Justine Slater

[ džastýn slejtr ]

 

Player: Quinn FC: Lauren Jauregui Mental strength: 8 Tesserae: 8 | Defense: 9

Contact: hg.annquinn@gmail.com Age: 18 deceased - zelená žíravá tekutina Physical strength: 5 Token: Obroušený střípek skla

Justine disponuje spoustou schopností, které valné většině lidí z Pětky nic neříkají. Je tomu tak hlavně kvůli podmínkám a prostředí, ve kterém vyrůstala. Můžeme s klidem říct, že její život není žádná procházka růžovým sadem, ale spíše pěkně trnitým křovím. Všechno, co se v jejím životě pokazit mohlo, se pokazilo, proto je dost zvyklá na neúspěch. Jen tak něco ji nerozhodí a ať už do ní ryjete jakkoli, většinou je to naprosto marné. Vždycky dokáže sebrat své poslední síly a vydrápat se z úplného dna. Tím pádem má obrovskou psychickou sílu. To, co vydrží ona, vydrží jen málokdo. Jakkoliv je její situace špatná, vždycky si dokáže najít cestu, jak si ji alespoň trošku zlepšit. I když by si to při prvním pohledu na ni nikdo nemyslel, je opravdu chytrá. Patří to mezi její vrozené schopnosti a popravdě neví, po kom to má, protože oba její rodiče jsou dle jejího názoru úplně vygumovaní. Třeba jí to předal nějaký dávný předek, kdo ví. Obelstít ji je opravdu těžké. Lež pozná v podstatě po čuchu a ještě vás v tom hezky vymáchá, když se vůbec odvážíte jí lhát. Nemá žádný problém se za sebe postavit. Může být sebevíc chudá, neslušná a nepříjemná, stále o sobě bude mít úplně to nejvyšší mínění, takže sebevědomí má opravdu na rozdávání. Vždycky si věří, ať už se pouští do čehokoliv a v tom tkví její největší přednost. Život mezi spodinou Pětky ji naučil spoustě věcí. Tak například je to vážně dobrá zlodějka. Kdykoliv bylo potřeba něco sebrat, byla právě ona první volbou. Pokud chce, dokáže působit dost nevinně. Mrkne na někoho, obmotá si ho kolem prstíku a jakmile ztratí pojem o svém okolí, jednoduše si od něj tu potřebnou věc sebere. Pokud náhodou tohle nefunguje, přichází na řadu její rychlost a šikovnost. Občas je to až neuvěřitelné, jak jsou její prsty rychlé, když je potřeba. I když už se zlodějině příliš nevěnuje, stále jí tyto schopnosti zůstávají. Je to jako jízda na kole, když se to jednou naučíte, pravděpodobně to budete umět do konce života. Protože si nemohla dovolit být v jejich skupině jakkoliv slabá, taky trošku mákla na svojí fyzičce. Snaží se cvičení věnovat minimálně obden, aby nevyšla z formy. Na rozdíl od ostatních v Pětce, se ona většinou živí rukama a to jí na té síle také dost přidává. Určitě by se dalo říct, že by byla schopná podat si jakéhokoliv cápka z bohatší rodiny v jejich kraji, protože to jsou většinou ti inteligentní, slabí jedinci, co pracují pouze hlavou a kdyby měli vzít do ruky třeba lopatu, nejspíše by se u toho zranili. Navíc by to s její bojovou technikou také nemuselo být vůbec špatné. Protože ta společnost lidí, ve které se dříve pohybovala, nešla pro ránu daleko, rychle se naučila alespoň základní sebeobraně. Mimo to dokáže použít naprosto cokoliv jako zbraň. Nemá problém na vás zaútočit třeba s cihlou a myslet to smrtelně vážně. Její kreativitě se v tomhle případě meze nekladou. Když už by si nějakou zbraň měla vybrat, nejspíš by to byla nějaká palice, nebo tyč. Pokud je potřeba, nebojí se být vážně surová, hlavně když to budete vy, kdo první zaútočí. Pro záchranu svého života by udělala cokoliv, i když by to znamenalo nehrát zrovna fér. Slovo „fér“ a ona totiž nejsou zrovna kamarádi. Fér k ní nikdy nikdo nebyl, tedy je jasné, že jí přijde normální, aby taková nebyla k ostatním ani ona. Nikoho a ničeho se nebojí, což jí občas může dát vážně velkou výhodu. Její kuráž vás kolikrát může až překvapit. Před pár lety dostala pořádnou ránu do hlavy a v tu chvíli jako by se jí rozsvítilo a dostala rozum. Začala si uvědomovat, čeho je a není schopná a své oponenty a činnosti si vybírá adekvátně ke svým dovednostem. Je jí jasné, že nepřepere dvoumetrového chlapa, tak si z něj radši udělá kámoše a využije ho ke svým účelům. Dala by se označit za opravdu dobrou manipulátorku, je to něco, co ji vážně baví. Získávat lidi na svou stranu prostřednictví hraní si na něco jiného, byla schopnost, jenž se musela naučit už v dětství. Dnes už je v tom naprosto výborná a jen tak někdo její lži neprokoukne. I přestože je to dost impulzivní člověk a často skáče do všeho po hlavě, na všechny větší akce si vymýšlí naprosto perfektní plány. Nemůže si dovolit selhat, protože to by v jejím případě často znamenalo smrt nebo uvěznění a na takové kraviny ona rozhodně čas nemá.

Jelikož nikdy žádné moc milé lidi nepotkala a jejími vzory byli většinou největší grázlové z celého kraje, nemůžete od ní čekat, že by byla jako milius. Mnohým lidem její povaha nevyhovuje. Je dost ostrá, přímočará a své názory dává najevo dost nahlas. Většinou je na ostatní hnusná a to jí dává vážně velkou nevýhodu. V posledních letech si dost zvykla na samotu a opravdu neví, jestli by ještě měla nervy na to být součástí nějaké skupiny. Věří, že ji ostatní lidé pouze zpomalují, proto se s nimi většinou nezdržuje moc dlouho. I když se hrozně tváří, jak jí je všechno jedno, ve skutečnosti to tak vůbec není. Hluboko uvnitř jí záleží na všem, co dělá a i na tom, co všechno už udělala. Hodně si svá rozhodnutí vyčítá, ale většinou až v soukromí, protože žije v domnění, že nesmí ukazovat žádnou slabost. Kvůli celému jejímu dětství má dost velké psychické problémy, které se jí ale stále daří držet na uzdě, protože prostě nemá na výběr. Není to nic, za co by mohla ona. Všechno špatné, co se odehrává v její hlavě, je jenom důsledkem špatné výchovy, příšerných rozhodnutí a několika chyb, kterých nikdy nepřestane litovat. Je jaká je a nejspíš se nikdy nezmění. Kdokoliv si  k její osobě dovolí mít nějaké připomínky, nejspíše skončí se zlomeným nosem. Takhle ona totiž řeší všechno, na co neví, jak reagovat. Násilí je její reflex, neví, jak jinak by se měla bránit. Celý svůj život žila ve městě a nic jiného vlastně nezná. Ve volné přírodě by asi dlouho nepřežila, pokud by neměla něčí pomoc. Také veškeré rostlinstvo a zvířectvo jde úplně mimo ni. Tyhle věci jí nezajímají a věnovat se jim nikdy nehodlá. Samozřejmě ani bojové schopnosti u ní nejsou na úplně profesionální úrovni. Ano, umí se bránit, ale rozhodně ne jako třeba někdo z Druhého kraje. Její trénink jsou pouze pouliční bitky a tím to končí. Zbraně jdou také mimo ni, prostě použije to, co jí přijde pod ruku a je jí úplně jedno, jestli s tím zachází úplně špatně. Když už jsme u těch zbraní, s čímkoliv na dálku jí to nepůjde určitě. Důvod je jednoduchý – opravdu špatně vidí na levé oko. Někdy je to lepší, ale většinu času je to tak vážné, že by se to dalo označit až za slepotu. Když se jí náhodou něco nepodaří, bývá opravdu extrémně vzteklá. V tu chvíli rozhodně není moudré se k ní přibližovat, protože by vám v té ráži byla schopná vážně ublížit bez svého vědomí. V podstatě je neustále v jakémsi stavu naštvanosti. Je naštvaná na sebe, na své okolí, na svůj život, prostě úplně na všechno. Neví, jak se s tím má vyrovnat, proto bývá kvůli tomu dost protivná. Pokud má někdo to štěstí a ona si ho oblíbí, byla by najednou pro toho člověka schopná udělat cokoliv. Přátel si váží víc než čehokoliv na světě, protože jí pomáhají zapomenout na její hrozný život. Bez mrknutí oka by pro ně byla schopná obětovat svůj život, což také není úplně dobře. Z velké části jsou právě její blízcí její největší slabinou. Je neskutečně tvrdohlavá a nikdy své názory nezmění, jakkoliv přesvědčivé by vaše argumenty byly. Taktéž jí chybí slušné vychování. Neví, jak se má chovat v kultivované společnosti, protože nikdy nebyla její součástí. Vulgarismy jsou u ni na denním pořádku a vůbec by se nebála je používat před širokou veřejností. Nikdy jakkoliv netrénovala na Hladové hry, protože jí je celá tahle divnoakce úplně šumák. Všechno, co umí, používá pouze ke svému přežití v kraji a neví, co by dělala někde v aréně. Tak nějak počítá s tím, že když už má v životě tolik smůly, už ji nějaká ta vyšší síla nebude trápit a nebude ji posílat ještě někam támhle do hlavního města na smrt. Celé tohle dění jde úplně mimo ni, proto je občas dost mimo, když se o něčem významném mluví. S pravidly a zákony si nikdy moc starostí nedělala. Věří, že jsou zde od toho, aby byly porušovány a přesně to dělá každou chvíli. I když by o různých mechanických a technologických věcech měla něco vědět, opak je přesně pravdou. Nemá k tomu vůbec blízko, asi by věděla nějaké základy ze školy, ale to by bylo všechno. Vlastně jde skoro celé zaměření jejího kraje mimo ni, kvůli čemuž má také velký problém sehnat jakoukoliv pořádnou práci, za kterou by jí slušně platili.

Tak se jednou stalo, že se v Pětce narodila malá Justine. Co pro většinu rodin bývá velkou slávou, pro ně nebylo nic radostného a její matka z toho byla na prášky, protože si dítě nepřála. Kdo by si ho taky přál, když ho máte s někým, koho vlastně nemilujete. Její rodiče dala dohromady dohoda dvou rodin, což většinou nedopadá dobře. Máti se s Justine a jejím otcem tolik trápila, až jí z toho jednou přeskočilo a jednoduše je opustila – to jí byly asi dva roky. Zůstala tedy s tátou sama. Už si nepamatuje, jaké to je být v kompletní rodině, protože otec se nikdy znovu neoženil. Ani šťastnou rodinu nikdy nepoznala. Jo, měli se sice docela dobře, ale i tak tomu prostě chyběl ten pocit opravdové rodiny. Od otce má do hlavy vryté, že je její máma nejhorší osoba na světě. Nikdy jí neodpustí, že je nechala samotné, i když k tomu měla sebelepší důvody. Její dětství nebylo zrovna radostné. Provázela ho spousta problémů a to na ní zanechalo následky, které si nejspíš ani dnes neuvědomuje. Celkově by se její život dal označit za jedno velké neštěstí. I když se tatík snažil, nikdy nedokázal vydělávat nějaké pořádné peníze, a proto skončili v té nejchudší části Pátého kraje. Odmala musela být zvyklá na ty nejhorší podmínky, nedostatek jídla a občas i děravou střechu nad hlavou. Už tenkrát se jí to zdálo hrozně nefér. Co udělala tak hrozného, že ji svět takhle trestal? Tahle otázka se jí vrací do myšlenek celý život. Jelikož její výchova také nebyla nějaká světoborná, stala se z ní poměrně neslušná a nepříjemná osoba. Je asi docela jasné, že kamarádů moc neměla. Vždycky se kolem ní dělo nějaké drama a nikdo s ní nechtěl mít nic společného. Fám a pomluv o ní stále po Pětce koluje spousta, ale to je jí úplně jedno, protože ona má větší problémy, než svou reputaci. V brzkém věku se začala zahazovat s dost špatnými lidmi. Tátovi se to nelíbilo a několikrát se ji od toho snažil dostat, ale ona si nikdy nedala říct. Tenkrát ještě neměla vůbec žádný rozum a tihle lidé se jí zdáli normální. Mluví se zde o lidech, co nejdou pro ránu daleko a ilegální činnosti jim nejsou vůbec cizí. Hodně se jí v téhle partě zalíbilo, jednoduše kvůli ideám, které propagovali a způsobu života. Nebylo jí ani čtrnáct, když se s nimi zapletla do první akce. Protože byla rychlá, chytrá a šikovná, dokázala jim s kdečím pomoct a dostávala za to celkem tučné finanční odměny. V tu chvíli si řekla, že se možná její život konečně obrací k lepšímu. To jí vydrželo do prvního velkého problému. Jejími přidrzlými poznámkami a nepříjemným výstupem se jí brzy podařilo dostat do konfliktu, který nakonec skončil pořádnou rvačkou. Zbraní v tomhle případě bylo vše, židle, stoly a především láhve. Vedla si docela dobře, než jí jeden chlap rozbil skleněnou láhev o hlavu. Po této ráně se probrala až o několik hodin později, se zkrvavenou tváří a téměř úplnou slepotou na levé oko. Dostalo se jí do něj několik malých střepů a s tím už bohužel nejde nic moc dělat. Nechala si to nějakým způsobem ošetřit, ale rovnou jí bylo řečeno, že na to oko už nikdy nebude vidět pořádně. Tenhle incident na ní zanechal nejen pár vad na kráse, ale také na psychice. Byla z toho dlouho dost špatná, nesla si kvůli tomu velké následky a dokonce svých rozhodnutí začala i litovat. Tahle jediná rána jí konečně dala rozum a donutila ji přerušit veškeré kontakty s tímto typem lidí. Táta na ni byl vážně hodně naštvaný, když domů přišla s tím, že se porvala a má trvalé následky a také nad ní kvůli tomu tak trochu zlomil hůl. Byla to pro něj poslední kapka a po mnoha letech snášení veškerých jejích průšvihů konečně řekl dost. Usoudil, že je jeho drahá dcera nezdařená a ztratil o ni veškerý zájem. To pro Justine byl ten nejhorší trest. Dalších pár měsíců měli tichou domácnost. Velmi si spolu nerozuměli a začali být vůči sobě nepříjemní. Jediným útěkem od reality pro ni tehdy byla škola, kde měla alespoň chvíli klid. Nebyla nějaký zázračný student, ale určitě nebyla nejhorší. Chytrá je od přírody a zapamatovat si těch pár věcí, co je tam učili, pro ni nebyl žádný problém. Aby toho nebylo málo, když jí bylo šestnáct, zničehonic se do jejího života rozhodla vrátit její matka. Nejdřív moc nevěděla, jak má reagovat, její konečný přístup k ní byl ale nakonec neskutečně negativní. Možná by byla schopná si s ní vybudovat nějaký lepší vztah, kdyby důvod jejího návratu nebyl naprosto mizerný. Vrátila se, aby Justine představila nějakého cápka, kterého si podle slov její matky měla vzít. V životě se s ním nebavila a protože viděla, jakým způsobem skončilo manželství jejich rodičů, v žádném případě do toho nechtěla jít. Její matka ovšem byla neoblomná, a tak Justine nezbývalo nic jiného, než prostě utéct a schovávat se. To je teď její život. Živí se kdejakou prací, většinou legální, ale občas je to i něco menšího nezákonného. Snaží se nějak přežívat a neupozorňovat na sebe. Nemá se moc dobře a je si toho vědoma, ale alespoň je volná. Na tom jí záleží nejvíc a to ji žene kupředu. Na svých nynějších cestách také potkala jednoho kluka. Nejdříve to byl jenom její kamarád, ale brzy to přerostlo v něco víc. Je to asi první člověk, do kterého kdy byla opravdu zamilovaná. Má to jenom jeden háček, ten kluk je přesně tím, kým ona nikdy znovu nechtěla být – kriminálník. Neustále na něj apeluje, aby toho nechal, jenže je to marné. Jelikož se ho nechce vzdát, rozhodla se ho nakonec podpořit, jakkoliv je jí to proti srsti. Neví, jestli jim ten zatím poměrně krátký vztah vydrží, ale dost doufá, že ano, protože dělá její mizerný život alespoň trochu snesitelnější.