Cole Thompson

[ kól tompsn ]

 

    

Player: Levík FC: Andrew Lincoln Strength: 6 Victory year: 94th Annual Hunger Games Hobby: Profesionální hráč bowlingu a kulečníku

Contact: piratesa@seznam.cz Age: 50 deceased - popraven kvůli rebélii Defense: 0 Mentor: Callista Allen Token: Přívěšek s plyšovými kostkami

[ before the Hunger Games ] Cole je spíše malého vzrůstu, rychlý a obratný. Prát se umí poměrně dovedně. Dokázal by zmlátit i jiné lidi než zjevně slabší a mladší protivníky za pomoci pěstí. Do rukou mu nejlépe padne dlouhý nůž, ostrá dýka či krátký meč, spíše mačeta. Nejenže se s ní dokáže dovedně bránit, ale i uštědřovat údery a bodat. Také jako každý z sedmého kraje, ať už chlapec či dívka, alespoň jednou za život držel v ruce dřevorubeckou sekyru a umí i jiné věci, než s ní štípat dříví na podpal. Už od útlého věku šplhal po stromech v lesích, když si hrál s ostatními hochy na schovávanou a nebo závodili, kdo dříve vyleze na vršek borovice. Mezi základní vzdělání všech patří také rozdělávání ohně, alespoň za pomoci sirek a zapalovačů, vázání primitivní smyčky a dvou uzlů a rozeznávání, kde je sever a kde jih a dokáže najít zdroj pitné vody. Také umí plést sítě, ve kterých lovil říční raky a vyrábět pytlačky na pstruhy. Je všímavý a bystrý, když je chvíli v klidu, nic mu neunikne a každé špitnutí či zašustění slyší. Také je neobyčejně přesný a je schopný na velkou vzdálenost kamenem strefit malý cíl a to ještě do středu. Přesná rána kamenem by člověku dokázala hlavu rozlousknout jako ořech.

[ the days after ] Cole se za těch pár let, co mu zbývalo do plnoletosti neuvěřitelně vytáhl. V aréně se mu do sortimentu zbraní přidalo kopí či oštěp, který se dá využít nejen pro boj z blízka, pro lov ryb, ale i pro likvidaci protivníků z bezpečné vzdálenosti. Také začal posilovat, neustále se udržuje při formě. Když nemá zrovna náladu, chodí si zaběhat. I když by to do takového staříka nikdo moc neřekl, stále dokáže někomu rozbít ústa či zlomit pár prstů, to, když ho někdo opravdu, s dovolením, nasere. Poslední dobou chodí na střelnici, kde se naučil zacházet s pistolemi, holt je to jeho oblíbený koníček. Své umění střelby zdokonalil natolik, že nyní strefuje pravidelně devět z deseti, jednou za čas i deset z deseti. Byl donucen naučit se alespoň trochu vařit, protože zatím doma nemá dámskou společnost, která by se mu o jídlo starala a vařila a pekla by mu. Také objevil něco, co mu jde nadevše nejlépe – kulečník a bowling. Hned vedle toho našel zálibu ve vyřezávání sošek zvířat ze dřeva, jde to znát podle výzdoby jeho srubu zevnitř.

[ before the Hunger Games ] Řekněme to na rovinu, jeho největší slabostí je jako u většiny splátců plavání. Nesnese vodu v očích, uplavat dokáže jen minimální vzdálenost, poté klesá ke dnu jako kámen. Cítí se nejistě, co se týče luku a šípu, dá se dokonce říct, že je s ním neschopný, nedokáže se s ním strefit. Do všeho je moc hrrr, nejdřív jedná a až potom přemýšlí o důsledcích. To se mu může mnohdy vymstít. Také se nenaučil vařit, on se spíš s otcem a svými dvěma bratry snažil, aby bylo vůbec co do úst, pracoval na pile a nebo nastražil do vody sítě, aby byli ryby, raci a ve mnoha případech žáby. O přípravu pokrmu se potom starala jeho matka.

[ the days after ] Ačkoliv byl donucen se naučit vařit alespoň základní pokrmy a polévky, aby se zasytil a nemusel neustále vyhazovat peníze za jídlo v restauracích, za svůj život se už zřejmě nenaučí vůbec plavat. Ačkoliv příležitostí je opravdu dost, své snažení už dávno vzdal. Z arény si krom své dovednosti zacházet s oštěpy odnesl i hrůzu z kobylek, jejichž hejna na ně poslali Tvůrci, když byl v aréně, aby se publikum zabavilo, když víc jak jeden den nikdo nepadl. Také začíná mít problém s alkoholem, pivo a rum na zahřátí pije častěji než vodu. Za ta léta ho také začínají trápit bolavá záda a jeho výdrž také poklesává, zřejmě kvůli stylu života, kterým žijí všichni vítězové a také s pomalu přibývajícím věkem. Už mu koneckonců není dvacet.

[ before the Hunger Games ] Nikdy mu nic moc nesházelo, spolu se svými bratry a otcem pracoval v lese spolu s ostatními dřevorubci, zatímco matka čepovala po večerech v baru, který patří jejich rodině od nepaměti. Měl jídlo, vzdělání potřebné pro život, i pár přátel, se kterými chodil do lesa či na plácek za městem, kde hrávali fotbal. Cole je klidné a veselé povahy, vlastní mu je zvláštní smysl pro humor, který nemusí všichni ihned pochopit. Oblázky si nikdy nemusel brát, když už bylo opravdu špatně, výplata nebyla a ryby se nechytaly, vzal si jeden jeho starší bratr, dostali něco málo zásob, aby přežili další den a pak se všechno točilo zase dál. Hladové hry pro něj opravdu nebyly žádná hrozba, stejně jako mohli vylosovat jeho, byla stejná šance, že vylosují jiného chlape ze stovek dalších dětí. Ale v jeho patnácti letech přeci jen, mizernou náhodou, zaznělo jeho jméno a on jel na porážku.

[ the days after ] Když ho vylosovali, jen málokdo by si řekl, že se za několik týdnů vrátí jako vítěz Her. Z Her vyšel s přezdívkou „Šťastlivec“, získanou snad jen proto, že když on s jednou nohou v hrobě, div nevykrvácel, zbylí dva profesionálové se v domnění, že jsou již poslední ve Hře, pustili do sebe a podřezali jako vepři navzájem. Díky tomu zbitý a zmasakrovaný Cole vyvázl z Her. Přezdívka ale po několika letech Kapitolany omrzela a nyní mu nikdo už neřekne jinak než Cole. Všechna zranění se podařilo přípravnému týmu a doktorům ošetřit a vyléčit nebo alespoň šikovně zamaskovat, aby po nich nebylo ani památky. Jediné, co mu už navždy zůstane, je chybějící špička malíčku na levé ruce. Po turné vítězů se ubytoval v malém srubu ve vesnici vítězů a začal se, jak bylo povinností vítězů, věnovat splátcům, kteří jdou do arény po nich. Trénink mu byl noční můrou, protože ačkoliv to s těmi dětmi nikdy nevzdal a opravdu se snažil, aby se alespoň jedno z nich vrátilo domů živé a zdravé a stalo se dalším vítězem. Bohužel marně. A na řadu přišla druhá část života každého vítěze následující po trenérství – večírky, bulvár, rozhovory, účast v televizních pořadech. Nic z toho ho moc nebralo, ale kdykoli může zavítat do nějaké vily na oslavu, kde je pití a jídlo zdarma, velice rád dorazí. Také se začal naplno věnovat svým koníčkům a to hlavně hraním kuželek a kulečníku v rodinném baru, který dostal na starost jeho o dva roky starší bratr. Jeho mladší bratr do dneška pracuje jako dřevorubec a kácí stromy. Otec mu před nedávnem zemřel ve věku šedesáti čtyř let, matka ho ani rok na to následovala. Dožili se úctyhodného věku, málokomu se tak poštěstí. A takhle plynul jeho život až do doby, než jeho životem otřásla děsivá novina – Eliza, nejmladší vítězka z 7. kraje umřela na otravu. Zažil pořádný šok. Nyní musí zase jezdit vlakem do Kapitolu s párem mladých splátců, aby se je marně pokoušel naučit nějaké strategie a zacházet se zbraněmi – a následně musel pozorovat jak umírají. Prostě zase nezvládl svoji práci. Nenaučil je dost a nepřipravil je na arénu. Noční můra se mu vrací.