedy v Kapitolu uvidíte někoho se vzorem přes celý přední díl trička, na tuty bude jejím dílem. Na výdělku se však nijak tahle ozdoba neprojevuje. Samozřejmě její vzory se dostaly i k výrobci bot Zancanellovi, a ten jí poslal dokonce nabídku, aby u něj pracovala, že dostane vlastní kolekci botek. Maryland jeho nabídku sice vyloženě neodmítla, je však moc skromná na to, aby jen tak kraj nechala ladem. Ovšem, kdo ví, co bude. Však – není jí ani čtyřicet. Bellisaria počala totiž mladá (ve dvaceti letech) a tak trochu z nerozumu. Otec už nežije. Zemřel na nějakou nemoc. A on ho ani moc neznal. A když tak poslouchal Maryland, jak o něm mluvila, je to asi nejspíše i dobře. Nebyl asi dobrým člověkem. Bellisarius byl v kraji zamilován do děvčete jménem Lister, která pracovala na poli. On do ní ano, ona do něj ne, on však v tomhle zaváhal a nic jí nikdy neřekl a neodvážil se jí ani oslovit. Ona nikdy ani o něm nemluvila a jak sám poté v televizi při posledním ročníku zjistil, už ani nepromluví. Zařekl se proto, že jakmile se mu bude zase nějaká líbit, nebude nyní váhat. Co je ovšem jeho plus a on to moc dobře ví, je jeho tvář s jakýmsi zákeřným a úlisným výrazem. Může tak někomu vymluvit do hlavy díru a tím ho ukecat i k naprosto pro daného člověka nevýhodným dohodám a tak ho využít k obrazu svému. S tím kukučem by prodal snad i vlastní matku, kdyby měl někdo zájem a dal dobrou cenu… Není to ale dovednost, spíše taková vypečenost. Bellisarius naprosto nesnáší, když je jeho jméno krácené na familiárního Bella. U cizích lidí, jež ho neznají, je ochoten to snést, ale lidé co ho znají a kterým to řekne, a oni nejsou schopni se toho držet, už tolerantní moc není. Bell dle jeho slov „“nemá vejšku“. Bellisarius zní o mnoho lépe, no ne?
