[ tyjágou hejl ]
 |
|
| |
vitality [ n/a ] × defense [ n/a ]
- Život na místě jako Dvanáctka ho naučil, že nic není spravedlivé a život je boj, proto musí bojovat a nevzdávat se. Kromě toho se taky už odmala naučil to, že věřit může jen sobě, pokud chce přežít, což je myšlenka, která ho na tom životě z velké části furt drží. Je velmi samotářský a vystačí si celé dny sám se sebou. Jeho největší schopnost je asi v tom, že se tváří jako docela průměrný lovec, skutečně je však spíš podprůměrný. Pro upřesnění se dá říct, že na to, aby neumřel ve Dvanáctce hlady to stačí určitě, prostě se o sebe umí postarat minimálně v tomhle směru, ale nedokáže se rovnat s lidmi, které lovit učí profesionálové, protože sám maximálně chytne hlodavce na ulicích. Je velmi skromný, co se týče jak nároků na život, tak třeba i jídla. Nějak si ale i on sám říká, že lepší sníst to, na co narazí a přiotrávit se, než umřít hlady, protože jed by možná byl rychlejší než muka vyčerpaného organismu. Vnitřně se popere skoro se vším a je celkem vyrovnaný. Mimo jiné zkouší vypadat jako naprosto sebevědomý egoista, co má na víc, a to ve chvílích, kdy si všimne, že mu někdo věnuje nadmíru pozornosti, než by chtěl. Skutečně je to však ňouma a to jeho egoistické vystupování je maska před světem, jak ho spíš nezranit a odlákat od sebe lidi, protože egoisty snad nikdo nemá rád. Během svého života jen mlčí a s nikým si nepovídá, je těžké ho rozmluvit, možná až nemožné. Jeho odpovědi se skládají většinu času jen z němých přikyvování a vrtění hlavou, celkově je naučen žít osamoceně a potichu, aby mu lidé nevěnovali pozornost, prostě se snaží být takovým duchem a docela mu to vychází, což je nejspíš další výhodou v jeho životě. Velkou část života žije ve svých myšlenkách, kde umí třeba dát ránu pěstí nebo se rvát jako chlap a to i se zbraněmi, ačkoliv zná jen svůj kapesní nůž. Boj v jeho podání by ale vypadal pravděpodobně tak, že by jen vyděšeně mával okolo sebe rukou, ve které by držel při svém štěstí nějakou tu zbraň a všem byl leda k smíchu, ale nic není nemožné. Třeba by jeho mávání nožem či jinou zbraní, kterou nikdy předtím nedržel v ruce, bylo úspěšnou taktikou v boji. Na druhou stranu by zas nejspíš přistoupil k vyjednávání, pro které má skryté vlohy, ale aby k tomu došlo, muselo by jít fakt o hodně. A jen tak mimochodem dokáže být poněkud cílevědomý.
- Jeho život je plný nedostatků a slabin. Ve Dvanáctce se sice sám o sebe dokáže postarat, ale mimo ní by byl úplně ztracený. Dalo by se říct, že sice skvěle umí vše, co ho ve škole naučili, ale v praktickém životě, kromě starání se sám o sebe, poněkud plave. Skvěle si pamatuje skoro všechny názvy rostlinek a zvířátek z obrázků, ale nikdy snad skoro žádné neviděl naživo, a když už, plete si, zda jsou masožravá a životu smrtelná, nebo by se s nimi dalo mazlit. Podobné problémy má i u rostlinek, skvěle vám je pojmenuje, ale tím, zda sám sebe neotráví si nedokáže být nikdy jistý. Nikdy třeba nebyl v lese nebo se neučil plavat, takže dost možná by se utopil. Sice žije v místě, kde má řeku, ale pokud možno se jí vyhýbá, a když už se rozhodne se v ní třeba vykoupat, tak do ní leze jen po kolena, neboť velmi nerad riskuje. Má velké problémy s čtením, je v tomhle prostě lehce zaostalý, neboť velkou část dětství, kdy se učili číst, promarodil a nikdy to už tak úplně nedohnal. K tomu je tak trochu dyslektik, takže než přelouská pár písmen, zdá se to být věčnost. Jeho stavba těla taky není úplně předností, jeho podvyživenost je na něm vidět. Lehce propadlé tváře a kosti, na kterých je jen kůže, z něj dělají velmi snadný cíl, což mu může zadělat na problému, kdyby si ho někdo, kdo má třeba svaly a je dobře živený dal do hledáčku a zkusil mu něco udělat, nejspíš by neměl šanci se ubránit, ale těžko říct, doposud to nezkoušel. Sice má pro případ nouze skrytý talent pro vyjednávání, ale na druhou stranu koktá, což by muselo stát osobu, se kterou by vyjednával, nejspíš hodně nervů, než se vymáčkne. Ano, a je to docela velký klaustrofobik, malé uzavřené prostory mu prostě ve zkratce nedělají dobře, stejně jako fakt, že kdyby snědl oříšek, tak ho to zabije, neboť má na ně velmi silnou alergickou reakci.
- [ appearance ] Je to poměrně vysoký klučina s hnědozelenýma očima, pod kterýma má věčně kruhy, které pochází od neustálé únavy, která se podepisuje i na jeho vyčerpaném výrazu na tváři. Jeho život prostě není pohádka a je to na něm vidět. Jeho tělo je totiž samá kost a kůže, protože je docela viditelně podvyživený, což vlastně není divu, když hlavní část vydatného jídla tvoří to, co dostanou za oblázky, jinak myši a krysy nebo třeba takoví potkani – vše opečené na ohníčku. Život na ulici pro jeho vzhled – zcela nečekaně – není vůbec prospěšný a vypadá jako typický bezdomovec, což vlastně nejspíš je, stejně jako většina lidí v tomhle kraji. Věčně zapáchá hlavně po potu, protože úplně nemá prostředky na to, aby se dennodenně na hodinu ponořil do horké vany s pěnou do koupele jako někteří lidé v Kapitolu. Zcela osobně je rád, když se vůbec rozhodne se umýt v řece ve sloji a nebo si vyprat svou skromnou zásobu prádla, kterou tahá všude s sebou v batohu na zádech, protože o svůj majetek nechce přijít. Co se týče jeho tváře, ta bývá zčásti skrytá pod delšími spadanými vlasy v očích, které jednou za pár měsíců, když ho to už štve, ostříhá svým kradeným kapesním nožem, aby mu tolik nepřekážely. Jeho vzhled a charisma by určitě nebylo k zahození, kdyby měl prostředky a mohl o sebe pečovat, což nemá, ale nějak mu to nevadí, je spokojený, když si ho lidé nevšímají a naučil se přijmout svůj osud.
× × ×
- [ file 001 ] Narodil se své matce ve sloji a je poněkud zázrakem, že vůbec jako dítě přežil, protože už odmala to byl boj o přežití. Často se totiž jako menší dítě potýkal s nemocemi, které ho mnohdy mohly zabít a bylo jen zázrakem, že některé přežil. Jeho matka o něj přestala jevit zájem v jeho dvanácti letech, kdy jí začalo být naprosto jedno, co si dělá, kde chodí nebo zda-li porušuje zákony. Možná proto od ní raději utekl k otci. To, že je matce jedno bylo bolestné uvědomění. A ještě horší bylo zjištění, že ho jeho matka jen využívala pro jeho oblázky a jeho důvěra k ní prostě byla slepá a láska neopětovaná. Byl jí jednoduše dobrý maximálně pro ty oblázky. Tohle zjištění bylo sice bolestivé, ale alespoň ho donutilo začít se starat o svého opuštěného otce na ulici a víc nad sebou začít přemýšlet. Otec je sice nemluvící, ale občas mu dá najevo svou lásku, třeba jen letmým stisknutím ruky. Zcela upřímně je za něj rád, hlavně třeba v okamžicích, kdy spolu v zimě nebo v deštích mrznou v polorozpadlých opuštěných budovách. Přesto vše je velmi opatrný a to, že ho má rád mu najevo nedává, aby kvůli tomu případně nebyl raněn, stejně jako předtím svou matkou. Také má čtyři sourozence, se kterými se stejně jako s matkou již nestýká, protože jim odmala dělal maximálně tak poskoka a podržtašku, což si uvědomil až v pozdějším věku, kdy ho to zpětně poněkud ranilo, neboť jim jako dítě slepě důvěřoval, naprosto stejně jako matce. K svému nemluvení se dostal díky koktání, za které se mu většina dětí ve škole smála a ponižovala ho. Svůj život z velké části nesnáší, ale ještě víc nemá rád lidi, kteří mu párkrát podkopli nohy a kterým odpřisáhl pomstu, možná proto to se svým životem ještě nevzdal.
