- 1. kraj - Freya Nielsen & Aaron Dashwood
- Body → rozhovor: [7/10] x [0/10] - oblečení: [8/10] x [0/10] | Moderátor: Nyx Kesington
- Popis: Šaty splátkyně z Prvního kraje rozhodně nejsou obyčejnou róbou. Světlemodrá látka ve spodní části sukně mizí do ztracena a místo ní se okolo promítají mraky stejné barvy, které zvládají reagovat na okolí. Není tedy poznat, že by nebyly skutečné, naopak působí velmi reálně - pohybují se, rozpínají se, dívku obklopují ze všech stran. Třpyt jim dodávají malé světélkující krystaly, které poletují kolem celé sukně. Ty samé krystaly, tentokrát ovšem zasazené do šatů a barevné, lze naleznout v horní části. | Designér: Gabi Marcy Peréz
Jakmile se ozve úvodní fanfára, tak se s ní vydává na pódium. Měla jen rok pauzu, ale cítí se, jako kdyby už v tom neuměla chodit. Hlavní však je, že je alespoň spokojená se svou vizáží a černými sakovými šaty, které jí byly ušity na míru, outfit je doplňován o náramcích, úzkém řetízku a lodičkách, a to vše ve zlaté barvě. Vlasy má sčesané do vysokého culíku, namalovaná příliš není – nejvíce toho má nanesené na očních víčkách, kde je zdobena třpytivě zlatými stíny. Zastaví se uprostřed pódia a věnuje jim oslnivý úsměv. „Dobrý večer, dámy a pánové! Je mi ctí tu dnes s vámi opět strávit nádherný večer. Také jste tak nedočkaví jako já?“ tleskne nadšením a skousne si spodní ret. Mírně přehrává a fakt by si přála být trochu v náladě pomocí něčeho jiného, ale zakázali jí to. „Netřeba to dále zdržovat, tak prosím přivítejte náš jedinečný První kraj, který nám přinesl velmi atraktivní pár, Freya Nielsen a Aarona Dashwooda,“ představí je a mezitím se přesune ke svému křeslu. „Určitě někomu z vás přijde povědomé příjmení Nielsen,“ podívá se do publika, ale téměř hned obrátí pohled na Freyu. „Freya je totiž mladší sestřička Malachaie ze 134. ročníku Her. No, to je celá věčnost.“ Opravdu by málem zapomněla, kdyby jí to někdo před začátkem neřekl. „Byla jsem velmi překvapená, že se z vašeho kraje letos nikdo nepřihlásil. Neočekávám však, že byste na arénu nebyli připravení, ale co mi povíte o sobě versus ostatní splátci?“
Freya Nielsen: Jakkoliv není komunikativní typ, chce se při rozhovorech opravdu snažit. Vždyť na tom může záviset její život. V zákulisí si ještě upraví šaty a prohrábne vlasy, aby vypadala naprosto perfektně a poté už se vydá na pódium. Její chůze je ladná a už z jejího postoje jde poznat, že se nejedná o žádnou buranku. Vůbec se jí nelíbí, kolik je tu lidí, ale i tak se donutí k menšímu úsměvu. Posadí se, narovná záda a ruce spojí v klíně. „Ano, přesně tak. Vtipné, že se nám to takto sešlo, no ne?“ vyjádří se k poznámce o jejím bratrovi a její úsměv se rychle změní v smutný, jakmile si na něj vzpomene. Na další otázku odpovídá téměř okamžitě, stejně to nevypadá, že by si její krajan chtěl vzít slovo: „Bohužel pro nás, asi,“ pokrčí rameny a na tváři se jí usadí neutrální výraz. „To nemyslím samozřejmě vážně,“ ujasní publiku a pokračuje, „Žádná smůla to není. Jsem připravená se postavit komukoliv, kdo mi přijde do cesty. Malachaiovi ta výhra nevyšla a já ho hodlám pomstít, když už jsem tady. Nechci konkurenci podceňovat,“ odmlčí se, „ale myslím si, že moje šance na výhru je více než vysoká,“ konečně se opět usměje a podívá se do publika. „Jak jsi říkala, je skoro nemožné, abychom na arénu nebyli připravení. Aaron tedy nevypadá moc schopně, ale tak může překvapit... Nebo být výjimkou,“ rýpne si do svého krajana, přičemž se na něj nepříjemně podívá. Tenhle klučina tu zatím udělal velké nic a tím u ní okamžitě ztratil body.
Na všechno jim přikyvuje, i když pozornost od Aarona opadla docela okamžitě. Nepřijde jí zajímavý, zvláště proto, že se jí zdá totálně nepřítomný a tím si opravdu hlas pro sebe nezíská. Její problém to není, takže se tím nezaobírá a svůj vzácný čas, byť placený, raději věnuje Freye. „Máš skutečně nádherné vlasy,“ zalichotí jí, „Ale to jdeme mimo téma, i když určitě by někoho velice zajímalo, co používáš za šampón,“ řekne spíše jen tak. Neočekává odpověď, ale nebude jí vadit, kdyby se vyjádřila. Teď ale k věci: „Pověz mi, co je tvým největším snem?“
Freya Nielsen: Docela se diví, že její krajan nezareagoval ani na její kousavou poznámku, ale nějak se nad tím nepozastavuje a raději svůj pohled opět směřuje k Nyx, na kterou se stále mírně usmívá. „Děkuji, ty také,“ přijme s pokorou kompliment a následně se podívá do publika: „Já si rozhodně nemyslím, že by kdokoliv z lidí v této místnosti potřeboval moje rady ohledně vlasů. Kapitolané je totiž všichni mají naprosto dokonalé,“ ukáže směrem do davu a věnuje jim všem zářivý úsměv. Za normálních okolností by nikdy nic takového neřekla, ale pro přízeň se přemůže. „No, já vlastně ani nevím. Já a bratr jsme vždycky byli vychováváni tak, aby veškeré naše sny byly potlačeny, tak jsem si nějak nestihla nic vlastního vymyslet,“ malinko posmutní, ale rychle se vzpamatuje a pokračuje, „ale třeba se teď všechno změní. Až vyhraji, budu mít určitě spoustu času na různé koníčky a ten sen prostě přijde sám. Můžeme si o tom spolu promluvit někdy po Hrách,“ mluví velmi rozvážně a je vidět, že nad každým svým slovem patřičně přemýšlí. Svou výhrou si ve skutečnosti není vůbec až tak jistá, ale před publikem vyzařuje sebevědomím.
Je jí líto, že to druhá polovička Freye kazí, ale ne každý v profesionálním kraji je atraktivní a sympatický. Vesměs jí přijdou víc nesympatičtí než sympatičtí, ale aspoň mají krásný zevnějšek. „Čas se nám chýlí ke konci a nás ještě zajímá, jak moc si věříte, když se mluví o výhře. Jistě je ve vašem kraji zvykem vyhrát a v minulém ročníku dokonce vyhrál Theo od vás. Jste na své vítěze hrdí?“
Freya Nielsen: Na další otázku přikývne. Snaží se dát prostor Aaronovi, jelikož už jí to přijde opravdu trapné, jak se nevyjadřuje, ale nakonec si opět vezme slovo ona, aby nenastalo trapné ticho: „Jak už jsem říkala, myslím si, že mé šance na výhru jsou vysoké a hodlám všem dokázat, že na to mám,“ vyjádří se k první části otázky a na chvilinku se zamyslí nad tou druhou. „Theo byl v minulém ročníku výborný, výhru si jistě zasloužil. Celkově si myslím, že se náš kraj nemá za co stydět. Naši vítězové jsou ikony, takové, kterými by chtěl být každý,“ poměrně dost u toho gestikuluje, jelikož nezvládá v rychlosti najít ta správná slova: „Určitě by byla velká čest, být v jejich řadách a svůj kraj bych se snažila reprezentovat co nejlépe,“ dokončí celý svůj výstup. Konečně pro ni končí večer plný přetvářky a s viditelnou úlevou v obličeji se zvedá. S Nyx se rozloučí pouhým kývnutím hlavy a následně se otočí k publiku: „Děkuji za pozornost a doufám, že mi budete držet palce,“ pronese a odchází pryč z pódia. Svého krajana si jakkoliv nevšímá, jelikož jí dělá tak maximálně ostudu a ráda ho zabije jako prvního, pokud se jí dostane té příležitosti.
- 2. kraj - Raven Kara Cover & Whirlpool L. Voyage
- Body → rozhovor: [0/10] x [0/10] - oblečení: [7/10] x [0/10] | Moderátor: Nyx Kesington
- Popis: Žádný. | Designér: Gabi Marcy Peréz
- 3. kraj - Trin Andmor & Joshua Poulter
- Body → rozhovor: [2/10] x [0/10] - oblečení: [2/10] x [2/10] | Moderátor: Nyx Kesington
- Popis: Žádný. | Designér: Inkognito
Je celkem zklamaná, neboť od předešlých profesionálních krajů očekávala více. Ne každý ročník může být pestrý, a tak tedy doufá, že to zachrání Třetí kraj. Tentokrát se ani nezvedá a představuje další pár: „Trin Andmor a Joshua Poulter, prosím o potlesk pro ně,“ pronese nahlas a přesměruje pohled tam, odkud mají přijít. Jejich kraj začal být v poslední době velmi nápomocný a věrný, tudíž je zvědavá, co letos přinesl za splátce. Postaví se na chvilku, aby se s nimi slušně pozdravila, načež zapadne do křesla a zkříží si nohy, ježto má docela krátké šaty. „Trin,“ začne a Joshui si vůbec nevšímá, „tobě stárnutí moc nesvědčí. Ale to moc odbíhám,“ tu poznámku ponechává v éteru, ale nemohla si pomoct. Ráda by jí poradila nějaké krémy. „Každopádně k věci. Hladové hry, jak se k nim stavíš? Názory, výhody a nevýhody. Pověz mi o tom vše.“
Trin Andmor: Čaká si pokojne na to, až na ňu príde rad a ešte si necháva upravovať svoje šaty. Je zvedavá na to, či sa jej opýtajú na dnešné udalosti. Keď na ňu príde rad, vykročí na pódium. Úprimne sa usmieva, lebo je skutočne pobavená celou situácií. Ešte viac ju pobaví sama Nyx. Privíta sa s Kapitolom a zamáva mu. Hneď na to sa posadí. „Dobrý deň, Panem.“ Pozdraví a pozoruje Nyx. Nad jej poznámkou len podvihne obočie. „Čo to?“ Zareaguje prekvapene, lebo vôbec nechápe. Čo už ale chápe je jej otázka, na ktorú sa jej nechce odpovedať, avšak musí. „Myslím, že je úplne zbytočné, aby každý rok umieralo toľko ľudí. Nechápem, v čom sú dobré, ale nič s tým nenarobím, čiže čo.“
Je vidno, že tyhle rozhovory za Trojku nejspíš potahá Trin, jelikož Joshua se moc k řeči nemá, tudíž celou jeho přítomnost bude ignorovat úplně. „Drby se velmi rychle šíří,“ začne nejprve pomalu a ještě krátce nahlédne do notesu, aby něco nezvorala. „Zdá se, že ty jsi pořádný kulišák. Co jsi onehdy chystala s cívkami a destičkami? Ono se totiž Kapitolu nic nezatají, taky se toho občas děsím,“ mávne nad tím rukou. I jí samotné to štve, ale co už. Následně se zpoza ní objeví pomocník a přinese na stůl cívky a destičky. „Mohla bys nám to tu demonstrovat?“ přisune k ní ty materiály a celkem ráda by to viděla. „Vždycky jsem byla fascinovaná tím, jak dokáže vytvořit tak úžasné věci a ty určitě nejsi výjimkou.“
Trin Andmor: Ledva sa Nyx pustí znova do reči, trochu sebou trhne keď zistí, že sa dozvedeli o tých dostičkach. To naozaj nečakala. „Oh no, je to už nejaká doba.“ Pousmeje sa na ňu. Nevie čo jej na to má povedať, a už vôbec sa jej nechce nič vysvetľovať. O to nepríjemnejšie je zistenie, že Nyx po nej požaduje aby jej to predviedla. Vypulí oči, či to myslí vážne, ale nakoniec sa pustí do diela. „Ale samozrejme.“ Odpovie s úsmevom a začne niečo robiť. Sama ešte nevie, čo z toho bude lebo s tým mala úplne iné úmysly. Ale tak o niečo sa pokusí a ono jej z toho vyjde malý elektrický obvod. „Tak tu to je.“ Povie s úsmevom a prisunie k nej svoje dielo.
„Trin, poslední dotaz a už tě nechám na pokoji,“ řekne. „Z vašeho kraje vyhrálo plno úžasných lidí. Prozraď mi, zda máš mezi nimi nějakého favorita a proč?“ zeptá se a opře se plně do gauče. Pozorně poslouchá, aby jí nic neušlo.
Trin Andmor: To už sa priblížila posledná otázka a z Trin opadla nervozita. Je rada, že už sa k jej problémom nevracia. „Oh áno. No vlastne ani nemám. Alebo skôr mám rada všetkých. Rosie napríklad. Ale ja naozaj neviem.“ Odpovie s úsmevom. „Ostatne dúfam, že aj ja sama sa zariadim medzi víťazov. Držte mi palcov,“ povie kľudne a usmeje sa. Keď príde jej čas, vstane a s úsmevom a malým úklonom odíde.
- 4. kraj - Marisol Nimshi & Brent Nimshi
- Body → rozhovor: [8/10] x [7/10] - oblečení: [7/10] x [7/10] | Moderátor: Nyx Kesington
- Popis: Správní sportovci, jak má být. Dívka má na sobě šaty připomínající uniformu cheerleader a dokonce i pompony, akorát vše je vytvořeno z mnohem luxusnějšího materiálu. Crop top a sukně jsou od sebe odděleny pásem jemňoučké krajky bez vzoru, avšak zato posetou třpytivými kamínky, přes tuto krajku lehce prosvítá dívčina kůže na břiše. Ze stejného materiálu je poté vytvořeno i chlapcovo tričko, přes které též krásně prosvítají jeho břišní svaly. | Designér: Kesame Brannan
Jako další by svou prezencí měli oslnit poslední profesionální splátci. Přečte si v rychlosti informace o nich, ale většinu z toho si dost pamatuje. Prvotní kraje má vždycky pěkně zmáknuté, neboť jsou pro ni těmi nejzajímavějšími. „Prosím o potlesk pro energickou Marisol a jejího bratra Brenta Nimshiho,“ rozpřáhne paži směrem, odkud mají přijít ze zákulisí.
Marisol Nimshi: Cítí, jak jí celým tělem proudí vzrušení. Na rozhovory se těšila už od včerejška a teď je to konečně tady. Je tak natěšená, že už nedokáže ani stát v klidu, a tak se lehce pohupuje v kolenou. Když už se blíží řada na ně, tak se otočí celá rozzářená na Brenta. „Je to tady!“ Poví mu nadšeně a začne trošku poskakovat a třást pompony, které jí Kes navrhla. Když řekne Nyx jejich jména, tak radostí vydá pištivý zvuk. Přijde jí, jako kdyby byla na nějaké soutěži s týmem, a proto instinktivně udělá jejich nástup. Udělá dva přemety zakončené dvojitým saltem. Je ráda, že jí Kes nedala žádné podpatky, i když je poměrně nízká. Na nich by se takhle předvádět nemohla. Následně jí ruce vyletí nadšeně nahoru a zatřese pompony. „Krásný večer Kapitole! Taky jste tak nadšení?!“ Zavolá nahlas. Pak se vydává k Nyx. „Ahoj.“ Pozdraví ji s úsměvem a pak se posadí do jednoho z křesílek a pompony si položí do klína.
Brent Nimshi: Je z této chvíle o poznání méně nadšený než jeho sestra. Prostě to nechce hrotit, jinak by se znervóznil. Nikdy se nepovažoval za někoho, kdo by se rád předváděl a stále na tom není nic jinak. Samozřejmě se bude snažit nepůsobit jakkoliv špatně, ale zároveň z toho nehodlá dělat vědu, přijde mu to zbytečné. Ostatní rozhovory poslouchá se zájmem, jako by mu snad měli poradit, co tam má říkat on. Jakmile jsou na řadě oni, na Marisolina slova pouze kývne a nechá ji vyjít první, jelikož mu je jasné, že její nástup bude mnohem teatrálnější než ten jeho, speciálně když jí dali pompony. Sám jde klidně a drží si odstup, aby nepřišel k úhoně, když Marisol předvádí své kousky. Publiku věnuje sympatický úsměv a jejich směrem zamává, aby dal najevo, že všechny zdraví. „Ahoj,“ přenese svou pozornost na Nyx, kterou taktéž pozdraví a hned nato se pohodlně usadí do svého křesla.
Trpělivě na ně vyčkává již posazena ve svém moderátorském křesílku a než se do výslechu pustí, tak se ještě napije čisté vody ze sklenice. „Oba dobrovolníci, jak statečné,“ řekne poněkud neotřele. Za těch pár let, co moderuje, se tu setkala už s tolika dobrovolníky, že v tom vidí normalitu. „Nebo sebevražedné,“ dodá jakoby nic, i když by z toho mohla mít průšvih, poněvadž se tyhle nevtipné vtípky nemají říkat. Kazí to prý zábavu. „Předpokládám, že u vás nejsou žádné nesváry, kvůli kterým byste se chtěli navzájem povraždit, takže jaké jsou důvody vašeho volontérství?“ pohlédne na oba s mírným úsměvem a nechává jim dostatečný čas na rozmyšlenou, ale zároveň je očima žene, aby nenastalo trapné ticho.
Marisol Nimshi: Zasměje se jejímu vtipu a vyposlechne si její otázku. Trošku semkne rty k sobě, ale ujme se otázky jako první. „To opravdu nejsou, jelikož je to ten nejlepší brácha na světě. Jasně, sice jsem se ho jako malá snažila vyměnit za panenku, ale to bylo hodně dávno.“ Zasměje se při té vzpomínce.
Brent Nimshi: „Jak vidíte, taky mám tu nejmilejší a nejlepší sestru na světě,“ řekne s trochou sarkasmu v hlase a reaguje tak na její poznámku o tom, že ho chtěla vyměnit. Otočený je přitom do publika, aby viděli, že se přitom usmívá a žádné hroty se tak nekonají, jenom typické sourozenecké hašteření. Nechá Marisol o přihlášení mluvit první, vlastně její důvod ještě neslyšel, takže si ho rád vyslechne.
Marisol Nimshi: Sice se jí moc nechce povídat, proč se přihlásila, jelikož i ona teď uzná, že to její přihlášení bylo hloupé, ale už se stalo. A tak přeci jen to poví. „Představ si,“ začne a chová se, jako by s Nyx byly nějaké staré kamarádky a měly prostě pokec o klucích. „Že jsi šíleně zamilovaná do kluka, fakt hrozně moc. A prostě s ním prožíváš všechny ty úžasný romantický věci a další ty blbosti.“ Na chvilku se odmlčí, aby jí dala čas si to představit. „A pak tě odkopne se slovy, že už tě nikdy v životě nechce vidět. Nechápavě nad tím zavrtí hlavou a podívá se do publika, jestli nad tím mají nějakou jinou reakci. A to všechno se stalo ani ne pět minut před Sklizní.“ Pokrčí rameny. „A tak stojím na Sklizni, celá ubrečená, vůbec nevnímám, co se děje na pódiu a až u filmu mi vlastně dojde, že prostě ne. Že má smůlu. Však, proč bych si měla ničit make-up slzama a ještě se mu vyhýbat? Tak jsem si řekla, že takovou radost mu neudělám. Že mě prostě uvidí všude. A kde jinde mě bude mít víc na očích než tady?“ Poslední otázku už směřuje směrem do publika. Následně se otočí na Brenta, aby spustil, proč se přihlásil on, jelikož to by jí fakt zajímalo.
Brent Nimshi: Nestačí se divit, protože by opravdu neřekl, že by byla schopná tohle udělat kvůli nějakému blbečkovi, co ji odkopl. Zamračí se, jelikož ho tím docela naštve. Svůj důvod se tedy také rozhodne jakkoliv nepřikrášlovat. „Tak teď teda moje verze toho samýho příběhu,“ otočí se směrem k publiku a pokračuje: „Představte si, že se pár dní před sklizní pohádáte se svojí sestrou, a proto tam teď stojíte sám, je to váš poslední rok a čekáte, že to budete mít rychle za sebou. Nedáváte pozor, jelikož si nemyslíte, že by se mohlo stát něco špatného, jenže přesně to se stane. Než se nadějete, vaše sestra se hlásí do Her a vám se zastaví celý svět,“ udělá dramatickou pauzu a potom pokračuje: „Jediná možnost, která vám zbývá, je jít tam s ní a pomoct jí to vyhrát, protože kdybyste to neudělali a jí se něco stalo, vyčítali byste si to do konce života,“ nejspíše tím teď úplně zkazil náladu, ale nehodlá lhát. Z jeho výrazu a tónu je poznat, že si to nevymýšlí a opravdu to tak bylo. „Takže tak,“ pronese po chvíli a pokusí se o malý úsměv, nic jiného za tím není.
Marisol Nimshi: Cítí se fakt mizerně z toho všeho, co Brent povídá, ale ona se ho o nic takového neprosila. Navíc za to, že tam byl sám si mohl on. Ona se s ním nezačala hádat. Ona se sama od sebe nerozhodla, že ji už nechce ve svém životě. „To je teda pěkná blbost.“ Poví mu naštvaně. „Zvládla bych to vyhrát i bez tebe. Nepotřebuju, abys mě zachraňoval. A jak myslíš, že by asi bylo mě, kdyby ses tam za mě obětoval?! Že bych si to do konce života nevyčítala? Jak myslíš, že mi bude, když se ti tam něco stane? Vždyť to vlastně všechno bude moje vina.“ Řekne a zavrtí nad tím hlavou, protože tohle jeho chování fakt vůbec nechápe. Vlastně jí z toho celého je špatně, jelikož to je teď poprvé, co si připustila, že se z té arény může vrátit opravdu jen jeden z nich. Nejradši by teď prostě odešla z pódia.
Brent Nimshi: Vyslechne si, co mu na to Marisol řekne, ovšem svých předchozích slov stále nějak moc nelituje. Říct to potřeboval pro svůj vnitřní klid, sice to nemusel dělat před diváky, ale tak stalo se. Soucit by jim navíc také mohl pomoct. „Teď už je dost pozdě to řešit,“ odpoví a vypadá u toho poměrně rozhozený, jelikož ji tím nechtěl tak moc naštvat. Mohl si asi dát dohromady, že to u ní pozitivní reakci nevyvolá. Podívá se na Mari a začne opět mluvit: „Zkus mi říct, že ty bys v mojí situaci neudělala to samý,“ ani ji nenechá mu na to odpověděl a otočí se směrem k Nyx: „Můžeme jít prosím na další otázku?“ zeptá se a věnuje jí menší zoufalý úsměv. Nechce se tady hádat před celým Panemem, proto už chce rychle přejít k jinému tématu.
Marisol Nimshi: Semkne rty pevně k sobě, jelikož má Brent pravdu. Když to teď budou řešit, tak tím stejně nic nezmění. Když se na ni však otočí s tím, aby mu řekla, že by neudělala to samé, tak se trošku smutně usměje, jelikož má pravdu. Kdyby to bylo opačně, tak by reagovala stejně. Proto se jí nelíbí ten jeho plán, kde se obětuje. Když se Brent obrátí na Nyx, tak na ni taky stočí svou pozornost a čeká, na co dalšího se jich zeptá.
Několikrát za tu dobu, co se tu hašteřili, je chtěla zastavit, ale bylo to jako chytat ovce do ohrady, tak se na to vykašlala a nechala je, aby si to spolu vyříkali. Mezitím se napila ze sklenice, položila se do křesla, vyprosila si od pomocníků Xanax, aby dnešní rozhovory ještě do konce přežila a pak je mlčky poslouchala. „To je síla,“ opře se lokty o opěrátko a položí si do dlaně hlavu. Je to hodně velké divadlo a Kapitolané tyhle soap opery milují, tak se o zábavu starají sami a ona si mohla na tu chvilku dát voraz. Jakmile skončili a ona mohla konečně mluvit, tak se na oba přívětivě usmála. Trochu víc, než měla původně v plánu, ale i tak to ještě nevypadá, jako by z nich byla notně na prášky. „Chlapci, ti jsou bída,“ odpoví na Marisolinin důvod jejího volontérství a na Brentovu odpověď jen chápavě přikývne, neboť jeho důvod chápe podstatně líp. Na tohle drama je pravděpodobně už moc stará, aby se dokázala vžít do její kůže, ale rozumí, že vztahy dokáží pěkně zaslepit rozum. „No, rozhodnuto bylo,“ lehce si povzdychne a sjede oba pohledem. „Co se tedy chystáte dál? Jaké jsou vaše plány v aréně nebo po vítězství? Předpokládám, že pro tebe cesta ven nevede,“ podívá se hlavně na Brenta a pak věnuje krátký čas i publiku. „Ale nad tím vás nechám chvíli popřemýšlet. Teď ale něco pozitivního. Nechceš nám Marisol předvést nějakou choreografii, vidím, že jsi roztleskávačka,“ kývne s úsměvem na pompony, načež ji pohledem nasměruje k volné ploše na pódiu.
Brent Nimshi: Celá tahle pasáž mu tak maximálně zkazila náladu, takže už ani nemá chuť nic moc tady říkat. I přesto se ovšem snaží být duchem přítomný a rozhodně nehodlá celý rozhovor sabotovat. Sice si nemyslí, že už by to zvládli zachránit, ale mohou se o to alespoň nějak pokusit. „S největší pravděpodobností bohužel ne,“ odkýve Nyx a ani nad tou otázkou dál nepřemýšlí, protože v jeho případě je to opravdu zbytečnost. Raději nechá prostor Marisol, která má teď pořádnou šanci se předvést a také zde všem povyprávět své plány do budoucna. Doufá tedy, že nějaké má, když už se přihlásila s myšlenkou výhry.
Marisol Nimshi: Vůbec nemá náladu jí na to odpovídat. Když však řekne, že pro Brenta nevede cesta ven, tak ji to akorát tak naštve. A naštve ji i to, že on to odsouhlasí. „Jestli si to vážně myslíš, tak jsi pěknej pitomec. Nehodlám tě tam nechat umřít.“ Zavrtí nad tím hlavou. „Prostě ne. Žádný tvoje obětování se se konat nebude. Tečka. A než se začneš hádat, tak by sis měl vzpomenout, kdo z nás je víc paličatej.“ Při poslední větě se jí na obličej vkrade trošku úsměv, ale myslí to všechno smrtelně vážně. Radši však odpoví na další část té otázky, než se tu s ní bude dál hádat. Natočí se víc na Nyx. „Tak plány v aréně, jsou zatím tajné, ale rozhodně ti můžu říct, že tam je neumřít až do finále. Ale neumřít asi plánuje každý, tak uvidíme, jak se to vydaří.“ Když ji vyzve, aby jim něco předvedla, tak je to snad poprvé v životě, kdy se jí do toho nechce, protože ví, že to bude postrádat tu její obvyklou jiskru, když je skleslá z toho rozhovoru. „To jsem, ale dneska asi budu stát za nic.“ Poví upřímně, ale i přesto vezme pompony a postaví se. Je jí totiž jasné, že ji publikum chce vidět, když už ji k tomu Nyx vybídla. „Můžu poprosit o nějakou hudbu?“ Zeptá se Nyx, jelikož tím by se aspoň třeba naladila do nálady.
Pohlédne na Brenta, ale téměř hned od něj uhne pohledem, poněvadž neví, co by mu na to mohla říci. Otočí se raději k Marisol, která srší optimismem natolik, že depresi nebude mít ještě desítky let, i když by raději, kdyby té hádky ponechali. „Vítěz je jen jeden,“ pronese spíše do éteru, ani ne úplně na ně. Ani neví, jestli ji poslouchají. Poté jenom přikyvuje a pousměje se, když jim tu Marisol předvede své tanečky, dokonce u toho i nadšeně zatleská a luskne prsty, aby jí přinesli tablet s písničkami, které si sama může zvolit.
Marisol Nimshi: Celkem ji potěší, že jí dokonce dají i vybrat písničku, rychle je prolistuje a najde tam jednu ze svých oblíbených. Tu jim pak podá a věnuje jeden úsměv Nyx, když je z toho, že bude tančit tak nadšená. Pak se snaží hodit za hlavu to, co se řešilo před chvílí, protože s tím by moc lidí neroztleskala. Prostě to nechá plavat. Trošku se začne pohupovat, když písnička začne hrát. Do konce se jí na tváři objeví i úsměv, i když těžko říct jestli to je ten natrénovaný nebo opravdický. Následně se už vydá tanečním krokem k publiku. Dá ruce doleva, udělá přísun a přesune ruce doprava. Udělá ještě jeden přísun, po kterém se předkloní a cupitá. Ruce má u toho za zády a třese rameny. To jí zabere dvě doby. Znovu se narovná a zopakuje přísuny i s rukama. Tentokrát po nich hodí otočku po které padne na kolena. Už jenom tohle jí celkem zvedlo náladu, což na ní jistě musí jít vidět. Jedna ruka jí rychle vystřelí nahoru následovaná druhou, avšak stejně rychle sletí i dolů. Návazně nato zakrouží hlavou, přičemž se značně prohne v zádech. Pak se přetočí do kleku a jednu nohu má tak, aby se postavila. Přitom tak trošku naznačí publiku, aby se postavilo s ní. Jakmile stojí, tak její ruce střídavě párkrát vyletí nahoru a dolů. Pak dá ruce vpřed k sobě a každému, kdo kdy dělal roztleskávání musí být jasné, co teď přijde. Předvede sérii výskoků s jednou nohou napnutou a druhou pokrčenou následované roznožkou a saltem vzad. Jakmile dopadne tak nadšeně vykopne nohu a zvedne ruce nad hlavu, aby zamávala pompony do publika, čímž si chce vynutit jejich aplaus. Následně pompony vezme a jeden hodí do levé části publika a druhý do pravý. Když má ruce volné, tak se natočí, aby nestála zády k Nyx a Brentovi a měla tak víc prostoru, a předvede úsek přemetů, salt a dalších blbovinek. Když se však dostane ke konci pódia, tak ne, že by zastavila a přestala, ale jenom se odrazí dopředu a předvádí další přemety a salta, dokud se zase nedostane před Nyx, kde naposledy vykopne nohu, ruce zvedne do tvaru písmene V a sjede do provazu. Pak se postaví a zamává nadšeně do publika. „Jen škoda, že tu jsem sama a nemám tu nikoho, kdo by si se mnou házel, to byste teprve něco viděli.“ Zasměje se a jde si sednout. „Ale tak snažila jsem se dělat, co jen šlo, když to bylo bez létání.“ Poví a čeká, až Nyx řekne něco dalšího.
Brent Nimshi: Na tu poznámku o tom, že vítěz může být jen jeden přikývne. Nemá co proti tomu namítnout, tak to prostě je a on s tím nic neudělá, je s tím v pohodě. Dost dlouho po tom jenom sedí a mlčí, protože tohle se ho vůbec netýká, je to chvíle pro Marisol. Nemůže si pomoci a musí se přes celé její vystoupení usmívat. Fascinuje ho, jaký dokáže podat výkon, i když situace není zrovna ideální. Jakmile skončí, samozřejmě zatleská a na chvíli to vypadá, že zapomněl, v jaké situaci se nachází, protože se mu opět zvedla nálada a má chuť se usmívat. „Dost dobrý,“ okomentuje vystoupení své sestry. Připadá si tady trošku zbytečně, když nic nedělá ani neříká, ale ani mu to nějak nevadí, jelikož tohle není jeho chvíle zazářit, ale její. Jemu může být v podstatě jedno, jak na lidi bude působit. Vzápětí se otočí na Nyx a čeká, co na to všechno řekne ona a jestli přijde nějaká další otázka.
Konečně je atmosféra zase pozitivnější, a tak vyčkává, s čím se Marisol předvede a mezitím zabloudí pohledem k Brentovi. S ním se již rovnou loučí, ten se totiž mezi kandidáty na výhru neřadí, což je velká škoda. Jakmile pak začne jeho sestra předvádět tanečky, tak se její pozornost přesměruje jenom na ni. Do rytmu hudby pohupuje hlavou a to, co předvádí je fakt husté. Vždycky záviděla lidem, co uměli ta salta ve vzduchu, ale nikdy se to nejspíš nenaučí, jelikož jí to přijde moc složité. Po skončení jí pak zatleská a pobízí k tomu i diváky, načež to zase celé zklidní a pokračuje v rozhovoru. „Pěkné to bylo, jsi velmi šikovná,“ pochválí ji a Brenta značnou dobu ignoruje, jako by tam vůbec nebyl. Posléze si uvědomí, že by ho neměla zanedbávat a položí otázku i jemu, aby se taktéž mohl vyjádřit a získat si třeba pro sebe hlas. „Brente, řekni nám něco, co ti na tváři vykouzlí úsměv?“ zeptá se ho a pak obrátí v rychlosti i k Marisol. Tentokrát to spíše šeptne, než aby to říkala nahlas: „A pokud chceš, je něco, co bys chtěla udělat, aby toho ten dotyčný litoval?“ Nekonkretizuje a věří, že z toho, co řekla, pochopila správně a ví, co má přesně namysli.
Marisol Nimshi: „Děkuji.“ Řekne oběma na jejich slova chvály a zasune si neposedný pramínek vlasů za ucho. Když je otázka položená pro Brenta, tak je i ráda, jelikož má pocit, že se to strhlo až moc kolem ní, jak to většinou bývá vždycky. Proto se pohodlně usadí, přehodí si nohu přes nohu a přesune pozornost na Brenta.
Brent Nimshi: Další otázka je mířená na něj a popravdě moc neví, jak na to má odpovědět. Nechce si ovšem dávat načas, už jenom proto, že mu přijde, že jsou tu celou věčnost. Pustí se tedy bez rozmyslu do řeči: „V podstatě cokoliv, umím bejt sice dost negativní, ale zkuste si mít takový postoj k životu, když máte za sestru Mari,“ názorně na ni ukáže a jistě všichni pochopí, co tím myslí. „Vzpomínky jsou dost dobrým důvodem k úsměvu, měli jsme opravdu hezké dětství, proto je vzpomínat na ně opravdu radost,“ řekne první věc, co ho napadne a opravdu se přitom široce usměje, ještě ovšem nekončí a opět spustí: „Dál takový ty obyčejný věci, znáte to, rodina, kamarádi, bla, bla, bla, bych vás tím unudil k smrti,“ protočí sám nad sebou očima a povzdechne si. „Je toho prostě spousta, snažím se teď radovat z maličkostí, tak jsou ty úsměvy celkem časté,“ tentokrát se zazubí směrem k publiku. Skoro to vypadá, jako by úplně pozapomněl na jejich předešlou scénu. Nechce se k tomu vracet, a tak se raději chová pozitivně, než aby kazil náladu sobě i všem okolo. Dál už nic neříká a vyčkává, co odpoví na svou otázku Marisol.
Marisol Nimshi: Jenom přikyvuje, když říká, že je negativní, ale pak se musí prostě zasmát. Taky jí to dává celkem zabrat, aby neviděla ten svět tak moc černě, ale nic na to už neříká. Na obličeji jí během celého toho jeho povídání hraje zářivý úsměv, i když trošku pohasne, jelikož z jeho slov má výčitky. Pak však zaslechne Nyx, jak se jí šeptem ptá. Jenom s úsměvem zavrtí hlavou. „Ne to je dobrý, však vypadám úžasně a užívám si každou chvilku, co jsem tady. Myslím, že nic víc nepotřebuji. Stačí, že to musí sledovat.“ Šeptne Nyx jako odpověď a s úsměvem se podívá do publika. Je jí jasné, že tohle je už konec jejich rozhovorů, a tak si chce zapamatovat tu atmosféru, co tu teď je.
Rozumím, odpoví Brentovi. Ráda by toho slyšela víc a určitě si nemyslí, že by to bylo nudné. Rozhodně už se setkala s nudnějšími splátci, takže tihle dva jsou popravdě prvním zpestřením večera, když se skoro málem unudila u předchozího kraje. Na Marisolinu odpověď přikývne, že chápe a už je nebude nadále trápit. Zvedne se, aby se s nimi mohla rozloučit. „Přeji vám oběma do arény hodně štěstí a doufám, že se jedním z vás ještě setkám,“ koketně se na ně usměje a už je propouští z pódia.
Marisol Nimshi: Když se s nimi Nyx začne loučit, tak se postaví a dojde jí dát letmé obětí. „Bylo to tu super, děkuji.“ Sdělí jí, jelikož to myslí naprosto vážně, jelikož z hlavy vypustila tu hádku s Brentem. Pak se ještě otočí k publiku. „Doufám, že jste se bavili a užijete si i zbytek večera!“ Řekne nahlas a ještě jim zamává. Načež už normálně odchází z pódia. Přece jen se předváděla už dost.
Brent Nimshi: Nejspíš tu nebyli zas až tak dlouho, ale stalo se toho tolik, že to tak prostě působilo. Na všechno špatné přestal úplně myslet, a proto si tento rozhovor zařadil mezi ty dobré. Mohlo to dopadnout lépe, ale také hůře, takže to byl vlastně velký úspěch. „Díky,“ odpoví Nyx s úsměvem. S diváky se rozloučí pouze letmým mávnutím a vydá se za Marisol pryč z pódia.
- 5. kraj - Nicasia Morgensen & Tristan Morgensen
- Body → rozhovor: [4/10] x [6/10] - oblečení: [5/10] x [4/10] | Moderátor: Nyx Kesington
- Popis: Žádný. | Designér: Inkognito
„No, tak to bychom měli,“ tleskne jemně rukama a opět vstane z křesla. Další na řadu jsou manželé, ty má dojem ještě neměla, tak to ještě bude zajímavé. Ví moc dobře, že to je pár, na který Kapitolané tak čekali, poněvadž láska je na televizních obrazovkách vždycky nejpikantnějším tématem. „Reprezentanti Pátého kraje jsou Nicasia a Tristan Morgensenovi!“ představí je a ve stoje vyčkává na splátce. S nimi se pozdraví, dokonce jim věnuje úsměv, ale ty jaksi vyčerpala na profesionální kraje. Doufám, že nejsou potíže v ráji, oskenuje si je krátce pohledem a přisune k nim talíř s makronkami. „Můžete si dát,“ nabídne jim, „ale tahle chutná moc jako mýdlo,“ poví dodatečně a ukáže na béžovou makronku s modrými puntíky. „Ale teď k věci,“ napíná odmlkou a přitom oba sjede nevědomky přísnějším pohledem. Následně se ale potutelně pousměje a je vidět, že na ně chystá dost osobní otázku, ostatně, kdy se Kapitolané nevtírají do života jiných. Zkrátka ví, že to všechny nehorázně zajímá. „Řekla bych, že potíže budou, když jste se oba přihlásili dobrovolně, není to tak?“ popíchne je slovy a semkne přitom rty, aby se na ně nijak zákeřně neusmála. „Vztahy, ty jsou o držku,“ mávne rukou a povzdychne si. Ona o tom ví jistě své.
Tristan Morgensen: Uklidní se v postranní, aby nebyl na kamerách tak nervózní. Není stydlivý, ale před tolika lidmi ještě nemluvil. Ty, co to sledují na televizních obrazovkách neřeší, ale když viděl účast v publiku, tak se toho zděsil a měl menší krizi. To už naštěstí opadlo a teď se snaží, aby nevypadal, že je mu nepříjemně. Zhluboka se nadechne a poté vykročí na pódium vstříc světel reflektorů. Drží si na tváři mírný úsměv, aby to nevypadalo příliš křečovitě a ani tak, že je mu to vše proti srsti. „Dobrý večer,“ pozdraví jak publikum, tak i krásnou Nyx. Po její poznámce mu trochu poklesne úsměv na tváři, ale i tak neprokazuje žádnou známku toho, že by mu bylo jakkoliv nepříjemně. „Díky,“ pokývne na ty sladkosti a doufá, že se nebude vyjadřovat k celému jejich vztahu s Nicasiou. V tom se ovšem zmýlil, neboť je na ně ihned směřovaný nepříjemný dotaz o dobrovolném přihlášení. Přiloží si ruku zavřenou v pěst k puse a nepatrně si odkašle. „Jak se to vezme?“ zasměje se a podívá se na Nicu, od které požaduje trochu pomoci. „Věřili byste nám, že jsme neznali svoje plány?“ táže se a trochu znejistí, protože to zní, jako by u nich konverzace ani nefungovala, když o sobě nevědí takovou zásadní věc, jako je tahle.
Nicasia Morgensen: Netrpělivě přešlapuje v zákulisí a křečovitě svírá jednu ruku tou druhou. Jen co však uslyší jejich jména, přejde ještě rychle rukou po svých šatech, než vystoupí na pódium. Nasadí zářivý úsměv, kterým obdaří všechny přítomné a dokonce cestou k Nyx i lehce mává. „Krásný večer všem,“ těmito slovy se přivítá s diváky i jejich moderátorkou, načež se pohodlně usadí na své místečko. Při poznámce o potížích v ráji se zlehka zasměje a pohledem loupne po Tristanovi. Naštěstí Nyx zmíní makronky, na které na chvíli upře svůj pohled a nejraději by si s nimi nejspíše zacpala pusu, aby nemusela na tohle téma nijak reagovat. To však nestihne, protože Nyx znovu promluví. Vzhlédne k ní a při její poslední poznámce se musí usmát. Podívá se také na Tristana, který se ujme slova jako první. Povzbudivě se na něj usměje a při jeho povídání souhlasně přikývne. „Je to tak,“ souhlasí s Tristanem, „Pravděpodobně jsme se oba asi možná trochu i báli reakce toho druhého, abychom o něho nepřišli nebo nám to ten druhý nechtěl rozmluvit, kdybychom se o dobrovolnictví svěřili. Neměli jsme ani páru o tom, že se ten druhý chce přihlásit,“ zapřemýšlí nahlas, a tak to mělo být asi překvapení, „ale to se trochu nepovedlo,“ zasměje se, „takže, tadá,“ předvede jazzové ručičky a potutelně se přitom usmívá. Na chvíli se odmlčí, než ještě znovu promluví: „Přesně kvůli takovým situacím, aby se jim člověk vyvaroval, by se vyplatilo umět číst myšlenky, nemám pravdu?“ snaží se snad i trochu zavtipkovat a naráží tím na tu jejich Sklizeň.
Sleduje jejich reakce a pozorně poslouchá odpovědi. Chvilkami se u toho lehce zasměje, i když je jí z té situace spíše do breku. Naštěstí není podnapilá, aby tu před zraky všech předvedla krizový záchvat smíchu s brekem. „Číst myšlenky je schopnost, kterou si taktéž přeji,“ přikývne souhlasně a pokračuje hned poté dál, „To je smolné, že vám ta láska nepřeje.“ K tématu se více nevyjadřuje, nemyslí si, že by z toho dokázala vydolovat něco zajímavějšího. „Předpokládám, že tento čin není plánovaná sebevražda, takže se chci zeptat,“ krátce se odmlčí a překříží si nohy, „Co od toho vlastně očekáváte? Výhru? A pokud ano, proč a jaké máte plány do budoucna?“ zeptá se a nechává jim prostor k mluvě.
Nicasia Morgensen: Pousměje se na Nyx, když souhlasí s tím čtením myšlenek a poslouchá ji, co říká dál. Při zmínce o tom, že to určitě nebyla plánovaná sebevražda se však musí zasmát, ale hned se zase uklidní a jenom záporně zakroutí hlavou. „Samozřejmě, že ne,“ okamžitě popře svoji první reakci a zase zmlkne, aby mohla Nyx pokračovat dál. Jak přichází jedna otázka za druhou, tak na chvíli zabloudí pohledem k Tristanovi, jako by u něj hledala odpověď, než koukne zpět na moderátorku. „Je těžké říct, co očekáváme,“ začne s odhodlaným hlasem, „Při Sklizni jsem od svého přihlášení také něco očekávala a koukněte, jak to dopadlo,“ pohledem na chvíli sklouzne k publiku, než se podívá zpět na Nyx a pokrčí rameny. „Jediné co vím, tak že já tady pro výhru nejsem,“ postupně během svých slov stočí pohled k Tristanovi a spíše než ostatním to říká jemu. „Ale to ty bys měl vyhrát. Abys mohl žít pořádný život a mít prostě skvělou budoucnost,“ na malý okamžik se odmlčí, „kde tě nebude žádná přítelkyně dovádět k šílenství,“ posmutněle se na něj usměje a snad se jí i v očích zalesknou slzy, takže rychle několikrát zamrká, aby to na ní nebylo poznat a když se otočí zpět na moderátorku, tak se jen malinko usmívá a vypadá to, že více slov prozatím schopná není.
Tristan Morgensen: „Nápodobně,“ zareaguje na schopnost číst myšlenky. Někdy by se mu opravdu hodila. Na další poznámku ale neodpovídá, nechce jim o svém soukromí moc věcí prozrazovat. Potom je na něj mířený dotaz a on si nejprve odkašle, než na to Nyx odpoví: „Vskutku jsem měl v plánu vyhrát, ale,“ povzdechne si frustrovaně, „nevychází to podle mých představ.“ Je celkem zahnaný do kouta, jelikož není schopen na otázky reálně odpovídat. „Samozřejmě, že očekávám výhru, ale,“ zarazí se, když mu opožděně dojde, že tu Nica veřejně prohlašuje svoji jistou smrt. „Ona kecá,“ zasměje se. „Dejme tomu, že my oba máme šanci se z arény dostat živi, takže plány do budoucna vám prozradíme až potom.“ Rozhodl se bez souhlasu pozměnit odpovědi jeho ženy, neboť on s tím stále nesouhlasí a nechce přijímat, že je to její konečné rozhodnutí. „Uvidíme, jak se situace v aréně vyvinou. Je to nevyzpytatelné,“ řekne k tomu poslední slova a opět přenechá prostor Nyx.
Nicasia Morgensen: V momentě, když ji Tristan osočí, že jenom kecá, tak na něj prudce otočí hlavu. Vyposlechne si jeho plán a musí se tomu zasmát. Záporně nad tím však zakroutí hlavou, aby divákům jasně dala najevo, že se to nestane a bude to tak, jak řekla před tím ona. Položí pak Tristanovi ruku na rameno a na ni ještě svoji bradu a podívá se na něj, je jako andílek, co mu našeptává z ramene. „Jestli máš nějaký super plán, jak z nás udělat siamská dvojčata, tak se možná odsud dostaneme oba, ale jinak o své budoucnosti budeš mluvit potom jenom ty,“ zazubí se, načež se opět napřímí a podívá se zpět na Nyx.
Tristan Morgensen: Zasměje se tomu jejímu velice vtipnému-nevtipnému vtipu. „Haha, to teda vymyslím,“ odpoví ji na to a vezme z talíře tu sladkost, co jim na začátku Nyx nabízela a strčí jí kus do pusy, aby přestala už mluvit.
Těká pohledem mezi nimi a nestíhá, co se tu mezi nimi děje. Po Čtyřce se do toho ale už nijak nesnaží zasahovat a pokud cítí, že si to potřebují vyříkat, tak ať. Ona tu klidně může jen sedět a dívat se, alespoň jí to ulehčí práci. Jenže když se k tomu po chvilce už nemají a Tristan zacpal Nicasii pusu makronkou, tak se trochu uchechtne. „Ať je to jakkoliv, uvidíme to až v aréně,“ zakončí epizodu a jde se vrhnout na další dotaz. Dnes pro ně již poslední. „Všechny nás jistě zajímá, proč svatba tak v nízkém věku. Vám oběma je osmnáct, jestli se nepletu. Jak to vaše manželství probíhá?“ Z toho jejich chování si už utvořila vlastní obrázek, ale i tak se ptá, aby to měli pěkně slovně řečené.
Nicasia Morgensen: Zamračí se, když jí Tristan nacpe do pusy makronku. Zatváří se trochu jako uražené dítě, ale když na ně Nyx promluví, tak si připomene, kde je a spořádaně začne makronku jíst, bez nějakých scén. Při další otázce však pobaveně loupne pohledem po Tristanovi a snaží se mu naznačit, že teď mluvit nemůže, protože má plná ústa. Zároveň ji i zajímá totiž celý jeho pohled na tuhle věc a chce to slyšet dřív, než něco řekne sama.
Tristan Morgensen: Usměje se a potom se zamračí. Pocity střídá ještě několikrát, protože by se v tomhle okamžiku nejraději vytratil z pódia. Mohl otázku čekat, ale doufal, že se k tomu vůbec nedostanou. Co už, Kapitolané rádi lezou do soukromí. Na tváři mu zůstane úsměv a uchechtne se, možná aby i jen o sekundu prodloužil odpověď. „Nó,“ řekne a dá si ruku za zátylek, kde se jemně podrbe. Nejspíš měl s tou makronkou čekat nebo si měl zacpat pusu spíše on. Vůbec mu nevyhovuje, že se musí k věci vyjadřovat jako prví, ale spustí: „Nebyla to moje volba, rozhodne se pro upřímnost.“ Není přeci nutné lhát, když si to kdokoliv může snadno zjistit. „A kdybych vrátil čas, udělal bych to všechno jinak. Myslím, že právě domluvený sňatek nás značně rozhádal,“ pokrčí rameny a prstem si promne nosní špičku. „Ale ne všechno se může vydařit, že ano?“ zasměje se a položí si loket o nohy a nakloní se trochu k Nyx. „Ale raději nám řekni co ty a vztahy?“ zeptá se na to první, aby odvedl pozornost od nich. Nechce se o tom bavit.
Nicasia Morgensen: Během toho, co Tristan začne mluvit, dojí makronku a jednoduše se neubrání tomu, aby se nad jeho slovy pousmála, ale je to spíše jen takové smutné pousmání, nikterak veselé. Zároveň jeho slova potvrdí i souhlasným přikývnutím. „Přesně tak,“ odpoví na jeho otázku, „Život není prostě jako z pohádky a některé věci jednoduše nevyjdou tak, jak si člověk přeje,“ pokrčí nad tím rameny. „Naše rodiny to prakticky všechno zařídili o nás bez nás a nikdo se nás neptal, jaký na to máme názor,“ řekne ještě, tak by se možná mohli zamyslet nad tím, jestli právě oni nejsou ten důvod, proč tady teď sedíme, s těmito slovy se snaží vyhledat pohledem kamery a dát tím svojí povedené rodince jasný vzkaz. Pak už ale zaslechne Tristanovu otázku mířenou na Nyx. Trochu se na svého manžela zamračí, ale pak zvědavě koukne na moderátorku, rozhodně ji to také zajímá.
„Tak to vám vůbec nezávidím,“ odpoví upřímně. Rozhodně by nechtěla, aby rodiče manipulovali s jejím životem. Je ráda, že se jí takové šílenosti straní, ale matka je též notně šílená. Jakmile uslyší otázku od Tristana, tak jí obočí trochu vyjede vzhůru. Nesnáší, když se jí někdo ptá na soukromí, což kdyby teď prozradila, tak je řádný pokrytec, ale může to svést na to, že to má v popisu práce. Lehce se zamračí, ale pak se celkem vlídně usměje. „Komplikované,“ řekne prostě a nehodlá prozrazovat více. Možná později, pokud je to opravdu bude zajímat, ale do televize to kecat nebude. „Čas se nám uchýlil ke konci, tak přeji, aby vás štěstěna doprovázela,“ popřeje jim a rozloučí se s nimi.
- 6. kraj - Rarzees la Ghalenour & Atlas Specter
- Body → rozhovor: [0/10] x [5/10] - oblečení: [5/10] x [5/10] | Moderátor: Nyx Kesington
- Popis: Žádný. | Designér: Inkognito
Dostávají se do poloviny a ona z toho začíná mít nervy pěkně nadranc. Buď jí předchozí lezli na nervy, nebo tuší, že následující kraj bude otravný až do morku kostí. I tak se tváří, že je všechno skvělé a dokonalé, což se po chvilce stane i skutečností, když v zákulisí vidí postávat další dva splátce, konkrétněji vidí jen Atlase, ta druhá ji tolik nezajímá. Vstane a představí tedy další dvojici: „Prosím o hlasitý potlesk pro Rarzees la Ghalenour,“ div se jí z toho nezamotá jazyk, „a Atlase Spectera!“ Rozpřáhne ruce a dokonce dojde naproti Atlasovi, na kterého se zeširoka usměje. Nyní se cítí jako nějaké poblázněná puberťačka. Oba doprovází až ke křeslu, načež si sedne a uvelebí se. Poupraví si trochu sako, protože měla dojem, že jí vylézá prso ven, ale naštěstí to byl jen pocit. „Z tebe musejí být slečny v kraji na větvi,“ směřuje slova Atlasovi. „Jistě všechny zajímá, jestli na tebe nějaká čeká v kraji?“ zeptá se ho, ale obrátí svoji pozornost i přísné Rarzees, která ji trochu nahání husinu. „A tebe čeká v kraji někdo výjimečný?“ zeptá se jí na to totéž.
Atlas Specter: Nervózně postává kdesi v zákulisí, už by to zdá se, chtěl mít za sebou. Stejným výrazem, jako byl před chvíli popsaný celý jeho zjev, otočí svou hlavu kamsi směrem ke spolukrajance a snad i jediným pohledem naznačí, jestli je v pořádku a když se chvíli nic neděje, obrátí svůj zrak znova na slečnu moderátorku, či co je zač. V ten moment si všimne, že se dívá jeho směrem a tak víc znejistí a na čele se mu objeví imaginární kapičky potu - ovšem, nejsou tam. Tolik pudru, to by bylo, aby se potil skrze ucpané póry od pudru. V ten moment už vychází na pódium. Nervozitu skryje za široký úsměv, kdy každému Kapitolanovi odhalí své dvě řady krásných bělostných zubů. Dokonce i zvedne ruku a jedním svižným pohybem mávne do davu, konkrétně se zaměří i na ty mladší Kapitolany, kterým ten úsměv věnuje znova a velkoryseji. Dorazí ke křeslu, kam se i posadí a snad dál jen čeká, co se bude dít dále. A ve chvíli, kdy spustí svá první slova, nervózně se ošije, ovšem, pohled z ní nespouští - asi dobrý krok, řekl bych. Svým způsobem lehce cukne hlavou a do tváří se mu nažene červeň, asi moc nedostává lichotky tohoto typu. „Dobrý večer, Kapitole!“ Koukne se znova upřeným pohledem k lidem a opětovně mávne rukou. „Víte,“ zatahá se za límec, než pokračuje ve svých slovech. „Toho jsem si nikdy nevšiml, možná to je tím, že úplně nevyhledávám lásku. Ona přijde sama, až na to bude ten správný čas.“ Odpoví, ale že by přestal ve své myšlence, to ne. „Hlavně, specifikovala jste to v ženském rodě, jenže já netuším, jestli jsou ženy to pravé...“ A dokonce by se dalo tvrdit, že jeho pozornost si nyní zasloužilo i několik pohledných Kapitolanů, ano, mužů. „Nejde tu o pohlaví, především je důležitá vzájemná přitažlivost a to můžu najít i u chlapců.“ Rudnout nepřestává, pro někoho to ovšem může být rozkošné. Na sucho polkne a zavrtá se do opěradla židle - no s tím už koukne na svou spolukrajanku, předávajíc jí slovo a dál mlčí, no, asi už aby začala mluvit ona.
Nechá je domluvit, tedy jen Atlase, jelikož Rarzees se k řeči nemá, a poté opět začne mluvit ona. „Letos je víc dobrovolníků z neprofesionálních než profesionálních krajů. Co si o tom myslíte? Profíci polevují, dávají šanci jiným nebo si myslíte, že je v tom jiný důvod? A co konkrétně přimělo tebe se přihlásit, Atlasi?“ zeptá se jich a nechá jim volný prostor na vyjádření se. Přitom je bude určitě poslouchat, minimálně alespoň toho Atlase.
Atlas Specter: S tím už poslouchá další slova moderátorky a zároveň chápavě přikyvuje. Na to už semkne rty do úzké linky. Asi musí nad touto otázkou více zapřemýšlet, a tak svá slova nechává ještě uzavřená v ústech - snad, aby nevyletělo nějaké nevhodné. Je důležité si vše promýšlet. Ruce spojí do jedné a nepatrně nakloní hlavu na stranu. „Vážně? To jsem vůbec netušil, slečno.“ Pronese v první chvíli, než se drobounce pousměje - očividně se snaží úsměvem budit spokojenost u všech roztávajících srdcí. „Možná si chtějí dobrovolníci z neprofesionálních krajů něco dokázat, něco dokázat celému Panemu. To, že jsou stejně dobří, ba dokonce lepší než profíci.“ A s tím se opět dostává pohledem k davu - ano, pevný, soustředěný a hlavně sebejistý pohled. „A to mě přivádí k myšlence, že jsem se sám přihlásil, abych vám dokázal, že Šestý kraj je stejně dobrý jako všechny ostatní. Chemická část Šestého kraje nám sice nedělá dobrotu, ale jsou v něm lidé, kteří stojí za zmínku.“ A lehce vyhodí ruku vítězně do vzduchu - řekněme, že slušné buzení pozornosti. „Abych ještě odpověděl na profíky, možná už jich je tak málo, že dobrovolné přihlášení nepřichází v úvahu.“ Ano, očividně si dělá legraci a s touto legrací lehce pokrčí rameny. Pak nechává prostor na odpověď i pro Rarzees.
Poslouchá Atlasovy názory a v rozumné míře přikyvuje, aby tu ještě nebyla jak kývací panenka. „To jistě,“ zareaguje na to a dále se k tomu nevyjadřuje. „Jaké jsou vaše teorie o aréně? Myslíte si, že bude mít letos nějaký kraj výhodu? A ve které byste nejraději byli, kdybyste si mohli vybrat?“ pohlédne na oba a začne si hrát se svým řetízkem.
Atlas Specter: „To je velmi dobrá otázka, Nyx.“ Pochválí ženštinu naproti a sjede ji velmi hřejivým úsměvem, těžko říct, co se za ním skrývá, že ano. Přece, co odpověděl při první otázce bylo lehce matoucí, no s tím se nepatrně podrbe na hlavě a znova koukne kamsi do davu - svým způsobem je dobrých pár vteřin zticha a pouze se dívá, pozoruje, analyzuje a prohlíží. „Nemám žádné teorie, zároveň nemám rád překvapení, pokud bych měl ale přemýšlet teď,“ ano, znova ta dramatická odmlka, která skrývá tajemná tajemství - ano slovíčkaření. „Nemám zrovna široké obzory, ale technická aréna by mi hrála do karet. V Šestém kraji pracujeme se spoustou technologických věcí, takže s nimi mám celkem zkušenosti. V takovém případě bych řekl, že každý technický kraj bude mít výhodu, ale i takoví kreativní jedinci si dokážou pomoct v situacích, které sami neznají. Pokud někdo totiž využívá kreativní uvažování, dokáže neskutečné.“ Gesta provádí rukou a sem tam je okázale rozhazuje - avšak v míře, to je jasné. „Technická by se mi určitě líbila, ne nic s přehnanou faunou, zvířata by byla zbytečná... překážka.“ Vypustí poslední slovo ve výparu oxidu uhličitého, který se mu dostane z plic, no, pak už nechává zase mluvit Rar a ve chvíli, kdy končí jejich čas, postaví se a znova horlivě mávne do davu. „Šestý kraj vám dokáže, co v něm je! Krásný večer, Kapitole!“ A na konec vystoupení se objeví i krásný bělavý úsměv.
- 7. kraj - Drake Sycamore & Mateo Lynden
- Body → rozhovor: [7/10] x [6/10] - oblečení: [5/10] x [5/10] | Moderátor: Nyx Kesington
- Popis: Žádný. | Designér: Inkognito
Před další dvojicí se ještě lehce poupraví, napije se ze sklenice, načež vstane s úsměvem na tváři. „Prosím o potlesk pro Drake Sycamore a Matea Lyndena!“ zahlásí a pohled nasměruje na ně. Mezitím postává na místě a čeká, až se k ní připojí, aby se s nimi mohla seznámit. Poté už si dneska poněkolikáté sedá zpět na křeslo a upraví si sako. „Většina se mnou budou více než souhlasit, když povím, že kontrast mezi vámi je opravdu převeliký,“ těká pohledem mezi nimi. „Drake, ty jsi byla velice odhodlaná se přihlásit dobrovolně. Prozradila bys nám tvé cíle?“ zeptá se nejprve dívčí splátkyně. Ovšem nezanedbává ani Matea, kterého si vcelku starostlivě prohlíží, než k němu promluví: „Bylo mi prozrazeno, že ses při tréninkových dnech velice činil. Určitě se budeš snažit i pro sebe, ale je ve tvém kraji někdo důležitý, ke komu by ses rád navrátil?“
Mateo Lynden: Přichází na pódium v závěsu za Drake, na vteřinu oslepen všemi reflektory kolem. Usměje se na publikum a moderátorku, podá si s ní ruku a usedá na okraj přichystaného křesla. Pozorně poslouchá odpověď svojí krajanky a když přijde řada na něj, nejprve se rozzáří nad pochvalou a pokorným přikývnutím poděkuje. Poté se ale jeho obličej malinko zkroutí do zasmušilého výrazu. „Budu se snažit pro svoji rodinu. Pro staršího bratra a matku, která možná už podlehla těžké nemoci, zatímco jsem byl tady v Kapitolu. I kdyby už bylo pozdě, chci se snažit právě pro ni.“ Zatají dech a zadívá se někam do země před sebou, ruce složené na kolenou.
Drake Sycamore: Dnešní rozhovory jsou pro ni snad za trest, celkově se na tento den netěšila, ačkoli moc dobře věděla, že ji to čeká. Nemá tedy na výběr a rozejde se za moderátorkou, která je jí nesmírně nesympatická. Za každou hovadinu, co za dnešní večer stačila vypustit, jí chtěla uštědřit jednu ránu do ksichtu. Bohužel se musí krotit, ale zítra to už bude lepší. Pozdraví se s ní pokynutím hlavy a k té její poznámce se vůbec nevyjadřuje. Zaprvé proto, že ani nechápe, co tím měla nána namysli. A zadruhé proto, že je k ní vedena ta otázka o dobrovolnictví. Pohodlně se usadí a než však stačí odpovědět, tak ji předběhne Mateo. Nechá jej domluvit a až potom se ujme slov, tedy vlastně jen jednoslovné odpovědi: „Zabíjet.“ Tím to končí. Nemá ani nic jiného na srdci, však je to jednoduché, když jde do arény. „Pořádnou show vám předvedu, jestli jde o tohle,“ řekne dodatečně, aby se neřeklo, že moc nemluví.
Soucitně se zatváří, když Mateo zmíní celou rodinu, ale takhle to už u všech splátců bývá, takže ze sebe rychle setřese veškeré záporné myšlenky a stočí pohled na Drake, která se s odpovědí moc nepáře. Přikývne jí na to, bylo to stručně řečené a vypadá to, že ani nic dalšího nezíská. Přejde k dalšímu dotazu: „Měli jste mnoho času si najít spojence, tak se ptám, zda jste si už někoho našli. Jste spolu nebo jedete jen sami za sebe? V minulých ročnících plno vítězů byli bez spojence, což mi přijde jako zajímavá strategie. Myslíte, že je to výhodné nebo si hodně troufají?“ zeptá se obou.
Mateo Lynden: Z další otázky je dost nervózní, s nikým se na spojenectví nedomluvil a není si vůbec jistý, jestli může s Drake počítat nebo ne. A tak se jen pokradmu kouká na moderátorku i na ní a předstírá, že se rozmýšlí, ale ve skutečnosti doufá, že Drake promluví jako první. Dává jí tedy dost času, aby se chopila slova a poté promluví. „Myslím si, že na obou situacích něco je, spojenci si navzájem pomáhají, ale zároveň pokud člověk žádného nemá, může se starat jen o sebe. Já ale raději volím první variantu.“ Zahledí se na moderátorku se zdvořilým úsměvem. Záměrně úplně ignoruje otázku na jeho konkrétní spojence, ale to, co řekl, je pravda.
Drake Sycamore: Trochu ji zaskočil dotaz od Nyx, a tak nad tím dlouze přemýšlí. S Mateem tedy nechávají docela dlouhou tichou pauzu a nikdo z nich se nevyjadřuje. Tyhle sociální akce nikdy tolik nepobírala, takže jí dělá problém na to odpovídat podle představy. Musí nad tím přemýšlet, jinak by nejspíš pověděla něco urážlivé. Jednoduše by mohla, ale pořád má dostatečný rozum na to, aby si lidi úplně neznepřátelila, i když se na to v téhle situaci cítí. Po chvilce začne Mateo naštěstí mluvit, tak má ještě chvilku na rozmyšlenou. Jakmile domluví, tak rovnou spustí: „Souhlasím s mým krajanem,“ pousměje se i vcelku přirozeně. Tuší, že Mateo není úplně schopný říct něco nesympatického, a tak se jej chytá. „Já bych ale naopak volila druhou variantu, ale ani první nepohrdnu. Spíše záleží na tom, jak moc je spojenec nápomocný,“ pokrčí rameny a k celému tématu se dál nevyjadřuje. O spojencích ještě stále rozmýšlí, i když by už měla mít dávno rozhodnuto.
„To rozhodně ano,“ zareaguje na jejich odpovědi. „Každý ročník přicházejí odlišní splátci, je těžké to určit. Ani já jsem se za těch pár let nerozhodla, co by pro mne bylo lepší,“ lehce se tomu zasměje. Oba jí přijdou takové nemluvní, a tak se jim snaží maličko dopomoct, aby nebyla konverzace o pár slovech. „Přejdeme k poslední otázce, než vám popřeji dobrou noc a hodně štěstí zítra,“ těká pohledem mezi nimi a nechává menší dramatickou odmlku. Poté opět promluví: „Zdál se vám sen tak šílený, že jste se z toho probrali a nevěděli jste, odkud se to vzalo?“
Mateo Lynden: Teprve až teď se trochu aklimatizoval na celý ten prostor, kde je pod dohledem desítek kamer a tisíců lidí. Bohužel pro něj už ale rozhovor téměř skončil a jeho napadá, že by se mohl snažit zalíbit trochu víc nebo povědět poslední slova rodině, dokud vypadá zdravě a živě. Poslední otázka mu ale připadá úplně vytržená z kontextu, nic takového nečekal. Překvapeně se podívá na paní moderátorku a krátce se zasměje. „Svoje nejšílenější sny rychle zapomenu, protože po probuzení většinou nedávají vůbec smysl.“ Říká s roztomilým úsměvem a narovná se v křesle. „Napadá mě ale jeden zvláštní. V tom snu jsem já nebyl já, ale vnímal jsem svět kolem jako březové listí na větvích.“ Vyklopí ze sebe a vzápětí se začervená. Začne přemítat, jestli to měl vůbec vytahovat, když se to řekne takhle nahlas, zní jako blázen. Už je ovšem pozdě, a proto se nechá unášet proudem. Plaše se zasměje a pokračuje. „Bylo to fajn, svítilo slunce a pofukoval mírný vítr, ale jinak jsem necítil vůbec žádné starosti.“ Za to teď se strachuje, jak na tohle budou reagovat diváci. Pak si připomene, že na tom nezáleží, důležité je, že poslal kousek sebe přes kamery Kapitolu k rodině do Sedmého kraje.
Drake Sycamore: Další otázka, na kterou se jí špatně odpovídá. Ona takové věci vůbec neřeší, takže těžko by si pamatovala po probuzení nějaké sny. „Řekla bych, že mám bezesné noci,“ pokrčí rameny. „No, ale pokud se mi bude něco v aréně zdát, tak určitě vám to ihned povím,“ řekne s nejpřívětivějším úsměvem, který umí, ale s tím přicházejí její nemálo šílené oči. Zda to myslela vážně, to se poznat nedá. „Takže kromě zabíjení mám další věc, o kterou se můžu starat. Paráda!“ bouchne do opěrátka a pohlédne krátce na Matea. Rozhovory jsou však už u konce a ona je s tím neskutečně spokojená, že může konečně vypadnout z jeviště. „Díky za pozornost a od zítřka mě sledujete!“ zamlaská jazykem o zuby a už se spolukrajanem mizí do zákulisí.
- 8. kraj - Lucrezia Faiair & Esteban Berrios
- Body → rozhovor: [7/10] x [6/10] - oblečení: [6/10] x [6/10] | Moderátor: Nyx Kesington
- Popis: Žádný. | Designér: Inkognito
Ročník, ve kterém posledně vyhrál splátce z Osmého kraje, si již nepamatuje. Je to tak dlouhá doba, že ani netuší, zda někdo z nich ještě žije. Letos ji však překvapila dívčina, co se přihlásila dobrovolně, a tak neotálí a dvojici uměleckého kraje představí takřka hned po Sedmičce. „Přivítejte na pódium Lucrezii Faiair a Estebana Berriose!“ zahlásí entuziasticky. Vyčkává, než se oba k ní připojí a mezitím domýšlí, na co by se jich mohla zeptat a co bude diváky zajímat. Rozhodně je potřeba zjistit důvod dobrovolnictví, tudíž se slečny okamžitě, kdy dojde a uvelebí se, zeptá: „Dobrovolnice, co tě k tomu přimělo?“ Těká pohledem z Lucrezii na Estebana, o chlapci toho moc neví, připadá jí neskutečně mysteriózní a občas na něm zůstává pohledem viset, než je slušné, aby třeba z jeho chování něco zjistila. „A jak se k vítězství stavíte? Myslíte, že máte šanci s letošní konkurencí vyhrát Hry, nebo jsou na vás ostatní moc slušný kalibr?“ zeptá se dodatečně, aby se též mohl vyjádřit druhá polovina kraje.
Lucrezia Faiair: Na jeviště vyšlape svižným krokem, přitom se snaží ladně nést ve svých krásných šatech. I přesto, že je tu moc lidí, se pokusí divákům darovat velký úsměv před i potom, co se posadí na sedačku. „Těší mě, lidé Kapitolu,“ řekne do publika, když se potlesk trochu uklidní a vyzní to jednoduše a mile. Pak otočí pozornost na moderátorku dnešního večera a založí si ruce v klíně. „Změna je život,“ řekla po mírném pokrčení ramen. „Pravdou je, že se mi zpátky v kraji nedařilo najít nějaký svůj úděl. Přišla jsem si tam k ničemu, navíc a možná i na obtíž. Nevěděla jsem, co budu dělat v životě dál, co by mě naplňovalo,“ pokusí se zahrát na city a ukázat, že si přišla celkem prázdná zpět v Osmém kraji. Což je i pravda. „A věděla jsem, že ať už budou moje dny v Kapitolu jakkoliv krátké, zažiju tady toho víc, než bych zažila za 20 let kdekoliv jinde na světě. Že je to prostě něco, co si musím zažít a potom si budu schopná říct, že můj život měl důvod. Že stál za to,“ snažila se to říkat v celkem vyrovnaném povzneseném tónu, ale podařilo se ji to dorovnat i s trochou vážnosti a zmateného smutku a doufala, že Kapitol tak namotá na svůj příběh. Když si Kapitol bude myslet, že jsou důvodem její existence, možná si k ní vytvoří nějaký vztah.
Esteban Berrios: S jistým sebevědomím vykročí na pódium, jakmile jsou zavoláni. Rázným krokem si to štráduje přímo k moderátorce. „Krásný dobrý večer,“ pozdraví Nyx, „i vám,“ otočí se do kamer a na přítomné publikum, načež se usadí na své místo. Nahodí hraný úsměv, když první mířená otázka je právě na jeho krajanku. Provrtává ji při její odpovědi pohledem a nejspíše na něm jde poznat, že mu není zrovna po chuti, že se někdo začal zajímat nejdříve o ni. Nechá ji to však dopovědět a až při další moderátorčině otázce se ujme slova. „Myslím, že kvůli vítězství je tady snad každý, ať už dobrovolně či ne,“ začne, „Kdo by chtěl totiž dobrovolně umřít, no ne?“ položí i takovou menší řečnickou otázku. Poté ale pokračuje v mluvení dál: „A jestli tu někdo takový je, tak pro nás jedině dobře,“ uchechtne se. „Nicméně připravenost některých soupeřů bych viděl jako ten nejmenší problém, protože jak už jsme několikrát mohli být svědky, aréna dokáže divy a změnit schopnosti ve slabiny a naopak,“ tím zakončí svoji myšlenku a zmlkne, aby dal prostor i krajance se znovu vyjádřit.
Lucrezia Faiair: „Popravdě...“ řekne a nechá dramatickou odmlku, během které formuluje svoje následující slova. „Jsem si jistá, že se všichni budeme snažit až do posledního dechu, jak jinak,“ zasměje se lehce na volbě svých slov. „Včetně mě. Šance vyhrát je tu vždy. Ne vždy totiž záleží jen na tom, jací protivníci jsou proti vámi. Velkou složkou Her je i Kapitol. I jeho lidé umí udělat změnu a rozhodnou o tom, kdo nakonec zvítězí,“ dá jim nějaké ty zásluhy, aby dala najevo, že jejich sponzorské dary a přízeň by se jí hodily. Přehodí nohu přes nohu a uchytí si dlaně o koleno, aby ukázala, že se tady cítí už o něco pohodlněji. Oční kontakt moderátorce vrátí, a pak ho věnuje i publiku.
Esteban Berrios: Při dalším pochlebování jeho spolukrajanky Kapitolu, se jen pobaveně usměje, ale hned se snaží svůj úsměv skrýt za ruku, kterou si překryje ústa, aby to nebylo moc vidět. Nakonec se přeci jen neudrží a zlehka jí zaklepe na rameno ve snaze si získat její pozornost. „Tak to aby ses jim něčím vryla do paměti, aby na tebe mysleli a něco ti poslali, takže se hlavně pořádně usmívej do kamer,“ poví Lucrezii posměšně a nakonec nechápavě nad těmi jejími slovy zakroutí hlavou.
Pozorně je poslouchá a dokonce to vypadá, že ji to i zajímá. Těžko říct, jestli se za tu dobu zvládla naučit mít přetvářky upřímně vypadající, nebo je to skutečně nefalšované. Každopádně s oběma drží oční kontakt, s Lucrezii o něco více, poněvadž jí není Esteban úplně sympatický. Je zde také možnost, že Lucrezia je tak charismatická, že si ukradla veškerou její pozornost. „Tak to se velice těším, až vás v té aréně uvidím,“ řekne trochu mechanicky. „Váš kraj je velmi umělecky založen. Prozradíte mi vaše talenty?“ Dokonce poukáže na plátno i volný prostor na pódiu před nimi, kdyby se rozhodli tu něco ukázat, ať už je to kreslení, zpěv nebo jakýkoliv jiný talent.
Esteban Berrios: Pohodlně se opře a chvíli se pohledem jenom tak rozhlíží po okolí. Když však Nyx promluví, tak na ni pokývne hlavou. Pořád přitom může vypadat docela nepřítomně. Vůbec to nevypadá, že by se na její otázku chystal odpovědět, ale najednou z ničeho nic promluví. „Myslím, že mám hlavně talent na problémy,“ uchechtne se. Trochu se i zamračí, než svá slova trochu rozvede a dovysvětlí. „V životě mi úplně štěstí nepřálo, což je nejspíše patrné, když tady teď sedím,“ dodá sarkasticky. „Ale třeba je to spíš odplata za to všechno špatné, co jsem udělal,“ poví tajemně, protože nezachází do detailu a více neprozrazuje, zároveň se při těch slovech i trochu předkloní. „Ale kdo ví,“ pokrčí rameny a znovu se ležérně opře. „Svůj největší talent vám ale předvedu až v aréně,“ uculí se šibalsky a doufá, že Kapitolané pochopí jeho narážku na to, že zabíjení je něco, v čem vyniká. Poté už pohled upře na krajanku, čímž jí naznačí, že je řada na ní.
Lucrezia Faiair: Po další otázce se zasměje. „To bychom Kapitol připravili o všechna překvapení,“ koukne se na ně, jestli jí dávají za pravdu. „Co se mě týče, musíte si počkat na arénu. Řeknu jen, že na Osmém kraji je toho víc, než se zdá. A určitě jsme si z něho odnesli víc nadání, než jen pro umění,“ řekne mysteriózně, aby lidi napnula. Aby byli zvědaví a chtěli vědět víc o tom, o čem mluví. Ten fakt, že nemá moc nadání, se snaží zakrýt. „Dobře, dobře tak...“ řekne po tom, co publikum trochu zaprosí. Požádá o větší papír a barvy a v rychlosti nakreslí abstraktní divoce barevnou malbu tohohle místa, z pohledu diváku. Nakreslí i studio i moderátorku, sebe a jejího krajana. Různé komplikované hlavy Kapitolanů jsou též v záběru. Nakonec své dílo otočí do publika. Vypadá to jako výtvor průměrného umělce. „Ještěže umění není mojí hlavní prioritou,“ řekne skromně jelikož ví, že malbě jejích rodičů se to nevyrovná.
Esteban Berrios: Odpověď svojí krajanky moc neposlouchá, což jde nejspíše i vidět, protože jí nějak nevěnuje pozornost a raději se dívá jiným směrem. Najednou je pro něj celé tohle místo mnohem zajímavější než ona. Když se však Lucrezia zvedne a začne něco kreslit, tak mu obočí zlehka vylétne vzhůru a její počínání sleduje s trochu přimhouřenýma očima. Jakmile zaslechne její poznámku ohledně jejího díla, jednoduše si nemůže pomoci a pobaveně se ušklíbne. „Přesně, ještěže tak,“ odsouhlasí to Lucrezii, že je dobře, že jako hlavní prioritu nemá právě malování. Z jeho tónu a výrazu je však jen špatně čitelné, jestli to bylo jen takové popíchnutí z legrace, nebo to opravdu myslel vážně, možná i od každého trochu.
Čas se krátí a už jim nezbývá mnoho času, a tak rychle přejde na poslední dotaz. „Vidím, že oba nosíte prsten. Má to pro vás nějaký význam nebo historku za tím?“ zeptá se a dále jim do toho nezasahuje. Nechť odpovědí, jak uznají za vhodné a pak mohou následovat kraje, co to mají již za sebou, do zákulisí.
Lucrezia Faiair: Po další otázce se na prsten zadívá a zhluboka nadechne. Skoro na svoji minulost zapomněla. „Jeden ze zubů mého bratra,“ řekne prostě, protože ji tohle téma zanechává po letech už trochu otupělou, aby nevnímala bolest. „Víc mi po něm nezůstalo. Zemřel ještě jako dítě,“ řekne a tím to ukončí. Teď se ani nesnažila o soucit, jen to byla otázka trochu pod pás. A pohár toho, co je ochotná Kapitolu dát, už přetekl, tak se víc nesnaží. Nakonec jen s jemným úsměvem zamává publiku. „Bylo mi ctí,“ a víc už cestou z pódia neřekne.
Esteban Berrios: Poprvé za celý ten večer je vážně rád, že jeho spolukrajanka promluví jako první. Vůbec její slova nevnímá a pohled má upřený jenom na prstýnek na svém malíčku. Možná se i trošičku pousměje, jak se tak na něj dívá. Až když kolem něj nastane hrobové ticho a pohledy se upírají jen na něj, tak pozvedne hlavu k moderátorce. „Je to dlouhý příběh,“ začne zlehka a jeho hlas zní úplně jinak, než celý ten večer, tak trochu jemněji. „Byl určený pro osobu, která mě znala jako nikdo jiný,“ při svém povídání si s prstýnkem otáčí na prstu a malinko se usmívá, „a kterou jsem nesmírně miloval. Bohužel jsem jí ho nestihl dát včas a smrt nás rozdělila dřív,“ zakončí svoji zkratkovitou verzi příběhu a naposledy se podívá Nyx do očí, než trochu pootočí hlavu stranou, přivře oči a odkašle si. Když oči znovu otevře, je vidět, že jeho slabá chvilka je pryč. „Rada pro všechny, někdy je lepší jít do věcí po hlavě a zbytečně neotálet,“ pokrčí nad svým moudrem rameny. Nakonec už se jejich čas přeci jen naplní a je čas se rozloučit. Postaví se z křesla. „Užijte si zbytek večera a sayonara!“ zamává divákům na rozloučenou, načež se co nejrychleji potom odebere do zákulisí.
- 9. kraj - Seraphine Verros & Rye Verros
- Body → rozhovor: [5/10] x [5/10] - oblečení: [7/10] x [7/10] | Moderátor: Nyx Kesington
- Popis: Žádný. | Designér: Inkognito
Při nakouknutí do poznámek se potutelně usměje, načež se zvedne z křesla. „Dámy a pánové! Rozhovory ještě nejsou zdaleka u konce a nyní přichází překvapení večera!“ nechává dramatickou odmlku, aby diváky trochu napnula. „Vítězku Lacey Bennet jistě znáte, je vámi obdivována a letos tu máme její vnoučata. Prosím tedy o potlesk pro Seraphine a Rye Verrosovi.“ Pousměje se na ty dva a poprvé má opravdu nefalšovanou dobrou náladu. To možná proto, že se jedná o blízkou krev vítězky, a tak je to jiná událost. Oba rozdá pusinky na tvář a nechá je, ať se posadí jako první.
Seraphine Verros: Rye chytí za ruku, na príležitosti ako je táto ich babka niečo priučila, nie je to ale veľmi príjemné, keď vie, že ju bude pri tom sledovať celý Panem. Zhlboka sa nadýchne, ruku mu ešte poriadne stisne a potom sa vyberie na pódium s predstieraným sebavedomím v očiach. Voľnou rukou si prečeše vlasy a do javiska hodí žiarivý biely úsmev. „Zdravím Kapitol aj kraje!“ Zakričí a aj prstíkmi trošku zamáva. Následne si nájde svoj cieľ - kreslo. Keď si doň sadne, už sa cíti trošku viac v pohode, je to taký ten falošný pocit pokoja. Ahoj Nyx, pozdraví ju zvlášť a aj ju obdaruje osobitným úsmevom.
Rye Verros: Chytne se její ruky, když si to Seph žádá. On sám není nervózní, vlastně před lidmi nemá problém mluvit a taky mu nedělají problém přetvářky, tudíž se úplně v klidu rozejde k Nyx a dokonce lehce zamává i publiku. Usmívá se na ně, ale pořád ne tolik, aby to škodilo a měli z něho totálního miliuse. To by mu to v té aréně ještě chybělo. Třeba by se vyvaroval všemožným zabijákům, ale taktéž si tím může na záda nakreslit terč. „Dobrý večer,“ pokývne hlavou k Nyx a šarmantně jí políbí ruku - v tom momentě se pustil své sestry, aby to nevypadalo moc divně. Potom se pohodlně usadí.
Nečekala, že ještě dostane polibek na ruku, ale vůbec jí to nevadí. Potom se posadí na křeslo a milý výraz z ní stále neopadl, vlastně drží déle než u jiných dvojic. „Začínám si říkat, že jsou ta osudí prokletá, že máme každým rokem nějaké sourozence,“ zavrtí lehce hlavou. Už jí to přijde ohrané a popravdě nevěří na náhody, protože je těch příbuzných nereálně moc. „Je smutné, že se s jedním z vás musím rozloučit,“ položí si dlaň na hrudník a soucitně se na ně podívá. „I přesto, že je konkurence velká, stejně jako v každém ročníku, tak očekávám, že vy se nevzdáváte,“ koukne na ně a v jednom momentě se zadívá i do publika, jako by od nich žádala nějakou reakci.
Seraphine Verros: Po Ryeovi hodí len rýchly pohľad a cukne jej kútikmi úst. Ako vždy gentleman. Na prvé slová Nyx len súhlasne prikývne, celé jej to príde nejaké nekalé. Nejak by to preverila. Ale že by mala ich babka až takých nepriateľov? Zatne zuby a pri ďalšom prehlásení, že jeden z nech tu už určite druhýkrát sedieť nebude sa jej nahrnú slzy do očí ale snaží sa ich potlačiť, aby sa tam pred všetkými nerozplakala. Smrkne a ďalej už len prikyvuje. Bojí sa, že keby niečo povedala, tak to nevydrží.
Rye Verros: Při dotazu Nyx se zahledí na svoji sestru, která nevypadá, že by na to chtěla zrovna dvakrát odpovědět. Chytne ji za ruku a lehce s ní potřese, aby ji trochu uklidnil tím, že je tady vedle ní a nenechává ji tu. Promluví tedy před ní a když to bude potřeba, tak bude mluvit i za ni: „To bych řekl,“ zasměje se, aby odlehčil tu dost smutnou situaci. „S jistotou mohu říci, že kdybych to byl já se Seraphine ve finále, tak se tu Nyx rozhodně znovu setkáš se sestrou,“ řekne upřímně a rovnou prozrazuje Seph, že jiná cesta pro něj neexistuje. Přemýšlel nad tím, že bude sobecký, ale někdo holt nemá takové štěstí, že se dostane do arény, kde vyhrají dva. „Nikoliv se mnou,“ dodá navíc, i když to už muselo všem dojít. „A jestliže by to okolnosti nedovolovaly, tak se samozřejmě nevzdávám. Já ani Sephie,“ přikývne rázně a koukne na Seph, aby si potvrdil, že se v aréně nezhroutí.
Seraphine Verros: Poriadne to rozdýcha a na Rye sa pousmeje, akože je to už lepšie. Nechá ho radšej hovoriť a popritom si voľnou rukou prejde popod oči, aby si náhodou nerozmazala make-up. Ruku mu stisne keď povie, že by ju nechal vyhrať. „Ty by si mal vyhrať, som tvoja staršia sestra,“ riekne tichým nešťastným hlasom, našťastie však bez plaču. Bratovi venuje pohľad, ktorý hovorí za všetko. Nie je pripravená umrieť a nie je pripravená ho stratiť. Potrasie hlavou a potom len opäť prikyvuje. Nevzdáme sa.
Rye Verros: Koukne na ni a přimhouří očima. Nic jí na to neříká, zkrátka to tak má a nic se nezmění, ani fakt, že je starší sourozenec. Následně se na Seph usměje, když řekne, že se nevzdává. Pozornost poté obrátí na Nyx a očekává další dotaz.
„To velice ráda slyším,“ přikývne na jejich odpovědi. Nedává jim ani chvíli pauzy a pokládá jim hned další otázku: „Jaké je to pro vás mít příbuzného za vítěze? Myslíte si, že je to výhoda, nebo spíše nevýhoda. Každý z kraje vás jistě zná a tak podobně...“ Nechá slova na moment v éteru, jako by ještě chtěla něco dodat, ale nic nepřichází a položí se do křesla.
Seraphine Verros: K ďalšej otázke sa postaví diplomaticky a rozhodne sa teraz konečne niečo poriadne povedať aj ona. „Myslím si, že na jednu stranu je to výhoda, keďže sme mali lepšie podmienky na život, no všetko má v tomto svete aj svoje nevýhody. Záleží, ako to kto berie a čo vám daná vec, v tomto prípade osoba a to naša babka ponúka, aký má vplyv na ostatných a aký je náš vzťah s ňou,“ povie celkom rýchlo tieto dve dlhé vety a potom sa pousmeje. „Každopádne zatiaľ to vyzerá, že to pre nás bolo výhodou, aj keď v kraji sme sa stretli aj s ľuďmi, ktorý našu rodinu nemajú veľmi v láske. Uvidíme, aké to bude v aréne,“ dodá ešte a potom sa pozrie na Rye, či by sa chcel k tomu tiež vyjadriť. Zaujíma ju jeho názor na túto vec. Sama sa nad tým zamyslela trošku do hĺbky.
Rye Verros: Nikdy o tom nepřemýšlel. Vždycky si našel výhody i nevýhody, ale nemělo to v jeho životě takový vliv, aby tomu věnoval patřičnou pozornost. Nejspíš mu to přišlo tak normální a myslel by si, že je to v každé rodině takové jednoduché a všichni mají dostatek všeho. Byl rozmazlený dost, ale rozhodně není naučený k tomu, aby byl k lidem zmetek. I když... jak se to vezme, někdy už jistě byl. „Jak pověděla Seraphine,“ souhlasně přikývne. Až teď si začíná uvědomovat, jak moc velké štěstí v životě měl, že se narodil zrovna babiččiným dětem. Věděl to vždy, že má nějaká privilegia, ale doteď nad tím do hloubky nepřemýšlel. „Vždycky jsem s lidmi byl za dobře, ale rozhodně se objevili nenávistní lidi, ať už neměli rádi naši rodinu nebo konkrétně jen mě. To si myslím, že je snad všude,“ pokrčí rameny a to je vše, co má na srdci. Jakmile je to vše u konce, tak se zvedne a vypaří se z pódia.
- 10. kraj - Ruby Londerson & Levi Kindly
- Body → rozhovor: [4/10] x [4/10] - oblečení: [6/10] x [6/10] | Moderátor: Nyx Kesington
- Popis: Kostým je praktický ve stejných barvách jako kostým z přehlídky. Tentokrát už ovšem bez kozích nohou, což je pro splátce jistě úleva. Tématicky vše zůstává velmi "starodávné" a prosté. Vršek je tvořen navrstveným hedvábím. Kalhoty jsou z kůže dovezené přímo z Desátého kraje, která následně byla nabarvena na zeleno. | Designér: Gabi Marcy Peréz
O splátcích z Desátého kraj ví pěkný kulový, ačkoliv si jejich kostýmu na přehlídce všimla a nebyli úplně špatní. V notesu si však raději vyhledá jejich jména, aby neřekla nějakou pitomost. „Až z Desátého kraje k nám přijeli, Ruby Londerson a Levi Kindly,“ představí je a vyčkává na ně v křesle. Ráda si s nimi podá i ruku, když to bude potřeba, ale nechává prvotní interakci na ně. Otázky pro ně už má připravené a doufá, že si s nimi dokáží poradit natolik, aby si získali hlas.
Levi Kindly: Na rozhovory se těšil asi ze všeho nejmíň, ale když už to musí být, tak ať to alespoň je k něčemu dobré. Tím se teda v následující chvíli chce minimálně řídit. Když tedy kráčí na pódium ihned za svou spolu krajankou, nahodí milý usměvavý výraz. A jen, co se tam ocitne, zamává: „Dobrý večer, Kapitole,“ promluví celkem zvesela a záhy, když dojde k moderátorce se na ni usměje a podá jí ruku. A poté s úsměvem věnovaným Nyx se usadí do křesílka.
Ruby Londerson: Na javisko vojde s ľahkým úsmevom, príde jej to totiž celé vtipné. Je skôr pobavená akoby si chcela získavať srdcia Kapitolanov. Koketný úsmev ale presmeruje na Nyx, ktorá jej celkom zjavne príde atraktívna. Sadne si na sedačku a prehodí si nohu cez nohu. „Dobrý večer...“ Zopakuje po vzore svojho spolukrajana a následne si dosť nahlas popuká prsty na rukách, tváriac sa pritom až veľmi nevinne.
Taktéž jim věnuje milý úsměv a Ruby obzvlášť, když postřehla její koketní úsměv. „Vítám vás v Kapitolu,“ zvedne se a podá si s Leviem ruce. „Jak se vám tu zatím líbí? Doufám, že se o vás pěkně starají a budete na zítra připraveni. Už se to blíží, co byste mi prozradili o vás? Vaše šance na výhru, názory o letošních protivnících?“ otáže se na všechno možný a opět jim nechá volnost, aby se ukázali sami a nenaváděla je určitým směrem.
Levi Kindly: Flirtovně se na Nyx zaculí. „Mám-li být upřímný, vždy jsem toužil navštívit Kapitol a asi bych si to i užíval, kdybych tu však nebyl pouze kvůli Hrám. A to, zda se o mě starají dobře, si po té přehlídce nejsem vůbec jistý. Poté, co mě oblékli totiž do toho divného až nepraktického oblečení, mě však už asi nemůže překvapit nic, na druhou stranu furt obdivuji, že si s tím dali takovou práci.“ Na chvíli se odmlčí a koukne na diváky, pak opět na Nyx. „Tak nějak nemám, co tu o sobě asi úplně povědět. V kraji se starám o pět sourozenců a invalidního otce, takže na zábavu čas úplně není. Co se letošních Her týče, myslím, že to bude náročný ročník, co jsem tak viděl, každý chce odsuď vyváznout živý, ale jak víme, 23 z nás se to nepovede, na druhou stranu, dle mého, se většina z nás pozabíjí třeba hned na začátku, ale uvidíme v aréně...“ zamumlá nakonec a pak už jen nasadí ten milý úsměv.
Ruby Londerson: Po Levim len krátko pozrie a založí si ruky nad opaskom, vadí jej, že sa snaží flirtovať s jej korisťou. Nyx si počas jeho monológu okato prezerá od hlavy po päty. Jej typ, určite. „Kapitol je nádherný, rovnako ako ich obyvatelia a obzvlášť milé moderátorky,“ zaflirtuje pekne v plnom prenose a pokračuje. „O sebe... Ach, neviem, čo by som ti povedala. Skôr to, že aj odo mňa, čo som z neprofesionálneho kraja ďaleko zakopaného, o ktorom môže mať ktokoľvek pochybnosti, môžete čakať pekné vystúpenie. Nuda so mnou v aréne rozhodne nebude, máte sa na čo tešiť. Takže by som povedala, že moje šance sú celkom vysoké.“ Uchechtne sa ešte na záver a po Nyx ešte žmurkne.
Přikývne hlavou na důraz, že rozumí. Snaží se s nimi soucítit a možná jí po tolika letech hryže svědomí, že se s většinou snaží být kamarádka a pak se v klidu dívá, jak umírají. „Vypadali jste skvostně,“ vychvaluje si ještě zpětně jejich kostým. „A dokázal bys určit, v jakém pořadí se rozloučíme se splátci?“ zeptá se pouze Levie a notnou chvilku na něm visí pohledem. Následně se otočí k Ruby, u které už najisto chytá laškovné signály. „Řekla bych, že to máme v popisu práce. Ale děkuji za kompliment,“ řekne s provokativním podtónem a mrkne na ni. Nevadí jí ani flirtovat s holkou, však je to vesměs jedno, zda je to muž nebo žena, navíc je Ruby krásná slečna. „Jinak se velice těším na tvé vystoupení. Ve vašem kraji to musí být v poslední době ostré,“ konverzuje zatím s Ruby, než se pak obrátí na Leviho, aby si vyposlechla jeho odpověď. Přitom se čas od času podívá na Ruby. „Máš ty také nějakou představu o pořadím?“ dodatečně přidá Ruby stejný dotaz jako Levimu.
Levi Kindly: Zaculí se opět na Nyx. „Nerad bych si tady vytvořil nepřátele, a proto jen raději řeknu, že se nechme překvapit. Také uvidíme co nám Kapitol přichystá za arénu a jak moc obtížná bude...“ krapet se zamračí, když vidí, jak Nyx flirtuje nejen s ním a svaly se mu napnou. „Ale dle mého padne první ten, co si nebude dávat pozor...“ zamumlá a zatřese hlavou. „Tak mě ale napadá, zda i vy máte nějakého favorita v letošních splátcích, vím že jsem položil asi až moc drzý dotaz, ale zajímá mě to,“ prohlásí nevině.
Ruby Londerson: Nemáš zač, len nad tým pohodí rukou a nohy si prehodí, nech sa jej jedna úplne neodkrvuje. O Levim aj zabudla, že tam vôbec je. Taktiež ho neberie ako konkurenciu vo flirtovaní, je si istá, že by Nyx dostala skôr ako on. Následne sa len zasmeje. „Dúfam, že budeš pozorne sledovať, podľa mňa bude celá aréna jedna veľká zábava,“ povie svoj názor na vec a ešte sama sebe súhlasne prikývne, aby snáď potvrdila svoje slová. Keď padne otázka na poradie, na chvíľu sa musí zamyslieť. Čosi najprv neidentifikovateľne zahmká a až potom sa odhodlá niečo povedať. „Hm, prvý pôjdu taká... Trojka, Dvojka, Šestka a možno Jedenástka. Tento rok to sľubne vyzerá možno so Štvorkou alebo Sedmičkou...“ O sebe nebudem hovoriť, to si tipnite vy, zažmurká do kamery.
„Dobře,“ pousměje se na Leviho a nutit k odpovědi mu nebude, i když drama by každý ocenil. „Drzý dotaz to není, ale nechám si odpověď radši mimo milióny očí,“ mrkne na něj a nechává téa o oblíbencích za sebou. Potom si vyposlechne Ruby, která naopak nemá problém se vyjádřit, a tak se jenom usměje. Vzhledem k celkovým bodovým ohodnocením to dává i smysl, ale nebude se k tomu vyjadřovat. „Já doufám, že oba předvedete velkolepou show,“ pokývne hlavou na oba dva a předejde k dalšímu dotazu. „Tak poslední a už se budu muset s vámi rozloučit,“ posmutní trochu a pokračuje, „Kdybyste se stali vítězi, co by bylo vaším dalším cílem dál?“
Levi Kindly: „V to doufá snad doopravdy každý, ne?“ usměje se do jedné z kamery. „Ach nevím, zda tam vůbec šance vyhrát je, ale pokud by se něco takového stalo, chtěl bych dotáhnout nejspíše své sny, které jsem měl předtím, ale jeden neví, co se v životě může pokazit a změnit. Dneska žijeme, zítra spolu s našimi plány nemusíme...“
Ruby Londerson: Nad poslednou otázkou sa uškrnie, ako by to videla celé pred očami. „Užívala by som si ako nikdy v mojom živote,“ odpovie jednoducho a zasmeje sa. „Výhra by bola voľnou vstupenkou do poriadneho sveta. Tá diera odkiaľ som, žiadna zábava veru, ak mám pravdu povedať.“ Ešte sa stihne posťažovať predtým ako so vzdušnými bozkami, niektorými smerujúcimi aj k moderátorke, opustí pódium.
- 11. kraj - Kathryn Rainson & Cole Benson
- Body → rozhovor: [4/10] x [6/10] - oblečení: [7/10] x [7/10] | Moderátor: Nyx Kesington
- Popis: Kostým splátců je inspirován květinami. Spodní část dívčiných šatů a chlapcův plášť mají právě připomínat okvětní lístky. Tělo dívky i chlapce je ovázáno hedvábnou rudou stuhou. Oba dva navíc velmi krásně voní a při každém jejich pohybu je vůně o něco intenzivnější. | Designér: Kesame Brannan
Tak to bychom měli, usměje se a dívá se ještě na odcházející Desítku. Poté vstane a poodstoupí krůček od křesla, načež představí další dvojici: „Představuji vám splátce, kteří za námi přijeli až z dalekého Jedenáctého kraje, Kathryn Rainson a Cole Benson!“ Vyčkává na ně, než za ní dojdou a pozdraví se s nimi, slečně dá i pusinky na tvář a na Colea se spíše jenom usměje. „V tom vašem kraji to nějak vázne,“ popíchne je lehce a sedne si do křesla. „Nemyslíte, že je už na čase, aby někdo z vašeho kraje vyhrál?“ zeptá se obou.
Kathryn Rainson: Připadalo jí to jako celá věčnost, než moderátorka oznámila jejich jména, což byla vcelku ironie, protože rozhovory netrvaly zrovna nejdelší dobu. Nejspíše to bylo způsobeno stresem, který měla z celé této situace. Vlastně by bylo lepší říct z celých těchto Her. Již teď mohla pocítit nově navazující se přátelské vztahy, nebo v horším případě také ty nepřátelské, kterých bylo v jejím případě více než dost. Ovšem na jejich vztazích momentálně nezáleželo. Záleželo jen na tom, aby při vstupu na pódium nezakopla a neskácela se k zemi před zraky celého Panemu. To se však při jejím štěstí naštěstí nestalo a ona se tak mohla poměrně v klidu přivítat s moderátorkou a posadit se do jednoho ze dvou křesel. Nervózně se podívala po Coleovi a poté se soustředila na slova moderátorky a odpověděla: „Jistě by se to hodilo a já věřím, že se to v blízké době povede,“ řekla prostě a lehce se usmála. Bylo to všechno, co momentálně mohla říct. Stres, který v ní panoval, by zapříčinil jedině její zasekávání ve slovech, což ona sama nechtěla.
Cole Benson: Než se nadál, přišli na řadu. Celou tu atmosféru tady úplně ignoroval, nebo se o to aspoň snažil, jinak by byl asi nesvůj. Před lidmi nikdy moc nemluvil, no nikdy, vlastně vůbec ne. Tohle je tedy jeho velká premiéra. Když jsou uvedeni, vystoupí na pódium a nadšeně mává celému publiku, aby se posléze pozdravil s moderátorkou. „Zdravím Kapitol!“ V první chvilce byl mírně zklamán z toho, že na rozdíl od své krajanky nebyl oceněn polibkem, ale hned nato přešel a sedl si. Sotva se uvelebil, už na něj mířila první otázka. Trochu nad ní popřemýšlí, ale pak jasně odpoví: „Jojo, Nyx, vázne. Velmi. Jak řekla Kathryn, hodilo by se to. Snad se nám to podaří prolomit. Tedy já se o to pokusím. Proč tomu tak je snadné vysvětlit a postačí mi dvě slova a ta zní - výkonnostní rozdíly. My uspějeme pouze tehdy, pokud rozvinutější kraje udělají chybu a buďme realističtí, musíme smeknout, oni je moc nedělají,“ poví a usměje se.
Hmm... zareaguje neutrálně na jejich odpovědi. Dlouho na ně pak jen hledí, ruce má opřené o opěrátka a poklepává si prsty. „Vy dva? Takhle když vás vidím, tak jste vcelku atraktivní pár,“ pousměje se potutelně. „Jen škoda, že jste tady oba,“ zatváří se na ně smutně. „Co ty na to, Cole,“ drcne mu přátelsky do ramene. „Slyšela jsem, že budou krásná místa v aréně, tak bys ji mohl vzít na nějaké rande,“ prozradí jim něco nespecifického o aréně a též jim chce trochu pomoct, jelikož si je vědoma, jak moc Kapitolané milují románky, byť jsou takové efemérní.
Kathryn Rainson: „Myslíte? Možná na tom trocha pravdy bude,“ odpověděla bezstarostně a lehce se zasmála. Mohla jen doufat, že to nepokazila, ale i kdyby, nedala na sobě znát ani špetku negativních pocitů. Spíše si to možná začala i užívat.
Cole Benson: Druhým dotazem je zjevně zaskočený, nikdo si ve spojitosti s ním nedovedl dosud představit žádné děvče a než najde patřičná slova, nechá vypovídat Kathryn. Ta ale moc nemluví. Až pak své řekne i on: „Tak takhle jsem nad tím nepřemýšlel. Noooo…“ na chvilku se odmlčí, aby pak dopověděl zbytek: „…když bude chtít sama a bude tam nějaký vhodný místo, proč to nezkusit. Lepší to vyzkoušet a ztratit, než nezkusit vůbec. Pokud bych se vrátil, má šanci i některá z Vás tady v sále!“ zvýší hlas s úsměvem a i se přitom zvedne a ukáže do publika.
Lehce se tomu zasměje, ale opět se snaží být neutrální, aby nedávala moc znát, zda jim fandí, nebo ne. Za večer už jistě prozradila, kdo je jí sympatický a kdo méně, neboť ne vždy umí držet poker face, ale u nich se jí daří. Především proto, že o nich nic moc neví a zatím kolem nich nebyl takový humbuk, aby po nich každý fanda šel. „Nevím, jaké jsou vaše zkušenosti, ale já věřím, že každý má šanci na výhru. Ve vašem případě si to myslím také, takže otázka je, zda jste natolik odhodlaní si tu korunku získat. Mladá krev je v Jedenáctce potřeba,“ odmlčí se na chvilku a pak zase pokračuje, „Z řad vítězů, ať už z vašeho kraje nebo jiného. Máte nějaký vzor? Někdo, komu byste se chtěli podobat stylem boje nebo třeba vizáží?“ zeptá se na poslední dotaz a nechá jim prostor na zodpovězení.
Kathryn Rainson: „Vzor… asi všechny, kteří se pokusili vyhrát, i když to možná nedopadlo tak, jak to dopadnout mělo. Ale snažili se a to je to hlavní, protože vzdát to umí každý,“ odpověděla upřímně a poprvé se jí na tváři objevil upřímný úsměv, který ji vydržel až do úplného konce. A když společně s Coleem z pódia odešli, mohla si jen oddychnout.
Cole Benson: Jeho krajanka není moc mluvná, a tak úroveň rozhovoru zachraňuje on. Otázka má dvě části, napřed se zaměří na tu první část. „Současná úroveň odhodlání je taková základní. S ubývajícími lidmi bude stoupat a ona vlastně i základní úroveň odhodlanosti musí být taková, že aby člověk uspěl, musí zapomenout na nějaké slušné zvyky, jinak ta odhodlanost vyjde vniveč. Nikdo tu s vámi zacházet slušně nebude. Takže ať budou naše šance jakékoli, rozhodně to nevzdáme.“ Druhá část otázky byla pro něj daleko snazší, vydechne, napije se a pokračuje: „Pro mě je vzor každý z kraje, kdo dokázal přežít a vyhrát. Moc jich není a o to větší požívají v kraji slávy. Co se boje nebo vzhledu týče… nejspíše ne, nemám. Možná je to ostuda, ale nemám, ať přemýšlím, jak chci,“ pokrčí rameny. Poté se zase zvedne a je čas se rozloučit. „Hezký večer všem! I tobě, Nyx! Jsi skvělá! Mějte se, lidi!“ zvolá a s máváním odchází z pódia.
- 12. kraj - Inyflamie Saraoze Lermaine & Dave Norfleet
- Body → rozhovor: [7/10] x [7/10] - oblečení: [5/10] x [6/10] | Moderátor: Nyx Kesington
- Popis: Žádný. | Designér: Inkognito
Večer se jí zdá tak zdlouhavý, že ke konci snad nikdy nedojde. Naštěstí už má poslední kraj a po tomhle se konečně může jít v klidu složit v zákulisí na gauč. Pohledem stále doprovází předchozí kraj z pódia, načež se zvedne a věnuje publiku svůj nacvičený, byť velmi upřímný úsměv. „Jak si užíváte večera?“ zeptá se hostů a elegantně kráčí na střed, kde ji o větší měře ozařují světla reflektorů. „Bohužel se už blížíme ke konci, což znamená, že se s našimi milými splátci budeme muset brzy rozloučit,“ zatváří se posmutněle, ale tentokrát už dává na důraz, že to jenom hraje a nemá z toho žádnou depresi. „Tedy přivítejme další atraktivní dvojici, Inyflamia Saraoze Lermaine,“ její jméno poví, jako kdyby pocházela ze vznešené rodiny, „a Davea Norfleeta!“ otočí se směrem, kde se mají vynořit a i jim věnuje jeden ze svých zářných úsměvů. Nejde si však sednout, ale nadále postává na místě. Seděla skoro celý večer, sem tam si někdy stoupla, ale je to taková otrava, že chce trochu pozměnit scénář a provést poslední rozhovory ve stoje. „Jméno splátkyně z Dvanáctého kraje jste již mohli párkrát zaslechnout. Pro připomenutí je to naše statečná dívka, která se vydala na lov Kaibutsu a samozřejmě je tu mezi námi živá a zdravá, což mě velice těší a dokonce bych si troufala říct, že je jedna z dívčích kandidátek na výhru,“ mrkne na ni a mírně se pohledem též pozastaví u Davea, aby se necítil odstrčeně. Toho chytne za ruku a přitáhne si k sobě. „Zlato, co tebe přimělo se přihlásit do Hladových her?“
Dave Norfleet: Postává v zákulisí a jenom nepřítomně kouká před sebe, než ho najednou někdo trochu popostrčí, aby šel už kupředu. Ohlédne se a osoba mu řekne, že už je čas. Neváhá tedy a vyjde na pódium. Snaží se počkat na Inyflamii, aby mohli jít alespoň vedle sebe. Pak už si všímá úsměvu moderátorky a snaží se jí ho alespoň trošku oplatit. Zaujme bez řečí místo po její pravé straně a poprvé se podívá do publika. „Zdravím Kapitol,“ na okamžik i pozvedne ruku, aby s ní trochu zamával. „A děkujeme za příjemné přivítání,“ kývne na Nyx. Následně už pozorně poslouchá slova moderátorky, co jim říká. Hlavu má natočenou tak, aby na Nyx po celou dobu viděl. Na její slova o Inyflamii souhlasně přikývne. „To ano, natrénovala si to na Kaibutsu, tak by se měli ostatní bát, až se s ní setkají,“ kývne hlavou. Nejspíše by se hodilo se zasmát, aby dal najevo, že je to jen vtípek, ale nějak se k tomu úsměvu ne a ne přinutit, tak raději zachovává neutrální výraz. Zároveň zvědavě loupne pohledem po krajance v očekávání, co k tomuto tématu řekne ona.
Inyflamie Saraoze Lermaine: Je mierne nervózna, na niečo takéto veľmi nemá. Zároveň sa jej nepáči jej kostým, nie je práve na šaty a tak. Skôr by si na seba už vzala brnenie alebo tak. Keď je im povedané, aby išli na pódium, trošku neisto pozrie na Davea aj by sa ho chytila, ale zase to nechce preháňať. Povzdychne si a keďže musí, na tvári vyčaruje aký-taký úsmev. „Ahoj,“ povie Nyx a zároveň kývne hlavou k publiku. Po ich predstavení sa pousmeje, hlavne keď ide o muta Kaibutsu. „Ach tie spomienky. Čo by som k tomu mohla povedať, chcela som pomôcť Panemu a nabrala som veľmi veľa skúseností, ktoré by mi mohli pomôcť. Výprava to teda nebola ľahká, ale som stále v jednom kuse... Taktiež ďakujem za tvoju dôveru, snáď ťa nesklamem,“ pokynie rukou smerom k Nyx a už upokojená sa správa celkom prirodzene. Po Daveovi hodí letmý úsmev s krátkym uchechtnutím. „On bol hrozivejší ako ja,“ šepne smerom k nemu tak nahlas, aby to počuli aj ostatný.
Dave Norfleet: Zkoumavě se na svoji krajanku dívá, když mluví o té výpravě, kterou podnikla. Pokyvuje přitom hlavou. Pak se ale Nyx zeptá přeci jen ještě na něco a to přímo jeho a zároveň si ho přitáhne blíž, čemuž se vlastně ani nebrání. Chvíli Nyx jen pozoruje, než si konečně trochu odkašle. „No, trochu nervózně se poškrábe na zátylku, nemám už co ztratit, tak jsem si říkal, že proč to nezkusit,“ pokrčí při tom rameny, „Buď bych umřel hlady někde ve Dvanáctém, nebo mě zabije někdo v aréně, to vyjde celkem nastejno, protože to pro mě vždycky skončí smrtí,“ poví dost lhostejně. Jeho tvář je při tom stále neutrální, vypadá to, že je s celým faktem naprosto smířený. „Navíc, tady se o všechny splátce během těch přípravných dní staráte taaak hezky, že mi stojí za to umřít, jenom abych si i na těch pár dní vyzkoušel, jaké to je si žít jako král,“ pohled stočí do kamer a následně pak ještě do publika a na malou vteřinku se snad i pousměje.
Pohlédne na oba trochu nepřítomně. Nejspíš ji už opožděně nakopl ten Xanax, co si vzala při hádce sourozenců ze Čtyřky. Najednou začíná být taková povolná a hodně uklidněná, že si ani nevšímá, že Inyflamii hladí za vlásky. „No, měla bych k tomu co říct!“ pustí se Davea a pozvedne ukazováček. „Nevypadá Inyflamia jako válečná princezna?“ zeptá se publika. Když jí česala, tak ji prolétlo hlavou, že by měli začít vyrábět hračky v její podobě. „Myslím, že bys byla populární panenka v regálech dětských obchůdků,“ poznamená a otočí se na Davea, kterému ze strany mírně prstem mačká tvář, jelikož jí připadá takový gumový. „Ale jdi ty, nebuď takový emo!“ přimhouří oči a hravě se na něj zamračí jako naštvané děcko. Chce se jí spát nebo si aspoň někam lehnout, ale pořád se udržuje na nohách. „Deprese ti nesluší,“ řekne Daveovi a z kapsy vytáhne věcičku, kterou ihned sevře do dlaně, aby nebyla vidět. Pak to podstrčí jemu do kapsy a potutelně se přitom usmívá. Je to takový dárek od ní, kdyby si chtěl zapařit a chyběla by mu slečna Molly. „Jelikož jste poslední kraj, mám tu pro vás překvapení,“ řekne a otočí se směrem do zákulisí, aby jim přinesli kolo štěstí, což ihned provedou. „Tohle je kolo štěstí a vy to můžete protočit. Můžete tak získat sponzorský dar, plyšovou želvu, na dnešek bohatou večeři nebo jedno splnitelné přání, když trefíte na zlato!“ dopoví s nadšením a už oba popostrčí ke kolu.
Inyflamie Saraoze Lermaine: Pri Daveových slovách ohľadne jeho dobrovoľného prihlásenia sa zamračí - iný názor samozrejme. Ani si to neuvedomí a zrazu má ruku Nyx vo vlasoch. Mierne zdvihne obočie, ale nechá to tak, dokonca sa nad tým ešte aj trošku uškrnie. Nad komplimentom sa ale zasmeje a čaká na jeho pokračovanie, z ktorého sa naozaj až chytí za brucho. „No neviem, či by to niekto kupoval, ale ďakujem,“ zasmeje sa ešte raz, pozrie na Davea, ktorý je prirovnaný k emo a potom si poupraví tú hroznú mašľu na šatách. Oblizne si pery a s dvihnutým obočím a klipkaním očí sa pozrie na koleso šťastia. Je viditeľne prekvapená touto maličkosťou, ktorá ju ale poteší. „Tak dobre teda,“ riekne a prstom koleso roztočí, čakajúc čo jej to tam teda padne, keď je tam pár dobrých cien. Vylosuje si zlato, na čo sa uškrnie. „Prosím si psa, aspoň na dnes!“ Skríkne a zazubí sa.
Dave Norfleet: Sleduje počínání Nyx a je na něm vidět, že je trošku zmatený, protože najednou neví, jak se má chovat, nebo co by měl dělat. Těkavým pohledem se na moderátorku podívá, když mu začne mačkat tvář. Pozorně ji celou tu dobu sleduje, takže mu neunikne věcička, kterou mu dá do kapsy. Neví sice, co to bylo a zatím to ani vytahovat nebude, když pravděpodobně ani Nyx nechce, aby to každý viděl. Tak se na ni pokusí jenom malinko pousmát. „Děkuji,“ zaartikuluje jejím směrem, jelikož mu poděkovat přijde jako slušnost. Když se před nimi poté objeví jejich překvapení v podobě kola štěstí, tak nevěřícně koukne nejdříve na to kolo a poté na Nyx, jestli to opravdu myslí vážně. Nechá však jít spolukrajanku jako první, jakožto gentleman a zvědavě očekává, co za cenu jí tam padne. Poté se ke kolu odebere i on sám a roztočí jej. Zatne ruce mírně v pěst a s nadějí sleduje zpomalující kolo, které se zastaví na políčku s bohatou večeří na večer. „Ano!“ vykřikne nadšeně a dokonce přitom i mírně vyskočí. Rozběhne se k Nyx, aby ji objal a mírně ji přitom i pozvedne do vzduchu a poté jí ještě vtiskne letmou pusu na tvář, aniž by si vlastně pořádně uvědomoval, co dělá. To samé provede i se svojí krajankou. Má z toho vážně strašnou radost, je jako malé dítě o Vánocích.
Inyflamie Saraoze Lermaine: Od Davea takúto nadšenú reakciu nečakala, takže ju to objatie, zdvihnutie aj samotná pusa zaskočia. Len párkrát nechápavo zažmurká, ale napokon sa tomu predsa len zasmeje, lebo ho chápe. V Dvanástke sa dobrej večere dočká málokto. Ak vôbec nejakú na tanier dostane. Trošku nad tým posmutnie, ale rýchlo potrasie hlavou, lebo si uvedomí, že stojí pred kamerami, ktoré vysielajú jej tváričku široko-ďaleko po krajine. Prameň vlasov si opatrne presunie za ucho a pousmeje sa. Možno to vyzerá, že sa dokonca trošku hanbí a červená. Predsa len, Dave je pekný a v jej veku. Teda, o tie dva roky mladší, ale to je vcelku jedno.
Oběma zatleská a i ona sama prožívá jejich radost, i když trochu umírněně. „Štěně! Ano, dobrá volba!“ pozvedne vítězoslavně ruce do vzduchu. Štáb to mezitím pro Inyflamii určitě zařídí a na Davea po skončení rozhovoru bude čekat velká hostina. Avšak než oba propustí, tak pro ně má ještě další překvápko. Nejedná se vůbec o nějaké otázky, protože na to už nemá náladu a prostě si řekla, že si bude na jevišti jen hrát. Bohužel jí to letos povolili jen na poslední kraj. Protože pokud by se něco zkazilo, tak ať je to u těch největší chudáků. Kolo štěstí si odnášejí do zákulisí a namísto toho jim sem přinášejí nějaký box s otazníkem. „Pojďte, kývne splátcům,“ aby šli stát za ten box, načež to pak odkryje. Splátci musí jen rukama hádat, co se tam skrývá, je to huňaté a poskakuje to. Když uhádnou, mohou si to vzít do apartmánu.
Dave Norfleet: Když Inyflamii pustí, tak se snaží už trochu uklidnit, protože se mu to nepodobá, taková radost, ale v té chvíli jednoduše nemohl jinak. Sleduje, jak se poté místo promění, když si odnesou kolo zpět do zákulisí a místo toho jim přinesou něco jiného. Překvapeně se podívá na obě ženy, které jsou s ním na pódiu. Když je Nyx vyzve, aby přistoupili blíž, trochu váhavým krokem dojde za box. Nejdříve tam ty ruce moc dát nechce, ale pak se přeci jen přesvědčí a snaží se nahmatat, co se to tam nachází. „Myslíš, že je to nějaké zvířátko?“ Připadá mi, že se to hýbe, zkonstatuje a snaží se najít nějakou radu u Inyflamie, jelikož on je v hádankách celkem marný, a tak se na ni podívá.
Inyflamie Saraoze Lermaine: Keď už si myslí, že ich rozhovor je u konca, Nyx ich zase prekvapí a ona sa s niečím, čo pripomína mix smiechu a povzdychnutia presunie za divný box. Prižmúri oči a nedôverčivo na neho pozrie. Nasleduje ale Davea a tiež tam tú ruku dá. Trošku poskočí, zľakne sa totiž niečoho jemného a huňatého. Pozrie na krajana a prikývne. „Rozhodne zvieratko... Možno zajac?“ Spýta sa, lebo si nie je úplne istá. Táto hra sa jej veľmi nepáči, ale je rada, že to nie je nejaký hmyz alebo pavúk či niečo, čo by ich mohlo uhryznúť. Teoreticky to by mohol aj zajac, ale tomu verí viac.
Dave Norfleet: Váhavě na tip svojí krajanky přikývne. „Je to možné,“ souhlasí s ní. Opatrně se snaží tu věc pohladit, aby neublížil ani jí a případně ani sobě, kdyby to náhodou bylo něco nebezpečného. „A co nějaká veverka?“ napadne ho ještě. Tázavě se podívá na Inyflamii a následně i Nyx, snad i doufá, že jim dá nějakou nápovědu. Avšak je na něm vidět, že tohle jej baví mnohem víc, než nějaké obyčejné otázky a klidně by tu hádal až do rána.
Inyflamie Saraoze Lermaine: Ruku v boxe asi posunie trošku hlbšie, pretože sa dotkne Daveovej ruky a krátko sa zasmeje. „Prepáč,“ šepne a potom si vypočuje jeho druhý typ. Zamračí sa, potom ruku bleskovo vytiahne a od boxu odskočí. „Neprenášajú veveričky náhodou besnotu? Čo keby ma uhryzla alebo niečo také?“ Spýta sa Nyx a rozhodí rukami v afekte. Veveričky sú síce zlaté, ale môžu byť nebezpečné! Veľmi sa modlí za toho zajačika.
Zasměje se, když oba vypadají maličko zděšení, obzvlášť když se Inyflamie zhrozí veverky. Zepředu otevře box, aby se podívala, co tam je a zakroutí hlavou. Veverka to opravdu není, ale její první odhad byl správně. Teda skoro, nejedná se o zajíce, ale o králíčka. „Je to malý králíček,“ řekne s rozkošným tónem. Připadá jí to strašně roztomilé a jelikož uhádli, mohou si zvířátko odnést do apartmánu a hrát si s ním.
