[ tristen morgensn ]
Player: Arte  Defense: 15 Victory year: 138th Annual Hunger Games | Contact: tez.kasl@gmail.com Token: Odznak hvězdy Hobby: - |
[ before the Hunger Games ] Privilegium výcvikového centra mu sice dáno nebylo, ale to neznamená, že nemá přístup k tréninku. Nejedná se o nic ilegálního, co by prováděl mimo svůj kraj, ani si na černém trhu neobstaral nějakou zbraň na tajné použití. Jednoduše za to může vděčit vesmírnému středisku, kvůli kterému má přístup ke kvalitní přípravě do kosmu a k dalším výhodám. K tomu není třeba býti atletem, ale rozhodně se stará o to, aby byl v té nejlepší kondici. Pravidelně navštěvuje posilovnu, aby nabral svalovou hmotu a zčásti to též dělá pro případ, kdyby se někdy do arény dostal. Sílu v sobě určitě má, ale zda by byl schopen přeprat profesionálního splátce, v tom si tolik nevěří. Každopádně uzvedne opravdu těžké závaží, z čehož vyplývá, že by v pěstním boji mohl mít docela existující šance. Ve vesmíru jako takovém dosud nebyl, hlavně proto, že se mu to kvůli osobním komplikacím trochu protáhlo, i když plnohodnotným tvrdým výcvikem už prošel do konce. Má toleranci k přetížení a je schopen se vyrovnat s dezorientací, kdyby k tomu náhodou došlo. Na simulacích se v podstatě naučil vše potřebné pro vzlet raketoplánu, s čímž přicházejí mechanické znalosti, řízení a dokáže si poradit i v těch nejextrémnějších podmínkách. Vždy si zachovává chladnou hlavu a nikdy nepanikaří, i když se nachází ve stresové situaci. Kvůli tréninku pro pohyb v beztížném stavu se naučil plavat, nebo to možná bylo naopak. Už si to přesně nepamatuje, ale ve skafandru strávil ve vodě několik desítek hodin, že se pod vodou naučil pohybovat a později se nejspíš dostal právě k tomu plavání. Kromě záležitostí s vesmírem má taktéž znalosti pro přežívání v divočině, neboť se návrat na Zem nemusí vždy vydařit, a tak se musí umět vypořádat s různými biomy. Nejhorší to pro něj zatím bylo na pouštích a arktických pustinách, na vlastní kůži to však nezkoušel a očekává, že to může být horší. Je ale tedy zřejmé, že se dokáže poprat s každým podnebím a nemá problém si obstarat věci pro přežití, i kdyby neměl vůbec nic. Dokáže sníst úplně všechno a není vybíravý, přeci jenom očekává, že to v kosmu nebude pětihvězdičková restaurace. Vyzná se ve vyvážené stravě, ale momentálně si do svého jídelníčku dává i nezdravé věci, protože někdy je potřeba si dát nějakou tu prasárnu, jelikož je to prostě chutné. Pokud u sebe má potřebné materiály, dokáže sestrojit vysílačku, aby o sobě mohl dát vědět, kdyby nebyla žádná civilizace poblíž.
[ before the Hunger Games ] Tristan se prezentuje nebojácně, ale také je to jenom člověk a nějaké slabiny má, ačkoliv je neprozrazuje. Není přece nic logického na tom, aby na potkání hlásil věci, které ho můžou dovést do hrobu. Nejhorší jsou pro něj asi zbraně, ale zase není tolik neschopný, aby nevěděl, jakou stranou se bodá či seká. Samozřejmě by si do ruky nevzal složitou zbraň, kterou by neuměl vůbec ovládat. Vystačí si s takovými obyčejnými, jako je třeba dýka, meč nebo cokoliv podobného. Na střílení z luku není, ale jakživ to nezkoušel, takže těžko říct, jestli by ho to bavilo. Zbraně typu kopí a trojzubec mu přijdou moc složité, i když to v televizi vypadá tak lehce, nicméně si nemyslí, že to bude jen tak. Ve zkratce bychom mohli říci, že má kromě zbraní dost dobrý výcvik pro přežití v aréně, ale přímo v přírodě se nevyskytoval déle jak tři dny, proto nemůžeme najisto očekávat, že to opravdu bude zvládat. Slabiny u Tristana nalezneme spíše v psychické stránce. Ještě nikdy se nedostal do pořádné rvačky – konflikty s lidmi měl, to ano, ale většinou se do cizích hloupostí nešťoural, takže si nepřátele nevytvořil. Platí to však i o přátelích, protože těch moc nemá, vlastně spíš žádné. Není to tím, že se k lidem chová hrozně, ale svůj diář má tak zaplněný, že nemá čas se socializovat. Má problém se dostat s neznámým člověkem do konverzace a k potenciálním spojencům by se už určitě nehlásil. Jeho život je škola, vědecký centrum a v poslední době i Nicasia. Je smutné, že tráví nejvíce času s tou, která ho dohání k šílenství, což se dostáváme k další slabině. Nicasia, to je kapitola sama o sobě. Má v tom nehorázný zmatek a nedokáže se rozhodnout, jestli ji k životu potřebuje, nebo ne. Zatím se víc přiklání k tomu, že ji chce od sebe co nejdále, ale stále se v něm nachází menší část, která mu říká, že mu na ni záleží a on stále neví proč. Kdyby měl jiný život, ve kterém by chodil pravidelně do společnosti, tak by na to měl jiný názor, ale takhle zná jenom ji a s každým nastávajícím dnem si začíná uvědomovat, že je to jediná možnost, jak mít ženu. Vždycky se uklidňuje tím, že nebude brzy už tak často doma, takže se ji zbaví. Jenže vzhledem k tomu, že má ještě dost let studií, protože se chce zavděčit svým rodičům, tak s ní bude uvězněný pár let, což je pořád dost. Někdy si říká, že se přihlásí do Hladových her a možná tím něco urychlí, ale přijde mu to jako sebevražda. Jen kvůli ní dokáže být tak vystresovaný, i když bylo řečeno, že si dokáže poradit i v extrémních situacích, ale Nica je nadstandard, co už někdy nezvládá. Je vidno, že mu v tom dělá bordel, ale jak se říká, ty nejšílenější ženy jsou nejlepší, tak to má něco do sebe a to je důvod, proč zůstává.
[ before the Hunger Games ] Pochází z rodiny, která Hladové hry nikdy tolik neřešila, a proto do nich nebyl nucen trénovat. Tristan je však toho názoru, že je potřeba se na ně připravovat, a i když se do nich nemusí dostat, tak bude aspoň připravený na nějakou apokalypsu v budoucnu. Vzhledem k tomu, že jsou rebelové velmi tvrdošíjní ve své kauze, tak i věří možnosti blížící se války. Jednu takovou instantní dokonce už zažil, když mu bylo zhruba dvanáct let. Pamatuje si to ještě čerstvě, jako kdyby to bylo včera, že se museli několikrát stěhovat, neboť přišli o svůj domov. Naštěstí šlo ale jen o rodinný pozemek, všichni členové rodiny z toho vyvázli v pořádku. Před vším tím chaosem si žili dobře, nebyli nijak obzvlášť bohatí, ale odmalička neměl o nic nouzi. Rodiče ho nerozmazlovali a to stejné měli i jeho sourozenci, oba mladší – Everly a Isaac. Z tohoto důvodu si v začátcích dost pomohli, jelikož museli začít znovu od úplného základu, což bylo v prvních měsících velmi náročné. Zainvestovali i poslední peníz do kosmických agentur, a později se jim to na účet vrátilo ve větší sumě. Jejich život pak nabral úplně jiný směr, mnohem lepší. Jeho rodiče sice nebyli zakladateli těchto vědeckých institutů, ale byli to sponzoři, kteří tam v současnosti pracují, a co tak Tristan ví, na nic si nestěžují. Od té doby byl veden k tomu, aby vystudoval na jedněch z nejlepších škol zabývající se vědou. Nebýt faktu, že je vcelku studijní typ, asi by jim pěkně odporoval, protože s tím přicházelo hodně nevýhod související s volným časem, kterého se musel postupem času vzdát. Navíc si usmyslel, že se jednou do vesmíru podívá, takže se dal do programu pro kosmonauty. Uběhlo pár let stereotypu, který samozřejmě brával a bavilo ho, co dělá, ale v životě se toho zatím moc neodehrálo, až potom se rodiče seznámili s Talbottovými. Zprvu šlo jen o obyčejné konexe, ale později z toho vzešel domluvený sňatek, o kterém neměl několik týdnů ani sebemenší tušení. Obvykle se u nich v rodině nelhalo a nic nezatajovalo, a proto to bylo od nich dost podlé. Nejspíš si matka s otcem uvědomovali, že s tím nebude souhlasit a měli pravdu. Nakonec tomu po dlouhých diskuzích podlehl, protože si určil jistá pravidla a rodiče po něm nechtěli nemožné. Měl dost svých starostí a k tomu dostal manželku, kterou se stala neznámá dívka ze školní chodby. Z toho málem dostal infarkt, ale zvládl se s tím vypořádat „jen“ se záchvatem vzteku. Právě kvůli tomu se rozhodl Nicasiu nenávidět, aniž by se ji pokusil nejdřív poznat. To trvalo docela dlouho i po svatbě, než si na ni zvykl, protože mu nic jiného bohužel nezbylo. Líbánek se zřekl, v posteli se jí sotva dotkl. Hádky mezi nimi byly téměř pokaždé, když se vrátil domů. Sám netuší, co to vyvolávalo, ale dokázalo ho naštvat i ta nejmenší kravina. Ve škole se jí stranil a prostě s ní na veřejnosti nechtěl mít nic společného. Potom z toho byl dost unavený, kvůli čemuž se nemohl soustředit na výcvik a školu, a tak těch konfliktů ponechal a zkoušel ji ignorovat. To šlo překvapivě až moc dobře a později na Nice nalezl i jinou stránku. Jednoho dne se jen tak zčistajasna rozhodl, že si s ní půjde popovídat, a i když to nebylo něco světoborného, tak mu přišla jako fajn holka a možná by si s ní v jiném časovém období i rozuměl. Začal vnímat i její vnější krásu, což byl další důvod, proč tomu vztahu chtěl dát šanci, ale vždycky to dopadlo tak, že z toho byl akorát na nervy. Některé chvilky s ní jsou skvělé, ale jindy bývá nesnesitelná až k nevíře, že se jí na několik dní straní a jde radši mimo město, daleko od ní, kempovat pod širák. Takhle je to v podstatě furt.
