Victor's Soiree

VÍTĚZOVÉ LETOŠNÍHO TURNÉ

Gunner Cosgrove | Hodnocení: 6 | Proslov: 2 | Design: Kesame Brannan
Popis: žádný

*Přistoupí tedy k mikrofonu a pohlédne na hosty v místnosti, a že jich je doopravdy dost.* Dobrý večer, dámy a páni! Jsem rád, že jsme se tu všichni sešli v tomto krásném večeru. *Najednou ani nemusí mít v systému alkohol, aby tady začal mluvit normálně a ještě takhle přátelsky. Pravděpodobně teď udělá všechno, aby se vyhnul konverzaci s otcem.* Jsem Gunner Cosgrove. *Při svém představení se podívá směrem k rodičům, kterým věnuje úsměv.* Jsem opravdu potěšen dnešním večírkem. Vidím, že jste si dali záležet a já si toho velice cením. Rád bych poděkoval všem, co mi v aréně fandili a posílali sponzoráky. *Očima přejíždí přes celou místnost.* Nevím, čím bych vám to tak mohl splatit, snad jen nějakým panákem tamhle na baru. *Zadívá se tím směrem a zasměje se. Potom se jeho pohled stočí opět k rodičům a ponechává dramatickou pauzu.* Samozřejmě bych takhle veřejně věnoval slova i mým rodičům, kteří měli tu trpělivosti se mnou. V aréně mi teda matka dala zabrat, což neříkám, že jsi to provedla špatně. *Zavrtí hlavou, aby si to nevzala nějak k srdci.* Byla to pro mě velká výzva, tak aspoň vím, jaké to je. *Potom jeden speciální pohled věnuje i otci. Uvědomuje si, že mu nedává moc kreditů za to, že je dobrý otec, tak by to mohl napravit.* A děkuji i otci. *Odmlčí se, protože vlastně neví, co říct. Možná by mu k tomu pomohl Lewis, jenže ten na scéně není. To by se mu mluvilo možná lépe, ale zase by nemluvil o svém biologickém otci. Celkově je to, mluvě o mužském vzoru, docela složité.* Dost možná bych bez něj nedal tak skvěle arénu. *Poví, je to nějak jediné, na co se zmůže. Nikdy spolu tolik netrénovali, ale je to trenér, takže svým způsobem od něj určitě pochytil některé věci, co nejsou přežití v přírodě.*

Omar Wesmyron | Hodnocení: 5 | Proslov: 3 | Design: Kesame Brannan
Popis: žádný

*Pomalu se přiblíží k mikrofonu a rovnou se k němu nakloní,* přeji vám příjemný večer, dámy a pánové, *usměje se.* Mé jméno je Omar Wesmyron, *nezapomene se představit.* Je mi obrovskou ctí tu dnes mezi vámi takhle stát, *kývne hlavou a podívá se na někoho z přihlížejících.* Ani slovy pořádně nemohu vyjádřit jak neskonale jsem vděčný za každého jednoho z vás, *přejede ukazováčkem po davu lidí.* Jen díky vaší podpoře, která byla skutečně obrovská, *mrkne na ně spiklenecky,* od nynějška mohu být součástí této báječné komunity, *roztáhne ruce, jako by je snad chtěl všechny obejmout.* Opravdu si toho velmi vážím. Tak jako jste tu pro mě v době arény byli vy, tak se tu budu snažit být pro vás, *snaží se naznačit, že se s nimi mile rád vyfotí nebo jim dá třeba autogram.* Dnešní potlesk proto patří jenom vám, *začne tleskat a doufá, že se přidají i ostatní. Po chvíli natáhne ruce a ukazováčky namíří na lidi tam, aby bylo jasné, že to patří jim,* vy jste ti praví hrdinové. Patří vám mé srdečné, *přiloží si při tom ruku na srdce,* díky. Stejně tak i pár dalším osobám, které jsou pro mne na tomhle světě vším a díky vám, jsem ne neztratil, *pousměje se.* Gunner, *řekne nejdříve to jméno,* přítel a zároveň i mentor, bez jehož věčné motivace být tu také teď nebyl, *zakroutí hlavou.* Sigg, *vyhledá ji pohledem,* tahle osoba má v mém životě speciální místo, *pousměje se,* občas si říkám, že mě zná i lépe než já sám sebe, *zasměje se,* nevím co bych si bez ní počal. Kdyby mi ji aréna vzala, nejspíše by na mém místě teď stál někdo jiný, *poví zcela vážně.* A v neposlední řadě i můj drahý otec. Vždycky na mě byla potřeba tvrdá ruka a jsem rád, že takovou výchovu u mě vedl, *nějak neví co o něm říct, ale zmínit ho musel.* Nezáleží na pořadí, jak jejich jména řeknu. Gunner - Sigg - táta. Sigg - Gunner - táta. Táta - Sigg - Gunner, *nadechne se,* nebo Táta - Gunner - Sigg. Všichni tři si zaslouží velký obdiv! *usměje se.* No a pamatujte si, *mluví zase k celému davu,* že šampioni nevznikají jen v aréně. Šampioni vznikají z něčeho, co máme každý hluboko v sobě. Z touhy, snu a vize, každý z vás je proto šampion, *v koutku úst se mu objeví malý úsměv.* Ještě jednou vám za všechno děkuji, užijte si zbytek večera, *rozloučí se s nimi a lehce se ukloní, když ustupuje od mikrofonu tak jim ještě pošle pár vzdušných polibků.*

Tyrell Gilbert | Hodnocení: 7 | Proslov: 0 | Design: Gabi Marcy Peréz
Popis: žádný

Sigourney Wesmyron | Hodnocení: 8 | Proslov: 1 | Design: Laoghaire Nogard
Popis: žádný

*Vystoupí na pódium a usmívá se, ačkoli jí to dnes moc nejde.* Zdravím, Kapitole! Jsem Sigourney Wesmyron, což doufám, že jste nestihli zapomenout. *Blábolí něco. Pochybuje, že by na ní někdo zapomněl, ale prostě to jen tak ze srandy řekne.* Ráda vás vidím a popravdě? Teď mi tu chybí Nyx. *Vzpomene si najednou na ní, ani neví proč, ale jak to nemá přichystané, tak říká vše, co jí zrovna napadne.* Při rozhovorech mi to tak zjednodušovala. A teď? Abych pravdu řekla, tak to je trochu složité. *Pohlédne do publika.* Jsem vám vděčná za vaši pohostinnosti a také všechny ty dary v aréně. Bez vás? To bych tady taky nemusela vůbec být. *Musí se trochu uskromnit, jelikož je pořád dost chytrá na to, aby si uvědomila, že někteří lidé prostě ne moc dobře reagují na některé sebevědomé lidi.* A taky Omar. Kdyby tu nebyl, tak bych tu taky nebyla. Tím jsem si jistá. *Je to pravda, on je tady vlastně její kotva. Archer, neArcher. Kvíteček, neKvíteček. Celá ta její řeč je taková suchá a nanicovatá, ale prostě je tak vyčerpaná, že nic lepšího nesvede. Nějak doufá, že to za ní spraví Omar.* Děkuji moc všem! *Poděkuje a vyzní to tak docela upřímně. Možná to tak i cítí. Potom se už jenom usmívá a ještě radši sleze z pódia, aby jiným dala prostor.*