[ kinglou džebidr ]
 |
|
× [species] human × [date of birth] january 5, 2209 | ♑︎ capricorn × [loyalty] neutral × [credits] 0 | |
vitality [ 0 ] × defense [ 2 ] × deceased - utonutí: kappa
- Schopnosti tohohle chlapce jsou vcelku omezené. Ačkoliv je to člověk ze Sedmičky, kde se tedy maká rukama, on je od přírody lehce pecivál. Nevadí mu sice práce, ale nikterak ji nevyhledává, přece jen na co se dřít, když to oddře někdo jiný, ne? Umí se sice ohánět sekerou, ale nikterak výborný v tom není. Stejně na tom je i s klasickými zbraněmi denního využití, jako jsou nože, vidle a podobně - čím je starší, tím je lenivější a tohle ho nezajímá. V čem je dobrý? To je dobrá otázka a odpovědí na ni je asi tak lezení na stromy a místa, kam by jeden nelezl, jako jsou skalnaté hory a podobně. Horolezec by z něj klidně mohl být, ale není to jeho snem. Je to poeta. Rýmy tvoří většinu jeho mluvy a kdyby se dalo životem projít pomocí toho, jistě by si hřál prdelku kdesi vysoko, protože to mu fakt jde. Co se týče jeho dalších schopností, orientace v prostoru je výhodou - podle různých ukazatelů, ať už mechu na stromech, větru, východu slunce či trajektorie ptáků dokáže rozpoznat, kam ho jeho kroky dovedou a jakou vzdálenost zhruba ujde. Nikdy se nikde neztratí a zavřít ho do bludiště, najde si cestu ven tak či onak. Je vcelku inteligentním jedincem a neskutečně rád používá lichotky, aby se dostal tam kam chce a vyhnul tomu, co nechce. Jediné zvíře, které v životě snese, je jeho potkan, kterého pojmenoval Fretka, protože ve škole nedává moc pozor a jeho představivost přejmenovává všechno, co může. Kromě toho, že miluje básnění a lezení na špatně přístupná místa, má nějaký ten um v maskování - ne však kreativní ve stylu makeupu, ale ve stylu “jsem hubený, vejdu se kamkoli”. Díky jeho toulkám po lesích dokáže rozeznat i co je jedlé a co není, čím si potřít rány a podobné drobnosti, které se v lesích může naučit.
- Slabin by bylo mnoho a ani se za ně nestydí. Je to pecivál a na poctivou práci ho neužije. Raději nazuje boty a jde si se svou písničkou kamsi do tramtárie. Tmy se sice nebojí, ale bouřky - to je něco! Když je doma, většinou bouřky přečkává kdesi zalezlý v posteli a dělá, že neexistuje, ale když je venku, je schopný se zakopat snad i pod zem, jenom aby nemusel sledovat blesky. Ono celkově ty blikající věci narušují jeho pozitivní auru a myšlení, takže se jim snaží vyhýbat. Kromě bouřek nemá v lásce ani roboty, androidy a taky vlastně ani zvířata. Alergii nabral snad na všechna zvířata, se kterými se může setkat v běžném životě, ať už jsou to ta čtyřnohá, nebo jakýkoli bodavý hmyz. S lidmi sice komunikovat umí, ale nikdy si nedokázal vytvořit pevnější pouto a dost umí svou povahou lézt na nervy všem okolo - ideální společník na sebevraždu, co si budeme povídat. Ten by sebevrahovi vybásnil do hlavy takovou díru, že by daný člověk zabil dřív jeho, než sebe. Jedna z jeho největších fóbii jsou kuřata. Ano, ta malá žlutá sluníčka - fuj fuj fuj, to pouští sirénu jak malá holka a zdrhá. Kromě kuřat a vesměs veškerého hmyzu se taky bojí vody. Neumí plavat a dokonce se mu dělá zle, když je ve vodě jen po kolena. Má neskutečný strach z ryb, protože jsou pro něj odporné a slizké a on je nechápe - a co nechápe, to nemá rád. Síly taky moc nepobral a ačkoliv byl a je nucen občasně pomáhat, jeho povaha se přenáší asi i do fyzického vzhledu, protože jeho svaly ne a ne růst - takže je to tintítko, co jako zbraň používá vlastní slova, případně zuby.
- [ file 001 ] Kinglow pochází z početné rodiny, kde jen těžko hádat, kdo je čí otec, jelikož paňmáma, rozuměj jako matka, není zrovna dvakrát nadšená do pevných a vážných vztahů. Když se narodil, všechny lehce vyděsily jeho zrzavé vlasy, protože co si budeme nalhávat, zrzků je na světě jen hrstka, takže označit jeho tatínka asi není tak těžké. Jeho starší sourozenci mu ale nakukali, že není člověk a že je vytvořený z hlíny - tím pádem se z něj občas stává kaskadér a nejednou za život si něco polámal, dobil a podobně, protože na úkor výzev starších sourozenců podniká podivné cesty na vrcholy skal, aby našel orlí hnízdo a v něm svého sourozence - ó ano, věří snad každé blbosti, kterou mu člověk nakuká. Časem se to začalo nějak uklidňovat a nesnaží se sám zabít, ale to pořád neznamená, že je nějak opatrný, přece jen té části o hlíně stále věří. Našel si životní cíl (ó ano, v tomhle věku) a to je stát se panemským bardem a lamačem všech dívčích srdcí. Právě proto dlouhé dny tráví procházkami, sezením na stromech a zanedbáváním všech ostatních prací, které by dělat mohl a vlastně i měl. Místo toho chodí po lesích s notesem v ruce a skládá různé balady a podobně. Nikdy je nikomu nedal číst, alespoň ne dobrovolně, ale přesto ti co ho znají ví, že básnickými rýmy žije. Dost často je k nalezení právě někde, kde se ulejvá a lenoší, či visí hlavou z větve stromu. I když mu je teprve tolik, co mu je, je dostatečně vysoký, ale stále pohublý, takže se dokáže lehce ztratit v korunách stromů a až na tu jeho zářící hlavu, která ho snad vždy prozradí, na něm není nic výrazného.
