[ dóminik klevendžr ]
Player: Renaiti
FC: Wentworth Miller
|
Contact: renaiti@seznam.cz
Age: 18 deceased - jedovatí hadi
Token: Náramek s malou zlatou činkou
|
Pokud začneme tím, co je nad slunce jasné, tak samozřejmě umí velmi dobře plavat. Snad není dítě, které by to tady neumělo, bylo by to ostudné, kdyby tuto schopnost neovládal. Vodu má skutečně rád v jakékoli formě – kapalnou, sníh, led, déšť, je to jedno. Nikdy by svoji osobu neoznačil jako pilnou nebo něco tomu podobného. Avšak co se týče právě tréninku, tak na tom si vždycky dává záležet na sto procent. Pro dosažení jeho cíle je to dost potřebné, a tak se to také snaží nešidit a věnovat tomu opravdu hodně úsilí. Má to štěstí, že se odmala mohl setkávat se zbraněmi všeho druhu. Získal si tak v tomto ohledu docela velký přehled. Vyzkoušel opravdu všechno, co bylo dostupné ve výcvikovém centru. Přesně ví, jaké druhy zbraní mu sedí nejvíce a co by použil jen v krajním případě. Nejvíce mu sedí úderné zbraně, kdy je v bezprostřední blízkosti. Líbí se mu ten pocit, že takhle na blízko může vidět i cítit, jak se dotyčný v ideálním případě bojí. Tím, že nevynechal snad jediný den, neboť chodí trénovat ve zdraví i v nemoci, tak je centrum takový jeho druhý domov. Zbraně jsou jeho miláčci, bez nich by jeho den vůbec neměl smysl. Jeden rozdíl však oproti ostatním ve svém kraji skutečně má. Ačkoli umí s trojzubcem dobře pracovat, mnohem lépe mu to jde s jeden a půl ručním mečem. Vždy, když ho vezme do rukou, tak je z něj o dost jiný člověk. Jako by ani v ten moment pořádně nevěděl, kdo vlastně je. Soustředí se jenom na práci těla a celkově při tom může vypadat jako člověk na drogách. Každý má jinou závislost a zbraně jsou ta jeho. Samozřejmě to nějak trvalo než si dokázal u těch pár oblíbených zbraní vypracovat techniku, ale v současné době s nimi zvládá zacházet opravdu dobře. Mezi takové jeho milenky patří právě válečné kladivo, nunchaku, válečná sekera nebo třeba takový boxer s ostny a ostřími. Mimo zbraně se však jeho návštěvy v centru nesou i v duchu posilovacím. Snaží se mít vyvážené svalstvo na rukou i nohou. Není žádný kulturista, ani vlastně nechce takové ty obrovské svaly na rukou. Svaly se snaží udržovat v takové míře, aby to na jeho těle stále vypadalo dobře. Na břiše má proto vyrýsovaný i pěkný pekáč buchet. Díky práci na lodi se také najde dost věcí, které si i osvědčil v praxi. Umí vázat různé druhy uzlů a jen málokdy se mu stane, že uzel povolí, pokud to tedy sám nechce. A to že má opravdu sílu se ukazuje, když musí na palubě přetahovat různé těžké bedny, například s chyceným úlovkem. Ono vlastně i to rybářské náčiní, jako jsou třeba několika metrové sítě, není lehká záležitost. Navíc na moři se počasí mění z hodiny na hodinu, takže mu většinou nedělají problém nějaké extrémní výkyvy počasí, protože si na to za tu dobu už docela zvykl. Kromě toho byl také nucen se naučit lézt po síti, aby třeba na lodi něco přivázal. Což nebylo ve své podstatě ani tak těžké, protože sílu v rukou má, aby se udržel a nespadl. Jenom nikdy nezkoušel šplhat někde v přírodě třeba po stromě nebo skalách, ale třeba by to taky zvládl, možná s pár odřeninami. Aby se však nemluvilo pořád jen o jeho fyzických schopnostech, tak kupodivu přeci jen existuje i něco, co mu jde a pozor, nejde o posilování a ani o zbraně. Mnoho lidí by ho kvůli takové schopnosti jistě označila za tlučhubu. Rád si prostě vymýšlí věci a nakecává lidem nejrůznější pohádky, třeba o tom, jak je nejlepší a celý jeho život bezchybný. Lhaní mu vůbec nevadí, jen nejhorší je, že je schopný těmto svým lžím vlastně i uvěřit. Jde hlavně o to, že jim chce uvěřit. Každou sekundu se u něj prokazuje to, jak moc touží po lepším životě, po životě na výsluní. Má štěstí, že se jen tak lehce nevzdá a je cílevědomý. Za úspěchem je schopný jít i přes mrtvoly.
Může se snažit svoje slabiny skrývat jak jenom chce, ale jednou jsou tam a bohužel nemá takovou moc je změnit či odstranit. Ačkoli se snaží se svým chybám velkým obloukem vyhýbat, je si jich i přesto dobře vědomý. Nejhorší na tom všem je asi právě ten fakt, že jeho vehementní snaha ukrýt všechny jeho nedostatky na ně občas právě až příliš poukáže. Nikdy by vám nepřiznal, že je něco nad jeho síly. K jeho smůle bohužel není žádný neúnavný android a občas vážně na něco nestačí. Většinou se v takových situacích chová zbrkle a může působit bezradným dojmem. Avšak to, že se do něčeho vrhá po hlavě není zrovna nic ojedinělého. Má potřebu všechno vyzkoušet a nějak neřeší, že by si při tom mohl třeba něco udělat, když nemá s danou věcí moc zkušeností. Nejraději by byl, kdyby se všechno naučil hned na první dobrou, jenže takhle bohužel svět nefunguje. Pokud se mu tedy něco nedaří, k povrchu se prodere ta jeho zuřivá část. V ten moment se chová jako malé rozmazlené dítě a vzteká se jako malý. Snaží si často hrát na něco jiného, než ve skutečnosti je. Nikdy nebyl rozmazlovaný nebo třeba hýčkaný, ale má nutnou potřebu se před lidmi ukázat, snad aby mu třeba i jeho život záviděli. Taktéž se u něj projevují sklony k sebeničení, v tom smyslu, že se hodně přepíná. Po práci musí ještě vždycky navštívit posilovnu a přes to jednoduše nejde vlak. Fyzická námaha je pro něj něco jako droga. Nejednou se mu však stalo, že si po práci naložil na osu větší zátěž a zkolaboval jim tam, když se to snažil zvednout. Jednoduše prostě nezná svoji mez. Všechno vždycky dělá až do úplného vyčerpání. K čemu si však nikdy nenašel nějak blízký vztah byly rostliny a zvířata. Ačkoli by se to mohlo zdát zvláštní, přeci jenom, tady ve Čtvrtém by měl znát alespoň ty mořské věcičky, ale nějak na to prostě není. Nejspíše je to zapříčiněno i tím, že si jeho mladší já nechtělo získat ještě nálepku „šprt“, a tak se radši ani nikdy neměl moc snahu učit. Jistě, něco málo rozezná, třeba takové řasy nebo trávu, ale nějaký konkrétní druh už určit nedokáže. To vám radši vyjmenuje všechny druhy závaží, které jsou na posilování. Občas se prostě prezentuje tak, jako by měl místo mozku nějakou činku. S tím trochu souvisí i to, že není tak moc vynalézavý či kreativní, co se týče řešení nějakých situací. Nedokáže uvažovat, jak se říká za roh. Žije přítomností a následky neřeší. Má docela problém s lidmi, kteří se na něj křivě podívají. Chce od ostatních pociťovat nějaký respekt vůči jeho osobě a pokud je to nutné, třeba ho z nich i vymlátit. Nenechte se však vyvést z omylu, přeci jenom u něj existuje jedna hranice, kterou by nikdy nepřekročil. Malému dítěti by nedokázal zkřivit ani vlásek. Že má svědomí? V tomhle ohledu asi ano. Radši si najde podobně rovnocenného soupeře, než aby si nějakou svoji frustraci vybíjel na dítěti, přijde mu to slabošské. Jak už vyplývá ze způsobu jeho života, s nejnovějšími technologickými módními výkřiky to neumí. Nikdy nevlastnil žádné elektronické zařízení a tak není divu, že s tím nezvládne pracovat. Je to pro něj taková docela španělská vesnice. Umí ovládat jenom to, co mají v centru a tím to končí. Možná by ho někdo nazval nespolečenským. Vlastně to tak docela úplně není pravda, to společnost ho spíše moc nemusí. Kdo by mezi sebe chtěl někoho, kdo jenom lže a je schopný vám bodnout kudlu do zad každou vteřinou? K tomu všemu je vůči ostatním také často dost nepřístupný, nechce si k sobě jen tak někoho připustit, aby ho to třeba náhodou nezranilo ještě více než už je.
Jeho život nikdy nebyl procházkou růžovým sadem, ačkoli by si někdo mohl říct, že přeci se má lépe než lidé v jiných krajích. Za podobné řeči je schopný vám vrazit jednu mezi oči, aniž byste stihli zareagovat. Nesnáší všechny tyhle podobné chytráky, kteří se snaží sociální situace zlehčovat. Prožil si svoje, a tak o tom má mnohem větší páru, než nějaký boháč co si vozí zadnici v luxusním autě. Už když se narodil, tak to nebylo do žádné zlaté kolébky, ale do pěkně ušmudlané a skoro na rozpadnutí. Ve Čtyřce je hodně velký skok z bohatých až na ty chudáky, kteří pomalu nemají co do pusy. On k jeho smůle patří do té druhé skupiny. Tím, že rodiče nebyli schopni uživit pomalu ani sami sebe, tak jim byl brzy odebrán. Vůbec si na ně nepamatuje. Nezbylo mu po nich vůbec nic, ani jediná vzpomínka či fotka. Ani neví jestli jsou pořád naživu, ale to je mu vesměs jedno. Od té doby ho vychovával dětský domov a lidi v něm. To jaký nyní je, je hodně zapříčiněno právě tímhle obdobím. S dětmi tam vycházel docela bez problému, jistě k nějakým šarvátkám občas docházelo, ale to tak u dětí bývá. Horší to bylo až nastoupil do školy. Tím jak neměl rodiče ani spoustu peněz, tak si z něj kvůli tomu ostatní spolužáci utahovali, protože samozřejmě si nemohl dovolit to co oni. Těžko říct proč si vybrali zrovna Dominica, možná se jim zdál jako snadný cíl právě kvůli svému vzhledu. V té době byl ještě slabý jako párátko. Ani on sám to pořád nechápe, že neměli rádi zrovna jeho. Intelektem se jim rovnat mohl, jen neměl ty peníze no. A to je v dnešní době velké měřítko. Všechno to snášel zhruba tak do páté třídy, neboť někdy v té době měl oficiálně povoleno začít chodit do výcvikového centra. To se zároveň stalo jeho novým domovem, protože tam trávil tolik času kolik jenom mohl. Občas kvůli tomu šel i za školu, jenom aby mohl trénovat. Odmala se mu Hladové hry líbily a bavilo ho sledovat, jak se tam vraždí. Takže jeho hnacím motorem se stalo to, že se chtěl přihlásit dobrovolně a všem předvést, co takové nedochůdče jako Dominic Clevenger dokáže a všem jim pořádně vytřít zrak. Tenhle cíl se ho drží už opravdu hodně dlouho. Jenže tím, jak všechno věnoval tréninku, tak pěkně kašlal na všechny své povinnosti a s tím i na školu. Brzy to přerostlo až do té podoby, že vůbec nechodil na vyučování, jen aby si mohl dát pořádně do těla. Což škola samozřejmě nebyla schopna akceptovat a když se to dozvěděli od vedení i v domově, tak ho odsud vyrazili. Do školy taky vlastně nechodil, takže tam mu studiu také brzy ukončili. Prakticky jako ještě dítě z něj byl bezdomovec. Neměl nikoho, jenom sám sebe a svaly, které se mu podařilo získat. A jelikož jeho vůle žít je opravdu velká, tak už v té době začal pracovat. Měl tu výhodu, že byl silný a ačkoli byl mladý, zvládl zastat jednou tolik práce kolik dospělý muž. Vidina peněz se mu začala hodně líbit a jak už to tak u člověka bývá, chtěl více a více. Když měl o jídlo a pití postaráno, nechtěl už žít pod mostem jako nějaké zvíře. Tím, že začal brát téměř všechny pracovní nabídky, včetně těch nebezpečných a nelegálních, protože za ty je samozřejmě tučná odměna, tak se mu za nějaký čas podařilo naspořit tolik, aby se mohl nastěhovat do podnájmu. Není to sice nic světového, ale pořád je to jistá střecha nad hlavou. Někdo by si možná řekl, že kvůli tomu přestal trénovat, ale to je lež. Raději nešel spát, než aby po práci vynechal trénink. Občas to vypadá, jako by místo mozku měl jednu velkou činku, protože na nic jiného pomalu už ani myslet nedokáže. V současné době mu nedělá problém se uživit. Dokonce se mu podařilo dobře skloubit i práci a trénink. Ale pořád ho neopouští ta touha po luxusu. Sice by mohl být se svým životem teď šťastný, ale on chce víc. Chce být všemi uznávaný a bohatý. Chce to, co nikdy neměl.
