[ vendr krijs sinklér ]
 |
|
| |
vitality [ +5 ] × defense [ 38 ] × replicas [ 0 ]
- Přestože se mnozí snaží vymanit ze spárů předsudků, které o jejich domovském kraji panují, Vender tento trend vědomě nenásleduje. Je přesně takový, jako se o obyvatelích Prvního kraje traduje, a ještě mnohem horší – jeho kořeny totiž sahají až do samotného Kapitolu. Coby synáček zbohatlíků nikdy netrpěl nedostatkem čehokoliv a rodiče se ani nesnažili, aby z něj vyrostl pokorný člověk; značně pofidérní výchova se tedy negativně podepsala na jeho charakteru. Je sebestředný, moc dobře si je vědom efektu, který má na ostatní a neváhá jej využít ve svůj prospěch. Jedná se o typ člověka, který o své přítomnosti dává vědět, aniž by promluvil; je charismatický a určitou skupinu lidí velmi přitahuje. Libuje si v situacích, kdy může dát najevo svou převahu, což se projevilo i během jeho tréninku v Akademii. Zbožňuje boj na blízko, kdy může sledovat, jak oběti s každým dalším pohybem vyprchává z očí elán a je smířená s nevyhnutelnou prohrou. Vzhledem ke své úctyhodné výšce má velmi rychlý metabolismus, takže nepatří mezi největší svalovce, ale díky své celkové fyzické kondici rozhodně představuje hrozbu, zejména pak pro splátce z neprofesionálních krajů. Coby budoucí elitní soutěžící v Hladových hrách považuje za svou povinnost, aby se naučil s mnoha typy zbraní. Některé jsou však v jeho žebříčku oblíbenosti výš než jiné. Jako svou primární zbraň si zvolil dýku, protože dokonale koresponduje s jeho povahou. Preferuje nekompromisní chlad oceli a rád si zachovává emocionální odstup. Nikdy nebyl fanouškem sekání hlava nehlava; je přesvědčený o tom, že jedna dobře mířená smrtelná rána je daleko sladší odměnou než litry krve.
- To, že má nějaké slabiny, by nepřiznal ani na mučidlech, ale navzdory svému přesvědčení je bohužel stále pouze nicotnou lidskou bytostí, kterou tvoří primárně chyby. Svůj dominantní povahový rys, kterým je narcismus, přirozeně považuje za svou hlavní přednost, ale v širším měřítku se o pozitivní vlastnost rozhodně nejedná. Kvůli šikaně, kterou ve velké míře zažíval jako dítě díky svému nezvyklému původu, přišel o schopnost komukoliv věřit. Není tedy příliš dobrý v navazování opravdových, upřímných vztahů a při komunikaci s ostatními nikdy nezabrušuje takzvaně pod povrch. Osudy ostatních jej nezajímají, většinou lidí opovrhuje. Nehezké dětství jej poznamenalo natolik, že si není příliš jistý sám sebou, což je paradoxně hlavní důvod pro to, že se prezentuje jako alfa samec. Ve skutečnosti je však plný protichůdných emocí a niterných svárů. Neustále bojuje se dvěma diametrálně odlišnými stránkami vlastní osobnosti – Vender miláček a Vender hajzl, Dr. Jekyll a pan Hyde. Jeho duševní zdraví je jeho největší slabinou; bez své drsné masky by byl emocionálně naprosto obnažený a velice zranitelný. Jakožto Kapitolan a Jedničkář v jedné osobě v životě příliš nepřicházel do styku s přírodou, mírně řečeno před ní tedy má respekt. Zároveň se štítí veškerého hmyzu a má panický strach z pavouků. Akademie jej naučila mnohé, ale schopnost odolávat vlivům matičky Země mezi Venderovy přednosti rozhodně nepatří. Další odvětví, ve kterém trenéři selhali, jsou zbraně na dálku – oštěpy, luky a kuše Vender doslova nesnáší.
- [ appearance ] Styl oblékání a celkový vzhled značně přizpůsobil prvoplánovému dojmu, který se na lidi rozhodl dělat. Nejčastěji jej lze vidět oblečeného v černé barvě, a to od hlavy až k patě – nemá rád zvýšenou pozornost věnovanou jeho osobě, pokud si ji sám nevyžádá. Jelikož jej však příroda obdařila nadprůměrnou výškou, nevyčnívat je v jeho případě takřka nemožné. Značkovou koženou bundu, kterou dostal darem od prarodičů z Kapitolu, považuje za svůj nejcennější majetek a bez ní prakticky není k vidění; k jejímu odložení či výměně za jiný kousek oblečení jej mohou donutit pouze drastické výkyvy teplot nebo společenské události, které vyžadují formální oděv. Jeho tvář často zdobí tmavé strniště a vlasy nosí převážně sčesané dozadu. Za levým uchem má vytetovanou růži, která symbolizuje jeho pravé, mnohem citlivější já. Na svém vzhledu si velmi zakládá, protože představuje jednu z jeho předností. Oku lahodící vizáž je vstupenkou do lepší společnosti, což si Vender samozřejmě uvědomuje. Zároveň však nerozumí tomu, proč jej jeho fyzický vzhled činí tak přitažlivým, protože jeho podivná povaha je přinejmenším odpudivá – alespoň tedy v jeho očích. Vzhledem k tomu, že sám rozhodně není povrchní, si uvědomuje, že hezká tvářička je jen špičkou ledovce a ty pravé lidské kvality se skrývají právě hluboko pod povrchem. Lhal by však, kdyby tvrdil, že se mu nelíbí jeho „handsome privilege“, které mu otevírá nejedny dveře. Dřív díky tomu slečny hromadně roztahovaly nohy, ale Venderovy priority se od té doby přesunuly jinam, takže to za žádné pozitivum nepovažuje; naopak. Díky své výšce je obecně šlachovitější a má tendence nepřibírat na váze, takže všechny svaly, které se mu podařilo nabrat, jsou výsledkem tvrdé dřiny v posilovně. Má velmi dlouhé nohy, což někdy může působit komickým dojmem. Na první pohled se zdá být konvenčně atraktivní, ale při bližším přezkoumání jeho obličej není tak perfektní, jak se zdá být. Na pravé tváři má výraznou pihu a menší jizvu po neštovicích, které prodělal v dětství, a jeho uši se zdají být příliš špičaté.
- [ personality ] Vender je komplikovaný člověk. Kapitolští rodiče jej celý život vychovávali tak, aby z něj vyrostl tvrďák, který se sebou nenechá zametat, protože rodák z hlavního města si nezaslouží nic než nehynoucí uznání. V tomto ohledu rozhodně uspěli. Určitě nelze o Venderovi tvrdit, že by si nechával líbit nehezké zacházení – toho si do sytosti užil ve škole krátce poté, co se s rodinou přestěhoval do Prvního kraje. Po hořkých zkušenostech se závistivými spolužáky se tedy zařekl, že už si nikdy nenechá dát přes držku, což také dodržel. Jakmile jej něco rozlítí, pro ránu nejde daleko a vztek nad ním často přebírá nadvládu. Mnohokrát někoho během záchvatu zranil, jednou dokonce zabil psa, který byl na Venderův vkus příliš dotěrný. Nutno dodat, že tohoto činu hořce lituje, protože má zvířata rád. Z toho lze usoudit, že jakmile se dostane do vzteklého módu, nedokáže se ovládat – před očima má rudou mlhu a racionální uvažování jde stranou. Vender však není pouze psychotický agresivní maniak; jeho osobnost má i druhý, o něco příjemnější protipól, který je u něj na denní bázi naštěstí běžnější. Pokud daný jedinec nepatří do jeho velmi malého okruhu blízkých, není zrovna výmluvný a většina jeho interakce s ostatními lidmi je velmi omezená. Kousavost je jeho druhou přirozeností, a proto je většině lidí nesympatický. Působí povrchně a chladně, ale realita je od tohoto zdání velmi daleko. Hluboko ve Venderově nitru dřímá kreativita a něha. Vůči okolnímu světu je vnímavý a dokáže jej vidět v širších souvislostech; rád hledá krásu v ošklivém, dobro ve zlém, potenciál ve zdánlivě beznadějném. Paradoxně je beznadějný romantik s hlavou v oblacích, který se mnohem raději pohybuje v prostředí fiktivních světů. Zároveň věří v osud, díky čemuž má tendence věci flákat a spoléhat právě na vyšší mocnosti, díky čemuž si v životě mnohokrát velmi uškodil. Umí však být i velmi cílevědomý a pokud si něco umyslí, za dosažením svého cíle jde doslova přes mrtvoly. Je neochvějně loajální k těm, které miluje, byť jim svou impulzivitou a roztěkaností častěji ubližuje. Obecně se mu smůla lepí na paty, což může být daň za fakt, že ve všech ostatních ohledech vyhrál genetickou loterii. Často si o něm lidé neprávem myslí, že je hloupý, ale ve skutečnosti je pouze příliš zabraný sám do sebe, což způsobuje jeho snílkovská nátura. Zbožňuje filmy, hry a popkulturu obecně, přičemž má poněkud obskurní záliby, díky nimž působí trochu autisticky. Ve volném čase se rád probírá obsahem dark webu, chová ještěrky a ujíždí na sladkém.
× × ×
- [ file 001 ] Když spatřil světlo světa, psal se rok 2208. Narodil se jako Vender Crius Hyland v Kapitolu, přičemž své druhé jméno získal od svého dědečka, k němuž měla jeho matka velmi blízko. Venderovo dětství bylo typicky kapitolské – vyrostl na Hladových hrách, v průběhu života se zhlédnul v několika vítězích, kteří jej svými schopnostmi obzvlášť uchvátili, a snad jako každé správné kapitolské dítě toužil po tom, aby se do arény jednoho krásného dne dostal. Rodiče jeho zálibu samozřejmě podporovali; sami se považovali za velké fanoušky. Pravidelně sázeli na své favority a Hry vnímali jako společenské vyvrcholení roku. Vše se změnilo, když se Venderova matka nadchla pro šperkařství a spolu se svou rodinou navštívila jednu z továren v Prvním kraji, o jejíž koupi již delší dobu uvažovala. Jejich návštěva, která neměla mít dlouhého trvání, se nakonec protáhla na dlouhých sedm let. Všechny Venderovy sny se rázem zbortily jako domeček z karet a Vender své rodiče za jejich rozhodnutí začal nenávidět. Toužil po kariéře režiséra, ale tím, že se rodina usídlila v Prvním kraji, prakticky přišel o budoucnost. Netrvalo dlouho a Vender začal trénovat v Akademii pro splátce. Rodiče to považovali za samozřejmost – toužili po vítězi, který by rodině zvýšil prestiž, a rozhodli se pro to udělat vše potřebné. Díky tučnému bankovnímu kontu se mu sice dostalo perfektního tréninku, ale Vender rozhodně nebyl šťastný. Kariéra profesionálního splátce nebyla tím, po čem prahl. Jako dítě po tom samozřejmě toužil, ale realita je hořká a na hony vzdálená od naivních klukovských snů. Nátlak okolí v něm však zapudil i poslední zbytky odporu a Vender tréninku zasvětil svůj život. Přestože vítězství v Hladových hrách považoval za své nové poslání, ve skrytu duše stále nebyl spokojený. Jeho plán byl jednoduchý – v osmnácti se přihlásit dobrovolně, vyhrát a vrátit se zpět do Kapitolu, kde by se rád pokusil prorazit ve filmové branži.
- [ file 002 ] Osud tomu tak chtěl, že na světlo světa čirou náhodou vyšla lež, kterou jej matka krmila dlouhých šestnáct let. Slaboduchý muž, o němž si Vender myslel, že je jeho otcem, byl ve skutečnosti jen loutka nastrčená na místo jeho pravého stvořitele – Marcela Tituse Sinclaira. Díky tomuto zjištění se Venderův život podruhé obrátil o sto osmdesát stupňů. Po mnoha letech se konečně vrátil do Kapitolu, ale rozhodně by se nedalo říct, že by mu ubylo problémů. Věřil, že díky návratu do hlavního města se mu konečně otevře cesta ke všemu, co si vysnil, ale stal se přesný opak. V jeho mysli vznikl ještě větší chaos, protože zjistil, že už vlastně nezapadal nikam. Na život v kraji byl příliš poznamenaný kapitolskou výchovou a pro obyvatele Kapitolu působil jako buran, byť se to nikdo neodvážil říct nahlas, protože jakékoliv křivé slovo mířené na syna prezidenta země by nejspíš mělo velmi tvrdou odezvu. Zdálo se, že nejlépe by mu bylo kdesi daleko ve vesmíru, protože si nerozuměl jak s otcem, tak ani se svou životní láskou, kterou nehodlal opustit za žádnou cenu, i když si navzájem ubližovali velmi krutými metodami. Ve stejné době mu byla diagnostikovaná hebefrenní a panaroidní schizofrenie, což představovalo malou naději na urovnání všech pokřivených vztahů. Podstoupil operaci, během které se stal replikantem a o níž se domníval, že všechno napraví. Vender si totiž bláhově myslel, že právě psychické onemocnění bylo důvodem k tomu, proč všem svým blízkým neustále ubližoval, ale nakonec se ukázalo, že prostě jednoduše nezapadal do světa, do kterého se narodil. Našel v sobě odhodlání to násilím změnit k lepšímu, což nikdy není dobrý postup, ale Vender díky strachu ze ztráty kompletně upozadil vše, co jej předtím naplňovalo. Černé svědomí jej dohnalo až k účasti v Hladových hrách. Z arény se vrátil jako vítěz, ale stále se jednalo o samotný začátek strastiplné cesty. Vykašlal se na své staré koníčky a svůj „nový“ život zasvětil tomu, aby se zavděčil těm, které měl rád. Otec mu nedůvěřoval a měl k tomu pádné důvody, Larsyn, která od něj v pravidelných odcházela a opět se vracela, jej měla za totálního ubožáka a Cameron jej taktéž vnímal jako naprostého pitomce, který se svým životem nedokázal dobře naložit, i když měl všechny prostředky doslova na dosah ruky. Vlivem toho se zařekl, že už nikdy své blízké nezklame, byť za to musel zaplatit obrovskou daň – vzdát se části sebe sama.
- Cameron Rensselaer × Když se poznali, v životě by jej nenapadlo, že by si k němu kdy mohl vytvořit i bližší vztah. Prvoplánově jej považoval jen za dalšího debílka, který čekal na vhodnou příležitost k tomu, aby mu ukradl jeho holku, ale i přes to, že k tomu měl nesčetně příležitostí, tak neučinil, čímž si ve Venderových očích získal jeho respekt. Závidí mu jeho emoční a sociální vyspělost, suverenitu a zejména schopnost efektivně řešit problémy, tedy povahové rysy, které Venderovi odjakživa chyběly, a nepokrytě k němu vzhlíží a považuje jej za svůj vzor. Často s ním řeší i nejniternější duševní potíže, což je rovina zranitelnosti, kterou ještě nikomu neodkryl. Kromě toho spolu prožili i nejednu život ohrožující situaci; sdílejí spolu tedy zážitky, které lidi rozhodně spojují. Život by pro něj sice nesjpíš neobětoval, protože toto privilegium má pouze jeden člověk v celém Panemu, ale jeho osud mu v žádném případě není lhostejný. Stejně tak, jako je tomu u ostatních lidí, mu dělá problém to Cameronovi dávat najevo, ale jakmile dojde na lámání chleba, o jeho náklonnosti nelze pochybovat.
- Dior Sarkisyan × Venderova arch-nemesis, oživlá noční můra a jeden z hlavních důvodů, proč jej sužuje nespavost a paranoia. Po světě pravděpodobně nechodí člověk, který by mu pil krev víc, než toto individuum. Konkurovat jí nemůže ani Venderova zesnulá matka, kterou ze srdce nenáviděl. Už od prvního okamžiku, kdy se vyskytla v jeho životě, se jej snaží zničit a ukrást mu vše, na čem mu kdy záleželo, což mu pochopitelně dělá vrásky. Věří, že dokud Dior neuvidí mrtvou, nikdy nenajde klid. Nikdy nepochopil, proč je jím posedlá takovým způsobem, že překračuje doslova neuvěřitelné hranice, aby dosáhla svého cíle, a vlastně jej to ani nezajímá, protože jediné, po čem v souvislosti s Dior touží, je prohnat jí hlavou projektil.
- Larsyn Kai Scorsese × Výjimka potvrzuje pravidlo a zde to platí dvojnásob. Larsyn představuje chybu ve Venderově kódu. Přiživuje jeho odvěký niterný konflikt, protože je jeho velkou slabinou; projevy citlivosti a emocí odjakživa nesnášel a Larsyn prakticky ztělesňuje všechny jeho obavy, touhy a další aspekty jeho osobnosti, které jsou před veřejností skryté a pouze ona k nim má exkluzivní přístup. Na faktu, že se do ní bezhlavě zamiloval, to však nic nemění. Je jediným člověkem, pro nějž by byl ochotný takřka pohnout nebem i zemí. Poznali se za podivných okolností, a ve stejném duchu se nese i jejich intenzivní romantický vztah, jehož základním kamenem je zejména silná fyzická přitažlivost a hromada problémů. Jejich společné soužití dokonale vystihuje pojem „italská domácnost“, protože se hádají a všelijak zraňují víc, než je zdrávo. Nutno dodat, že Venderův cit nelze v žádném případě označit za čistou, nezištnou lásku – již dávno přesáhl zdravou mezi, takže jej lze považovat spíš za posedlost. Vnímá ji totiž jako své pomyslné záchranné lano. Vlivem toho s ní po pouhých čtyřech měsících známosti vstoupil do ilegálního manželského svazku. Vztah s Larsyn jej kreativně inspiruje, což je jedním z mnoha důvodů, proč v něm nadále setrvává, přestože si uvědomuje, že bez ní by mu v širším časovém horizontu bylo mnohem líp. Stejně tak, jako bojuje se závislostí na kokainu, neustále svádí souboj s rozumem, který mu velí, aby svou manželku pustil k vodě.
- Marcellus Titus Sinclair × Otec, kterého nikdy neměl. Doslova. O existenci muže, který mu daroval život, vzhledem k jeho společenskému postavení pochopitelně věděl celou dobu, ale nikdy by jej nenapadlo, že jim v žilách proudí stejná krev. Vender se stal obětí lži, která se s lidstvem táhne už od nepaměti – zatajených dětí vlivných osob po světě vždy běhaly desítky. Svému biologickému otci je neskonale vděčný za zlepšení kvality života, protože mu s opětovným stěhováním do Kapitolu odpadla povinnost účastnit se Hladových her, kterou jej bezohledně zatížila matka; na druhou stranu mu však vyčítá právě její smrt, přestože ji nikdy neměl v lásce. Tento škraloup však vyvažuje fakt, že se o Vendera reálně zajímá a podle všeho mu záleží na jeho spokojenosti, což ze strany rodičů nikdy předtím nezažil. Uvědomuje si i to, že po otci nezdědil pouze líbivý vzhled – čím déle jej zná, tím více si uvědomuje, že spolu sdílí i mnoho povahových rysů. Za pomoci zjištění, kdo je jeho biologický otec, si Vender odpověděl na některé otázky ohledně vlastního krajně problematického charakteru, na něž doposud neznal jasnou odpověď. Zároveň díky tomu stouplo i jeho paradoxně nízké sebevědomí, protože si díky příslušnosti k zámožné rodině připadá takřka nedotknutelný.
- Trevor Snyder × Dalo by se říct, že s ním má klasický love/hate relationship. Kvůli Trevorově protivné zálibě v pitvání lidských duší je jím neustále sledován a napomínán, jak by měl nakládat se svým životem, takže k němu mnohdy cítí silnou averzi. Zároveň v sobě však nedokáže zcela zapřít přirozenou lidskou potřebu sdílet své trable s někým dalším, takže jej po většinu času toleruje. Navzdory tomu, že mu Trevor leze na nervy, jej ale má svým způsobem rád, protože je s ním sranda a zapomíná díky němu na své existenciální problémy. Trevor jej paradoxně drží na uzdě, protože se vůči Venderovi cítí provinile – byl to on, kdo jej přivedl k jeho životnímu stylu, který sestával převážně z paření. Trevor však tehdy neměl tušení, že Hyland má silné sklony k závislostem a dalšímu sebedestruktivnímu chování, takže jej v dobré víře nevědomky svedl na scestí. Nyní se tedy snaží svou chybu zvrátit, protože mu to velí morálka, což se na první pohled může jevit jako přehnaná, téměř bratrská starostlivost o Venderovo bezpečí a celkové štěstí. Jak se říká, cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly.
- 1x obsidiánový klíč
- cestovní doklad, mobil - Advansy, řidičský průkaz, 10x vlakové jízdenky, 1x expedice na pouštní žraloky
