[ elizí selou ]
 |
|
| |
vitality [ 0 ] × defense [ 2 ] × deceased - rozdrásána kyselinou: Nate Holbourn
- Vše, co se Elizée kdy naučila, bylo pro její přežití. Člověk v takovém kraji ani po ničem jiném netouží. Její fyzička je v dokonalé kondici, alespoň co se vytrvalosti týče. Je to spíše takové párátko, když přijde na sílu, ale její tělo muselo vždy vydržet s velmi malým přísunem potravin a čisté vody. Zvykla si na to a považuje své tělo za úžasný stroj, který dokáže vše. Někdy vydrží i pár dní bez kousku jídla a skoro si ani nevšimne, že se tak stalo, nejspíše díky tomu, jak mladá ještě je. Vše může být zbraň, když víte jak na to. Jako každý člověk umí používat nože a ví, kam je zapíchnout, aby to pořádně bolelo. Občas jí bylo dovoleno nasekat dřevo věcí podobnou klasické sekeře, i když je pro ni pořád dost těžká. Pomohlo jí to však objevit novou zálibu, oheň. Zvládne ho založit skoro ze všeho. Také dokáže spoustu věcí odpálit. Výbušniny, schované všude po kraji, byly její zálibou už od dětství, ať už prášek, co dělá bum pod velkým žárem, nebo malinkou řízenou detonaci, kdo ví, jak na to její hlava přišla. Dobrého nepálí a i ona si zvykla na různé popáleniny, které během života získala. Stejně jako spoustu odřenin, jizev, třísek a vlastně všeho, co přináší život v nehostinném prostředí. Má tedy vysoký práh bolesti a máloco ji dokáže opravdu ublížit, alespoň když dojde na běžná zranění. Je to dobrý sběrač a skvělý lezec. Vše, co se týká šplhání a i podlézání, s jejím maličkým vzrůstem zvládá. U šplhání si hodně pomáhá pevným stiskem, aby se dostala k vyšším místům. Kam se nedostane pouhou silou, pomůže si lanem. To je její nejlepší kamarád, ať jde kamkoliv a taky se s ním naučila spousty šikovných triků.
- Absence otce se podepsala hned na několika místech. Emoční nedostupnost, která Elizée provází, je jedna z těch nejvíce patrných slabin. Nikdo ji nenaučil pracovat se svými city, že je v pořádku občas cítit strach, mít někoho rád, to vše Elizée nechápe. Často popisuje své pocity zcela opačně nebo si neuvědomuje, co právě cítí, což vede k nepříjemným společenským trapasům, v tom lepším případě. Je také velmi impulzivní a ne vždy v tom dobrém smyslu. Emoce hrají v jejím jednání velkou roli a pro někoho, kdo s nimi neumí, je tohle problém. Má velký strach z mužů, nejen kvůli otci, ale vůbec situaci ve svém kraji, kde každý dělá, co může a ne vždy jsou to pěkné věci. Stále je to však jen naivní dítě, snílek, i přes její nedůvěřivou stránku k ostatním lidem chce věřit, a proto pokud ji člověk o něčem přesvědčí, jen těžce se této iluze zbavuje. Největším strachem je převzít za někoho zodpovědnost, nevěří, že by se o někoho zvládla postarat, děsí se, že by tento člověk pod jejím dozorem zemřel. Její tělo není stavěné pro velkou fyzickou zátěž. Vytrvalostně stačí, ve svém kraji musela často vydržet dlouhé dny bez pořádného jídla a přísunu vody, v chladnu i vedru. Zatímco tyto podmínky zná, nedokáže nic více, než je akceptovat a přežít. Větší fyzické aktivity schopna není. V životě nevzala do ruky pořádnou zbraň, kde by se k ní taky dostala? Je velmi slabá, nedokáže ani pořádně uchopit těžký nástroj jako sekeru a velmi těžce s ní pracuje. V pěstním souboji by také neuspěla, vždy byla rváč, co ubližuje na citlivá místa, každý ji nejspíše přepere bez většího problému.
- [ appearance ] Nejvýraznější charakteristikou je její výška, která nečiní ani metr a půl. Zřejmě z nedostatku živin nikdy pořádně nevyrostla. Celá její stavba těla je velmi slabá a i ve svých sedmnácti stále vypadá jako malé třináctileté dítě. Jediné, co bylo vždy vidět, je její baculatý nos a pár velkých očí hned za ním. Jejímu věku neodpovídá ani tvar obličeje, nepovedlo se jí ztratit takové to dětské zaoblení, pořád vypadá, že její dospělé já je někde v nedohlednu. Krásné světlé vlasy po matce už dlouho nikdo neviděl, nejspíše kvůli silnému nánosu špíny, který se na nich vytvořil, něco jako základní hygienické návyky byste u ní čekali jen marně. Většinou je nosí spletené do dvou malých copánků, nebo omotané kolem klacíku, aby jí nepadaly do obličeje. Jsou velmi zničené a kdo ví, kolik toho ještě vydrží.
- [ personality ] V mnohém je povahově stále dítě. Dalo by se říci, že její mentální věk se zastavil někde kolem čtrnáctého roku života a tam zůstal doteď. Je velmi naivní, velký snílek, co věří v lepší život, kde dostane druhou šanci vyrůstat s bohatou a úplnou rodinou někde v lepším kraji, nebo snad i světě bez Her, chudoby a válek. Je pro ni těžké mít reálné sny a s velmi nízkou důvěrou v sebe i ostatní raději vše vzdává. Pokud by se člověk snažil, s trochou trpělivosti a snahou jí lze do hlavy vložit iluze a ona se jich pak drží vším, čím může. Přesně jako dítě, které vás považuje za svého idola, není možné se jí poté zbavit. Kdyby se dokázala delší dobu soustředit, pod tou dětskou slupkou je velmi chytrá a talentovaná slečna, jak jinak by také dokázala tak dlouho sama přežít? Možná ale právě kvůli tomu tíhne k nereálným situacím a žije ve svojí malé bublině představivosti.
× × ×
- [ file 001 ] Elizée, dívka s malým vzrůstem a nevýrazným vzhledem. Pochází z neúplné rodiny. Otce si nikdy nepamatovala, byl pro ni velkou šedou postavou, která občas stála na prahu dveří, když byla batole. Zbyla jí jenom matka, která je stejně emočně nedostupná jako Elizée, jen z jiných důvodů. Nikdy si nebyla jistá, jestli její rodiče vůbec dítě chtěli. Jestli není na světě zcela zbytečně. V útlém věku často spávala po ulicích chudinských čtvrtí nebo u někoho na dvorku. Nepoznala radosti obyčejného dítěte, místo hraček měla kamení a klacíky. Nejspíše proto vždy byla takový snílek, realita pro ni byla vězení, jen její hlava ji dokázala vzít na místa, kde bylo vše v pořádku. Pro kousek chleba Elizée nikdy nešla daleko a prožila si více věcí, než by jako dítě chtěla. Čím byla starší, tím více nenáviděla vše kolem sebe. Brzy trávila více času venku s ostatními vrstevníky, než byla doma. Ne, že by její matce chyběla. Pobíhání venku pro ni bylo vysvobození od pohledu na ženu, která doma jen sedí a hledí do zdi. Její život byl v nekonečné smyčce – probudit se na neznámém místě, škemrat o kousek potravy, tropit samé hlouposti a doufat, že večer najdou místo, kde bude sucho. Velmi ráda chodila do bývalých důlních šachet, když nějaké našla. Kousky výbušnin, pyrotechniky a nářadí, které se mohly ve vteřině proměnit v smrtelnou hrozbu, což si ale nikdy neuvědomovala. Člověk by neřekl, kolik se toho valí po ulicích jejího kraje. Jak je zřejmé, všechny své pokusy přežila. Konec těmto dobrodružstvím dal jeden z mužů, kteří přežívali v blízkosti Sloje. Mladičká Elizée už začala dospívat a jemu se její mladičká roztomilá tvář převelice zalíbila. Rozhodl se, že si ji "adoptuje", jen aby se mohl kochat, jak krásná vlastně je. Občas nejen to. Pro Elizeé to však bylo její vlastní vysvobození. Netušila, jak se má cítit ohledně pozornosti tolika dospělých mužů, ale protože nikdy nevěděla, jaké to je mít otce, nic jí nepřišlo divné. Vše ale nebylo tak zlé, naučili jí, jak poznat spousty rostlin, zvířat a které materiály jsou pro lidi cenné a které ne. Takovéto bydlení v lese nebylo nakonec tak špatné, jak by se mohlo zdát. Během roku se naučila o přežití více než za celý její život. Dny najednou nebyly tak šedé a večer mohla tancovat u ohně, přičemž ji vždy pozorovalo několik párů očí.
