[ trifl hakfól ]
 |
|
| |
vitality [ +20 ] × defense [ 32 ] × deceased - sežehnutí lávou: tvůrci
- Už od prvního pohledu je jasné, že tenhle kluk asi nebude zrovna třikrát fyzicky zdatný, no jak se říká, zdání klame. Ačkoliv je nižší postavy, jeho mrštnost mu to vynahrazuje a to možná právě proto, že jeho oblíbenou volnočasovou aktivitou býval vždy běh a plavání – to by se dalo možná považovat za jeho silné stránky. A ačkoliv žije v kraji proslulým textiliemi a uměním, zrovna tyhle věci ho moc nezajímaly, raději se celé dny prohání a piluje svoje nohy do extrémních mezí. Možná právě i díky tomu jsou jeho reakce dost rychlé, alespoň si to myslí, co se vyhýbání týče, jelikož kdo zná Osmý kraj, zná i ony úzké uličky mezi těmi pidi domky, ve kterých se prostě blbě manévruje, no zvládá to bez větších úrazů. Baví ho taktéž titěrné práce a od svého otce se naučil spoustu uzlů a vychytávek s lanem – například jak udělat oprátku, asi kdyby ho jednou ten život přestal bavit. Často se dá i do nevinných lumpačin, kdy si zahraje na snovače a uplete celou pavučinu z nejtenčích lanek, a ačkoliv to zabere jistý čas, práce je tak pečlivá, že se vyplácí. Co se jeho myšlení týče, myslí spíše na drobnosti a pár kroků dopředu, než jakékoliv dlouhodobé plánování. Díky pohotovým reakcím je schopný vydedukovat rozsah nebezpečí a co nejrychleji odfrčet do bezpečí. Co se zbraní týče, umí ovládat tak maximálně sekeru, se kterou již nějaký pátek, jako nejstarší syn, seká dřevo a možná nějaký ten menší nůž na kuchání ryb, a pokud se to dá brát jako zbraň, udrží v ruce i jojo.
- Co nahnal na běhu, mrštnosti a plavání, to ztrácí ve výškách a v hloubkách. Ačkoliv vodu má rád, hloubky jsou zlo, stejně jako výšky – je to prostě akrofobik. Vylézt na strom? Podívat se ze skály dolů? Nepřipadá v úvahu. Těžko říct, jestli by raději zemřel, než by to zkusil, ale nejspíš by u toho vypustil duši a ušpinil si spoďáry. Střelné zbraně? To taky nepřipadá v úvahu. Jediná “střelná zbraň”, kterou kdy držel v ruce byla flusačka na jeřabiny. Momentálním největším mínusem bude asi jeho období puberty – jé, hele holka – kde ho teda zvesela ovládají emoce a je hodně důvěřivý, na což by mohl lehce doplatit. Zvířata, která nemají alespoň osm nohou jsou fuj a nekamarádí se s nimi. Teda, až na králíky, který umí stáhnout z kůže. Plánování na dlouhou trať není jeho oblíbená věc, jelikož žije situací a kdyby mu někdo řekl, ať hodinu stojí na místě, že pak přijde odměna, za pět minut je pryč, protože umí být hodně netrpělivý, a když přijde na situaci – jé, hele holka – tak je i rozpačitý. Svoje limity sice zná, ale málokdy je umí dodržet, pokud je v průseru nebo v ohrožení. Nedá se říct, že by nějak posiloval, cvičil nebo něco takového, protože na to prostě on není, kromě běhu – tudíž sil v nohách – toho prostě moc nepobral. Krev? No prosím! Až před ním někdo bude krvácet, nejspíš ho ještě pozvrací a to i v případě, že by krvácel on – to prosím pěkně odvrátí pohled a počká, než mu někdo bebíčko pofouká.
- [ file 001 ] Když se Triffle narodil, rodiče byli neskutečně šťastní, jelikož se dlouho pokoušeli o dítě a to i přesto, že věděli, že o něj mohou přijít. Vyrůstal jako jedináček, který měl veškerou svobodu světa, kterou mohl chtít, jelikož rodiče mu dávali vše, co mohli – no, přesto zůstal skromným klukem. Dost často jako menší vyváděl všemožné lumpárny, ať už od drobných krádeží koláčů sousedce z okna, lovení ryb tam, kde neměl... a že toho bylo. Časem si začal uvědomovat, že to, co dělá, není správné a jeho otec ho navedl na to, ať svou energii vybíjí jinde. Jeho hyperaktivita mu prostě vystačila na všechno a v tu dobu začal běhat jako pejsek, když mu hodíte míč. Kupodivu ho ten běh docela bavil a od té doby se ho nevzdal. Plavat se naučil taky lehce. Když se dostal do větší hloubky, zamrzl a téměř se utopil. Od té doby se vodě docela vyhýbá – v tom případě, kdy nevidí na její dno, nebo na druhý kraj – jinak mu plavání moc nevadí a nepřekáží. Jelikož domácího mazlíčka nikdy mít nemohl, sledovával dlouhé roky pavouka nad svou postelí, jak snová sítě, a tak nějak se do něj zamiloval – obrazně řečeno, že jo. Pavouci se stali jeho oblíbenými tvory, nevadilo mu je chytat, nechat si je lézt po těle, dokonce je pojmenovával, a když se dostal k hedvábným nitkám jeho matky, pletl jim vlastní sítě. Moc přátel jako dítě neměl, jelikož byl prostě pro všechny divný. Otec ho učil ve volných chvílích námořnické uzly, taktéž se ho pokoušel malovat, ale Triffleho vždy bavil více zpěv, než čabrání štětcem po papíru nebo šití oblečení. Dost často se stává, že se zapomene v myšlenkách a ani nepostřehne, že si začne pobrukovat nějakou melodii. Jeho snem je být jednou slavným zpěváčkem a odstěhovat se do Kapitolu, kde by všem mohl natrhnout košile tím, že kluk z Osmičky má prostě talent. Když mu bylo necelých osm let, narodil se mu mladší bratr a u rodičů spadl z lopaty, což pro něj byla nehorázná katastrofa, bratra si zamiloval a slíbil mu už v tom věku, že na něj jednou bude pyšný, že bude pyšný na to, že je právě jeho bratrem. Taktéž plácl do větru to, že pro něj jednou vyhraje Hry, což vyděsilo rodiče, kteří samým štěstím nějaké vraždění nezletilých jedinců pro zábavu naprosto vypustili z hlavy. No, Triffle přislíbil, že kdyby se tam dostal jeho bráška, tak to vezme za něj. Těžko říct, jestli ten slib někdy dodrží, nebo jestli si ho vůbec pamatuje. Čím dál ty roky šly, ke Hrám, které se musí sledovat, získal jistý odpor a možná právě proto, že jejich kraj nebyl zrovna adeptem na vítěze. Sám by do nich dobrovolně nešel, tak zněly jeho slova kdykoliv viděl někoho se přihlásit dobrovolně. No, kvůli bratrovi by to asi dokázal. Momentálně se nachází v takovém věkovém období, kdy si nechal razantně narůst vlasy, dost často si ho pletou s holkou, dokud nevidí ten jeho velký frňák. Taktéž je to období, kdy se u něj začíná projevovat náklonnost k dívčímu pohlaví – a to nemusí mít ani osm noh! Jediné podmínky jsou, aby jí nevadili pavouci, což je, ruku na srdce, dost těžké většinou splnit. Kromě snahy uhnat jakoukoliv holku, co by mu dala – lásku samozřejmě – si pořídil doma sbírku pavouku, taktéž si začal s novou zábavou, a to s jojem, které mu věnoval otec a on ho vlastně téměř nedává z ruky, a díky tomu, že je v něm hedvábné lanko, nemusí ho ani opravovat.
