[ zílendyen nórtfsaund ]
Player: Pietro
FC: Scott Adkins
|
Contact: Butschek.Petr@seznam.cz
Age: 17 deceased - rozsekán: Sigourney Wesmyron
Token: Slupka od brambory
|
Je z Jedenáctého kraje, tedy lánů prací a plodinami oplývající. Zaměstnání na polích mu tedy umožnilo nabrat mnohé dovednosti. Vzhledem k tomu, jak je kraj mechanizovaný, je jedním z nejlepších oráčů pole, kteří to dělají stále postaru. Zapřažený kůň s oracím pluhem. To je všechno, co potřebuje. Navigovat koně a tlačit pluh před sebou vydrží i celé hodiny. Nedokázal to ovšem hned. Už ve dvanácti s pomáháním začal. Táta mu dal samotné základy a Zeelandian, jakmile byl rovný úsek, se hned chopil pluhu a oral své první metry. Časem dostával větší a větší úseky až v 16 letech dokázal poprvé zorat celé pole, co měli doma. Pravidelná práce nejen na poli, ale i ve skladu plodin v centru kraje mu postupně dopřála dostatek svaloviny. Nejenom pluhem však živ jest Zeelandian. Ačkoliv se snažil každý rok celou tu věc kolem Her nějak nevnímat a ignorovat jí, nešlo mu to. Tomu se uniknout nedalo. Když už zapomínal, že tahle kratochvíle bohatých existuje, byl den Sklizně a zas to bylo všude kolem. Tak se rozhodl, že je lepší nenechat nic náhodě a tak hledal cokoliv, co by mohl využít jako zbraň. Zaměření kraje mu výběr dosti zužoval, pluhem se bojovat nedá. Nakonec několik dní po 14. narozeninách nalezl doma v dílně nástroj, kterému se říká cep. Byl už dost starý, leč stále ještě funkční. Převážně jsou k vidění hlavně u jejich zemědělských konkurentů v Devátém. Když byl cep ještě ve stavu, jak ho našel, tedy celodřevěný, jen s řetězem, učil se s ním o volných chvílích trénovat. Začátky nebyly růžové, kolikrát si jí tím koncem mlaskl o záda, což ho štípalo a měl velikou chuť se na to vykašlat a najít si jinou věc. Nevzdal to a na záda si tak začal přivazovat přeložené pytle, aby měl měkkou ochranu, kdyby mu zase cep ujel. Rány do zad postupně ustávaly a tak se rozhodl jej ještě vylepšit a tu mlátící část na řetězu opatřil železy a v poslední době i omotaným ostnatým drátem z elektrického plotu, který získal v době, kdy je plot vypnutý. To už si ale na záda jako jistotu zase začal dávat na záda ty pytle, ten svistot vzduchu, který vytváří ostny toho drátu, totiž zní velmi nebezpečně. Právě zisk ostnatého drátu mu dopřál i dovednost rychlého běhu. Nic jiného mu totiž ve chvíli, když jej z dálky uviděl mírotvorce, nezbývalo. Mírotvorce mu do tváře naštěstí neviděl, ale rozběhl se za ním a i střílel. V kukuřičném poli se tomu mírotvorci ztratil. Život je pro něj docela cenná věc a nechat se odstřelit jako prašivý pes by nebylo nic extra. Tak si střídal trénink ze zbraní a běh. I si vypracoval plán tréninku, aby na něco nezapomněl. Kvůli jejich životní úrovni se mu začaly kupit i lístky do osudí a je tak na případný výběr připraven. Přesto se však stále snaží tu bojovou show ze své hlavy vytěsnit. Není to něco, o co by stál.
Pokud běhání, velká síla a boj ze zbraní v podobě cepu jsou jeho dovednosti, pak to ostatní je jeho slabina. Uvařit dokáže jedině brambory. Ty má se solí nejraději. To ostatní uvaří matka a když je největší nouze, něco se dá i pořídit za těch pár mincí, co si vydělá. O vaření se nikdy moc nestaral, možná i proto, že byl, jako každé krajské dítě, celý dosavadní život doma s rodiči a nikde „na vlastní pěst“. Voda je v kraji poněkud sice obvyklá věc, pokud se počítá ta užitková na kropení polí. Vodu tak on sám nemá vůbec v oblibě a kromě mytí a pití, a tak když nemusí, nevyhledává jí. Slabostí mu jsou i všechny jinačí zbraně a nástroje, které nespadají do jeho okolí, takže luxusní meče, a podobné hračky mu nic neříkají. Slabinou může být i jeho povaha. Není sice žádný vztekloun, rapl nebo notorický kecal, co nezavře pusu, ovšem není ani bůhvíjak družný s jinými. Když ho někdo osloví a chce si povídat, v tom problém není, ale že by sám běžně navazoval kontakty, to ne. Jakmile je to možné, je nejraději sám. Hlavně při práci a tréninku, přitom se nejlépe soustředí a odvede nejlepší výkon. Co se na poli dá také dost složitě natrénovat je lezení, šplh a podobné věci. Ani schovat se neumí. Jen v rozlehlých polích, ale ty nejsou všude.
Svou postavou jako celkem by měl u většiny ostatních kluků v kraji vzbuzovat respekt a ostřejší rysy mu dodávají na atraktivitě i pro opačné pohlaví, ovšem tohle je asi všechno. Jeho rodiče totiž nikdy nepatřili v kraji k bohatější a tedy atraktivnější části obyvatel. Co chodí na tomhle světě, žili si jen a pouze pro sebe. Pole středního rozměru, a zvířat, co by prsty na rukách stačily a ještě by zbylo. Ale jelikož má Kapitol pořád málo, i oni musí ze své sklizně, která není zrovna sama o sobě veliká, odvádět 50-70% na cestu do hlavního města, podle toho, jak se to zrovna hodí těm nahoře. Není jim to příjemné, ale raději plnit kvóty, než být v nemilosti a být na tom ještě hůře. Oba rodičové vystřídali v kraji několik prací, ale odevšad byli po nějaké době propuštěni, povětšinou pro nadbytečnost, což je ale kec. Spíše nechtěli hrát hru zaměstnavatelů, kteří platili za odvedenou práci málo. Oni se ozvali a tak letěli. Nakonec se upíchli ve skladech plodin, kde se vše balí, třídí a označuje. Ty zaměstnávají beztak nejvíce lidí, je tu ovšem nonstop dozor mírotvorců, kteří, jakmile uvidí, že se někdo snaží něco uzmout, dotyčného chytí a dost mu poničí vzhled. Ti, co si nedají říct ani potřetí, už pak více nenakradou, protože je zastřelí. Ten plat za ten dozor za zády ovšem stojí. Platí se totiž daleko nejvíce z všech možných zaměstnání, co jsou v kraji možná. Otec má již nějaké mírotvorce vytipované a oťuklé a když to je možné, oni mu dají nějakou tu zlatku k platu navíc, když jim sežene nějaké jídlo extra. Není to však často, asi dvakrát do čtvrt roku, jakmile by to totiž prasklo, vysloužil by si jednu do zátylku nejen on, ale i ti mírotvorci. Zeelandian už od malička byl obklopen zeminou, bramborami, kombajny a podobnými věcmi. Vztah k tomu všemu si pěstoval odjakživa. Nespočetněkrát byl jako malý odveden domů s perfektní bahenní maskou po celém těle, když se rochnil v kalužích na polích, až měli rodiče dojem, jestli se nestala chyba a místo malého kluka se jim nenarodilo malé prasátko. Prošel si i okrajově školou, ale jen proto, aby nebyl za blbce a poznal, co se u nich pěstuje, sklízí a jak to vůbec vypadá. Nějaké počítání rovnic, a nebo několik světových jazyků je proto něco, čím není vybavený. Zajímavý je i původ jeho jména. V době když se narodil, bylo v kraji období dešťů. Otec si nevěděl rady, jaké jméno synovi dát a tak pohlédl z okna, kde uviděl širý lán pole, v kterém bylo v kolejích od traktorů vytvořeno spoustu kaluží, které připomínaly malá moře. Byl to veliký kus země – země moří – „sea lands“ a z toho už byl jen kousek ke konečné formě – Zeelandian.
