[ nýkou kajndly ]
 |
|
| |
vitality [ +10 ] × defense [ 51 ] × deceased - sebevražda
- Niko není žádný malý kluk, ačkoliv by si to jeden mohl myslet, kdyby zaslechl jeho jméno ještě předtím, než by ho poprvé spatřil. I nadále by ho však někteří mohli podceňovat. Sice to není žádný dvanáctiletý špunt, na druhou stranu však stále vypadá, jako by nebyl schopný zasadit ránu ani mouše, už díky tomu jeho nevinnému pohledu. Opak je ale pravdou. Byl naučen zasazovat pořádné rány pěstí, za což může děkovat svému bratrovi Jaxovi, který se pohybuje mezi špatnými lidmi a někdy se mu tato dovednost hodí. Naučil to tedy pro jistotu i právě Nika, který by tedy díky bratrovi někomu dokázal udělat alespoň hezký monokl. Niko si také zakládá na své postavě a hrozně moc chce vypracované tělo, proto taky má alespoň snahu posilovat, což začíná mít konečně jakési viditelné výsledky na jeho hrudníku a na těle celkově. Má i dobrou kondičku, kterou si pečlivě vybudoval, stejně jako podává dobré výkony ve sportovních aktivitách, které mu jdou. Co se jeho a zbraní týče, nejblíže mu jsou asi nože, které mají prostě v domácnosti a on se s nimi setkává, když je zrovna na něm řada, aby něco uvařil (ano, umí vařit, vlastně i docela dobře). Teď se však vraťme opět k těm nožům – je mu jasné, že by mohly být dobrou smrtící zbraní, on se na to však nějak nezaměřuje a není člověk, který by se s nimi nějak oháněl ani se o to pokoušel, dávat ránu pěstí mu prostě stačí a podříznout někomu hrdlo podle něj nebude až taková věda. Patří mezi lidi, kteří jsou opravdu kreativní a většinu času překypují nápady. Ty jeho jsou mnohdy maličko nepromyšlené, ale dá se s nimi přeci jenom trochu pracovat. A pak tu jsou jeho znalosti, vyzná se v tom, jak zachránit život zvířeti, ale u člověka by si tím asi jistý nebyl, dokáže sešít i menší ranku, což by mohlo být u lidského těla stejné, nic by však nedělal plně jistě. Vlastně celkově ví dost o zvířatech, vždycky ho hodně fascinovala a bavila, stejně jako se vyzná v bylinkách – dobře ví, kterou použít, aby zabrala přesně tak, jak je v tu chvíli potřeba. Má samozřejmě i nějaký ten svůj talent, třeba na kreslení, ale většinu času pro něj není v jeho životě místo, protože se věnuje jiným věcem.
- Jasně, že není bezchybný, nezlomný ani třeba nesmrtelný, prostě i on má nějaké ty slabší články, které totálně kazí myšlenku, že by mohl být dokonalý. Fakt, že má na obličeji neustále vykolejený pohled a jediné, co umí, je někoho praštit pěstí nebo možná (protože to nikdy nedělal) ranit nožem, není nijak oslnivý. Také má obrovskou slabost pro veškerá koťátka, která mu úplně pokaždé vykouzlí úsměv na rtech, stejně jako pohled na opičky, které ho ve 142. Hladových hrách docela znepokojily, když se tam vrhly na jakousi splátkyni. Proto se poslední dobou raději vyhýbá i koťátek, protože jeden nikdy neví, jestli nenarazí třeba na naprogramované lidožravé kotě s roztomilým pohledem. Protože když Kapitol vymyslel agresivní opičky, mohl by dokonce přijít i s koťaty. Pravděpodobně by na fakt, že je to roztomilé kotě možná nebezpečné, zapomněl kvůli tomu, že by na něj roztomile koukalo, ale doufejme, že se koťátkům a opičkám upraveným Kapitolem vyhne a nějaké mu třeba nesní ruku. To by se mu totiž nelíbilo a vyšilování by bylo zcela na místě. Jedno velké mínus je jeho přecitlivělost snad vůči všemu, stejně jako fakt, že se na každého hrozně snadno upne. Obě věci jsou prostě špatné, hlavně to upínání na lidi, protože s tím souvisí obětování se za jiné, což on by se obětoval snad za každého jenom kvůli tomu, že pohled, jak trpí někdo, koho má rád, ho prostě absolutně děsí. A děsí ho i jiné věci, třeba pavouci. S pavouky je v pohodě, dokud to nejsou takoví ti velcí skoro jako lidská dlaň, v tom případě už pořádně panikaří a určitě se mu to nelíbí. Stejně jako hadi, ty nemůže ani vystát, jsou to odporná zvířata a dokážou zabít člověka, takže prostě ne. Niko je také astmatik, to mu také občas dokáže pořádně zkomplikovat život.
- [ appearance ] Niko se od svého dvojčete ve výsledku docela liší, ačkoliv ještě nedávno vypadali, jako by byli odraz toho druhého v zrcadle. Teď už tomu tak není, pár společných rysů jim zůstalo, ale jinak jsou rozdílní; hlavně chováním. Niko se stal tím roztomilejším bratrem, ačkoliv se stále snaží působit jako pořádný drsňák, zároveň však nechce napodobovat Jaxe, a tak se mu to, co se vzhledu drsňáka týče, úplně nedaří. Blonďaté kudrlinkaté vlasy a věčně vykolejený pohled mu cestu k tomu, aby působil drsně, bohužel úplně neusnadňují, a ani jeho výška mu k tomu nijak nepomáhá. Není nízký, ale ani neměří své vysněné dva metry, jeho výška je prostě dobrých sto sedmdesát a půl centimetrů, jak by Niko sám řekl. Hlavně ten půl centimetr je pro něj důležitý, to aby ho někdo náhodou nedělal menším. Na co je však na svém těle a vzhledu sakra moc hrdý, jsou jeho maličko viditelné břišáky, které si tvrdě vymakal a chce je zdůraznit a vypracovat ještě víc. Na pravém boku má vytetovanou černou, asi jeden centimetr tlustou a pět centimetrů dlouhou čáru. Těžko říct, kde k tomuto tetování přišel. Pro něj to má však jediný význam: život má jenom jeden a jakmile umře, další už nebude, protože není součástí nějaké švihnuté videohry. Co se stylu oblékání týče, tohoto kluka uvidíte hlavně v tom, do čeho ho navlečou rodiče, tedy konkrétně matka. Většinou je to oblečení po mrtvém Levim, kterého z něj matka často zkouší udělat. Jemu je to tak nějak jedno, hlavně když je to pohodlné a on v tom nevypadá, jako kdyby na něj byl navlečen pytel od brambor.
- [ personality ] Co se jeho povahy týče, jeden by si myslel, že je to pořádně plachá dušička už jenom kvůli tomu, že je to člověk narozený ve znamení kozoroha a ti plaší povětšinou bývají. On toto tvrzení však docela dost vyvrací už z pravidla tím, že je pořádně upovídaný člověk s prořízlou pusou a dá se do řeči snad s kýmkoliv se dá. Z většiny je docela dost pravděpodobně on ten, co víc povídá, takže jej lze úplně jednoduše shrnout třemi slovy: ukecanost na místě. Mimo jiné také lidem hrozně rád cpe své občas docela přihlouplé názory, za které se však nějak nestydí a dokáže k nim vytáhnout i nějaký ten docela dobrý a tím pádem použitelný argument. Celkově by do něj jeden neřekl, že zrovna on se narodil právě jako kozoroh. Pokud jde o jeho problémy, emoce a trápení, ty si nechává pod jakousi pomyslnou skořápkou uvnitř sebe ukryté tak, aby je nikdo nemohl jen tak odhalit, pokud si to zrovna nepřeje, takže ne každý o něm ví doopravdy všechno. Hodně věcí bere smrtelně vážně a když si vezme něco do hlavy, je schopný si za tím jít. Také je to jakýsi snílek s hlavou obklopenou nadýchanými snovými obláčky, které jsou opravdu moc narvané, protože on sní většinu svého volného času a mnohdy opravdu přijde se zajímavým nápadem nebo nějakou směšnou přihlouplou otázkou. A v neposlední řadě je to děsně obětavý a také přecitlivělý člověk.
× × ×
- [ file 001 ] Niko byl ve věku třinácti let spolu se svým dvojčetem Jaxem adoptovaný do rodiny nesoucí příjmení Kindly, která se skládá z milující matky a otce. Jak však později zjistili, byli prvně adoptovaní s myšlenkou, že pro své rodiče budou hlavně takovou náplastí na poničené srdce po ztrátě jejich syna Leviho, který spáchal v Hladových hrách sebevraždu, což byla pořádná tragédie pro celou jejich rodinu a nehezký moment, co chudáci jejich rodiče museli sledovat. Během chvíle však začali oba rodiče poutat pozornost jejich směrem. On ani Jax se v péči svých náhradních rodičů najednou neměli vůbec špatně, měli všechno, na co si vzpomněli, a plno lásky k tomu. Tu dostávali i od okolí, hlavně v momentě, kdy tato dvě dvojčata běhala všude spolu. To na ně padalo plno očí a poznámek o tom, jak jsou ti dva roztomilí. Postupem času se však jejich zájmy rozdělily a každý se začal ubírat svojí cestičkou. Zatímco Jax se dal na jakousi temnou stranu, kde začal s pašováním a prodáváním drog jenom proto, aby si sám mohl poté obstarat nějaký matroš a v klidu se někde potají zhulit nebo si dát lajnu, Niko se mu to ze strachu o jeho zdraví samozřejmě snaží vymluvit. Sám bere jakoukoliv legální práci, co je k dispozici, aby alespoň on mohl být vzorným synem ve své rodině. Kdyby se na bratrovy prácičky a tajné hulení trávy čistou náhodou přišlo, v ten moment by to dopadlo tak, že by to alespoň zkusil hodit na sebe. Na Jaxovi je totiž velmi závislý a raději by udělal toho špatného ze sebe než z bratra, kterého by nikdy nechtěl vidět zbičovaného na pranýři, tam by šel za něj, kdyby mu to bylo dovoleno, stejně jako za matku nebo otce, když by na to došlo. Však on sám by se obětoval i za toho podělaného černého prašivého kocoura jménem Barf, kterého mají doma, protože ho v patnácti letech přitáhl domů se zraněnou packou. Už v ten moment měl ten prašivý kocour v hrsti část jeho citů a on se tak upnul i na něj, ostatně stejně jako na všechny, co miluje, a tak přemluvil rodinu, aby si ho nechali a museli se tak starat o jeden hladový krk navíc.
