[ evandželin roxen-gárdijen ]
vitality [ 0 ] × defense [ 1 ]
- Evangelynn toho umí hodně a vlastně nic. Přesněji řečeno, většinu z toho nemůže využít na sto procent a není to její vina, ale pro ujasnění. Ještě v Sedmém kraji trénovala v lesích se vším, co bylo k mání, hlavně, jak je u Sedmičky zvykem, s věcmi používanými na práci, tedy mimo jiné se sekerou. Pravidelně se dostavovala na Sklizeň, ale nikdy se do arény nepodívala, před svou poslední Sklizní už toho měla po krk, nechtěla čekat na svůj osud a vzala život do vlastních rukou a z kraje utekla. Dovednosti se sekerou se poté, co se dostala do Třináctého, poměrně značně rozvedly. Ačkoli byla dovedená jako čerstvě plnoletá, hned se hrdě hrnula do věcí čistě mužských. Když už jí to v Kapitolu vnucovali, ať si to ve správnou chvíli užijí, no ne? Nabídli jí pilotování vznášedla a práci se zbraněmi. Nadšeně kývla a vše mohlo začít. Kvůli nízkému věku musela projít různými zkouškami a testy, z nichž některé daly její štíhlé, přesto fyzicky dobře vybavené postavě zabrat. Než se však mohla dostat do vzduchu a dostat hlavně patřičné osvědčení, přišla další revoluce a ona ji proseděla v bunkru. Nakonec to nedopadlo, a když viděla, že jedna z pilotek za to zaplatila životem, jen jí to utvrdilo, že opustit město bylo správné rozhodnutí a zároveň jí došlo, že ze vzduchu to odteď nepůjde a bude muset škodit jinak. Doklady o složení pilotních zkoušek sice dostala a několik kratičkých cvičných letů si vyzkoušela, nebylo to ale nic velkého. Nenáviděná aglomerace si dala záležet a letecká síla Třináctého kraje vlastně formálně neexistuje. Kdoví, třeba se jednou do vzduchu dostane. Přesto si ráda občas zalétá na simulátoru. Myšlenky na létání se vznášedlem tedy musely ustoupit do pozadí a svůj talent na techniku věnovala do zbraní. Nejen do boje s nimi, ale i do jejich vývoje, vymýšlení a navrhování. Až tady zjistila, že umí i dobře malovat. A navíc se naučila i na počítači. Ale ani tady to nevypadá na kdejaký pokrok. Vymyslela několik opravdu dobrých vylepšení zbraní, a u některých navrhla i modernější variantu, ale tím praktické využití končí. Pomocí původních starých plánů dovede nakreslit jakýkoli druh vybavení a následně pro něj vymyslet nějaké vylepšení či modernizaci. To vše jak v ruce, tak na programu počítače. Specialitou jsou pak biologické, ty jsou čistě na počítači. Nyní sice Třináctka nemá armádu, až ji zase mít bude, její nápady se budou hodit. Co na tom, že už tu možná nebude. Její poslední dovedností, kterou vlastně návrhy zbraní rozvedly je práce s počítačem. Když se to vezme, nic hezkého na počítači snad nikdy nevymyslela ani nevytvořila. Když ne zbraň, tak virus nebo jinou, pro síť škodlivou, věc. S větší či menší úspěšností posílá do kapitolských sítí jako hackerka své viry. Ve výsledku tak se svými prsty dovede sevřít knipl vznášedla, a nakreslit plánek zbrusu nové zbraně, ale nejvíce práce udělá, když ji prsty bubnují po klávesnici. Na požádání vytvoří počítačový vir na počkání. I když se nakonec vycvičila v boji s různými palnými zbraněmi a i v boji na blízko, a je velmi rychlá a obratná a s počítačem dokáže kouzla, stejně sní jednou o tom, že vyletí do vzduchu a pošle alespoň jeden pár raket do prezidentského paláce.
- Její největší slabinou je puntíčkářství. Zvládne prosedět u obrazovky dlouhé hodiny a pořád něco dodělávat a ladit, nezřídka se jí tak stalo, že ve snaze to vyladit co nejlépe o celou práci přišla. Až tahle příhoda jí donutí přestat a dát si oddech. Je hodně sobecká, vlastně strašně. Jediné, o co se podělí, je jídlo, ale o materiální věci se dělit nechce a nebude, i kdyby na tom záviselo kdeco. Nedejbože, kdybyste si chtěli půjčit od ní její notebook, to je jako hrdelní zločin. Snad jen přátelům a těch v Třináctce moc nemá. Neměla je ani v Sedmičce, natož v Kapitolu. Takhle: měla, ale když zjistila, jací lidé jsou za zády, je daleko odměřenější a rezervovanější. Když se před ní otevře obrazovka notebooku, je odtržená od reality a nevnímá. Na první pohled, když ji někdo potká a vidí, je to prostě ženská jako gazela, celá v černém, s přísným výrazem a brašnou s notebookem přes rameno, někdy s brýlemi. Taková hypermoderní, elegantní učitelka. Sama konverzaci moc nezačíná, když už, je to pomalu na oslavu. Není tak příliš sociální typ, což v Třináctce je trochu na škodu. Kdyby se jí někdo zeptal, jakou slabinu má podle sebe, řekne jedinou: Obranu. V boji se nikdy moc obranou nezaobírala a spíš se věnovala útoku s tím, že pokud je útok dobře provedený, obrana netřeba. Základny obrany pochytila v Sedmičce, v Třináctce pak doznaly mírné modernizace. V boji člověka proti člověku by to stačit nemohlo. Případný výběr do Her by tak byl pro ni značně krvavým vystřízlivěním z tohoto mylného dojmu. Obranu svých dat má ale bytelnou a odolnou. Nemá ráda takové ty rýpaly, kteří všemu nejvíce rozumí, nebo když se jí snaží dokonce radit. Radu si vyslechne, není však záruka, že se jí bude řídit, nebo ji využije.
- [ appearance ] V případě Evangelynn si Matka Příroda hrála s plánky a pravítkem. Výsledkem je 176 centimetrů vysoká štíhlounká postava, která vypadá jako vysoustružená do nejmenšího detailu, doplněná o exoticky laděné rysy. Až by někdo řekl, že se hledělo na aerodynamiku… Nehledělo se moc na ženské přednosti, asi v tomhle případu neměly nikdy hrát primární roli, každopádně celkový výsledek budí respekt i tak a je důkazem, že i bez nadměrných velikostí prsou a dalších částí těla lze stvořit ukázkové dílo, které se podle toho umí i náležitě pohybovat. Není to holka nebo mladá žena, kterou si je možno zamilovat na první pohled, spíše až na ty další. Dlouhé „špinavé“ blond vlasy sahají až ke konci zad a když na to přijde, dokáží vytvořit neproniknutelný závoj. Nejčastěji oblečenou je možné ji vidět v koženém oblečení, ale zato v ničem přiléhavém, to jí přišlo vždycky takové nechutné a ještě to lepí. Boty jsou vlastně totéž. Většinou si nazuje kožené, hlavně ty vysoké, které měla v Kapitolu. V novém působišti sice z kůže slevit nemusela, věci tady jsou ale o moc pohodlnější a odolnější. Parádiček na ní kupodivu moc není. Pouze na krku má jeden slabý řetízek, který je dlouhý a sahá až k břiše. Nikdo ho tedy neviděl celý, to by se musela svléct a tudíž je tak tajemství, co je tam za přívěsek, pokud vůbec nějaký. Spíše je možné zaregistrovat velký ocelový řetěz. Ten však moc často nenosí, protože je těžký a je to vlastně připomínka původního bydliště a znamení toho, že to byla tvrdá zkušenost. Těžko uvěřit, že právě pevná, skoro dokonalá postava byla její zhoubou a dostala jí tam, kde je.
- [ personality ] Je možné změnit svou osobnost od základů a stát se úplně jiným člověkem? Je. A Evangelynn je toho živoucí důkaz. Na začátku v mládí to byla holka, která by se podělila i o poslední kůrku chleba a dala by ji hladovému. Milá, vstřícná, dnes by se řeklo až naivně blbá. Nikoho neodmítla a dalo by se říci, že nepoctivci z ní dělali troubu. Rodiče z toho měli radost, že je dcera milá a hodná, ale když byli svědky, jak byla dcera za svou dobrotu prachsprostě využita, rozhodli se postavit na odpor a do Evangelynn začali hustit, že je třeba si stanovit hranice a tak dál. Lidé tak přišli o naivní podržtašku a najednou jako by Evangelynn neexistovala a ani její rodina. Jiné holky se jí začaly smát, že je divná – byla o hlavu vyšší než ony a vůbec vypadala spíše jako kluk, i její zájmy byly spíše chlapecké. Povahu lidé sice dokázali odpustit a zvykli si, že nějaká naivní kravka už není po ruce, ale skrze postavu, ať už pro svou netypičnost, nebo prostě jen kvůli výšce či čistě jen exotickým rysům si to vyžírala až do konce studií a do dovršení dospělosti, kdy už to došlo tak daleko, že byla automaticky řazena ke klukům, což jí bytostně štvalo a v ní začala bublat nenávist k okolí, kde dosud vyrůstala. Nyní ve svém novém domově je celá protkaná nebetyčným vztekem, zuřivostí a nesnášenlivostí k čemukoliv, co z hlavního města vyjde nebo uvidí a co jí připomíná, jak s ní zametli jen proto, že byla kapku jiná. K lidem je od příhod v Kapitolu rezervovanější a sama konverzaci moc často nezačne, komu se však tohle povede, je odměněn pohodou, vstřícností. Není nijak náladová nebo jinak emočně nestabilní, to jen, když si to vyžaduje situace, to pak nezná bratra ani sestru. Ráda však provokuje a má k lecčemu a leckomu kousavé poznámky, dbá však na to, aby to nebylo totéž, co si dovolovali k ní. Též už si pouze rozmýšlí, komu pomůže a komu ne, tou naivní holkou už být nechce. Mluví-li s někým nezasvěceným tématicky k její práci, nemusí ji být pro technické výrazy rozumět.
× × ×
- [ file 001 ] Psal se rok 2196, když přišla v hlavním městě Sedmého kraje, Epsilon Voidu, na svět jako Celina Hoovercraft. V miminkovských letech bylo všechno ještě v pořádku, ale s postupujícími lety a pubertou se všechno změnilo k horšímu. Snahu vše zvrátit mělo přinést přestěhování do hlavního města – Kapitolu, do jedné z chudších oblastí na periferii města. Vše se ale ještě víc zhoršilo, kapitolská omladina byla ještě více kousavější a talentovanější, co se ponižování a dobírání si Evangelynn týče. Největší malér byl, že se to semlelo v letech, kdy jsou děti nejvíce ovlivnitelné. Přežila šest Sklizní bez výběru, oslavila s rodiči osmnácté narozeniny, které značily, že za pár měsíců by ji čekala poslední sedmá Sklizeň, rozbalila dárky a snědla dva kousky dortu a druhý den jen napsala vzkaz rodině o svém záměru, kde důrazně varovala, aby ji nehledali a slehla se po ní země. S batohem s pár věcmi, kartou, o níž ani nevěděla, jestli v ní jsou nějaké kredity, se vydala z města dehonestace pryč. Několik dní putování pro ni skončilo v lesích, kde na ni natrefil nějaký muž, který zjevně vypadal, že Kapitolan nebude a ani z nějakého jiného kraje. Neměla na výběr, řekla mu jméno a on ji vzal s sebou. Než se nadála, objevila se v podzemní základně Třináctého kraje. Ani si neuvědomila v danou chvíli, že je na pomyslné druhé straně barikády, vojenské prostředí brala jako odlehlou základnu Kapitolu a tedy i očekávala, že ji šmahem deportují zpět a už jen za to, že vlastně zdrhla před Sklizní, by se s ní asi nemazali, co se trestu týče. Dostalo se jí ovšem uvítání od vedení a bylo jen na ní, čím se chce v novém působišti vyučit a věnovat. V Kapitolu jí vyčítali chlapecké zájmy, a tak na just požádala o něco čistě mužského. A toho se jí dostalo měrou vrchovatou. V současnosti prohlíží staré záznamy Třináctky o v minulosti Kapitolem použitých zbraních a technice různých druhů a přemýšlí nad jejich více destrukčními inovacemi pro Třináctku a tedy pro případnou další revoluci. Rudý metalický notebook obsahuje celou její práci, všechny poznatky, nákresy, plánky a složení a je chráněný tak, že se do něj dostane jen ona a má rozpoznání uživatele. Získá-li jej nepřítel, disk se sám smaže. Existují zálohy, ale jejich místo uložení nikdy neprozradí. Na to si s tím dala moc práce. Radši se obětuje, než dát Kapitolu klíč k definitivní destrukci Třináctky.
