[ lýounard kapontyh ]
Player: Andy
FC: K. J. Apa
Defense: 1
|
Contact: pospazail@seznam.cz
Token: Náramek s bílým kamínkem
|
Měl vlastně ohromné štěstí, že se narodil v Prvním kraji, kraji luxusu a obžerství. Štěstí to bylo v tom, že měl prostor se na Hladové hry připravit, jak po psychické stránce, tak po té fyzické. Byl odmalička veden k tomu se vzdělávat a posouvat své fyzické hranice do výšin, čímž by docílil toho, že by při případném výběru nebylo možné ho zneškodnit. S tím se dostáváme k tomu, co vlastně mohl za svých dlouhých osmnáct let vyzkoušet. Věnoval se pěstním bojům, hlavně asi pro případ sebeobrany. První kraj není ten nejnebezpečnější ale člověk nikdy neví, kam se dostane, že ano? V brzkém věku pro něj a jeho rodinu, která ho vzdělávala pod svou záštitou vytrénovat jeho odolnost, obratnost a aspekty, které sice souvisí s bojem, ale pouze se o něj opírají. Obrana, odolnost, obratnost, mrštnost, vynalézavost, vypočítavost. Strategické uvažování má po otci. Ten byl vždy schopný situaci odhadnout, vypočítat výsledky a přijít hned s několika možnými závěry, podle kterých bylo možné postupovat. Sází na každý detail, právě proto si dává záležet vlastně se vším, co dělá. Když byl starší, mohl začít navštěvovat tréninkové centrum intenzivněji. Je opravdu vychytralý. Začal odmalička zkoušet různé nástroje i zbraně a asi jak se tak zdá, bylo na něm přijít na to, který mu padne nejlépe. Nejlepší pro něj byly meče, kromě toho sečné zbraně na blízko, tedy dýka a srp. S kosou by nejspíš moc nepochodil. Má velmi přesnou mušku. Na to se jeho rodina i trenéři v tréninkovém centru soustředili výjimečně, neboť to je velkým problémem mnohých. Trefit se dýkou, šípem, čímkoliv. Pro něho to nyní problém není, mušku má řekněme dobrou, co z toho, že? Dokáže zpracovávat materiál, jelikož jsou jeho rodiče obchodníci s luxusním zbožím, šperky a bezmála i bižuterie, kterou nemají tolik v oblibě, zpracovávání drahých kovů bylo na denním pořádku – to ho naučilo titěrnosti, detailnosti a pořádnosti. Tváří se, že neví, co je to strach – vlastně možná ani skutečně neví a nebo přicházíme na další schopnost, která mu jde skvěle. Přetvářka. A to je asi vše, co bychom mohli o našem drahém Leovi povědět.
Těch slabin pochopitelně není moc, hlavně asi kvůli tomu, že se narodil zrovna do Prvního kraje, kde by je správně ani znát neměli, že? Bohužel, nějakými oplývá a není na ně zrovna pyšný. Když se v první sekci psalo o přetvářce, zařadil bych ji kromě schopností i do slabin, neboť i když ji ovládá perfektně, jde o to, že strach zakrýt nejde zrovna přesvědčivě. Bojí se neúspěchu, bojí se zranění, ale primárně toho, že mu něco nepůjde, že něco nezvládne a že v očích ostatních bude za nuzáka, že je svým způsobem zklame, ale nepramení tohle očekávání vlastně u všech, co chtějí něco dokázat? Pokud bychom měli dále rozepsat nějaké jeho slabiny, zřejmě půjde o neschopnost ovládat dlouhé zbraně jako třeba kopí, oštěpy a podobné vymoženosti. Není jako krajané ze Čtverky, kteří trojzubce ovládají jako hračky pro tříleté děti. Co třeba sekera, se kterou se krajani ze Sedmičky rodí? To taky nebude ono. Nemá problém se bavit s ostatními, ba dokonce s těmi, co nepochází z jeho kraje, ale je pro něj velmi těžké někomu začít důvěřovat. Stále se bude ohlížet přes rameno a prohlížet si druhého sondujícím pohledem s primární vlastností analýzy. Někdy až přespříliš přemýšlí nad jednou danou věcí a volí možnosti ano či ne i přesto, že by po ní rád skočil, jak se lidově říká, po hlavě. Dokáže se rozrušit velmi rychle, a pokud mu na někom začne záležet, je připravený se pro něj obětovat, a pokud by náhodou selhal a nedokázal někoho blízkého ochránit, zřejmě by se z toho sesypal. Důležitá je pro něj rodina, přátelé a hlavně seberozvoj, tudíž pro něj zklamání není vůbec žádné východisko a už vůbec není to pro něj možnost, kterou by si dobrovolně vybral. Je dost pravděpodobné, že pokud by měl být do Her zvolený někdo, koho má rád, raději by se přihlásil za něj. Tak to je.
Jak už bylo řečeno, měl obrovské štěstí, když se narodil do Prvního kraje. Životní styl je tam dá se říct ze všech krajů nejlepší, nesouhlasíte-li se mnou. Měl od brzkého věku prostor na vzdělávání se, trénování a každé jeho přání se obrátilo ve skutečnost, když ji chtěl dosáhnout. Nedostal nic zadarmo, musel se kvůli tomu snažit, bojovat pro to. Narodil se dvěma rodičům, kteří nebyli tací jako většina zde v Prvním kraji. Ano, byli tvrdí, avšak netlačili na svého syna s velkou vervou. Vlastnili obchod s luxusním zbožím, kde se prodávaly hlavně oděvy, potažmo tedy šperky, ty byly vlastně vyráběné. Když Leo vyrostl do určitého věku, kdy mu rodiče byli ochotní i svěřit nějakou tu zodpovědnost při tvorbě šperků, pomohl jim rád a vlastně jich pár i kvalitních vytvořil, prodány byly s okamžitou rychlostí. Nicméně, v jeho třinácti letech se stal i případ, kdy se šperk nevyvedl, tak jak bylo vysněno v představách jeho otce a jak už tomu bývá v klasických rodinách, kdy otec je hlavou rodiny, Leo byl za svou nepoctivost patřičně potrestán a fyzické tresty byly v jejich rodině na denním pořádku – tedy denním ne, Leo nebyl zase tak neposlušné dítě, aby bylo zapotřebí mu denně naflákat. Od toho dne stále přemýšlí nad tím, co dělá, a pokud už to něco dělá, snaží se do toho vložit veškeré své maximum. Od toho dne roste do muže, kterým chce být nebo si to minimálně myslí a zkrátka roste jen do muže, za jakého ho chtějí mít jeho rodiče, neboť to je zkrátka úděl dětí v Prvním kraji, nebo ne? Možná si to jenom myslí. Tak či tak, v tréninkovém centru trávil v průběhu své puberty den, někdy i noc, bylo-li to možné a s tím nepolevil na honbě za sílou, odvahou. Ani o jediný milimetr své snahy.
