Nyx Kesington: V zákulisí si ještě překontroluje rozhovorový scénář, aby věděla, na co je třeba se ptát a co diváky bude zajímat. Jakmile se ozvou úvodní fanfáry a je jí dán rozkaz k akci, tak se ladně přesměruje ke světlům reflektorů celého stadionu. Naštěstí kvůli postavenému pódiu nemusí v těch vysokých podpatcích chodit přes celou plochu areálu, jinak by toho asi dost nachodila. Postaví se doprostřed pódia a rukou si na svých blyštivých mini přiléhavých šatech upraví malý – téměř neviditelný – mikrofon. „Dobrý večer, dámy a páni,“ pozdraví se s přítomnými zářivým úsměvem, „je mi ctí tu s vámi dnes být a též se opět setkat se splátcem, nyní už vítězem, Tristanem Morgensen z Pátého kraje!“ představí ho a rozpřáhne ruku na místo, odkud by se měl vynořit. „Přivítejte ho prosím potleskem mezi nás!“ zatleská mu a jde se přesunout ke křesílkům. „Pětka má konečně vítěze,“ dodá jen tak bokem s lehkým smíchem.
Tristan Morgensen: Nervózně vyčkává za oponou, dokud se neozve jeho jméno, které je posléze obohacený o potlesky nespočtu lidí. Rozejde se na pódium a cestou se snaží rozdávat úsměvy do všech stran, pohledem pak spočine u Nyx. „Dobrý večer,“ pokývne hlavou. „Děkuji za milé přivítání a jsem rád, že tu s vámi dnes mohu být,“ slova jsou mířena k publiku a také tím směrem upře zrak. Oproti arény je tu zase živo a to se mu líbí, neboť se necítí tak osamocený a v neustálém stresu, že ho může kdokoliv zabít. Sám nemůže uvěřit tomu, že je vítězem, ale stálo ho to dost, hlavně co se týká Nicasii, i když se tváří, že je všechno v naprostém pořádku. Poté se posadí na křeslo a uvelebí se, svůj oblek si upraví a jeho pozornost je momentálně věnovaná jen moderátorce. Ačkoliv mu přítomnost mezi tolika lidmi nedělá už takový problém, jako tomu bylo ještě před arénou, tak se cítí stále líp, když si udržuje myšlenku, že je tu jenom s Nyx a jsou na nějaké schůzce na kávě, aby nemusel vnímat to, kolik je na něj upřených zvídavých očí.
Nyx Kesington: Přívětivě se na nové vítěze usměje a prohlíží si ho od hlavy až po paty. „Vítám Tě zpátky v Kapitolu,“ poví teď již oficiálně rovnou jemu a též se pohodlně usadí do křesla. „Zdá se, že fortuna při tobě stále převelice,“ naráží na některé situace, ve kterých mohl jistě přijít o svůj holý život. „Abych pravdu řekla, tak už jsem si myslela, že se zrovna s tebou znovu nesetkám, ale jak vidno, šeredně jsem se zmýlila,“ zasměje a nechává menší odmlku, než opět zase promluví, „jak se cítíš jako vítěz? Ve vašem kraji je to po dlouhé době, kdy vyšel z arény mužský splátce,“ odkašle si, „posledně se vám poštěstilo před třiceti lety, ročník Stephanie Borman.“
Tristan Morgensen: Přikývne na to uvítání, tolik radosti a optimismu teď nedokáže úplně vstřebat, ale i tak se poslušně usměje a poděkuje: „Díky ti, Nyx.“ Cítí se trochu provinile, že je rád za svoje vítězství a cítí se dobře, hlavně když si vzpomene na arénu a kolik mrtvých kvůli jeho přežití muselo být. Nezabil je sice všechny, ale jako kdyby se to stalo a má krev všech na svých rukách. Když mu Nyx pokládá tu zrádnou otázku, chvíli jenom mlčí a přemýšlí nad slovech, které z úst vypustí. „Hmm,“ poví, aby si přidal pár dalších sekund na přemýšlení. „Neřekl bych, že se ještě jako vítěz cítím. Je to pro mě velká novinka a abych pravdu řekl, necítím se jinak než předtím, ale po čase to zřejmě přijde,“ nechá slova chvíli znít v prostoru, „mám takový pocit, jak by to jen popsal,“ zamyslí se nad tím a mhouří očima, když vyhledává to správné slovo, „že moje pouť ještě není ukončená.“ Slova mohou evokovat, že se vyjadřuje k aréně vítězů, ale nebylo to tak smýšlené.
Nyx Kesington: Pozorně poslouchá jeho slova a ve výrazu je opravdu znát, že ji to zajímá. Častokrát se tak jenom tváří, protože má v popisu práce vypadat, že je celá nažhavená do konverzace se splátci nebo vítězi. Tristan je však zrovna někdo, koho si ráda vyslechne a pokud by se tak nestalo, tak je to aspoň pohledný kluk, na kterého se bude ráda dívat. Někteří mají smůlu v obou případech a to je docela za trest si s nimi povídat. „Jistě,“ přikývne na ta slova. „Musí to být najednou ohromné a možná se v tobě mísí všelijaké emoce. Tuším, že každý vítěz se s tím pere jinak. Příkladem jsou třeba profesionálové, kteří své vítězství hlásí už rovnou před arénou,“ zasměje se a vůbec jim to nemá za zlé, „a posléze i zjišťujeme, že měli pravdu. A pak jsou tu ti, kteří šli s představou, že se už nevrátí a když pak zůstali naživu, byli šokováni.“ Po tolika Hrách už se stalo všechno možné, takže je velmi ojedinělé, že ji něco s něčím novým překvapí. „Ale pověz mi, co jsi konkrétně myslel tou poutí? Že's ji nedokončil?“ zeptá se a vůbec jí netrkne, že by se mohlo jednat o Hry s vítězi. Ačkoliv to bylo již veřejnosti oznámené, tak ji ta skutečnosti jaksi vypadla z hlavy.
Tristan Morgensen: Něco na těch jejích slovech je a se vším, co právě řekla, souhlasí. Je celkem rád, že se slov moderátorka ujala a necítí se tu jako na nějakém výslechu. „Takové sebevědomí by se šiklo,“ zareaguje na poznámku o profesionálech a zasměje se tomu. „A myslím, že je někdy fajn vidět něco neočekávaného. Nic proti profíkům,“ dá ruce do obranného gesta, protože to fakt špatně nemyslí. „Každý očekává, že se z arény dostane profesionál a věřím, že na to tvrdě pracovali a nejspíš by vyhrávali i každý rok, kdyby nebyly v životě náhody a neštěstí. No a právě kvůli nim mi přijdou Hry zajímavé, jelikož nikdo nemůže očekávat, co se stane a ne vždy vyhraje ten s nejlepším výsledkem. Dává to do té show jistej ráz.“ Podívá se do publika, jako by čekal, zda to vidí stejně jako on, ale pak se otočí na Nyx, když pokračuje od jeho slov o neukončené pouti. „Nejlépe bych to označil za pocit, že mě ještě něco čeká, ale sám nevím, co to konkrétně je. Možná turné vítězů, možná mentorování, při kterém mi dojde, že jsem skutečně vyhrál nebo si to třeba možná uvědomím až se vrátím domů.“ Jakmile větu dokončí, tak si náhle začne uvědomovat, že se bude muset setkat s naštvanými rodiči, jelikož se s nimi od dobrovolného přihlášení ještě nebavil a samozřejmě nezapomíná ani na rodiny své manželky, tedy už ex. Trochu mu přitom poklesne výraz v obličeje, ale hned se z toho otrká a začne se opět usmívat, jako by nechumelilo a čeká na další dotaz.
Nyx Kesington: Opět ho nechává domluvit a když zrovna mluví, tak mu do řeči neskáče, jelikož nejsou nijak pobuřující nebo pro Kapitol urážlivé. „Jasně, musí tam být nějaká ta mysterióznost,“ dodává k jeho slovům. Následně se snaží něco pochytit z toho, co jí říká o tom pocitu. Neví, co přesně tím má namysli, ale dokáže si to minimálně aspoň představit, i když to nikdy nebude ona, protože ona vítěz není a nebude. „Zkrátka komplikované emoce,“ přikyvuje s úsměvem. „Tak doufám, že na tom přijde.“ Teď už je načase nabrat jiný směr a když už byla řeč o emocích, tak jeho zesnula žena bude jistě tím pravým tématem. Chápe, že to není příjemné téma, ale projít si tím musí. „Všichni jsme byli svědci toho, že se pro tebe Nicasia obětovala. Pro mě to byla jedna ze situací, o které jsem si myslela, že to bude pro tebe konec, ale-“ nechává dramatickou odmlku, „-její oběť byla víc než statečná. To mi připomíná, když si vybavím váš rozhovor ještě před arénou a že jste o svých plánech nevěděli, tak zde vidím jasné signály, že do arény šla přímo jen kvůli tobě. Přeci jenom ses hlásil jako první.“
Tristan Morgensen: Dlouho je po těch slovech v šoku. Čekal, že to dříve nebo později přijde, ale naivně doufal, že se mu to vyhne úplně. Absolutně nemá tušení, co by jí a celému Panemu měl povědět. Nečekal, že by to pro něj byla Nica schopná udělat. Kdyby jenom vylezli na tu střechu, tak by se to mohlo dopadnout úplně jinak. Neměl šanci si s ní o tom promluvit a v podstatě ji celou arénu ignoroval, čehož teď nesmírně lituje. Odkašle si a nervózně si otře zpocené ruce o kalhoty. Přemýšlí, jak by tuhle diskuzi navedl na něco jiného, ale nic ho v tuto chvíli nenapadá. „Co se týče jejího přihlášení, tak si stále nemyslím, že to bylo kvůli mě. Vždyť to ani nedává smysl,“ zavrtí hlavou a nehodlá tomu jakkoli věřit. „A no,“ odmlčí se, jelikož ví, že ho začíná zrazovat hlas a nechce tu mít přede všemi slabou chvilku. „Nevěděl jsem,“ opět se zasekne a není schopen slov. Nejraději by odsud odešel, ale to by nebyl dobrý nápad. „Neměla to dělat,“ zamumlá se zamračením. Nyx poté věnuje pohled, který prozrazuje, jestli by nemohli tohle přeskočit. Skutečně by z něj teď nic nedostali, možná jindy, ale je to pro něj pořád čerstvý a nechce s v tom piplat.
Nyx Kesington: Už měla v plánu to přerušit, když se podruhé zasekl, ale neudělala to. Myslela si, že se s tím zvládne poprat, ale nejspíš je to moc citlivé téma a ona s tím nic moc nenadělá, pokud nebude opravdu naléhat. V takovýchto situacích by měla a tu odpověď z něj násilím dostala, ale nechce se jí do toho. Chvíli nad tím uvažovala, ale pro jednou se rozhodla, že jemu ten klid nechá, obzvlášť po tom, co na ni hodil takový zoufalý kukuč. Možná si to špatně vyložila, ale když už nic dále neříkal, tak si to domyslela sama. „No, co se dá dělat,“ řekne s úsměvem, což může vyznít trochu nesoucitně, ale snaží se ulehčit situaci. „Nebýt Nicasii, tak tě tu člověče nemáme,“ plácne rukou o stehno a zadívá se k publiku. „To by pak bylo v Panemu tolik zlomených srdcí, kdyby tě slečny viděly umírat, protože roztomilých vítězů není nikdy dost, že?“ pohlédne do kamery, ježto je to převážně mířené na pubertální dívky. „Navíc už je volný,“ dodá a opět to není úplně vhodné vůči Nicasii, ale to už si tolik neuvědomuje. „Ještě než se vrhneme na korunovaci, tak se zeptám. Bylo mi řečeno, že jsi byl v programu pro kosmonauty a je to tvým velikým snem. Plánuješ se k tomu vrátit nebo jako vítěz budeš pokračovat jinak?“
Tristan Morgensen: Oddychne si, když se moderátorka nechystá ho dále mučit s jeho zesnulou manželkou nebo jinými vztahovými tématy, na které nemá vůbec náladu. Namísto toho nabíhá diskuze jiným směrem a jemu cuknou koutky do úsměvu, když se zeptá na jeho sen. „Samozřejmě v tom hodlám pokračovat a nikdy jsem z toho neodbočil,“ odpoví jí okamžitě. Zde nemusí nad něčím přemýšlet, protože to je snad jediná věc, u které si je na sto procent jistý, že to chce. „Jakmile budu zpátky v Pátem kraji, tak to bude jedna z věcí, kterou udělám a snad docílím toho, že se jednou do kosmu podívám,“ přikývne se sebevědomým úsměvem při posledních slovech. On věří, že se toho dne dočká, protože na tom vždycky tvrdě pracoval.
Nyx Kesington: „Tak to velmi ráda slyším,“ odpoví to první, co jí na mysl přijde. Je skutečně ráda, že aspoň některý vítěz to má vyřešený už rovnou hned po svém vítězství. Nerada pak přichází ke zjištění, že se někteří flákají jen ve své slávě a bohatství. Zrovna ona by možná byla ten typ vítězek, která by si toho užívala, ale asi by se jednou začala nudit a něco musela dělat. „Skvěle se s tebou dnes povídalo, ale teď je čas na zlatý hřeb večera,“ postaví se a přesune se blíže na okraj pódia. „Nyní nás svou přítomností poctí prezidentka, Cerys Alsephyte Smyrna,“ zatleská velmi neslyšně, jelikož se matčinou prezencí necítí moc poctěna, ale musí poukázat, jak je nadšená, že ji uvidí. Potom se odklidí kousek dál, nemá ani náladu se s ní zdravit, protože toho má v soukromí dost.
Tristan Morgensen: „S tebou taky,“ řekne a myslí to vážně. Nelhal by jí, už při předešlých rozhovorech se mu jevila jako sympatická osoba, pokud to vše jenom nepředstírá. Potom se postaví, jelikož si myslí, že někam jdou, ale zase se ihned posadí, když jde Nyx jen přivítat prezidentku. Bylo to možná trochu trapné, ale doufá, že si toho nikdo nevšiml nebo ho kamery nesnímají. Ve křeslu jen vyčkává, než se k nim připojí prezidentka a lhal by, kdyby řekl, že z ní není nervózní. O té ženě si ještě žádný obrázek neudělal, tak neví, jaké pocity k její osobě má.
Cerys Alsephyte Smyrna: Jako obvykle přichází na pódium v těch nejluxusnějších šatech, které jí na tento jediný večer osobní designér ušil. Narovnaná se a vydává se rovnou k Tristanovi a své dcery si téměř nevšímá, avšak pokyne jí hlavou na pozdrav. Kolem boku má posázené diamanty a smaragdy, které dává světu na odiv. Zamává publiku a i do kamer, přitom se mile usmívá, ale pod tím vším se však skrývá narcismus a pýcha z moci. „Krásný večer, milí drazí,“ pošle elegantní vzdušnou pusu divákům, načež se otočí k Tristanovi a i jemu věnuje úsměv, „i Tobě, mladý chlapče.“ Následně se obrací k avoxovi, který jí na saténovém polštářku podává vavřínovou korunu, která je od těch předešlých jiná, vylepšená o brilianty a z vnitřní strany je vyryté jméno vítěze, tedy Tristan Morgensen. „Velmi gratuluji k vítězství,“ z jejího hlasu je slyšet velké nadšení. Možná si ho velmi oblíbila nebo se jenom její radost odvíjí od toho, že má konečně vítěze do nadcházejících Pentaher. „A vítám Tě do řad vítězů, zde je Tvá zasloužená koruna,“ posadí mu na hlavu korunku a potřese si s ním ruku. Poté se otočí k publiku a naznačí Tristanovi, aby se připojil vedle ní. „Dámy a pánové, vítěz 138. ročníku Hladových her, Tristan Morgensen! A než celé letošní události ukončíme, pojďme si připomenout arénu,“ domluví a pokyne, aby začali.
Tristan Morgensen: Příliš dlouho neseděl a už musí zase vstát, protože se u něho objeví prezidentka. Nasucho polkne a dívá se na ni jako na zjevení. „Dobrý večer,“ poví nejistě. Sleduje její počínání a pohled mu přistane hlavně na té korunce. Viděl to jenom z obrazovky, takže vůbec nepozná, že je něčím od těch předešlých odlišná. Nikdy nebyl na takové hezké doplňky, ale tohle se mu vážně líbí. Ne že by to chtěl každý den nosit nebo vůbec kdykoliv nosit, nejspíš to bude mít na hlavě jen dnes a už to pak bude mít vystavené doma jako trofej. „Děkuji Vám převelice,“ usměje se na paní prezidentku. Rozhodně si ji nechce znepřátelit, když je to nejvyšší osoba v Panemu a jít proti ní je o krk. Potom se opět uvelebí, když mu nic jiného nezbývá a musí se bohužel podívat se všemi na tu tragédii, do které se mu vážně nechce.
Tristan Morgensen: Nervózně vyčkává za oponou, dokud se neozve jeho jméno, které je posléze obohacený o potlesky nespočtu lidí. Rozejde se na pódium a cestou se snaží rozdávat úsměvy do všech stran, pohledem pak spočine u Nyx. „Dobrý večer,“ pokývne hlavou. „Děkuji za milé přivítání a jsem rád, že tu s vámi dnes mohu být,“ slova jsou mířena k publiku a také tím směrem upře zrak. Oproti arény je tu zase živo a to se mu líbí, neboť se necítí tak osamocený a v neustálém stresu, že ho může kdokoliv zabít. Sám nemůže uvěřit tomu, že je vítězem, ale stálo ho to dost, hlavně co se týká Nicasii, i když se tváří, že je všechno v naprostém pořádku. Poté se posadí na křeslo a uvelebí se, svůj oblek si upraví a jeho pozornost je momentálně věnovaná jen moderátorce. Ačkoliv mu přítomnost mezi tolika lidmi nedělá už takový problém, jako tomu bylo ještě před arénou, tak se cítí stále líp, když si udržuje myšlenku, že je tu jenom s Nyx a jsou na nějaké schůzce na kávě, aby nemusel vnímat to, kolik je na něj upřených zvídavých očí.
Nyx Kesington: Přívětivě se na nové vítěze usměje a prohlíží si ho od hlavy až po paty. „Vítám Tě zpátky v Kapitolu,“ poví teď již oficiálně rovnou jemu a též se pohodlně usadí do křesla. „Zdá se, že fortuna při tobě stále převelice,“ naráží na některé situace, ve kterých mohl jistě přijít o svůj holý život. „Abych pravdu řekla, tak už jsem si myslela, že se zrovna s tebou znovu nesetkám, ale jak vidno, šeredně jsem se zmýlila,“ zasměje a nechává menší odmlku, než opět zase promluví, „jak se cítíš jako vítěz? Ve vašem kraji je to po dlouhé době, kdy vyšel z arény mužský splátce,“ odkašle si, „posledně se vám poštěstilo před třiceti lety, ročník Stephanie Borman.“
Tristan Morgensen: Přikývne na to uvítání, tolik radosti a optimismu teď nedokáže úplně vstřebat, ale i tak se poslušně usměje a poděkuje: „Díky ti, Nyx.“ Cítí se trochu provinile, že je rád za svoje vítězství a cítí se dobře, hlavně když si vzpomene na arénu a kolik mrtvých kvůli jeho přežití muselo být. Nezabil je sice všechny, ale jako kdyby se to stalo a má krev všech na svých rukách. Když mu Nyx pokládá tu zrádnou otázku, chvíli jenom mlčí a přemýšlí nad slovech, které z úst vypustí. „Hmm,“ poví, aby si přidal pár dalších sekund na přemýšlení. „Neřekl bych, že se ještě jako vítěz cítím. Je to pro mě velká novinka a abych pravdu řekl, necítím se jinak než předtím, ale po čase to zřejmě přijde,“ nechá slova chvíli znít v prostoru, „mám takový pocit, jak by to jen popsal,“ zamyslí se nad tím a mhouří očima, když vyhledává to správné slovo, „že moje pouť ještě není ukončená.“ Slova mohou evokovat, že se vyjadřuje k aréně vítězů, ale nebylo to tak smýšlené.
Nyx Kesington: Pozorně poslouchá jeho slova a ve výrazu je opravdu znát, že ji to zajímá. Častokrát se tak jenom tváří, protože má v popisu práce vypadat, že je celá nažhavená do konverzace se splátci nebo vítězi. Tristan je však zrovna někdo, koho si ráda vyslechne a pokud by se tak nestalo, tak je to aspoň pohledný kluk, na kterého se bude ráda dívat. Někteří mají smůlu v obou případech a to je docela za trest si s nimi povídat. „Jistě,“ přikývne na ta slova. „Musí to být najednou ohromné a možná se v tobě mísí všelijaké emoce. Tuším, že každý vítěz se s tím pere jinak. Příkladem jsou třeba profesionálové, kteří své vítězství hlásí už rovnou před arénou,“ zasměje se a vůbec jim to nemá za zlé, „a posléze i zjišťujeme, že měli pravdu. A pak jsou tu ti, kteří šli s představou, že se už nevrátí a když pak zůstali naživu, byli šokováni.“ Po tolika Hrách už se stalo všechno možné, takže je velmi ojedinělé, že ji něco s něčím novým překvapí. „Ale pověz mi, co jsi konkrétně myslel tou poutí? Že's ji nedokončil?“ zeptá se a vůbec jí netrkne, že by se mohlo jednat o Hry s vítězi. Ačkoliv to bylo již veřejnosti oznámené, tak ji ta skutečnosti jaksi vypadla z hlavy.
Tristan Morgensen: Něco na těch jejích slovech je a se vším, co právě řekla, souhlasí. Je celkem rád, že se slov moderátorka ujala a necítí se tu jako na nějakém výslechu. „Takové sebevědomí by se šiklo,“ zareaguje na poznámku o profesionálech a zasměje se tomu. „A myslím, že je někdy fajn vidět něco neočekávaného. Nic proti profíkům,“ dá ruce do obranného gesta, protože to fakt špatně nemyslí. „Každý očekává, že se z arény dostane profesionál a věřím, že na to tvrdě pracovali a nejspíš by vyhrávali i každý rok, kdyby nebyly v životě náhody a neštěstí. No a právě kvůli nim mi přijdou Hry zajímavé, jelikož nikdo nemůže očekávat, co se stane a ne vždy vyhraje ten s nejlepším výsledkem. Dává to do té show jistej ráz.“ Podívá se do publika, jako by čekal, zda to vidí stejně jako on, ale pak se otočí na Nyx, když pokračuje od jeho slov o neukončené pouti. „Nejlépe bych to označil za pocit, že mě ještě něco čeká, ale sám nevím, co to konkrétně je. Možná turné vítězů, možná mentorování, při kterém mi dojde, že jsem skutečně vyhrál nebo si to třeba možná uvědomím až se vrátím domů.“ Jakmile větu dokončí, tak si náhle začne uvědomovat, že se bude muset setkat s naštvanými rodiči, jelikož se s nimi od dobrovolného přihlášení ještě nebavil a samozřejmě nezapomíná ani na rodiny své manželky, tedy už ex. Trochu mu přitom poklesne výraz v obličeje, ale hned se z toho otrká a začne se opět usmívat, jako by nechumelilo a čeká na další dotaz.
Nyx Kesington: Opět ho nechává domluvit a když zrovna mluví, tak mu do řeči neskáče, jelikož nejsou nijak pobuřující nebo pro Kapitol urážlivé. „Jasně, musí tam být nějaká ta mysterióznost,“ dodává k jeho slovům. Následně se snaží něco pochytit z toho, co jí říká o tom pocitu. Neví, co přesně tím má namysli, ale dokáže si to minimálně aspoň představit, i když to nikdy nebude ona, protože ona vítěz není a nebude. „Zkrátka komplikované emoce,“ přikyvuje s úsměvem. „Tak doufám, že na tom přijde.“ Teď už je načase nabrat jiný směr a když už byla řeč o emocích, tak jeho zesnula žena bude jistě tím pravým tématem. Chápe, že to není příjemné téma, ale projít si tím musí. „Všichni jsme byli svědci toho, že se pro tebe Nicasia obětovala. Pro mě to byla jedna ze situací, o které jsem si myslela, že to bude pro tebe konec, ale-“ nechává dramatickou odmlku, „-její oběť byla víc než statečná. To mi připomíná, když si vybavím váš rozhovor ještě před arénou a že jste o svých plánech nevěděli, tak zde vidím jasné signály, že do arény šla přímo jen kvůli tobě. Přeci jenom ses hlásil jako první.“
Tristan Morgensen: Dlouho je po těch slovech v šoku. Čekal, že to dříve nebo později přijde, ale naivně doufal, že se mu to vyhne úplně. Absolutně nemá tušení, co by jí a celému Panemu měl povědět. Nečekal, že by to pro něj byla Nica schopná udělat. Kdyby jenom vylezli na tu střechu, tak by se to mohlo dopadnout úplně jinak. Neměl šanci si s ní o tom promluvit a v podstatě ji celou arénu ignoroval, čehož teď nesmírně lituje. Odkašle si a nervózně si otře zpocené ruce o kalhoty. Přemýšlí, jak by tuhle diskuzi navedl na něco jiného, ale nic ho v tuto chvíli nenapadá. „Co se týče jejího přihlášení, tak si stále nemyslím, že to bylo kvůli mě. Vždyť to ani nedává smysl,“ zavrtí hlavou a nehodlá tomu jakkoli věřit. „A no,“ odmlčí se, jelikož ví, že ho začíná zrazovat hlas a nechce tu mít přede všemi slabou chvilku. „Nevěděl jsem,“ opět se zasekne a není schopen slov. Nejraději by odsud odešel, ale to by nebyl dobrý nápad. „Neměla to dělat,“ zamumlá se zamračením. Nyx poté věnuje pohled, který prozrazuje, jestli by nemohli tohle přeskočit. Skutečně by z něj teď nic nedostali, možná jindy, ale je to pro něj pořád čerstvý a nechce s v tom piplat.
Nyx Kesington: Už měla v plánu to přerušit, když se podruhé zasekl, ale neudělala to. Myslela si, že se s tím zvládne poprat, ale nejspíš je to moc citlivé téma a ona s tím nic moc nenadělá, pokud nebude opravdu naléhat. V takovýchto situacích by měla a tu odpověď z něj násilím dostala, ale nechce se jí do toho. Chvíli nad tím uvažovala, ale pro jednou se rozhodla, že jemu ten klid nechá, obzvlášť po tom, co na ni hodil takový zoufalý kukuč. Možná si to špatně vyložila, ale když už nic dále neříkal, tak si to domyslela sama. „No, co se dá dělat,“ řekne s úsměvem, což může vyznít trochu nesoucitně, ale snaží se ulehčit situaci. „Nebýt Nicasii, tak tě tu člověče nemáme,“ plácne rukou o stehno a zadívá se k publiku. „To by pak bylo v Panemu tolik zlomených srdcí, kdyby tě slečny viděly umírat, protože roztomilých vítězů není nikdy dost, že?“ pohlédne do kamery, ježto je to převážně mířené na pubertální dívky. „Navíc už je volný,“ dodá a opět to není úplně vhodné vůči Nicasii, ale to už si tolik neuvědomuje. „Ještě než se vrhneme na korunovaci, tak se zeptám. Bylo mi řečeno, že jsi byl v programu pro kosmonauty a je to tvým velikým snem. Plánuješ se k tomu vrátit nebo jako vítěz budeš pokračovat jinak?“
Tristan Morgensen: Oddychne si, když se moderátorka nechystá ho dále mučit s jeho zesnulou manželkou nebo jinými vztahovými tématy, na které nemá vůbec náladu. Namísto toho nabíhá diskuze jiným směrem a jemu cuknou koutky do úsměvu, když se zeptá na jeho sen. „Samozřejmě v tom hodlám pokračovat a nikdy jsem z toho neodbočil,“ odpoví jí okamžitě. Zde nemusí nad něčím přemýšlet, protože to je snad jediná věc, u které si je na sto procent jistý, že to chce. „Jakmile budu zpátky v Pátem kraji, tak to bude jedna z věcí, kterou udělám a snad docílím toho, že se jednou do kosmu podívám,“ přikývne se sebevědomým úsměvem při posledních slovech. On věří, že se toho dne dočká, protože na tom vždycky tvrdě pracoval.
Nyx Kesington: „Tak to velmi ráda slyším,“ odpoví to první, co jí na mysl přijde. Je skutečně ráda, že aspoň některý vítěz to má vyřešený už rovnou hned po svém vítězství. Nerada pak přichází ke zjištění, že se někteří flákají jen ve své slávě a bohatství. Zrovna ona by možná byla ten typ vítězek, která by si toho užívala, ale asi by se jednou začala nudit a něco musela dělat. „Skvěle se s tebou dnes povídalo, ale teď je čas na zlatý hřeb večera,“ postaví se a přesune se blíže na okraj pódia. „Nyní nás svou přítomností poctí prezidentka, Cerys Alsephyte Smyrna,“ zatleská velmi neslyšně, jelikož se matčinou prezencí necítí moc poctěna, ale musí poukázat, jak je nadšená, že ji uvidí. Potom se odklidí kousek dál, nemá ani náladu se s ní zdravit, protože toho má v soukromí dost.
Tristan Morgensen: „S tebou taky,“ řekne a myslí to vážně. Nelhal by jí, už při předešlých rozhovorech se mu jevila jako sympatická osoba, pokud to vše jenom nepředstírá. Potom se postaví, jelikož si myslí, že někam jdou, ale zase se ihned posadí, když jde Nyx jen přivítat prezidentku. Bylo to možná trochu trapné, ale doufá, že si toho nikdo nevšiml nebo ho kamery nesnímají. Ve křeslu jen vyčkává, než se k nim připojí prezidentka a lhal by, kdyby řekl, že z ní není nervózní. O té ženě si ještě žádný obrázek neudělal, tak neví, jaké pocity k její osobě má.
Cerys Alsephyte Smyrna: Jako obvykle přichází na pódium v těch nejluxusnějších šatech, které jí na tento jediný večer osobní designér ušil. Narovnaná se a vydává se rovnou k Tristanovi a své dcery si téměř nevšímá, avšak pokyne jí hlavou na pozdrav. Kolem boku má posázené diamanty a smaragdy, které dává světu na odiv. Zamává publiku a i do kamer, přitom se mile usmívá, ale pod tím vším se však skrývá narcismus a pýcha z moci. „Krásný večer, milí drazí,“ pošle elegantní vzdušnou pusu divákům, načež se otočí k Tristanovi a i jemu věnuje úsměv, „i Tobě, mladý chlapče.“ Následně se obrací k avoxovi, který jí na saténovém polštářku podává vavřínovou korunu, která je od těch předešlých jiná, vylepšená o brilianty a z vnitřní strany je vyryté jméno vítěze, tedy Tristan Morgensen. „Velmi gratuluji k vítězství,“ z jejího hlasu je slyšet velké nadšení. Možná si ho velmi oblíbila nebo se jenom její radost odvíjí od toho, že má konečně vítěze do nadcházejících Pentaher. „A vítám Tě do řad vítězů, zde je Tvá zasloužená koruna,“ posadí mu na hlavu korunku a potřese si s ním ruku. Poté se otočí k publiku a naznačí Tristanovi, aby se připojil vedle ní. „Dámy a pánové, vítěz 138. ročníku Hladových her, Tristan Morgensen! A než celé letošní události ukončíme, pojďme si připomenout arénu,“ domluví a pokyne, aby začali.
Tristan Morgensen: Příliš dlouho neseděl a už musí zase vstát, protože se u něho objeví prezidentka. Nasucho polkne a dívá se na ni jako na zjevení. „Dobrý večer,“ poví nejistě. Sleduje její počínání a pohled mu přistane hlavně na té korunce. Viděl to jenom z obrazovky, takže vůbec nepozná, že je něčím od těch předešlých odlišná. Nikdy nebyl na takové hezké doplňky, ale tohle se mu vážně líbí. Ne že by to chtěl každý den nosit nebo vůbec kdykoliv nosit, nejspíš to bude mít na hlavě jen dnes a už to pak bude mít vystavené doma jako trofej. „Děkuji Vám převelice,“ usměje se na paní prezidentku. Rozhodně si ji nechce znepřátelit, když je to nejvyšší osoba v Panemu a jít proti ní je o krk. Potom se opět uvelebí, když mu nic jiného nezbývá a musí se bohužel podívat se všemi na tu tragédii, do které se mu vážně nechce.
Celý stadion se zatemní a jediné osvětlení vychází z nočního Kapitolu, následně zničehonic vystřelí mírné světlo patřící obrovskému hologramovému odpočítávání, jež se objeví uprostřed nad pódiem. Jakmile číslo dosáhne nule, tak se obraz roztříští a rozdělí do čtyř na každých stranách stadionu. Nejprve začnou jako obvykle hrát reklamy a co by to bylo za ročník, kdyby se aspoň jednou neobjevila reklama na parfém, tentokrát s prezidentkou. Dále na oděvní společnost, o které mnozí vyprávějí, že je pro sedláky, alespoň v této době. Na konzolovou hru se známou tváří Brysen, pro některé však neznámou osobou. Ukončující reklamou je kampaň s Gabi Peréz na novou kolekci DKNY a posléze se ozve kapitolská hymna, která započne REKAPITULACI HER.
Nyx Kesington: Po korunovaci se zase vrátila na své místečko vedle Tristana a společně s ním pak koukala na rekapitulaci. Občas se na něj podívala, aby spatřila nějakého jeho reakce, které by jí mohly být v prospěchu do budoucna. Nic moc ale nezjistila, tudíž se většinou dívala na interesantní události v aréně a při některých se dokonce i usmála. Zřejmě tam nalezla něco, co jí přišlo vtipné, i když jiným třeba ne. Jakmile to všechno skončilo, zbývalo to už celé zakončit. Postavila se, rozloučila se s Tristanem a následně promluvila už posledně k letošnímu ročníku Her. „Hladové hry jsou již u konce a já doufám, že jste si je užili tak náramně jako já. Tímto se s vámi loučím a u příštích slavností na viděnou!“ zářivě se usměje, zamává publiku a rozdá prá vzdušných polibků, načež se ozvou tóny hudby, se kterou to poté všechno končí.
