[ kejtlyn fónseka ]
Player: Renaiti
FC: Malina Weissman
|
Contact: renaiti@seznam.cz
Age: 13 deceased - napůl useknutá hlava: A. D. A.
Token: Černá stuha do vlasů
|
Vzhledem k tomu, že je již odmalička zvyklá na malý přísun potravy, tak nějaký hlad či kručení v břiše už vlastně ani nevnímá. Dost možná by v případě nouze nepohrdla ani nějakými kroutícími se červy či brouky, hlavně když je to jídlo. Díky jejímu kraji je hodně zručná, co se šití týče. Oblečení dokáže zalátat jedna radost a pravděpodobně by zvládla ošetřit i nějaké to zranění, pokud by k tomu měla potřebné věci. Ono je přeci jedno jestli šijete látku nebo lidskou kůži, jehla propíchne obojí. Mimo to ji baví i vyšívání a jiné jemné ruční práce. Má hbité prstíky, které jsou zoceleny mozoly po několikerém popícháním ostrou jehlou. Bolesti se tedy nějak zvláště nebolí. Jako malá měla dost odřených kolen nebo třeba i nějaké pořezání od ostrých předmětů, když s bratrem hrála na schovávanou, tudíž pokud se jí takhle něco stane, zachová vždy chladnou hlavu a náležitě si to ošetří. Pohled na krev jí nedělá zvlášť nějaký problém, úplně to asi nebude vyhledávat, ale pokud už se třeba řízne, rozhodně neomdlí. Po tom, co musela nějaký čas trávit s bratrem mimo civilizaci, tak od něj odkoukala i nějaké fígle ohledně přežití v přírodě. Zná pár rostlinek, které se vyskytují v lese a jsou k jídlu, mimo to se naučila klást i jednoduché pasti či naostřit si klacek tak, aby s ním mohla něco bodnout. V tomto ohledu není úplně marná, protože se docela rychle učí, pokud se jí zrovna chce. Nejlépe ze všeho jí jde však maskování. Pokud ona sama nechce být vidět, dokáže prostředí kolem sebe využít tak, aby se schovala. Hodně jí v tomto ohledu pomohly schovky, které jako malá hrála s Danniem, byla v nich vždycky lepší než on. Dokázala nehnutě zůstat na jednom místě a téměř ani nedýchat, aby se neprozradila. Je to docela nezvyklé na dítě, ale pokud se jí zrovna chce a má náladu, dokáže ze sebe vydat maximum, aby ukázala, že i něco zvládne. Jen je ten problém, že tuhle pozici většinou přenechává bratrovi, před ním si nemá co dokazovat a raději se nechává opečovávat.
Jak se od dívky jejího původu očekává, je na ní vidět podvyživení. Nemůže to snad ani nikoho překvapit, pokud někdo viděl, v jakých podmínkách se v Osmém kraji žije. Jídlo by se tam najít dalo, ale spíše peníze na něj nejsou. Nikdy neměla možnost si nějak budovat svalstvo, vlastně na to ani neměla pomyšlení a vzhledem k jejím občasně vystupujícím kostem, by možná ani žádnou pořádnou svalovou hmotu nepobrala. Je to typická křehká dívenka, jak na první pohled už působí. Neumí se ani moc přetvařovat. Pokud se jí něco nelíbí, dá to dost jasně najevo, ale ještě nikdy nebyla schopna o svém rozpoložení lhát. Je totiž zvyklá na to, že pokud ukáže, že se jí děje něco špatného, vždy jí Dannie přiběhne na pomoc. S tím vlastně i dost souvisí to, že na svém bratrovi je až přehnaně závislá. Prakticky odmalička se od něj nehnula a teď je pro ni dost psychicky náročné, že ho kolem sebe nemá. Chce být totiž opečovávaná, aby se nemusela o nic moc starat, neumí totiž žít na vlastní pěst. Je to pro ni strašně náročné a vysilující. Chce být vždy na někom závislá, aby se o ni postaral a udělal pro ni vše. Neuvědomuje si, že v tomto světě hodně lidí jede jenom samo za sebe. Nikoho nepřekvapí, že kromě ostrého klacku nikdy žádnou zbraň v ruce nedržela, ani k noži se nedostala, protože to vždy všechno dělal bratr. Natož aby uměla zacházet třeba s takovým mečem, ten by ji spíše dříve převážil, než že by se s ním zvládla po někom ohnat. Nebyla vychována jako zabiják a také k tomu moc nemá sklony. Nevidí radost v tom, že by měla někoho zabít. Ona má smysl života v trochu něčem jiném. Digitální věcičky jsou pro nic jedna velká španělská vesnice. Neumí s nimi zacházet a vlastně ani nemá potřebu se to učit, protože nikdy nebude mít tolik peněz, aby si něco podobného pořídila. Svým způsobem nemá ani možnost se s tím ve svém běžném životě setkat. Jediné, co tak ještě zvládne ovládat je šicí stroj, ale nic více po ní nikdo chtít nemůže. Ačkoli má svůj život ráda a chce se za něj rvát, nejednou už jí proběhla myšlenka o tom, že když teď v jejím životě není Dan, tak nemá proč žít. V tomto ohledu má úplně vymytý mozek, jak moc svého bratra zbožňuje.
Přesto, že se nenarodila do zlaté kolébky nějakého profi kraje, vypadalo to, že by mohla mít šťastný život. Jenže to se vypravěč jejího příběhu šeredně spletl. Žádný happy end, jako je v pohádkách se nekonal. Pojďme se tedy podívat na to, jak to celé bylo. Ačkoli byli její rodiče chudí, své dvě děti nade vše milovali. Aby jim však mohli obstarat alespoň ty základní potřeby k životu, musely dřít od rána do večera a i to občas bylo málo. Sice tedy brali Caitlyn jako svého malého andílka a zbožňovali ji, avšak ona to tak vůbec necítila. Moc se s nimi totiž nevídala, když pořád jenom někde pracovali a mnohem více si vytvořila vztah ke svému o dost staršímu bratrovi, který ji měl za úkol během jejich nepřítomnosti hlídat. Když někdy v noci plakala, matka ji nedokázala utišit, tuto moc měl pouze její bráška. Dokonce, jakmile se naučila mluvit, tak první její slovo bylo právě „Dannie“. Jak rostla, tak se z ní pomalu ale jistě stával takový bratrův ocásek. Pokud on něco udělal nebo šel, ona tam nemohla chybět. V tomto ohledu byl Dan vždy natolik tolerantní a nikdy mu nevadilo se o ni starat. Pokud si někdy udělala bebí nebo na ni někdo křičel, utíkala si pro útěchu právě k Danovi. Čím byla starší, tím více vnímala, že má vlastně i nějaké rodiče a že musí opravdu pracovat, ale už si k nim nikdy nezvládla pořádně najít cestu, ať dělali co chtěli. Nakonec to dospělo až do toho bodu, že ani nebyla schopná brečet na jejich pohřbu. Během nepokojů oba její rodiče samozřejmě stáli na straně rebelů, protože chtěli lepší život a více peněz, tak jako každý, kdo málo vydělává. To se jim však stalo osudným. Ti dva spolu zůstali až do posledních minut a společně zahynuli. Zanechali však po sobě dvě krásné děti. Dan se s Caitlyn schovával v lese, kde je oba udržoval naživu, o smrti svých rodičů se oba dozvěděli až po konci všech těch nepokojů. Naučil ji v lese i nějakým základním znalostem o přežití. Vlastně ani neví, kde se to mohl naučit on, ale to asi není tak podstatné. Caitlyn z toho celého nebyla až tolik zdrcená, moc si neuvědomovala, že teď budou mít minimální příjmy a na uživení jim to asi moc stačit nebude. Jí stačilo, že má po boku svého bratra. Skromnost nebo spíše dívčí naivita? Nic totiž nešlo potom tak, jak si ona představovala. Krátce po pohřbu její bratr někoho poznal. Nějakou blonďatou nádheru. Už od prvního pohledu ji Caitlyn neměla ráda a jak brzy zjistila, bylo to vzájemné. To samozřejmě nemohlo dělat dobrotu. Dannie a ta blonďatá cuchta to vzali dost hopem, a Caitlyn skoro ani nestačila mrknout a už se všichni tři mačkali v malé maringotce, kde za krátkou dobu bylo mezi těmito dvěma dívkami dost velké dusno. Caitlyn byla zvyklá trávit s bratrem opravdu veškerý jeho čas, byla a je na něm dost závislá – mnoho lidí, kteří je neznali, by klidně mohli říct, že je to spíše jeho dcera než sestra – a to se samozřejmě jeho přítelkyni nelíbilo. Nenechalo to na sebe dlouho čekat a tenhle malý andílek začal dělat Danově přítelkyni všechno naschvál. Jenže to byl dost možná kámen úrazu. Bratr po nějakém čase přišel na to, jak se věci skutečně mají a učinil svoje rozhodnutí. Dal Caitlyn ultimátum, že se buď bude chovat k jeho přítelkyni s respektem nebo může klidně jít. Ona si vybrala tu druhou možnost a naivně doufala, že za ní bráška poběží a bude ji prosit na kolenou. Ještě se tak nestalo, pořád na to marně čeká. Žije teď na vlastní pěst a protože byla zvyklá, že Dannie dělal vždycky všechno za ni, je v tomhle světě taková docela ztracená.
