[ kimbrhly kavasos ]
[player] Renaiti
|
[fc] Lily James
|
× [species] human × [date of birth] september 15, 2207 | ♍︎ virgo × [loyalty] capitol × [credits] 1 000 |
vitality [ +31 ] × defense [ 23 ] × deceased - uškrcená: Leonardo Zamora
- Asi by nikoho nemělo zrovna dvakrát překvapit, že je schopná si prakticky poradit s jakoukoli technologickou moderní vymožeností, kterou jí dáte do ruky. Přeci jen, její kraj je téměř takovou kolébkou všech těchto věciček, tak by bylo zvláštní, kdyby s nimi neuměla pracovat. Rozhodně to ale není žádná její specializace, spíše to považuje automaticky za vlastnost, kterou musí ovládat. Není tedy žádný blázen do počítačů, v tomto ohledu je mnohem staromódnější. Spíše ji totiž najdete s knihou v ruce. Nejen, že se ráda nechává unášet fiktivními světy, ale dost často právě nějaké romány střídá s odbornou literaturou. Díky ní si rozšiřuje své obzory, protože chce mít všeobecný přehled a povědomí ze všech oborů. Ví, že na to ten mozek má, a tak se toho snaží využít. Nemá totiž ráda ten pocit, když někdo o něčem začne mluvit a ona vůbec neví, oč se jedná. Má neustálou potřebu být ve všem v obraze, a tak jí vůbec nevadí si něco nastudovat třeba i navíc – v tomhle se v ní Třetí kraj rozhodně nezapře. Její znalosti začínají v oblastech chemie, biologie, kde opravdu exceluje, ale díky odborné literatuře si získala i povědomí ohledně historie, fyziky, geografie a psychologie. Dokonce se učí i cizím jazykům, přičemž nejlépe zatím ovládá latinu, ale chce se naučit i čínsky a japonsky. V rozporu s její romantickou a naivní stránkou, stojí její realismus. Moc dobře si totiž uvědomuje, jak to ve světě chodí a že to není úplně nejrůžovější místo k životu. Právě proto tuhle svoji tvář raději skrývá za tu romantickou a naivní dívku, která je mnohem veselejší, než kdyby se užírala tím, jak je svět nespravedlivý. Nicméně, ať to může vypadat, že má hlavu v oblacích sebevíc, uvědomuje si nepříjemné skutečnosti, jenom je prostě na sobě nedává znát. Vzhledem k počtu načtených knih a široké slovní zásobě, to opravdu umí se slovy. Ať už v psané formě, tak i v té mluvené, pokud se na nějaký rozhovor může připravit. Je zvyklá celkem často používat nějaké metafory či přirovnání a vlastně tím tomu dotyčnému jistým způsobem i říct, že je úplně blbý, ale vzhledem k tomu, že nepoužívá vulgarismy ani jiné hrubé výrazy, tak si to dotyčná osoba nemusí ani uvědomit, že mu vlastně nadává. To nejzajímavější na ní jsou však znalosti v oblasti chemie, které má opravdu na skvělé úrovni. Periodickou soustavu prvků by zvládla odříkat jako básničku i včetně různých vlastností daných prvků. Dokonce i ví, se kterými chemikáliemi je bezpečné manipulovat holýma rukama, ačkoli ostatní by automaticky nejraději použili jeřáb, když uslyší v názvu kyselina. Pro tenhle obor se prakticky narodila a vážně mu rozumí. Po fyzické stránce na tom není zase tak špatně, jak by se čekalo. Sice jí zdravá strava nic neříká a jednoduše papká to, co zrovna chce, ale má tu výhodu, že její metabolismus pracuje velmi rychle, tudíž se neustále může pyšnit hubenou postavou. Když se k tomu přidá ještě fakt, že musela svoje tělo posílit kvůli vzdušné gymnastice, tak ve výsledku vypadá skoro jako nějaká fitnessačka. Ruce má na svém těle asi nejsilnější, ale zase není žádná kulturistka, aby zvedala těžké váhy. Nicméně ví, že svoji váhu rukama udrží a to je pro ni nejpodstatnější. Díky gymnastice se naučila dobré rovnováze a také mrštnosti. Nemá problém předvést hvězdu, stojku či provaz.
- Není úplně ten nejspolečenštější člověk na světě. Když se s ní někdo začne bavit, tak se dokáže rozpovídat, ale aby ona sama za někým přišla a začala hovor, to je velice nepravděpodobný scénář. Má totiž až chorobnou potřebu, aby všechno šlo podle plánu. Když se něco maličko odkloní, tak už neví, jak má na danou situaci reagovat. Není zrovna nejlepší improvizátorkou, a tak je na ní poznat, když ji něco vyvede z míry. Často si v hlavě totiž nalajnuje, jak přesně bude hovor s daným člověkem vypadat, jenže už jí nedochází, že její život není jeden z jejích psaných příběhů. A nemůže tudíž ovlivnit, co ten druhý odpoví a jak zareaguje. A přesně v ten moment se dostává do úzkých. Není to konfliktní člověk, všechno se snaží řešit diplomatickou cestou a ne se prát jako zvíře, protože to jí přijde barbarské. Je tedy jasné, že Hladové hry ji nikdy příliš neuchvátily. Ráda se podívá, kdo je nový vítěz, ale aby sledovala napnutě všechny boje, to opravdu ne. Z tohoto faktu tedy jasně vyplývá, že nikdy neměla potřebu se na arénu jakkoli připravovat. Ani ve snu by ji nenapadlo, že by někdy mohla potřebovat přežít v přírodě a ačkoli zná všechny možné rostliny, hmyz, biotopy a podobné věci, asi těžko se z knížek naučila, jak rozdělat oheň. Sice má nesmírné znalosti v různých oborech, ale nikdy si nevyzkoušela jejich aplikaci v praktickém životě, kde by jí opravdu šlo o život. S tím souvisí i fakt, že se nikdy nedotkla žádné zbraně. Umí si sice v kuchyni ukrojit chleba nožem, či nakrájet maso na kostičky, ale nůž má od vražedné zbraně, používané v aréně, pořád docela daleko. Z některých arén si pamatuje určité druhy zbraní, jako je třeba kopí, mačeta, luk, meč a podobné, ale nikdy neměla možnost se něčeho takového dotknout fyzicky a nejspíše by ji to stejně ani nelákalo. Není vraždící stroj. Dokonce by se i maličko dalo polemizovat s tím, jestli náhodou v jistých ohledech není až příliš naivní. Jistě, jen tak ji někdo neobelže hezkými slovíčky – pokud to samozřejmě není nějaký pěkný klučina – ale tak nějak jednoduše věří, že dobro zvítězí nad zlem. Má totiž za to, že všechno špatné se druhým vrátí, neboť karma je zdarma. Jako další její nevýhodou je, že je až přílišnou romantičkou. Věří v pravou lásku, která hory přenáší a snaží se svůj perfektní protějšek najít prakticky na každém kroku, protože chce strašně moc tuhle lásku prožít. Její hubená postava si na ní však vybírá jistou daň. Trpí totiž hypertyreózou, kvůli které musí brát prášky, které regulují činnost její štítné žlázy, jež právě způsobuje její rychlý metabolismus. Problém je však v tom, pokud prášky vynechá na nějakou delší dobu. Jako malá je brala nepravidelně, protože to pro ni byla nepříjemná obtíž, ale vždycky se potom cítila neskutečně mizerně a bylo jí vážně špatně. Od té doby se tedy naučila brát prášky pravidelně. Takovým jejím nešvarem je, že když se pro něco nadchne, tak je schopna tomu dát sto procent, ale nezvládá věci často dokončit, protože ji to zase rychle omrzí, když nevidí výsledky, které si vysnila. Nejraději by totiž všechno měla hned, což takhle nefunguje.
- [ file 001 ] Její narození byla obrovská událost, protože její rodiče tolik toužili po dítěti, ale doktoři a věda, jako by se proti nim spikli a oznámili jim, že prakticky není možné, aby dítě měli. Zkoušeli všemožné i nemožné, až už pomalu ztráceli naději na to, aby miminko měli. Nakonec to dopadlo tak, že účinným se ukázalo být umělé oplodnění. Jakmile se její matka po nějaké době dozvěděla, že miminko skutečně čeká, nemohla tomu uvěřit. Narození malé Kim bylo takovým malým zázrakem. Není proto divu, že už od jejího prvního nadechnutí, by pro ni rodiče udělali naprosto cokoli. Snesli by pro ni i modré z nebe. Ačkoli svoji dcerušku oba nesmírně milovali, přeci jenom práce pro ně byla také důležitá, jelikož bez ní by si nemohli dovolit žít na nějaké slušné úrovni. Naštěstí mohli péči o své miminko a práci dobře zkombinovat dohromady. Ze začátku matka pracovala z domu a otec odváděl veškerá zkoumání v laboratořích, aby je jeho drahá žena poté mohla doma zpracovávat. Jakmile však Kimberly povyrostla, začali ji brávat s sebou do laboratoří. Často je sledovala za skly, jak se tam pohybují v ochranných oblecích a hýbají s různými věcmi. Dovnitř pochopitelně nesměla, ale byla vychována jako velmi poslušné dítě, takže neměla potřebu tropit nějaké lumpárny. Byla schopna oba rodiče zaujatě pozorovat a nebo si vzít kousek papíru a celé hodiny si něco kreslit. Jen co nastoupila do školy, tak ji rodiče přihlásili do několika zájmových kroužků, protože v ní chtěli probudit toho malého génia nadaného na všechno, jakého v ní viděli. Celkem brzy se přišlo na to, že nemá zrovna hudební sluch, proto hudební kroužky odpadly vcelku brzy. Vše se hezky vytřídilo, až jí zůstala pouze vzdušná gymnastika, která jako jediná vydržela až do nynější doby. Přijde jí, že to je jediná činnost, při které opravdu může vypnout, nevnímat svět a soustředit se jenom na své pohyby. Je to pro ni takový únik z reality. Ačkoli si poradí se všemi gymnastickými pomůckami, její favoritkou je ta vzdušná gymnastika. Srdce jí sice netluče jen pro tenhle sport, ale stalo se to příjemným zpestřením jejího života, který se jinak skládá především z nějakého biflování informací, což už jen takhle nezní zrovna záživně. Rodiče by z ní do budoucna totiž rádi měli někoho, kdo učiní nějaký obrovský objev a zapíše se tak do dějin. To je důvod, proč po ní chtějí, aby zkoušela tolik samostatných projektů a hodně se zaměřovala na studiu. Všechno to asi začalo tím, když se jí povedlo vyhrát její první chemickou olympiádu. Bylo to jednoduše jedno malé tlesknutí v horách, které spustilo lavinu. Sice je technologie v posledních letech hlavní prioritou kraje, avšak díky všem těm vymoženostem se úroveň zkoumání v chemii také posunula na mnohem vyšší level a rodiče to vidí jako skvělou příležitost pro to se v tomto oboru prosadit. Gymnastika je jediná věc, kterou rodiče tolerují jako její volnočasovou zábavu. Všechno ostatní ji podle nich pouze rozptyluje od učení. V tomhle je však Kim tak trochu rebelka a zvládne si najít způsob, jak se ke knihám či filmům dostat i za jejich zády. Dělá to z toho důvodu, že tak může dočista zapomenout na svůj život a prožívat alespoň na chvíli příběh někoho jiného. Moc dobře si uvědomuje, že se jedná často jen o vymyšlené postavy, ale i přesto ji to baví. Přijde jí to totiž strašně kouzelné, jak si pravá láska nakonec najde svoji cestu. Dokonce se párkrát snažila napsat i vlastní příběhy, ale žádný se jí nepodařil pořádně dopsat. Nikdy totiž netoužila po tom se stát nějakou uznávanou vědkyní. Jejím snem je mít milujícího manžela, s nímž by mohla prožívat vlastní romantický příběh a jež by jí dodával inspiraci k psaní. Nic víc by ke svému štěstí nepotřebovala. Jenže nechce zklamat rodiče, takže tohle zůstává jako takové její malé tajemství, které se snaží skloubit dohromady společně s tím, co po ní požaduje její rodina.