[ dankrvurt sinergr ]
Player: Pietro
FC: Dan Stevens
|
Contact: Butschek.Petr@seznam.cz
Age: 18 deceased - vykrvácení: Nadir Calloway
Token: Stará prázdná karta bez kreditů
|
Dovednosti, které získal, nabral až později v mládí svou… mno… obživou. Aby se akce vydařily, musel také trénovat. Jelikož šlo o jeho život, obživu a ze začátku dokonce nejen jeho, vzal to důsledně a nenechával nic náhodě. V kraji není moc míst, kde se dá trénovat, ale i okna níže u země poskytují alespoň nějakou možnost, jak se naučit někam lézt a případně i těch výšin seskakovat bez toho, aby si ublížil nebo zanechal nějaké stopy. Na co je obzvláště pyšný je jeho tichý pohyb, ani v haldě šustícího listí by nebyl slyšet. Zpočátku jej tichý pohyb ani trénovat nenapadlo, ale když jej při prvních akcích chytili, protože byl hlučný, musel se tím začít zaobírat. Za tu dobu získal i slušné technické znalosti a cit do rukou, takže klíče nebo ještě hůře vykopávání dveří není vůbec třeba a zámek otevře i kancelářskou sponkou. Technické znalosti využije jen tehdy, pokud je potřeba si sestrojit nějaký nástroj pro ulehčení práce a snaží přístup k vytipovanému cíli. Je z něj díky těmto svým dovednostem prostě malý kriminálníček par excellence. Aby jím byl ve vším všudy – musel se naučit ovládat i nějakou tu zbraň, kdyby se nedejbože stala chyba a bylo to třeba. V začátcích si bral krátkou kovovou tyč, ale ta se ukázala později jako nepraktická a když ji někde opřel, cinkala a vydávala zvuk. A tak se vyzbrojil noži. Pokoutně si sehnal jeden balíček vrhacích za výdělky, za rozvoz „jistých“ zásilek. Poctivě se s noži naučil zacházet a ovládat je. A že začátky stály za houby. Nože sice moc často nepotřebuje, spíše vůbec, ale není ke škodě umět něco navíc. A aby výčet jeho schopností byl úplný – je obstojný běžec. Není ani moc zbytí, jinak už by jej chytili dávno.
Slabosti jsou v podstatě to všechno ostatní. Nožům se věnoval s takovou pečlivostí a dlouho, že už jinou, účinnější nebo větší zbraň neovládá. Do ruky si jí vezme, ale delší boj je věc při níž jde o životy a to hlavně ten jeho. Čeho občas zalitoval bylo, že neměl kde se naučit plavat. Kraj, kde žije je silně industrializovaný a tam na vodu není místo. Jediný v čem tak mohl plavat, byl olej z aut a jiných prostředků, kde se u nich v kraji vyrábí. Zmíněná šikovnost je u něj sice dovednost, ale i slabost. Má cit pro jemnou práci, ale ne všechno jde vyřešit „jemně“. Hrubá síla mu je mu tak víceméně cizí. Je také docela na sebe opatrný. Není sice cimprlich, ale je-li to nutné, rozmyslí si, kam ruce strčit a kam ne. Však ho i živí. Slabostí a to celkem velkou, která ho už málem jednou stála krk je jeho občas se projevující neschopnost říct si, kdy má dost a kdy ještě hromadit. Kdysi zcizil několik desítek kreditů na čísi kartě, ale než, aby se sbalil a vypadnul, musel ještě prohledat i další prostory. To ho už ale zaslechli majitelé a měl co dělat, aby utekl a oni ho nepoznali a posléze nenahlásili. Co je dalším jeho nedostatek, který jde na vrub kraji, je příroda. Jediná zelená, kterou viděl, je na leda barva na autech, případně zelené byly nějaké tabletky, co byly v jednom balíčku. Rád by se naučil alespoň poznat, co je k jídlu a co není. Celkově by se dalo říct, že je sice vyspělý v oblasti fyzické, leč v té druhé, nefyzické stránce je to amatér – rostlinky nezná a oheň nerozdělá, pokud nemá kanystr benzínu a zapalovač.
Donkervoort neměl v dosavadním životě mnoho štěstí – spíše žádné. Už jen to, že se narodil v Šestém kraji je znamení, že sudičky neměly při jeho narození asi dobrou náladu. Odjakživa mu všichni říkali jen a pouze Don, jelikož jeho jméno vyslovit činilo zpočátku velké potíže. Rodina nikdy bohatá nebyla, však, kde by taky bohatství v kraji mohli nashromáždit. Korunu k tomu dalo to, že otec v jeho šesti letech odešel na druhý břeh a matka byla všechno možné, jen ne matkou. Přihlásil se tedy jako sirotek a doufal, že si jej vždy někdo vezme. Také vzal. A on nelenil a konal. Napřed u rodiny vždy uzmul nějaké malé jídlo a pečlivě jej střádal, aby se poté provinila vážněji a rodina jej vrátila jako nezvladatelného. Postupně jeho kariéra drobného lapky rostla. Ve čtrnácti letech už uzmul první kredity a hned je utratil. Když se ho ptali, kde je sebral, prostě nalhal, že si vydělává bokem a myje okna u aut na pumpě. Později na své akce, když už byl právně volnější – bylo mu patnáct – přibíral i brášku Cartera, který se náramně hodil, pokud byla akce větších rozměrů. Akce ale plánovali tak, aby je nechytli anebo si přivlastnili tolik, aby měli dost, a zároveň okradení mnoho nepoznali. S tím občas byly problémy, Don prostě hledal někdy tak dlouho, až celou akci málem zkazil. Samozřejmě s jídlem roste chuť, a tak se v 16 nechal zasvětit do dealerství drog, které má v Šestce velkou tradici. Nikdy si nic nevzal, na to má své zdraví až moc rád, ale pokud má zájem, a nebo je bez kreditů, plní funkci dodavatele, pouze přebírá zásilky a předává danému cíli. Podle toho, jak moc zásilku při přepravě zničí nebo poztrácí, je mu zaplaceno. Dává si ale pozor, a tak odměny nejsou malé. Pořád žije na hraně zákona, ale občas i života. Jedno chycení může být v novém Panemu fatálním a také tak k všemu přistupuje.
