[ armínya déla akjura ]
Player: Pietro
FC: Evangeline Lilly
|
Contact: Butschek.Petr@seznam.cz
Age: 16 deceased - sežrána krokodýlem
Token: Dřevěný panáček
|
I kvůli pohnutému rodinnému osudu, i pro vysokou spotřebu mužů v kraji, jež je jejím rodištěm ji mnoho lidí v kraji přezdívá „Dvě Tváře“. Ale vezměme to popořadě. Jakožto holka se moc do věcí kolem zaměření kraje moc nehrnula, i když se ze zvědavosti na řezání a práci se dřevem koukala. Dovednost ovládání všech těch nástrojů ji fascinovala a chtěla ji také ovládat, už jen pro to, co je pravdy na tom, že děti se tu s těmito dovednostmi rodí. To však netušila, jak moc jí to bude v životě ku prospěchu. Co se pomůcek a zbraní týče, je to ohledně samotných základů ukázkový univerzál. Na měřítka kraje profesionál je však jen ve dvou věcech. Vše začalo malou gumovou sekyrkou, a malou pilkou, která by spíše zpívala panemskou hymnu, než řezala dřevo. V papírně, kde už nějakým rokem vydělává, zase umí dobře zacházet s nožem, když velké archy papíru přeřezává napůl a ty dál krájí na menší listy, které už pak míří s mírnou nadsázkou rovnou na stůl prezidentky. Dvě rodinné ztráty ji však donutily proniknout i do světa mužů. Jeden z otcových přátel, říkejme mu třeba jménem Rock, který s ním pracoval, si ji v 13 letech vzal pod ochranná křídla s tím, že ji s chlapskými věcmi naučí zacházet. Něco již uměla z opravdu dětských let, nyní však začala pracovat a i trénovat již s opravdovějšími věcmi. Napřed s malými sekerkami a malými ručními pilami a v průběhu let se malé sekerky změnily v klasické dospělé dřevorubecké a malé pily ve velké ruční. Nyní v 16 letech si poprvé vyzkoušela i pilu motorovou, ale potom, co jí z nezkušenosti pila o větev nebezpečně cukla, ji raději vypla a má z ní respekt. Ovšem v budoucnu jí bude chtít také zdolat. Je to výzva. Svou učenlivostí tak dostala vedlejší práci mezi dřevorubci a nahrazuje, byť ne plnohodnotně otcův plat a dělá ovšem jen na těch menších porostech a stromech, které nejsou nebezpečné. Jak se postupně ukázalo, zastane spoustu chlapské práce a i hodně chlapům se vyrovná. Odlišnost pohlaví ale bude už vždy patrná. Pro svoje odreagování se občas přihlásí i do dřevorubeckých závodů, kde pro ty opravdu dobré byly připraveny drobné finanční sumy. Tahle krajská zábava ji nejenže přinesla nějaké výdělky, ale i fyzickou zdatnost, a u pár mužů i respekt. Rychlost, kterou dokázala se sekerou vyvinout a střídat strany ji přinesla několik úspěchů. Sekera ji společně s kapesním nožem, který získala od táty, zůstaly do dnešních dob i v rovině bojové jako její zbraně. Ačkoli jsou tam jistě ještě rezervy, naučila se i rychle běhat a díky pobytu v lesích má i přehled o bylinách. Ví, které jsou jedovaté a které se dají i jíst. Doba se však změnila a Sedmička, jako každý kraj, prošla změnami, ale k horšímu. Technická revoluce totálně převrátila její život na hlavu a Arminii to ovlivnilo velmi, kvůli její práci jako jediného ženského dřevorubce a pracovnice v papírně. Papírna tolik netrpí, ale i papír se používá méně a některé její kolegyně tam, se dostaly do existenčních potíží. Někteří muži, to, že práce ubyla, nevydrželi a svůj život dobrovolně ukončili, jelikož najednou neměli jeho náplň a smysl. Dřevo a papír se skoro ze dne na den stalo méně důležitým artiklem a najednou se za pár dní staly všechny ty kmeny a stohy papíru připravené do Kapitolu naprosto zbytečné. Tedy ne úplně všechny, pár jich přece jen odvezli, ale spíš jen na sirky pro zazobance, nebo na toaleťák pro chudé kraje. Úbytek dřevorubeckých prací by za jistých okolností nesl i ochabnutí jejích dovedností, ale ne tak u ní. Právě naopak. Díky menšímu pracovnímu vytížení má s Rockem více času a může mnohem více trénovat a cepovat se. Rock se nakonec tak stal čímsi, jako jejím trenérem. Kromě používání nástrojů cechu dřevorubeckého jí naordinoval cvičení a posilování. Arminia v počátcích neuvěřitelně prskala a absolutně odmítala cokoli takového podstupovat, že je to hloupost, nadře se dost i tak. To už ale nyní neplatí a nemá tak výmluvy. Začala, až poté, co byla citově donucena, když jí bylo řečeno, že by si to táta jistě přál. Velmi nerada se do toho dali a po několika měsících to začalo nosit své ovoce. Aby ne, každý den, dvakrát po šesti hodinách jí s přestávkami honí po kraji jako nějakého psa, na poražených, neopracovaných stromech jí na čas měří rozsekávání kmene a odsekávání větví a vrhání sekery piluje na panácích ze špalků. Prostě bojové podmínky, kraji poplatné. Přání jejího táty tedy Arminia s Rockovou pomocí plní svědomitě, pokud na ní přijde řada, nechce udělat ostudu tím, že by něco neuměla. I když je po každém takovém drilu zpocená, špinavá od šmíru, s pilinami ve vlasech a servaná jako plakát ze stěny, je spokojená. Není to zbytečná dřina. Ty dovednosti se jí nikdy v životě neztratí.
Mužská práce se stroji a nástroji a někdy i náročná práce v papírně ji moc času na jiné věci neposkytuje. Mít dvě zaměstnání je holt náročné. A tak vaření není zrovna činností, kterou by mohla návštěvu okouzlit. Zná bylinky, ale vařit z nich ne. Něco se sice dá jíst i jen tak, utržené, ale když z toho umíte něco stvořit, je to lepší. Její postava jí je, světe div se, i ku škodě – v podobě maskování a krytí se. Není sice cimprlich a namaže se snad čímkoliv (ano, i tamtím zvířecím, když by to bylo nutný…), ale i když je sportovní postavy, naskládat se do malého prostoru, aby byla co nejlépe ukrytá, je problém, při dlouhé době jí zcepení nohy a chviličku trvá, než se může zase pohybovat. A to i sebelepší líčení je houby platné, když se furt vrtíte a šustíte. Voda je také její slabina. Má ji ráda, voda jí nevadí, ovšem plaveckým sportem je nepolíbená. Ví, že má nějak máchat rukama a nohama, ale jak rychle, to už ne. A ta rádoby říčka, po které se plaví kmeny, v tom se plavat nenaučí nikdo. I když by leckdo na první pohled řekl, že to zvládne, opak je pravdou. Neumí šplh a ani nikam jinam nevyleze. Bojí se výšek. Jakmile se koukne dolů, je zle a je to špatně. A že se dolů kouká pořád. Proto také na stromy na rozdíl od chlapů neleze a jakmile je to možné, pracuje na pevné zemi.To jediné ji na jejím kraji vadí. Jinak tu má všechno. Dva z několika škraloupů na jejím charakteru, to jsou její nedůvěra, a zdrženlivost. Tohle přišlo samo s odchodem mužské části rodiny. Přišlo totiž mnoho nápadníků a nabídek pomoci, ale ne vždy byly s dobrými úmysly. Moc se jí do nějaké akce s opravdu cizím člověkem nechce. Něco jiného je, pokud je to krajan. Ať je tomu jak, chce, nerada by byla druhému člověku jeho živým štítem. To spíše naopak. Ona by ten štít ráda z někoho udělala. Třetí škraloup je její impulzivní povaha. Pokud pracuje s blbcem, neváhá to tomu člověku říct. Ještě horší ale je (a lepší na ní nemluvit), když neříká nic a mlčky odejde…
Už od kolébky (a to doslova, jelikož byla dřevěná) je její život provoněný smolou a zasypaný pilinami. Narodila se do kraje dřevařského, honosícího se šťastným číslem sedm. Kromě matky Roweny měla ještě i tátu a o dva roky staršího bráchu – oba se stejným jménem Armin. Mnoho lidí ji, jak bylo řečeno na začátku, přezdívá „Dvě Tváře“. Není to nic hanlivého, ani ona sama není nijak z poloviny zohyzděná, jen to prostě vyplynulo z jejího dětství a mládí. Ženská stránka jejího života byla ta klasická – tedy spíše papírenská část krajského života, příroda, lesní zvířata a jiné ženské věci a byla holka jako každá jinačí v kraji. Ve dvanácti přišla však o otce Armina staršího, když se při jednom rutinním kácení stromů nečekaně ulomila díky padajícímu stromu velká větev z jiného stromu vedle a spadla na jejího tátu. Ten sice samotný pád větve přežil, ovšem o tři dny později v nemocnici zemřel na zranění, která utržil. Pak tedy přišla na řadu i mužská stránka jejího života – když ji otcův kamarád Rock rok po otcově smrti uvedl do světa smoly a dřeva. Pořád byla tato stránka ale upozaděná. Bylo tak tomu jen další rok do jejích čtrnácti. To přišla i o bráchu Armina mladšího, když ten nešťastně při opracování padlých stromů zakopl a nabodl se na čouhající větev. Matka nebyla daleko od zhroucení a zešílení, ale Arminia zůstala při smyslech a nenechala se těmito ztrátami sebrat. Zintenzivnila svou práci se stroji i v papírně, aby zvládla více práce a dostala tak více zaplaceno (platilo se podle vykonané práce) a držela tak rodinu nad vodou. V prvních dnech, které byly nejhorší, nebyla ani ona daleko od celkového vyčerpání. Matka Rowena se ale dala postupně do pořádku, ačkoli už ne na sto procent. I když normálně funguje jako dospělá žena, a i již částečně pracuje, je v skrytu duše pořád tím křehkým člověkem, který se může znovu sesypat a který, dokud má Arminii, bude v pořádku. Dcera jí pomalu však dávkuje do její mysli i možnost, že tu jednou nebude ani ona, což zatím skrývá za dlouhodobou práci mimo domov. Ale stejně jí je jasné, že na to přijde jednou sama. Tak tedy přišla ke své přezdívce. V práci, které již není tolik, nastavuje klasickou ženskou tvář, ale umí přepnout do „mužského“ módu a funguje jako muž a živí rodinu při práci se dřevem. To všechno ji však začalo odlišovat od jejích vrstevnic, které pořád zůstaly těmi mladými nedospělými holkami bez větších starostí. Když se pominou rodinné trable, je radost na Arminii pohledět, tedy pokud jste chlap. Dlouhé hnědé vlasy, pronikavý pohled a rysy svalů na rukách, břiše a nohách z ní dělají přímo objekt mužského zájmu. Sama si všimla, že na ní koukají otcovi bývalí kolegové (a někteří i přitom cintají). Ti mají i díky slibu, co dal jejímu otci jeho kamarád Rock, smůlu. Několik románků s kluky jejího věku už proběhlo, ale když viděla, že neunesou ani obyčejnou ruční pilu, poslala je do háje. Měla i starší kamarádku, jmenovala se Patricie a chodila s klukem jménem Enrique. Toho ale sebrali při Sklizni a už se nevrátil. Sama tedy zašla za Patricií s tím, že ji ze ztráty bude utěšovat. Omyl. Patricie nebyla ani doma a ona ji pak viděla druhý den s jiným maníkem… Arminia sama je naprosto obyčejná holka, bez nějakých manýrů. Je si však vědoma své fyzické krásy a schopností, kterými by pak mohla využít nějakého kluka. Dokáže pracovat i s jinými lidmi, ale když je sama, také jí to nevadí. Jen je, jak bylo řečeno v tomhle rozvážná. Sice se nevedou žádné statistiky na toto téma, ale Arminia byla možná nejmladší výdělečnou osobou v kraji. Už v osmi letech totiž tahala vozík po kraji a prodávala piliny na topení. Ceny byly nízké – od čokolády po malou hračku. Jedna z nich – dřevěný panáček, což jsou jen spojené malované dvě kuličky, jí zůstal dosud jako památka a jako talisman. Finance se po technických změnách a razantním úbytku práce staly pro ni a její matku ožehavým tématem a tak škudlí, kde se dá, aby Arminia nemusela pro oblázky, přesto už to bylo několikrát třeba. Nové poměry zrovna její rodinné postavení nevylepšily.
