[file_001] // origin & early life
Narodila se jako Inithia Babangida do průměrné rodiny ve Třetím kraji, což samozřejmě znamená, že se automaticky měla lépe než mnoho vrstevníků v jiných krajích. Odmalička byla zahrnována láskou, a to jak od rodičů a příbuzných, ale hlavně od svého staršího bratra. Byť nejsou vlastní, vždy je k sobě pojilo speciální pouto, a ví, že by na ni nedal dopustit. Vždy dělal, co mohl, aby se cítila v bezpečí. Snad jen díky pevnému rodinnému zázemí se mohla naplno věnovat škole. A že byla šprt, všechno měla v malíčku ještě před začátkem ročníku, neustále se na něco ptala, zkoumala a zkoušela. Rodiče z ní měli velkou radost, celá její familie byla plná úspěšných lidí, kteří se prosadili v oboru technologií, a tak nebylo překvapivé, že i Inithia následovala šlépěje celé své rozsáhlé rodiny. Její nadání šlo nejvíce poznat v hodinách programování. Technika se stala jejím nejlepším kamarádem. Těch reálných zase tolik nebylo. Nikdy jí nepřišlo divné, že netráví čas s přáteli, sedět doma u knih a elektroniky jí zaměstnávalo natolik, že nad něčím takovým, jako je přátelství, vůbec nemusela přemýšlet. I mimo školu se snažila zlepšovat, hledat, co jí jde nejvíce, a pracovat na svých chybách. Čím blíže byla své pubertě, tím méně se zajímala o ostatní lidi a stále víc zírala do svítící obrazovky ve svém pokoji. Virtuální realita se stala jejím domovem. Celé dny trávila na různých místech, která jinak neměla šanci navštívit. I když by ostatním hráčům mohla říkat kamarádi, neboť spolu strávili mnoho času, viděla v nich jen jedničky a nuly. Ani žádná krása Kapitolu, kam občas s rodiči zavítala, nemohla překonat umělé vodopády, digitální ptactvo a simulované počasí. Vše, co chtěla, měla lusknutím prstu. Byť měla její rodina stále radost, že mají nadané dítě, začínali si dělat starost s tím, kdy si Inithia konečně najde práci. Poté, co překročila hranici osmnácti let, byli nekompromisní. A tak Inith zamířila do jedné z mnoha firem, které se ve Třetím kraji nacházejí. Spolu se svým týmem dodávali Kapitolu návrhy na nové pasti do arény, pracovala na vizuálech k přehlídkám, samé zajímavé věci. Jí samotnou nikdy netrápilo, pro koho pracuje a kde se její výtvory nacházejí. Práce jako každá jiná, říkávala. Brzy však začala být ctižádostivější a zvědavější. Už jí nestačilo jen dostávat zakázky, zpracovat je a odeslat. Chtěla se podívat do samého jádra událostí. A tak po večerech zkoušela obejít zabezpečení nejrůznějších sítí, a podívat se, jak arény tvoří samotní tvůrci her. Omylem se však dostala na server, kde rozhodně neměla co dělat. Chvíli trvalo, než pochopila, kde je. Spousty státních tajemství, rozpočty, obranné systémy. Čin, za který se trestalo smrtí. Okamžitě začala mazat stopy své návštěvy, ale už bylo pozdě. Druhý den jí na dveře kanceláře zaklepalo pár milých pánů v uniformách. Výslech byl dlouhý a náročný. Byť se snažila vše zamaskovat, stejně věděli, že se dostala do jejich systému. Jelikož ale nemohli přijít na to, co vše mohla vidět, a Inithia dokázala spolehlivě předstírat, že to byl jen omyl, nedostala kulku do hlavy. Přeci jen, žádné tajnosti skutečně nehledala. Stejně však její příběh šťastný konec nemá. Aby si byli jistí, že skutečně nic neřekne, přišla o to nejcennější. Její jazyk. Nějakou dobu jí ještě nechali pracovat na programech, pořád patřila k nejlepším lidem, které firma měla. Vedení se však příliš nepozdávalo mít ve firmě někoho, kdo byl považován za zrádce. Její vlastní rodina nikdy nepřijala fakt, že by byla nevinná. Zavrhli ji a prodali do Kapitolu jako běžného avoxe. Ani její bratr se jí v tu chvíli nedokázal podívat do očí. S obrovskou dírou v srdci tedy odcestovala do Kapitolu, bez možnosti využít svých schopností. Jen pěkná osobní služka pro lidi, kteří neholdují strojům.
