[ te-ra-ný bek ]
 |
|
| |
vitality [ n/a ] × defense [ n/a ]
- Navzdory svému drobnému vzrůstu a nevýrazné fyzické konstituci je Tara ztělesněním vnitřní síly, která nepochází ze svalů ani z boje, ale z jejího ducha, vynalézavosti a schopnosti vidět svět jinak než ostatní. Není těžké hledat něco, v čem by Taranee byla lepší než ostatní. Vždyť každý den prožívá své malé hry o přežití. Její výdrž pro život je neskutečná, vystačí si skutečně s málem, takže nedostatek vody nebo jídla pro ni není takový problém po psychické stránce jako pro ostatní. Je jasné, že bez těchto důležitých surovin nikdo moc dlouho nepřežije, ale jak je na strádání zvyklá, není to pro ni v podstatě problém. Patří mezi ty, kteří dokážou v každodenním chaosu najít ticho, v šedi života barvy a v neřešitelných situacích nečekaná řešení. Už od dětství byla jiná — zatímco jiné děti lezly po stromech, Tara si kreslila jejich větve do bloku a představovala si, jaké by to bylo být ptákem a odletět někam, kde jí bude lépe. Její tvořivost není jen hrou, je to způsob přežití. Díky tomu dokáže být odolná i v nejhorších životních situacích a je těžké zlomit její vůli pro život. V kraji musela být hodně vynalézavá, dokáže tak ze šrotu vyrobit funkční past, ze starého oblečení vytvořit maskování, z obyčejných předmětů nástroje s novým využitím. Nejenže přemýšlí nekonvenčním způsobem, neuznává žádné limity a neexistuje varianta, že jí něco zakážete. Je také výjimečně empatická, což jí dává dar porozumění druhým lidem bez potřeby slov. Umí číst neverbální náznaky, chápe dynamiku skupiny, vycítí napětí i v tichu. Díky tomu si dokáže získat důvěru tam, kde by ostatní narazili. Ne nadarmo se říká, že tichá voda břehy mele, Tara se vždy přizpůsobí jakékoliv situaci a udělá vše pro spokojenost ostatních, ale zároveň nenápadně buduje cestu sama pro sebe. Tato schopnost z ní dělá nedocenitelnou ve skupinové dynamice, umí tlumit konflikty, vnímat nevyřčené obavy a navrhovat kompromisy. Ačkoliv není vůdkyní v tradičním slova smyslu, její vliv bývá často hluboký. Dokáže samozřejmě i pochopit, kde je její místo, a v případě silnějšího vlivu na sebe nedává vůbec pozornost. Dalším z jejích darů je bystrá paměť a cit pro detaily. Všímá si věcí, které ostatní přehlížejí, ať už drobné změny v chování, nenápadné stopy v čerstvém prachu, praskliny ve stěně či nepatrné pohyby. Tyto detaily propojuje do celku a dokáže z nich vyvodit užitečné závěry. Když ostatní zírají do tmy a nevidí nic, Tara už má v hlavě plán. Nic neunikne její pozornosti, hlava je neustále aktivní, kreslí si ji v mysli z útržků rozhovorů, z vůní, zvuků, nálad, ticha. Tara také vyniká v neverbální komunikaci, dokáže se dorozumívat znakovou řečí, gesty, mimikou nebo kresbou. Když mluvené slovo selhává, její ruce a oči promluví. Toto umění z ní dělá výjimečnou zprostředkovatelku mezi různými skupinami a to i mezi těmi, které se navzájem bojí či nenávidí. Když Tara mluví, lidé se zastaví a naslouchají, ne kvůli síle hlasu, ale kvůli síle významu, a také proto, že toho velmi málo namluví všeobecně. Nakonec je tu i její schopnost neztratit naději. I když se vše zdá být ztraceno, Tara si stále nosí kousek světla uvnitř. Věří, že každý má svou hodnotu, i ten nejtišší a nejmenší člověk. A právě to z ní dělá neviditelné lepidlo, které drží ostatní pohromadě. Je pozorná nejen v lidské komunikaci, ale také si všímá věcí kolem sebe, hledá různé poklady v místech, kde to jiní vzdali, a vždy využívá svého prostředí ke svému prospěchu. Velkou záchranou pro přežití je pro ni schopnost pracovat s noži a jakoukoliv ostrou hranou, jako by to byla profesionální řeznická práce.
- Jak už tomu tak v životě bývá, její největší slabost vyplývá přímo z její největší síly — křehkost a jemnost jejího těla ji činí téměř bezbrannou v přímé konfrontaci. Taranee nikdy nebyla silná. Její drobná postava, útlé končetiny a křehké kosti ji od dětství odlišovaly od ostatních dětí v komunitě. Zatímco jiní si hráli drsně, běhali, zápasili nebo lezli po stromech, ona často zůstávala sedět opodál, sledující ostatní, jak si užívají svět, do kterého nemohla zcela vstoupit. Každý pád byl pro ni dvojnásob bolestivý. Každé nachlazení trvalo o týden déle. Ale nešlo jen o fyzickou křehkost. Taranee má velmi nízký práh bolesti, vnímá i drobné škrábnutí nebo tlak jako intenzivní. Zatímco jiní zatnou zuby a pokračují dál, Taranee musí zastavit, zavřít oči, rozdýchat to. To ji často frustruje, protože jí to brání být rovnocennou součástí skupiny v krizových chvílích. A přestože ví, že odvaha neměří bolest, ale její překonávání, nedokáže se svému tělu zcela vzepřít. Nemá žádný výcvik v boji, nikdy nedržela v ruce zbraň kromě kapesního nože a její reakce na fyzické násilí je často ztuhnutí nebo ústup. Nezvládá běh na delší vzdálenosti, zadýchává se, nemá sílu zvednout těžké břemeno nebo čelit útoku tváří v tvář. Ve světě, kde přežití často závisí na fyzické síle a rychlosti, je Tara snadným cílem jak pro predátory, tak pro lidi, kteří vnímají laskavost jako slabost. Nedokáže se ubránit, pokud ji někdo napadne, a v neznámém terénu se může stát přítěží. Dalším problémem je její tendence příliš věřit své představivosti na úkor reality. Někdy tolik věří svým představám, že ztrácí kontakt s tím, co je skutečné. Domýšlí si záměry, které tam nejsou, nebo si interpretuje situace podle příběhů ve své hlavě. To může vést k nepochopení, zmatku nebo dokonce ohrožení celé skupiny. Protože nikdy nezažila pevný vztah s dospělými autoritami, nejenže má často problém poznat, které autoritě důvěřovat, ale také nemá zdravě vybudovanou sebedůvěru. I dobře míněné rady si často bere příliš osobně. Má sklon vnímat i drobnou připomínku jako útok, což ji může vést k mlčení, úniku nebo uzavření se do sebe. Ve skupinové dynamice se kvůli tomu někdy stáhne z diskuse právě tehdy, kdy by její nápady byly nejpotřebnější. V krizových chvílích se také může zcela uzavřít do svého vnitřního světa, místo aby se zapojila do řešení problému. Její mysl je její útočiště, ale někdy je to i vězení. Kromě toho také silně závisí na své emoční stabilitě a v situacích, kdy se cítí osamělá nebo nepochopená, se propadá do stavu apatie či úzkosti. Má sklony k přetížení své mysli, když je příliš mnoho podnětů nebo tlaků, uzavírá se, ztrácí motivaci a přestává komunikovat. Potřebuje čas o samotě, prostor k dýchání a kreativní ventil. Když jí to není umožněno, její psychický stav se může rychle zhoršit. Navíc je silně citlivá na nespravedlnost a násilí, scény utrpení nebo krutosti ji dokáží paralyzovat. Velkou slabinou je také její naivita. Přestože dokáže být vnímavá, její víra v dobro v lidech jí brání včas rozeznat manipulaci nebo zradu. Lidé ji mohou snadno využít, pokud se jim podaří zasáhnout její cit pro příběh nebo potřebu být užitečná. Rozdala by se pro druhé, bez záruky, že si to zaslouží. Nese v sobě zranitelnost člověka, který chce věřit, že svět není jen temný. Je to nerozhodný typ, často nad vším váhá, zvažuje, hledá symboly a zatímco ostatní už utíkají, ona ještě přemýšlí, co si o dané situaci má myslet. I když to může být krásné, někdy je to smrtící.
- [ appearance ] Drobná, skoro neznatelná svou postavou, Tara je člověk, kterého lehce ztratíte v davu lidí i na volném prostranství. Svou výškou je sotva v průměru svých vrstevníků. Tělo, které nese její tvůrčí duši, je křehké a velmi slabé, sotva udrží sama sebe na nohou. Fakt, že v životě velmi strádá, jde poznat i na vystouplých klíčních kostech. S jejími tenkými pažemi a nohami, které připomínají jemné větévky, je skoro jako před posledním tažením. Každý její pohyb je lehký, téměř neslyšný, jako by skoro ani neexistovala. Anorektické rysy jsou zřetelné: propadlé tváře, ostré lícní kosti a výrazně vystupující linie čelisti. Žebra jsou pod tenkou kůží viditelná při každém nádechu, břicho je vpadlé, hrudník úzký. Její velmi tmavá pleť má matný odstín, připomínající ebenové dřevo, a přestože působí suchá, v určitých úhlech zachytává světlo jemnými odlesky jako povrch čerstvé kávy. Krátké černé vlasy ostře kontrastují s tvarem její lebky. Jsou ostříhané těsně u hlavy, čímž vyniká její štíhlý krk a drobná oválná hlava. Jelikož nemá dostatek živin, nemá ani moc vlasů, které se tak kroutí často do různých stran nebo jimi občas schovává prázdná místa. Její oči jsou hluboko posazené, velké a tmavé. Popraskané plné rty často kouzlí do zoufalého úsměvu, výrazné na nich jsou však tmavé koutky, které značí nedostatek snad všech živin. Nejdominantnější částí jejího obličeje je jistě její kulatý nos, který oproti očím a rtům dominuje celému jejímu vzhledu. Nosí především obnošené a přešívané kousky, které získala výměnou, nalezla nebo upravila z darovaných šatů. Často kombinuje vrstvy, jako jsou tenké šaty přes kalhoty, rozstřižené svetříky svázané provázkem nebo páskem z látky.
- [ personality ] Taranee působí na první pohled křehce, je drobná, tichá a často se drží stranou. Nepřitahuje pozornost hlučným smíchem ani výřečnými projevy, ale její přítomnost je nepřehlédnutelná v okamžicích, kdy je třeba vidět víc než jen povrch. Je introvertní a hluboce vnímavá, vnímá nálady, tóny hlasu, jemná gesta a vše nad čím ostatní jen mávnou rukou. Rozhodně však není ignorovaná těmi, kteří znají její moudrost a dokážou ocenit každou dobrou radu, kterou jim dá. Vzhledem k jejímu životnímu příběhu asi není překvapením, že je výjimečně kreativní, s neustále pracující myslí, která hledá nové souvislosti, příběhy a řešení. Miluje kreslení, skládání slov, tvorbu map, šifrování myšlenek do obrázků a symbolů. Kde jiní vidí jen problém, ona hledá způsob, jak jej obejít a nebo jak je proměnit v něco nového. Její představivost je nekonečná, ale zároveň i praktická. Není to snílek odtržený od reality, nápady, na které přichází, mají často konkrétní dopad a dokáží zachránit situaci, když selžou tradiční přístupy. Je velmi empatická a otevřená emocím druhých, často až do té míry, že zapomíná chránit samu sebe. Má tendenci dávat ostatním přednost před sebou, což z ní dělá obětavou spojenkyni, ale zároveň i snadno zranitelnou osobu. Má silný morální kompas a odpor k nespravedlnosti, což ji žene k tomu, aby pomáhala slabším, i když je sama jednou z nich.
× × ×
- [ file 001 ] Taranee je sirotkem, který — jako spousta dalších opuštěných dětí — nikdy nepocítil, co je to rodičovská láska, ale ani jaké to je cítit se užitečný nebo potřebný ve společnosti. Jelikož její rodiče zemřeli, když byla ještě velmi malá, nepamatuje si ani jejich obličeje. Není to neobvyklé, aby v jejich kraji zůstaly děti bez rodiny. V místě, kde se narodila, všichni fungují spíše jako velká komunita, a tak se jí ujal zbytek obyvatel. Vždy měla kde složit hlavu a kde vzít jídlo, nikdy ale ne tolik, aby se cítila spokojená. Protože ji neměl kdo v životě vést, nikdy se toho úplně moc nenaučila. Jako malá se snažila sehnat jídlo a další potřebné věci smutnýma očima a krokodýlími slzami. Často s tím byla úspěšná. Kdo by taky dokázal odolat malému smutnému dítěti? Jak rostla, naučila se, že svět není laskavý, ale že má i svá slabá místa a právě na těch lze stavět. Ne silou, ale chytrostí. Naučila se přežít díky vynalézavosti. Zatímco jiní se v boji oháněli pěstmi, Taranee zjišťovala, jak obejít zámky z drátu, kde zůstat skrytá a jak s pomocí několika útržků látky a kusu dřeva vytvořit něco užitečného. V komunitě, kde každý měl svůj úkol, Taranee většinou zůstávala na okraji. Ale právě tam, v tichu a v pozadí, rozkvétala její fantazie. Zatímco jiné děti si hrály s kameny nebo běhaly v bahně, Taranee si stavěla propracované městečko z ulit, listů a klacíků. Tvořila si vlastní svět, kde všechno mělo řád a smysl, svět, ve kterém měla své místo. Psala si příběhy na okraje roztrhaného notýsku, kreslila mapy neexistujících měst a mluvila s postavami, které si vymyslela. Nebyla to jen hra. Byl to způsob, jak přežít v realitě, která jí nic nenabízela. Ostatní ji vnímali jako podivínku, tichou, křehkou, ale vždy trochu jinde než ostatní. Mluvila málo, a když už něco řekla, často to znělo jako hádanka. Ale byly chvíle, kdy právě ona přinesla řešení, které by nikoho nenapadlo. Jak opravit potrubí z věcí, které by jiní vyhodili. Jak uklidnit rozhádané skupiny bez jediného slova, jen tím, že položila ruce na stůl a začala kreslit jejich společný domov. Její slabost pro dobro a laskavost k cizím lidem z ní ale často dělala oběť manipulace. Taranee chtěla věřit, že každý má v sobě jiskru dobra, a tak i těm nejhorším podávala pomocnou ruku, mnohdy na úkor vlastní bezpečnosti. Když se ale spálila, nezahořkla. Jen se uzavřela trochu víc. Každé zklamání si zapsala mezi řádky svých deníků jako lekci, ne jako hněv. Dnes je Taranee stále tou tichou dívkou, kterou si málokdo všimne při prvním setkání. Ale ti, kdo se zastaví a pozorují déle, zjistí, že v ní dřímá světlo naděje, které ji neopouští ani v těch nejtemnějších momentech.
