[ rosalyn ďu belej ]
 |
|
| |
vitality [ +5 ] × defense [ 62 ] × deceased - vysáté tělní těkutiny: zubaté chobotničky
- Pracovitý člověk si vždy dokáže osvojit tolik dovedností, kolik jen chce. V Devátém kraji to platí obzvláště. Pokud nehodláte pracovat, zaniknete a splynete s pískem jako mnoho jiných, kteří si o sobě mysleli příliš. Rosalynn se o této skutečnosti přesvědčila už v útlém věku, jen co stála na vlastních nohách, chodila vypomáhat rodičům s každou prací, kterou pro ni shledali dostatečně bezpečnou. Nejspíše proto pochytila mnoho notorických dovedností, které jen s postupem věku vylepšovala. Nikdy tak nepohrdne prací nebo úkolem, který pro ni někdo má. Za příslušnou odměnu, samozřejmě. Kromě klasického sběru všeho, co se dalo využít nebo prodat, byla zaměstnávána spolu s dalšími šikovnými dětmi ve skladišti, kde přenášeli nejrůznější zboží z místa na místo. Nedělá jí problém uzvednout náklad mnohonásobně těžší než jiné její vrstevnice. Tvrdá práce je pro ni úžasným způsobem, jak si dokázat, že nikoho nepotřebuje. I když jí někdy síla nestačí, vždy se vyhecuje uzvednout o trochu více, ujít o kousek dál. To vše jen aby si mohla poklepat na rameno a říct si, že to dokázala. Sebemotivace je poměrně klíčová a u ní funguje. Byť ne zcela dobrovolně, životní situace tomu dala, že si vytrénovala většinu svých smyslů na vyšší úroveň. Poslepu by vám řekla, co jste před ní položili, rukou jí prošlo mnoho nejrůznějších předmětů denní potřeby i specialit, ke kterým se většina lidí jen tak nedostane. Pro svůj strach se ve tmě naučila chodit poslepu, vytrénovala tím svůj orientační smysl. Rychle si zvyká na cizí prostředí, pokud má šanci si ho prohlédnout a nejlépe i ohmatat. Sluch má jako rys, nemůže se nechat nikým překvapit. Vždy je tak akorát o krok napřed. Základní dovednosti k přežití také ovládá, je to něco bez čeho by už dávno nepřežila. Založí si oheň, ošetří a zašije ránu, opraví oděv, i když bez něj se taky nemá problém procházet, pokud na ni tedy nesvítí slunce. Boty jsou pro ni luxus, který si nemůže příliš často dovolit, a tak se raději naučila chodit i po tvrdém a trnitém povrchu bez nich. Kromě toho se jako každý jiný obyvatel kraje zabývala rostlinnou výrobou, produkcí a vším okolo. Pozná snad každou plodinu, která běžně roste, každé ovoce a zeleninu, kterou kdo vyšlechtil. Genetické mutace jsou její. Tyto věci jí vždy zajímaly, a dostat se na skutečná pole se srpem v ruce byly jedny z nejlepších chvil jejího dětství. To se ví, že se s ním od té doby sžila, stal se jejím věrným přítelem a stráží ji každý večer v nehostinném prostředí lidí bez řádného domova. Postačí si s čímkoliv, co dokáže pořádně rozmáchnout a zabořit. Několik měsíců se starala o děti ostatních dělníků. I když ty smrady nemusí a trpělivosti na rozdávání nemá, naučila se několik jednoduchých zkratek, jak je donutit udělat, co potřebuje, i když to zahrnuje hraní na city. Není v tom sice žádný mistr, ale ušetřila si tak spousty nervů, kdy už nemohla to jejich kňourání ani slyšet. Kromě toho všeho umí výborně hrát na kytaru, suvenýr, který kdysi směnila na tržišti a je jedinou věcí, která jí přináší štěstí.
- V podstatě je taková lehká, časovaná bomba. Nikdy nevíte, co bude její spouštěč. Většinou je to ale dlouhodobá provokace, kdy už jí přeteče pohár trpělivosti. To neznamená, že by byl nějak velký, stačí málo a metá kolem sebe slovy i pěstmi. Je pro ni těžké se ovládat, zvláště ve společnosti. Je to typický samotář, všechnu práci raději odvede sama, jen aby se nemusela spoléhat na ostatní. Týmová práce rozhodně není její silná stránka, což ale souvisí s jejím společenským vychováním – žádné nemá. V lepší společnosti by jistě její chování bylo považováno za velká faux pas. Nedůvěra je velmi zrádná a u Rose vede přímo k mírné paranoie. Pokud je kolem ní příliš mnoho lidí, vyvolá to v ní paniku a snaží se samozřejmě z nepříjemné situace utéct. Sama chvíli nepostojí na místě, pokud není sama a v bezpečí, je neustále v pohybu, dokud tedy nenajde kousek místa, kde může být o samotě. Proto ji ani nikdy neuvidíte, že by se někde schovávala nebo se snad plížila. Nedokáže to tak dlouho vydržet a většinou spíše ihned bere roha. Pro přežití v aréně to zřejmě moc strategické není, na arénu ale ona nemyslí. Vždy jde jen o ni, sebestředné tendence jdou jistě dobře poznat už jen z její nechuti v týmovou spolupráci, i v těch nejhorších chvílích, a obzvláště v nich, bude vždy myslet jen na sebe. Na to, jak si věří, má až příliš mnoho slabin, které by nějaký ten parťák dokázal hravě vyřešit. Kupříkladu má příšerný strach ze tmy. Vždy musí kolem sebe udržovat nějaký zdroj světla, aby se úplně nepomátla. Většinou ve tmě chodí čistě poslepu, aby na ni někde nemohlo něco vybafnout. Jak moc užitečné to je, sama neví, zatím ji ale nikdo nevylekal, a tak v tom hodlá pokračovat. Pokud se stane, že v noci vyhasne oheň, před prvními paprsky světla prostě nevstane. Nepatří mezi nejlepší běžce, ne snad pro svoji nechuť k řečené aktivitě, v cestě jí stojí její astma. Pro někoho, kdo prakticky žije v poušti je tato nemoc poněkud ironická. Její plíce jsou tak poměrně oslabené na jakékoliv aktivity, běh, rozfoukávání ohně nebo třeba plavání. To pro jistotu neumí vůbec, kde by se ho také mohla naučit. Hoďte ji do jezera a nejspíš už nevyplave. V nepříjemných situacích ji často ovládne panika a z hlavy se jí vytratí všechny jasné myšlenky, které by ji mohly lehce udržet při životě. Jestli se za něco stydí, pak je to její neschopnost počítat. Pět a pět si dohromady dá, když ale dojde na to pamatovat si určitý počet lidí nebo věcí, velmi rychle s velkou frustrací zapomene, jaké hodnoty vlastně počítá, a tak se ani nesnaží.
- [ appearance ] Rose, stejně jako její jméno, vykvetla do krásy, která se jen tak nevidí. Zvláště když vaši rodiče nepatří mezi klenoty kraje. Svoji krásu si příliš neuvědomuje, tím se tedy myslí, že nedokáže k ničemu její vzhled využít. Samozřejmě ví, že se jí dostává dosti komplimentů a spousta lidí se za ní otočí. Většinou je ale od špíny, vlasy svázané do drdolu a loví někde v hlíně poklady země. Život v Devátém kraji se na ní dost podepsal. Někdo by jí sice mohl její štíhlou postavu závidět, ve skutečnosti je ale podvyživená, její hrudník je lehce hmatatelný a některé kosti až příliš viditelné. To vše je obalené příliš světlou pletí na někoho, kdo tráví většinu svého života pod sluncem. Není to žádná výhra, trochu přímého světla a začne se pálit, proto chodí neustále zahalená v látce, aby na ni slunce nemohlo. Stejně jako její pleť, i její vlasy jsou skoro až sněhobíle, nejspíše jde o nějakou genetickou mutaci, albínem ale rozhodně není. Nápadné mandlovité oči vás probodnou na místě, pokud hodláte někdy pochybovat o jejím místě na této zemi. Pokud ještě něco stojí za zmínku, je to její výška, řadí se mezi vyšší lidi, a to tím způsobem, že už na první pohled působí mnohem starší a někdy i větší, než ve skutečnosti je, hlavně v porovnání s většinou lidí. Jinak je to naprosto normální slečna, která dokáže zapadnout do každé společnosti. Miluje různou bižutérii, občas se hezky obléct a sčesat si své vlasy v culík.
- [ personality ] Jak už bylo řečeno, je to rozený sólista. Už dlouho živí sama sebe a vše, co kdy dělá, je jen pro její osobní dobro. Není nutně lakomá nebo sobecká, velkým egem také netrpí, jen se naučila, že je pro ni lepší se na nikoho ve svém životě nespoléhat. Rozhodně si nenechá nic líbit, pro ránu nejde daleko, zvláště když se někdo byť jen pokusí naznačit, že jí něco nejde. Snaží se být hrdá na vše, co dělá, ale sama má často pochybnosti. Ví, že by ji to mohlo pomalu uvnitř zničit, a tak se brání násilím. Nemazlí se s nikým, pokud uděláte něco špatně, dá vám to sežrat, zvláště pokud je to pro ni jakýmkoliv způsobem potíž. Na někoho, kdo si sám sebou nebývá vždy jistý, je v tomhle docela odvážná. Však on by si někdo pozorný mohl jejího lehkého pokrytectví všimnout. Což by stejně opět skončilo další hádkou. Byť si myslí, že je její občasné pokrytectví oprávněné, skutečně tomu tak není a měla by se naučit přijmout názory ostatních. I přesto se cítí jako poměrně volnomyšlenkářský člověk, alespoň když nejdete přímo proti ní. Uvědomuje si, že každý člověk je jiný a bude mít jiný pohled na svět. A pokud to není zrovna ten její, je schopná ho alespoň připustit. Jen se v tom příliš nešťourejte. V případě, že by měl někdo pocit, že ji dokáže rozlousknout, setká se jen s dlouhým taháním za nos bez šance ji reálně poznat. Jak se tváří na první pohled, taková také je, naštvaná skořápka, která nemá uvnitř mnoho významu a víry ve smysluplnější život. Většinu času tráví uzavřená sama do sebe a jediné, na co myslí, je vlastní bezpečí.
× × ×
- [ file 001 ] Život se k Rosalynn nepostavil zrovna tím nejférovějším způsobem. Už jen to, narodit se v Panemu, v kraji, který vypadá jako po přírodní katastrofě, vyprahlý a tak temný. Její charakter to sice utužilo, že by ale byla šťastná za to, že se narodila, se opravdu říci nedá. Její rodiče se přeci jen o dítě úplně nesnažili. Oba sháněli práci, kde mohli, nešlo nikdy o nic velkého, skoro vše byly víceméně podřadné práce, jen aby se uživili. Mezi tu chudobu a zoufalost se jim narodila dcera. Kdekoliv jinde by to jistě byla radostná zpráva, zdroj štěstí na mnoho let dopředu. Vše nebylo hned špatné. Každý, kdo musí bojovat o své místo na tomto světě, to pozná. Zprvu nadšení rodiče jí dali jméno Rosalynn, jako růže, květina, která je krásná, ale pichlavá. Chtěli, aby i ona byla krásná na pohled, ale v tomto světě schopná se bránit. Ostré lokty jí narostly už odmalinka. Mezi dětmi se nikdy nenechala postrkovat, pokud se jí něco nelíbilo, hned to dala najevo. Oblíbená díky tomu zrovna nebyla, nikdo se nechce kamarádit s holkou, co s vámi nechce nikdy souhlasit a ve všem se hádá. Mohla se však brzy začít věnovat práci a snáze obstarat pro její rodinu nějaké jídlo. Ono když nemáte mnoho kamarádů, jsou pro vás dny extrémně dlouhé, a tak je alespoň využila k něčemu užitečnému. S rodiči vytvořili harmonické trio, přes den shánějící suroviny pro další dny a večer sedící u ohně, rádi jen za to, že jsou spolu. Nikdy se neměli extra dobře, také jde na ní poznat, že celý svůj život strádá na mnoha místech, podvyživené propadlé tváře byly jejím poznávacím znamením léta. Rozdělit jídlo mezi tři lidi není nic lehkého. Někdy kolem dvanácti let se vše začalo rozpadat. Její rodiče rychle stárli, s nedostatkem živin se tento proces jistě urychluje, a Rose tak někdy do práce chodila jediná. Večery u ohně se také nekonaly každý den, často našla jejich místo prázdné nebo své rodiče už dávno spící. Co ale pro svoji rodinu neuděláte. Nedlouho poté, co dovršila čtrnácti let, se vrátila domů, jen aby našla prázdné místo, schránku mobilního domu, která vypadala opuštěně již několik let. Marně hledala svoji matku a otce, přesvědčovala se, jestli je skutečně tam, kde bydlí. Postupně si musela přiznat, že se na ni rodina vykašlala. Usoudili, že už je dostatečně stará a šli dál. Kam, to nikdy nezjistila. Možná se pokusili o útěk, možná udělali vážný přestupek a skončili ve vězení. Nikdy se vlastně ani neptala. Celé to považuje za zradu a od té doby se k nikomu citově neváže. Vlastně si tím nakonec přilepšila, vše, co vydělala, šlo jen a pouze jí. Konečně se nemusela o jídlo dělit a její situace se dost zlepšila. Každý den tráví prací, buď dobře placenou mezi lidmi, nebo směňuje na tržišti poklady, které objevuje zahrabané v písku v okolí města. Práce je to nebezpečná, nikdo by ji totiž nepřišel hledat, když by se jí něco stalo. To riziko jí za to ovšem stojí a možná právě proto dokázala přežít až doteď. Rodina není v životě vše, a čím dříve si tohle uvědomila, mohla začít naplno žít. Jak jen to její možnosti dovolují. Byť stále hledá v životě hlubší smysl, nemůže si stěžovat, že by se jí nedařilo se o sebe postarat a trpěla by. Jen co její jméno vypadne z osudí, hodlá usilovat o práci v laboratořích. To je jejím velkým snem.
