[ ejolos benet]
Player: Renaiti
FC: Louis Hofmann
Defense: 20
|
Contact: renaiti@seznam.cz
Token: Kapesní hodinky
|
Odjakživa je zvyklý pohybovat se v té jejich rodinné partičce. Není proto divu, že je hodně extrovertní typ člověka. Rád se dostává do středu pozornosti, protože si potom přijde alespoň trochu důležitý. Hned, jak jim babička nechala vystavět jejich vlastní fitko, tak tam bez nějakého přemlouvání začal chodit a našel si v tom zalíbení. První věcí, kterou se tam naučil, bylo právě plavání. Postupem času se propracoval až k určitým posilovacím strojům a pár typům zbraní. Nejvíce se skamarádil se sečnými a vrhacími zbraněmi, ale k těm sečným přeci jenom tíhne o trochu více. Taková jeho top trojka je složená z mačety, kukri a motýlích mečů. Nejčastěji je zvyklý stát proti svojí sestřičce. Dá se říct, že ji má v mnoha ohledech dost přečtenou, neboť občas dokáže již odhadnout nějaké ty její kroky, které budou následovat. Těžko říct, jestli je to tím, že spolu tak dlouho trénují nebo je v tom nějaká „dvojčecí intuice“. Celkově je při boji dost soustředěný. Svoje kroky má zautomatizované, a proto má čas sledovat pozorně svého protivníka. Jeho výhoda při boji by mohla být navíc i v jeho docela pohotových reflexech a mrštnosti. Pokud se na něj podíváte, můžete si povšimnout, že má takovou atletickou postavu. Tělo má zpevněné a jisté obrysy svalů jsou na něm též patrné. Veškerý sport a posilování dělá čistě pro své zdraví, protože nechce skončit s pupkem na gauči a chce mít ze sebe dobrý pocit, že je fit. Proto do svých věcí, které rád dělá, zařadil i běh. Přišel ale na to, že není zrovna sprinter, ale je spíše stavěný na delší tratě. A jelikož se všechny tyto věci pro něj brzy staly stereotypem, potřebovalo to trochu něčím oživit. To naštěstí přišla Athene s nápadem parkouru. Začátky byly trochu krušné, ale postupně se v tom opravdu zvládl zlepšit a neustále piluje nové a nové triky, kterými by se mohl před sestrou předvádět. Je prostě strašně soutěživý. Vzhledem k této neobvyklé zálibě, musí být jasné, že něco jako strach z výšek u něj nenajdete, vlastně by se dalo říct, že nemá snad z ničeho fobii. Možná by se v některých ohledech dalo jen polemizovat nad tím, zda-li má občas zdravý pud sebezáchovy. Nebojí se totiž riskovat a hazardovat, jako by si neuvědomoval, že není nezranitelný.
Chorobně se bojí samoty. Možná si teď řeknete, že by se měl tedy chovat trochu jinak, aby se jí nemusel bát, ale to se nestane. Má strach ze svojí vlastní odpovědnosti, jelikož někdy jeho úsudky nejsou zrovna ty nejlepší a on to ví. Od prvních pár minut svého života je zvyklý, že ho doprovází jeho dvojče Athene a pomyšlení, že by měl být někde sám, bez ní, je nepředstavitelné. Chce mít totiž vždy jistotu, že když do něčeho jde, má ji po boku. Když tomu tak není, tak je takový hodně roztěkaný a jde na něm vidět, že ho jeho sebevědomí trochu opouští. Neumí se zrovna dvakrát moc přetvařovat, i když se třeba snaží, ale vždy nějak vypluje na povrch, že to nemyslí vážně. Co mu ale jde, je být hodně upřímný. Bez mrknutí oka vám klidně vysype na dlaň, co si o vás myslí a rozhodně při tom nebude šetřit kritikou, půjde-li o nějakého chudáka. Neuvědomuje si, co by to mohlo mít za následky. Že by mu jednou za to třeba někdo mohl dát pořádnou nakládačku. Ani to, že by to někomu třeba mohlo ublížit na citech. V tomto ohledu je hodně sobecký. Ostatní ho nikdy moc nezajímali. Snad jediná osoba, která není on sám, pro niž by byl schopen něco udělat, je právě Athene a možná i ostatní z rodiny, ale u těch už by se trochu rozmýšlel. Ostatní by nechal, aby se v problémech plácali sami a klidil by se hezky do bezpečí, kde by mu nic nehrozilo. Pravidla ani zákazy respektovat taktéž neumí, protože byl vždy vychováván stylem, že si může dělat co chce, když jeho babička je někdo. Občas jde na něm už na první pohled vidět, jak nezdravé sebevědomí má. Má za to, že není nic, co by nezvládl a mohl by se přetrhnout, aby vám to dokázal. Je tím čas od času tak zaslepený, že je schopen hravě přecenit síly. Zatím to nikdy nedopadlo nějak katastrofálně, ale jednou by mu to mohlo i zlomit vaz – a to třeba i doslova. Neuvědomuje si, jak dokáže být život v mnoha ohledech obtížný. Je zvyklý ráno vstát z pohodlné postele, jít se najíst a po zbytek dne dělat jenom to, co ho baví. Nikdy neuvažoval nad tím, že někdo jiný by to takhle mít nemusel, bere to jednoduše jako naprostý základ. Asi těžko by dokázal přežít v přírodě, protože moc znalostí o přežití opravdu nepobral. Nikdy nic nezabil, sám si neuvařil ani nezakládal oheň. V tomto ohledu je naprosto nepoužitelný. Sice ho Athene nutila k tomu, aby se nějaké základy naučil, ale spíše to flákal, a tak mu do hlavy prostě nic nenalezlo.
Aiolos není jen tak typický teenager z Devítky, který by se do úmoru musel dřít na poli a div nepadal únavou. To vůbec. Tenhle popis k němu ani zdaleka nesedí, neboť měl to štěstí, že se narodil do o dost lepší společnosti a zároveň, ne každý kluk má blonďaté dívčí dvojče. Říká se, že pokud někdo vyhraje Hry, je obdařen opravdu obrovským bohatstvím a málokdo ví, že s pomocí těchto peněz daná osoba může zaopatřit ještě několik generací svojí rodiny a zároveň i sebe a budou se mít pohádkově. Jak jistě podle příjmení všichni dobře odhadnou, jeho babčou není nikdo jiný, než Kapitolany milovná Lacey Bennet. Odmalička měl tudíž jenom to nejlepší, stejně jako ostatní jeho příbuzní. Ačkoli by to do této blonďaté vítězky asi jen málokdo řekl, že bude mít ráda děti, svá vnoučata si opravdu rozmazlila, jak by to pravá babička měla dělat. Vždycky mohli mít všechno a nic nebyl problém. Jenže na jednu stranu to není zrovna dobrý příklad pro malé dítě. Z tohoto postoje si totiž Aiolos odnesl, že je vlastně v pořádku používat peníze jako jakési měřítko a považovat ty, jejichž majetek není zrovna největší, za méněcenné. Není proto divu, že se v kraji s nikým moc nebaví, jelikož jen málokdo má více peněz než jejich babička. Jenže on má svoji velkou rodinu a to mu bohatě stačí. Nepotřebuje žádné ušmudlané zemědělce, aby mu dělali společnost. Rád se nad ostatní povyšuje, a když někomu může zkazit den, je to nejlepší. Tohle všechno je zapříčiněno tou jeho výchovou nevýchovou. Na druhou stranu se ale naučil dobrým způsobům, které by mohl využít v nějaké vyšší společnosti. Vždy jej totiž bavilo od babči poslouchat o všech těch vysoce postavených lidech v Kapitolu a o politice hlavního města. Zná snad každého, kdo něco znamená, protože mu to přijde jako naprostý základ. Kdyby se s nimi někdy mohl potkat, aby nebyl za nějakého burana. I v současnosti se docela snaží sledovat situaci na Kapitolské scéně, aby byl v obraze. Tohle je určitě jedno z hlavních témat, které má s babčou společné. Aby si však někdo náhodou nemyslel, že celý jeho život je pouze nudné učení se etiky či sociologie, kromě toho si svoje dětství naplno užil. Na rozdíl od ostatních dětí v kraji, nemusel už jako malý začínat s prací, a proto se mohl více věnovat jiným věcem. Vyrůstal po boku svých sestřenic a bratrance a jen to již svědčí o tom, že domácnost téhle rodiny nemohla být nikdy poklidná. Od poslušnosti měl vždycky daleko, a když se naskytla možnost udělat něco proti pravidlům, to by bylo, aby u toho nebyl i Aiolos. Nemá babičce za zlé, že je nikam zatím nikdy moc nebrala, protože si je vědom toho, že vychovat takovou partu vlčat, jako jsou oni, není jednoduché a musejí být připraveni, než je vezme mezi tu lepší společnost.
