[ endžlájen brdvisl ]
 |
|
| |
vitality [ 0 ] × defense [ 1 ] × deceased - exploze podstavce
- Pokud čekáte, že je Ange nebeskou bohyní, která se převtělila do podoby malé holčičky a na Zemi byla pověřena velmi důležitým úkolem, mocná a nebezpečná, čekáte špatně. I přesto se za ten krátký čas svého nevinného života naučila jistým dovednostem, které jí můžou být v aréně, v případě jejího vylosování, k užitku. Jednou z mála schopností, ve kterých se vypracovala, je ošetřovatelství. Sice to jsou úplné základy, jako obvazování, lehké techniky šití nebo ošetřování za pomocí mastí, gelů. K titěrnosti má tahle dívenka přímo utvořené prstíky. Jsou drobné, kvůli podvýživě tenké a z toho důvodu se můžou dostat na místa, kam dospělácké prsty rozhodně nevlezou. Podstatně trpělivá je třeba při tom šití, které tím, že si nepřekáží, má skoro perfektní. Díky své drobné postavě a nízkému vzrůstu nebude mít problém schovat se do menších skrýší, rovněž bude pro ni velmi lehké se maskovat za objekty a skrývat se tak před potenciální smrtí. Je to sice malá holčička, ale během vypomáhání na polích svým rodičům po boku svého bratra zpevnila svou sílu vůle. Zkrátka – kupříkladu na těch polích pracovat musela a “ne” nikdo nebral jako odpověď. Jako dívky i chlapci v jejím věku unese o mnoho víc. Samozřejmě, je to pořád dvanáctiletá dívka, takže to něco asi nebudou obrovské balvany, které po dalších splátcích bude horlivě vrhat. Rovněž si u sebe vybudovala výdrž při dlouhých směnách, které už se zdávaly jako věčnost. Na malou dívku má pořádně rychlé nohy, a pokud je jí za úkol utíkat, bude utíkat. Jediné, s čím tak nějak dokáže pracovat je možná jen nějaká dýka. Tu všehovšudy používala doma jen třeba na nějakou pomoc v šití, kdy si potřebovala přeříznout nit a podobně.
- Těch slabostí bude podstatně více, a právě proto, že Devátý kraj s sebou nepřináší nic dobrého a dokonce pro tak malé děvče ani žádnou příležitost na zlepšení, bude se muset spokojit s tím, co má. Je velmi důvěřivá. Její rodiče ji ve velkém zklamali, a tak je schopna jít si pro bonbónek i za úplně cizím člověkem, a to i přesto, že vykáže ba jenom lehké známky zájmu a starosti. Její největší životní potřebou je její bratr, na kterého se, bohužel je tomu tak, potřebuje spoléhat. Člověk by to nemusel brát jako něco špatného, ale ona je to fakt životní zátěž. Tím, že celý život vyrůstala a komunikovala jenom s bratrem, nezískala žádné základy komunikace, a tak není schopna se do nějaké pustit. Bude raději mlčet a civět zaraženě, vystresovaně do země, místo toho, aby vykročila do skupiny a začala vášnivě hovořit. Tím, že zvládne, a to ještě ne úplně, používat jenom dýku, nekončíme, ona totiž nezvládne ani nikoho zabít. Ano, uštědřila by komukoliv nějakou ránu, ale rozhodně nebude tou, kdo oponenta zabije. To raději odtáhne svůj pohled a přestane se hýbat. To tedy v překladu znamená, že pokud jí nebude mít kdo chránit, zcela určitě raději zemře, než aby byla bývala zabila. Je velmi citlivá a stačí málo, abyste v ní probudili melancholické pocity. Stačí ji třeba jenom urazit nebo se ji pokusit rozplakat – no, ono se vám to stejně i beze snahy povede.
- [ file 001 ] Narodila se do nepůvabu Devátého kraje. Rodina se skládala v úplnosti z matky i otce. Měla i staršího sourozence, Dashiella. Její rodina mohla být ráda za privilegia, kterým byl majetek. Majetek v podobě místa, kde mohou bydlet, jenže těžko říct, zdali by se karavan, ve kterém žili, dal slušně definovat jako domov. Rozhodně se tam doma necítila a to ani po těch letech, kdy už to přešlo ve zvyk. Bylo to místo, kde musí žít oba její rodiče, kteří navíc dennodenně dřou na polích, sklízí a sázejí obilí a v neposlední řadě ho zpracovávají. Jsou dokonce chvíle, kdy jsou na pole vyhnaní i ona s jejím bratrem a to se v poslední době stávalo snad každý den. Od rána do večera, v jakýchkoliv podmínkách a nikdo se jí neptal na to, jestli ještě může, jestli náhodou není vyčerpaná. To byli přeci jenom všichni. Tato rodina ale měla háček. Matka i otec, sužováni chudým životem v Devátém kraji, utápěli svou trpkost vůči systému v alkoholu. Každým dnem, kdy skončila jejich pracovní povinnost, opíjeli se do ranních hodin a ráno zvládali opět fungovat. Alkohol nechyběl a nějakým způsobem pro ně bylo možné dokonce i vyrobit nějakou náhražku, ale ten alkohol měl v jejich rutině své místo. Když se náhodou, shodou okolností, nedařilo a alkohol ten večer nepřišel cinknout na dveře – obrazně řečeno – nastalo peklo. Jejich otec byl velký cholerik a často vybouchnul v nejméně očekávané chvíli. Velmi obvykle si to odnášel její starší bratr Dash a nastávalo mezi nimi poměřování v pěstech. Nedalo se hádat s někým, jako byl její otec, neboť oplýval nevídanou sílou a to hlavně, když byla kupříkladu podpořena i alkoholem, čili agresivní nebyl jen, když alkohol došel. Bývala svědkem častých hádek, křiku a násilí. Nespočetněkrát bylo vztáhnuto i na ni samotnou, čemuž mnohokrát zabraňoval právě její bratr, který tím tak projevoval ono sourozenecké pouto, které mezi nimi bylo vytvořeno, když už byla malá. Její bratr jí byl rodičem a nejlepším přítelem mnohem častěji, než za co by si mohli zásluhy připisovat její rodiče. Matka je příběh sám o sobě, to vám poví i sousedi. Opilá, notoricky proslulá plačka, která věčně utápěla žal nejen v několikrát zmíněném alkoholu, ale téže ve vlastním žalu. Brečela nad tím, v jaké chudobě jim bylo nuceno žít a nad tím, jak k ní život byl nespravedlivý. Na polích zvládala být pracovitou a zodpovědnou, ale za dveřmi jejich karavanu se tohle všechno měnilo v neschopnost a docházelo to do fází, že ve stavu němoty odpadala daleko dříve než její muž. Ve stavech hladu a žízně se tak nacházeli sourozenci. Malá Ange si na pocit hladu zvykla v průběhu let, bratr ale dělal vše pro to, aby se o sestru zvládl postarat. V podstatě zůstali oba dva na všechno sami. Angellyan je neustále smutno po nepozornosti jejích rodičů, a tak lásku nachází u Dashe, u toho je jí ale líto, že je obětí surovosti jejího otce. Pomáhá mu ale ošetřovat úrazy, které se mu při jejich rozepřích přihodí. Takové pohmožděniny, odřené ranky nebo naražené části těla. Během jejího vyrůstání si na bratra dokonce zvykla natolik – nehledě na jejich jedinečné pouto – že s ním trávila velkou část svého volného času, pokud zrovna nebyli na polích.
