[ remo nery ]
 |
|
× [species] human × [date of birth] february 5, 2210 × [age] fifteen | 15
× [loyalty] neutral× [credits] 0 | |
vitality [ 0 ] × defense [ 0 ] × deceased - konzumován: lidožravé víly
- Máma mojí mámy vždy říkala, že by člověk měl na každém hledat jen ty pozitivní věci. Pak bude mnohem hodnější, vlídnější a lépe pochopí svou vlastní podstatu. Když ale dojde na Remma, jistě by i ona uznala, že toto individuum nemá v sobě špetku dobrého, co by se dalo vyzdvihnout jako jeho přednost. Možná tak leda jeho velké psí oči, kterým mnohdy i ten nejdrsnější maník z ulice odpustí z lítosti. Tím, jak působí, od sebe odhání spoustu lidí tak nějak automaticky. Jako by ho zahalovala mlha lítosti a smutku, do které se nikdo nechce pouštět. Je třeba mu přiznat zásluhy na vlastním přežití. Vždy najde nějaký způsob, jak se udržet v teple, jak najít alespoň ten jeden malinký kousek kalorií, který ho drží v pohybu, ani vlastní moč ho neodradí od toho sladkého doušku tekutin, který k životu potřebuje. Byť se to mnohým může zdát nechutné, neexistuje nic, co by ho vyděsilo nebo znechutilo. A to ani mrtvoly, všechny druhy zvířat, bláto, bahno nebo plíseň. Když nemáte nic jiného, z čeho by se dalo přežít, velmi rychle si zvyknete na okolní podmínky. V tomto směru je vlastně ideálním kandidátem do arény, byť nemá potřebné dovednosti, aby si potravu ulovil či vybojoval, ale prostě dokáže přežít z ničeho. Budižkničemnictví a zenový klid, který ho životem provází, neposkytuje mnoho prostoru pro rozvoj jakéhokoliv užitečného talentu. Umí si krknout na povel, hodit žabku, co přeskáče celou louží, a když se vám podaří, pokusí se udělat hvězdu. Většinou spadne, ale je to alespoň nějaká fyzická aktivita, které je schopný. Přežití je pro něj vše, a tak, byť s větším soustředěním a dobou, ale přesto úspěšně, po nějaké době dokáže založit oheň i s tím málem, co v kraji najde, nebo alespoň zaseknout kusy kartonu a sutin do sebe způsobem, aby vypadaly jako malý umělý přístřešek. Pozná, které materiály ho budou hřát více a co pro něj může být naopak nebezpečné. Aniž by to věděl, poznává prostředí kolem sebe rychleji než ostatní, a samovolně analyzuje možná nebezpečí. Výborně odhaduje počasí na daný den, podle pohybu větrů, mraků a dalších meteorologických vjemů. Jelikož ale neví, že to vůbec může být schopnost, většinou tak jedná zcela samovolně a podle nálady.
- Maličký a hloupoučký Remmo nikdy nepochytil, o čem žití a bytí na tomto světě je. Zdá-li se vám natvrdlý či prostý, máte naprostou pravdu. Jistě, asi by přímo neskočil pod kola auta, nějakou reálnou hrozbu a následky svých činů si uvědomuje, jinak ale nikterak nedokáže zapojit svou hlavu pro sociální interakce či jakékoliv společenské aktivity, kdy se od něj vyžaduje více než pasivní přítomnost. Neumí uposlechnout obyčejný rozkaz a nepřijme ani přátelskou radu. Ne však proto, že by je ignoroval záměrně. Je pro něj holt těžké pochopit, proč by měl dělat něco jen na základě toho, že mu to někdo řekl. Co si nevymyslí sám, to neudělá. A že na genialitě rozhodně neplýtvá. Vyhublina, jako je on, se o sebe sama nepostará. Když se dostane do nesnází, spíše než vyřešit problém volí strategii pláče a proseb, ať mu někdo pomůže. Zatímco někde na ulici se možná slituje ten náhodný kolemjdoucí, a pomůže této zoufalé duši, ve vážnějších situacích je třeba umět spolehnout se sám na sebe – něco, co Remmo prostě nedokáže. Je tak snadnou obětí šikany a násilí, a to i v životě, kdy ze společnosti nijak nevyčnívá. Utržil už mnoho ran a zlomených kostí, že by vám sám nemohl říct, kolikrát dostal přes hubu. Jelikož ale nemá přístup k žádnému zdravotnictví, vše se muselo zahojit samo. To také znamená, kromě křivého kroku a prstů směřujících všemi směry, že jakýkoliv dobře mířený úder danou kost naprosto roztříští. K úrazu tak má našlápnuto více než mnoho dalších, a to v podstatě celý život. Je dost těžké říct, co je jeho nejslabší stránkou, když nemáte žádnou silnou. Do boje moc není, nic kloudného ze sebe nevydá a do práce ho také nikdy nevzali. Neuplave ani metr, nepopoběhne, aby si zachránil žebra před další ránou, nezablokuje vaši pěst, prostě hotové budižkničemu.
- [ file 001 ] Remmo Neri, zkomolenina slovního spojení „memento mori“. To je totiž to poslední, co jeho rodiče viděli, než přišel na svět. Pamatuj, že musíš umřít, velmi výstižné pro někoho narozeném v kraji, který není nic jiného než špína a bída. Je až zarážející, že tady vlastně ještě tolik lidí stále žije. Jasně, spousta z nich je lehce zmrzačených, podvyživených a dožít se svých osmnýctých narozenin je tu vlastně zázrak sám o sobě, přesto tady stále jsou. Remmo nikdy nedostal do vínku od žádné své kouzelné kmotřičky zrovna užitečné věci. Jedna mu dala alespoň ucházející vzhled a zdravý chrup, což se u někoho bez základních hygienických návyků a přístupu k alespoň základnímu zdravotnictví nevidí právě často. Stejně jako jeho jméno mu rodiče nedali nic smysluplného do života. Tady kousek zkaženého chleba, tu něco málo vody z louže. Neměl žádný vzor, který by si se svojí životní situací zvládl poradit, a tak i on skončil jako naprostá spodina spodiny. Opravdu, o moc níž už klesnout nejde. Je až pozoruhodné, že jeho rodina zvládla přežít, otec ani matka se nikdy nenaučili žádnému řemeslu, ani praktické dovednosti, která by je pomohla uživit. Vždy jen sbírali zbytky, které už ale někdo jiný před tím vyhodil. Nedostalo se mu základního vzdělání, k přežití žádné studium nepotřebuje. Typický den pro něj je probuzení se brzy ráno, ať už z důvodu chladu nebo vedra, rychle si najít jiné místo, než to, kde spal, zkontrolovat, jestli někdo neukradl jeho ledviny, najít alespoň kousek žvance, případně někoho ubrečet, než se slituje a ten okoralý chleba mu hodí. Pak následuje dlouhé nicnedělání, hledání blyštivých kamínků, co někomu daruje za kousek látky pro zakrytí, nebo pouhé poflakování se někde v přírodě. Ona vlastně celá jeho domovina je jeden velký opuštěný kus přírody. K večeru pak vyhledává místo, kde po tak náročném dni usne, a možná se i pomodlit, aby už se další den probouzet nemusel.
