[ pyksl frolyk ]
 |
|
| |
vitality [ +12 ] × defense [ 36 ] × deceased - probodnutý hrudník: Savannah McPherson
- Hackování, programování a vlastně vše kolem počítačů – tím lze dokonale charakterizovat Pixelovy schopnosti. Celé dny vysedává u notebooku a bylo by tedy přinejmenším podivné, kdyby to na něm nezanechalo nějaké stopy, ať už pozitivního, tak negativního charakteru. Perfektně se vyzná jak v software, tak v hardware; není sice Tony Stark, který svůj slavný oblek vytvořil v jeskyni z hromady harampádí, ale v případě nejvyšší nouze by dokázal zapojit své mozkové buňky a sestrojit něco užitečného. Jelikož hraje i spoustu počítačových her, osvojil si výborné reflexy a schopnost strategicky uvažovat. Pixelovou hlavní doménou je však fyzika. Možností, jak tento obor využít v aréně, sice není příliš mnoho, obzvlášť když protivníka představuje dvoumetrový svalovec se sekerou, ale Pixel není vyznavačem přímé konfrontace, díky čemuž hrají znalosti fyzikálních zákonů v jeho prospěch. Za předpokladu, že má dostatek času na promyšlení plánu, totiž dokáže přijít s (v jeho očích) průlomovým poznatkem, s jehož pomocí by dokázal přechytračit všechny ostatní splátce, kteří tolik rozumu nepobrali. Jeho snem je vytvořit zbraň na sluneční pohon s neomezenou kapacitou a tím pádem i naprosto zničujícími atributy, s níž by snadno vybojoval vítězství, ale je smířený s tím, že světlo světa pravděpodobně nikdy nespatří. Nebýt rodičů, jeho schopnosti by zde končily. Díky jejich duchapřítomnosti se však naučil alespoň plavat, pro případ, že by zázrakem opustil pohodlí domova a vydal se někam do divočiny, kde by se mu tato dovednost mohla hodit. Zatím ji však využil pouze k tomu, aby získal záminku pro časté návštěvy plaveckého stadionu, kde se věnuje své neblaze proslulé perverzní zálibě.
- Pixel se narodil s cystickou fibrózou, která výrazně komplikuje jeho život. Nejen, že má mizernou imunitu, která jej předurčuje k častému marodění, ale k jeho nemoci se zároveň pojí i spousta životně důležitých úkonů, které musí několikrát denně provádět, aby byl schopný elementárně fungovat. Patří mezi ně pravidelné inhalace, pojídání několika druhů léků a nutnost udržovat domácnost v absolutní čistotě, která hraničí se sterilitou operačního sálu. V nemocnici však tráví spoustu času, takže je více než přirozené, že se tam cítí v podstatě jako doma. Vrozená nemoc z něj dělá ideálního kandidáta na brzkou oběť životaschopnějšího splátce, protože s ní ruku v ruce jde i nedostatečná kondice. Moc toho neuběhne, protože by musel metaforicky čekat, až jej doběhnou i jeho vlastní plíce. Na strom taktéž nevyleze, protože je úplná třasořitka, a neumí se ohánět žádnou zbraní. Jediným vražedným nástrojem, který kdy držel v ruce, je možná tak příbor, s nímž však fatální škodu rozhodně nenadělá. Nemůže spoléhat ani na svůj neexistující šarm – schopnost vykecat se z život ohrožujících situací mu bohužel nadělená nebyla. Navzdory tomu všemu však o sobě má vysoké mínění a je si jistý, že by dokázal vyhrát, protože je přesvědčený o všemocnosti svého intelektu a odmítá přijmout fakt, že Hladovým hrám dominuje hrubá síla. Je tedy velmi umíněný a mnohdy i zaslepený vlastními názory, které však s nikým nesdílí. Má pocit, že ví všechno nejlíp, takže dělá mentora sám sobě, což čtrnáctiletému klukovi bez životních zkušeností rozhodně nadělá víc škody než užitku – kope si tak svůj vlastní hrob. Vzhledem k tomu, že průměrná délka života pacientů s jeho chorobou je zhruba třicet let, jej to však vůbec netrápí.
- [ personality ] Dokud jej zajímala pouze teorie relativity, černé díry a další vesmírné složitosti, na něž majoritní populaci nestačí mozková kapacita, byl to docela milý kluk. Možná podivínský, protože člověk s Pixelovým inteligenčním kvocientem zákonitě musí být tak trochu cvok, ale stále to nebylo nic, nad čím by lidé kroutili hlavou. Odjakživa je nekonfliktní a rezervovaný, lidskou interakci pozoruje spíš zpovzdálí, než aby se do ní aktivněji zapojoval – prostě typický asociální puberťák. Zlom však nadešel v momentě, kdy začal objevovat temná zákoutí internetu. Jelikož nikdy neměl štěstí v lásce a jeho vrstevnice jej spíš přehlížely, než aby ocenily jeho znamenitý genetický kód, našel si zálibu v sledování porna. Což o to, každý kluk se na něj rád podívá, ale u Pixela tato záliba brzy překročila všechny meze. Nyní většinu času tráví vytvářením fiktivních scénářů, které jeho oblíbené herečky z filmů pro dospělé zahrnují, a reálný svět příliš neřeší. Pokud se poštěstí a Pixel zrovna vytáhne paty z domu, hackuje bezpečností kamery a šmíruje své spolužačky ve sprchách. Ze získaného materiálu už si stačil vytvořit slušnou sbírku, kterou rád vystavuje na odiv na internetu, kde o ní diskutuje s dalšími podobně laděnými jedinci. Došlo to dokonce tak daleko, že překonal své sklony k solitérství a začal se přátelit se staršími kluky, od nichž očekával, že budou mít nějaké reálné zkušenosti. Jedno je však zřejmé – nikdo by do něj neřekl, že má takovou prapodivnou, krajně závadnou zálibu. Umí se perfektně přetvařovat, takže na první pohled působí jako typický chytrolín ze Třetího kraje. Možná, že jeho vtíravé dotazy související s lidským tělem mohou někdy působit nepříjemně, ale nikdo by netipoval, že se u Pixela jedná o patologický povahový rys. Nemá potřebu rebelovat proti nařízením a pravidlům, pokud se tedy nejedná o voyeurismus; naopak mu jejich dodržování dělá dobře, protože v životě preferuje řád a pořádek. Je posedlý čistotou a bez dezinfekčního gelu neopouští dům. Pokoj má vždy perfektně uklizený a přítomnost sebemenšího smítka jej dohání takřka k šílenství. Jelikož se jeho život odehrává převážně u počítače, není zrovna zběhlý v navazování reálných vztahů, ale to Pixela vůbec netrápí. Na internetu totiž najde vše, co potřebuje.
× × ×
- [ file 001 ] Pixel měl od svého narození jen smůlu. Na svět přišel v rodině bohaté, ale velmi mladé dívky, která si dítě kvůli zachování prestiže nemohla nechat, takže okamžitě putoval k pěstounům, kde se dostavil velký downgrade. Dokonalý příklad toho, že život je k některým lidem opravdu nefér. Jeho státem přidělení rodiče totiž bohužel nejsou úspěšní vědci, kteří by se topili v penězích – patří k chudší vrstvě obyvatelstva Třetího kraje, což Pixelovu naději na kvalitní život nikterak neznásobilo. Vzhledem k tomu, že panemská vláda o své občany příliš nedbá, nikoho nezajímalo, že se těžce nemocné dítě dostalo do rukou lidem, kteří na náročnou péči neměli dostatečné finanční prostředky. Matka obsluhuje stánek s rychlým občerstvením a otec pracuje jako ostraha soukromých objektů; tedy nic, z čeho by se daly vytřískat prachy tak potřebné na efektivní léčbu, která by jej problémů jednou provždy zbavila. Na faktu, že by mu snesli modré z nebe, to sice nic nemění, ale Pixel to pochopitelně nedokáže ocenit. Kdo by se radoval ze skutečnosti, že je v pouhých čtrnácti letech téměř za polovinou svého života a nemůže s tím vůbec nic udělat? Vlivem toho se brzy začal topit v depresích, ale útěchu našel v hraní počítačových her, zkoumání vesmíru a také pornografii. Jedná se sice o poněkud neortodoxní způsob, jak se vyrovnat s vidinou blízké smrti, ale útěk od reality jakéhokoliv rázu pro něj představuje jediný způsob, jak se s nevyhnutelným koncem vyrovnat. Přestože je velmi chytrý, na poměry Trojky se nejedná o nic světoborného, protože lidí, jako je on, je kraj plný, takže se nemůže realizovat ani prostřednictvím vědeckého výzkumu jako spousta jeho krajanů. Občas lituje, že se nenarodil v některém z chudých krajů, protože je přesvědčený o tom, že by nepřežil ani první rok života, což by jeho situaci logicky značně ulehčilo. Se svým osudem je podivně smířený, ale tomu, aby se věnoval svým pofidérním koníčkům, to nebrání. Hypersexuální sklony u něj propukly pravděpodobně z tohoto důvodu. Podle jeho výpočtů by se totiž neměl dožít ani dvaceti, takže má potřebu vyzkoušet vše, co pubertální život skýtá.
