*Stoupne si a podívá se do publika, které už čeká na příchod výherkyně* Přivítejte výherkyni letošních 4. Čtvrtoher...Doutzen Marine! *Řekne docela hlasitě a ukáže jednou rukou k místu, odkud má Doutzen přijít, samozřejmě se tam i podívá.*
*přichází pomalu na pódium, myslí si, že je to všechno jen sen a ona je ještě v aréně a nebo dokonce už mrtvá. Dorazí ke křeslu a posadí se. Ze všeho toho se jí začne motat hlava a podívá se do publika a čeká, co bude dál*
*Publikum začne tleskat. Podívá se na Doutzen a taky se usadí do křesla naproti ní.* Rád tě opět vidím Doutzen a jsme si jistý, že nejsme sám. *Z publika se ozvou radostné výkřiky.* Takže první otázka je už taková dost zavedená. Jak se jako vítězka cítíš?
Já tebe taky. *nejistě se usměje, přemýšlí o otázce, kterou ji položil* Hmm, zvláštně. Je to dobrý i zároveň špatný pocit. Teď to bude pro mě všechno jiné. Jsem také ráda, že už jsem od tamtud konečně pryč, ale teď když tu sedím, tak se cítím opravdu zvláštně. Nechce se mi věřit, že tu jsem. Nevím... *pokrčí rameny, moc si na to ještě nezvykla*
Jistě, to chápu. V aréně jste měli takovou čtyřčlennou skupinku spojenců, že? Spřátelila si se s nimi hodně? A proč sis za spojence vybrala zrovna je? *Zeptá se a usměje se. Publikum napjatě poslouchá, kdo by také neposlouchal rozhovor s vítězkou, že.*
Jo, to jsme měli. Spíš mi připadalo, že jsem tam ani nezapadala už od začátku. Moc jsem se s nimi ani nebavila, ale není to tak, že by mi byli jedno. I když jsem svého spolukrajana neznala, tak mi i chybí. Ani nevím, co se mu doopravdy stalo. *sklopí oči a pak se zase podívá na publikum a sebevědomě se usměje* No, vybrala jsem si Sebastiena už ve vlaku, protože to byl můj spolukrajan a vypadal na to, že to nebyl úplný dřevo. *usměje se* Ty další z dvojky? U toho už jsem nebyla a možná proto jsem si s nimi moc nerozuměla. Takže je spíš vybral Sebastien než já. *podívá se na uvaděče a pak mlčí*
Aha, takže jediný spojenec, kterého jsi si vybrala sama byl tvůj krajan. Nevím jestli ti to nějak pomůže, ale zemřel kvůli tomu, že mu nějaký splátce zlomil vaz. *Odvětí a pousměje se. Pochybuje, že jí to nějak pomůže, ale co.* Ve finále jsi musela zabít svojí spojenkyni. Jaké pro tebe bylo někoho zabít?
Ano, přesně tak. To jsem ani nemusela vědět, ale děkuji. *koukne na něj a potom jí přeběhne mráz po zádech.* Popravdě jsem myslela, že to bude delší. Faith je... byla silný protivník a já už neměla sama sílu, takže jsem spíš měla štěstí. *usměje se*
V tom případě se omlouvám, nechtěl jsme vás nijak ranit. *Omluvně se na ní usměje.* Samozřejmě, ale nechme arénu arénou, už se tam nikdy nebudete muset vrátit. *Usměje se a mrkne na ní.* Co vaše rodina? Myslíte si, že na vás bude hrdá? Přeci jen jste vyhrála jedny z nejdrsnějších Her vůbec.
Ne, to je v pohodě. Tohle přežiju. *usměje se* To doufám, že se nebudu muset vracet. I když musím přiznat, že to pro mě i bylo vzrůšo. *zasměje se* Moje rodina? Nebyla z toho nadšená, když jsem se párkrát pokoušela do her dostat. Myslím, že o mě určitě měli strach, ale teď jim to všechno oplatím. *sladce se usměje a podívá se do kamery* Myslíte, že byli nejdrsnější? Možná, je to opravdu dobrý pocit.
Jelikož to byli Čtvrtohry, tak jsou rozhodně výjimečné. Tyhle například tím, že nebyly zbraně ani Roh hojnosti, na což většina splátců spoléhá. *Usměje se a opře se v křesle.* No a teď poslední otázka, když jste teď vítězka, co budete dělat dál se svým životem?
Jo, to je pravda. *usměje se na něj a pak zase odpovídá na otázku* No, tak nejdřív budu trávit čas s mojí rodinou a pak budu příští rok zase tady, takže se možná i několikrát uvidíme. *zasměje se* A ještě turné vítězů? Bude toho na mě víc než kdy jindy, tak uvidíme. *usměje se*
Moc rád vás zase někdy uvidím mimo rozhovor. *Usměje se a přikývne.* No jistě, na turné vítězů se nesmí zapomínat. *Přikývne a vstane, vezme Doutzen za ruku a políbí jí na hřbet ruky, pak se otočí k publiku.* Toto je vítězka 4. Čtvrtoher, Doutezn Marine ze čtvrtého kraje *Řekne hlasitě do publika, které začne bouřlivě tleskat, pak pustí Doutzen ruku a usměje se na ní.*
*Už nic neřekne, jen se podívá na uváděče a do publika, usměje se. Pak s ním vstane a ona se ještě mírně pokloní. Pak už jim jen mává a odchází pryč z pódia.*
