[ čárls regnard ]
 |
|
| |
vitality [ 0 ] × defense [ 12 ]
- Odjakživa mu síla nechyběla a bitky mu nevadí. Rány umí dávat pořádně silné, asi by to nebylo příjemné dostat od něj jednu do čelistí. I když by většina očekávala, že po Hrách se trénink boje z jeho seznamu smaže na neurčito, opak se zdá být pravdou. Kromě toho se bojové praktiky staly jeho koníčkem. Různé typy bojových sportů praktikuje minimálně čtyřikrát do týdne a možná s větším zápalem, než kdy před Hrami, kdy se jim natolik nikoliv nevěnoval. Tehdy snad ani celkově netrénoval tolik, jak trénuje právě teď. Je možné, že ho k tomu přinutily okolnosti z následků teprve právě po Hrách – ty z psychického hlediska především, nicméně se vyskytuje i milion dalších důvodů. Jakýmkoliv zbraním se však věnuje zřídka. Když na to dojde, v jisté míře trénuje dost i s nimi a upřednostňuje hlavně trojzubec, protože je to jeho princezna, ale zbraně prostě nejsou jeho hlavní prioritou, přestože jsou důležitou součástí boje. Nyní je snad nebere za takovou samozřejmost jako před Hrami. Spíše trénuje doma v prostorově bohaté místnosti, vyhrazené přímo pro tyhle aktivity, než ve výcvikovém centru. Jelikož si vždy stojí za svým názorem, nebojí se veřejně projevovat své názory nebo pocity. Když je naštvaný, řekne to. Když ho něco mrzí, i slza mu ukápne. Citlivka ovšem ale není. Není to zrovna nějaká síla, projevovat názory, ale aspoň nenaletí každému pitomcovi, který dokáže být přesvědčivější, než se může na první pohled zdát. Lidem věřit nedokáže, a když už ano, musí v tom být výrazné pouto, bývá to málokdy. Rybaření, které v minulosti pochytil od svého otce, zcela v posledních letech zavrhl a preferuje věnování se záležitostem na souši. Možná tedy ztratil moc nad svými znalostmi o zámořských aktivitách i o mořských charakteristikách, nebo je jen schoval někde hluboko v zákoutích mysli. Výměnou za rybaření se však spíše začal věnovat jedné lehce převratné aktivitě, která pozměnila jeho kreativně založené směry – tetování. Jelikož se už před lety s tímto faktorem setkal z vlastní vůle, kdy se rozhodl, že bude na svém těle mít permanentní tetování jednoho – pro něj významného – písmene z abecedy, našel si také k tomu cestu zpátky. Nyní to však má ve svých rukou. Od toho stejného tatéra, co mu onehdy vytetoval jeho první tetování, si nechal objednat několik strojků. Samozřejmě ho to tatér musel prvně naučit, a jelikož se Charles umí rychle zachytit, zvládl se strojkem zacházet během necelého měsíce. Následně si během nadcházejícího půl roku udělal několik dalších tetování. Díky tomuhle se stal více znalým ve světě estetiky a „umění“, skoro všude s sebou tahá menší skicák, ve kterém má své výtvory pohromadě, vždy k jednotlivým „návrhům“ píše rok a datum do pravého spodního rohu, společně se svým zkrášleným podpisem menším, než je napsán rok a datum. Vlastně se celkově začal věnovat spíš svým vnitřním záležitostem. Má se sebou pořád nějaké resty, a tak se to snaží vyřešit v tichosti – sám, se skicákem nebo jen se svými myšlenkami, a to ve známém prostředí Čtvrtého kraje a na místech, která mu připomínají spoustu nezapomenutelných vzpomínek. Mimo jiné začal být po Hrách více paranoidní, tuhle vlastnost se však snaží co nejlépe utlačit. Začíná se ale pomalu lepšit díky příjemnějšímu a vlídnějšímu životnímu stylu, který mu je nyní poskytnut, ale někdy má zvláštní chvilky už jen kvůli tomu, že to má z větší části vrozené, kdy ho paranoia a pochybnosti ovládají víc než jeho zdravý rozum. Snaží se být však silný, a i když se mu to může dařit, jeho emoce mu vždy do toho zasahují, a tak je schopen ztratit stopu své činnosti.
- Od svých slabin se za život naučil spoustu – některé slabiny ostaly, zároveň se mu vyskytly i zcela nové, které ještě nemá pod kontrolou, a pokud ano, tak určitě ne na jistotu. Nejlepším příkladem pro takovou slabinu jsou nemilé, až možná traumatické vzpomínky. Každý takové máme, ale je už na nás, jak s nimi vynaložíme. Jemu dělá problémy na ně zapomenout, nebo je jednoduše přijmout za pravdu a vypořádat se s nimi. Je pravda, že jeho lehce nestabilní psychika se už napravit nedá, obzvlášť po Hrách, kdy se špatných vzpomínek, které připomínají nekonečně mnoho pocitů a ztrát, vyskytlo mnohem více. Je to od jeho minulého já snad nejvýraznější odchylka, kterou lze na něm vypozorovat, pokud vám k tomu dá příležitost a přístup. Spíše je o něm v těchto okamžicích nemožné slyšet, jelikož se snaží společenským událostem vyhýbat, nejsou hlavní součástí jeho zájmu. Vztah se společností se sice snaží mít pozitivní a příznivý, ale v posledních letech je rád za převahu samoty. Nejlépe se skicákem a tužkou, a k tomu kvalitní americano – ještěže má teď přístup ke kávovaru. Mluvíme-li opět o vztazích, na kterých si dával před Hrami dost záležet a snadno si oblíbil jakéhosi člověka, doposud mu na nich záleží, ale už se nevrhá hned do stavu, kdy je schopen jedinci plně důvěřovat natolik, že mu svěří osobní informace. To se snad po spojenectvích a následných zradách v aréně musí naučit každý. I tak má však lidi rád, povětšinou – nebojí se to některým z nich dát najevo. Za nějakou tu dobu většího tréninku se sice naučil více soustředit na určitou činnost, kterou vykonává, ale stále se dokáže lehce rozptýlit, jen to už není tak strašné, jako kdysi bývávalo. Není schopen u většiny věcí vydržet dlouho – např. proti knihám nic nemá, občas si sám nějakou rád otevře, ale většinou ji nedočte. Věc ho tedy může zaujmout a může do ní projevit nějaké úsilí, ale i tak si nepomůže a nechává věc rozpracovanou, nebo dokonce ani pomalu nerozpracovanou. Držet se plánu do toho taky zapadá. Může mu být vylíčen kompletní sehraný plán nějaké akce nebo hry, i tak se mu později na tom něco nezalíbí a je schopen s tím lehce přestat, nebo to zcela přepsat či vyvrátit. Snad je to způsob nebo dokonce záminka, jak se snaží vyhýbat nějakým povinnostem, které mu dle jeho názoru nesvědčí. Nahlas by to snad ale nepřiznal. Pokud by vás někdy napadlo mu připomenout jakoukoliv vzpomínku, která není příjemná, lehce ho přivedete do rozpaků. Můžete ho v některých případech přivést do takových rozpaků, až se z toho zapotí a znehybní. Jako by mu přehrávání vzpomínky v hlavě znehybněly všechny svaly v těle a držely ho v jedné pozici přišpendlené k volnému prostoru kolem něj. Dobrý způsob, jak jej odradit od jakékoliv jiné činnosti.
- [ file 001 ] Charles je pořádně odvážný kluk. Záleží mu hlavně na tom, aby z něj byl výborný bojovník, a hlavně to nejhlavnější, na čem mu záleží, je především jeho nejmilovanější rodina. Převratná část jeho života se stala, když si nechal vytetovat na krk znak písmene F. Není to jen tak pro krásu, táhne to s sebou velkou převratnou událost, kterou Charles už celkem dávno zažil. Charles měl kdysi mladší sestru, jmenovala se Faith. Byla pro něj nebe na zemi, dokázala ho vždy podržet, vždy ho dokázala povzbudit. Faith byla ale už odmalička lehce postižená, nikdo se nedozvěděl, jaké postižení měla, ale nemohla chodit. Kvůli ní si nechal Charles vytetovat F na krku. Bylo to velmi bolestivé, ale pro ni to udělal velmi rád, vždyť ho dokázala podržet při jakékoliv situaci. Asi za necelý rok Faith skonala. Když se to Charles dozvěděl, kupodivu se ihned nezbláznil, ale změny zažil obrovské. Začal se více věnovat centru a trávit čas venku na vzduchu, byl mlčenlivý, což mu trochu vydrželo až doteď. Tetování písmene F zachovává s velkou opatrností, je to jeho symbol štěstí, jediná malá vzpomínka na sestru. Vlastně jeho amulet menší naděje. Její jméno si bude pamatovat až do posledních chvil, a kdyby mu to někdo chtěl vytknout, moc dlouho by naživu nepřežil.
- [ file 002 ] Život se zdá být beze změny až na pár výkyvů, jako například to, že teď žije o pár bloků dál a má více peněz. Pravdou je, že se toho změnilo dost – on to však z větší části přehlíží. Jediný fakt, který přehlížet nemůže, je, že se mu před očima rozplynulo pár statně důležitých věcí: dívka, s kterou zažil teror a kterou už nikdy nespatří; jeho hrdost, která začíná zlehka umírat; a psychické výkyvy, které jsou těžko snesitelné. Začal se proto věnovat aktivitám, již klidnějšího typu. Také však těm, které slovo „klid“ neznají. Záleží na tom, jak s ním jeho mysl v daný moment pracuje. Je tu taky jedna věc, o které téměř nikdo kromě jeho rodičů neví, ale také byl na pár návštěv u psychologa, jen čistě proto, aby našel důvod znovu najít smysl pro humor a nebát se vztahů či poklidného živobytí. Všechny události z jeho dosavadního života se zkrátka tak nějak naskládaly na jednu velkou hromadu špinavého prádla, které nelze vyprat najednou. Musí se prát po částech s kvalitním čistícím práškem, aby zase bylo čisté a nositelné. Je tedy pochopitelné, že nemá na to vše zvládat najednou bez přestávek. Psycholog mu také doporučil, ať podniká právě nějaké ty klidnější aktivity, proto si zvolil tetování a k tomu navrhování těchto permanentních maleb a pokročilost v bojových sportech. Možná se mu tu poslední možnost psycholog snažil párkrát vyvrátit, ale i přes všechno on sám moc dobře ví, co je pro něj nejlepší – stále zůstat připraven na možnost boje a fyzické námahy. Doba se k tomu nabízí a nyní obzvlášť. Ne že by také vykonával jenom tyhle náročné fyzické aktivity, bokem má i ty další, zdaleka víc poklidnějšího typu, jak bylo uvedeno. Také se jeho útěchou stalo opečovávání rodičů, kteří už začínají stárnout a patrně tak i slábnout. Je jen otázkou času, kdy nadejde jejich čas. Možná to nezvládne, až na to přijde, možná ale bude šťastný, že neumřou kdekoliv jinde než právě v jejich známém okolí. Zdaleka lepší než všechny ty děti v arénách, které nemají na výběr poklidné místo ke smrti, nebo chudé rodiny žijící v chudých čtvrtích. Jako by on nevěděl, o čem mluví. V aréně se mu pod nos nabízelo tolik příležitostí na smrt, ale podařilo se mu to zvládnout. Vzalo si to samozřejmě i svou oběť, jako u každého. Nikdy mu z očí nezmizí tváře na umělém nebi arény, těch známějších i těch neznámých; ani ta představa utrápených obličejů rodičů těchto mrtvých dětí, když viděli na velkých obrazovkách jejich děti naposledy vydechnout. Na to však nemyslí. Možná se mu to v hlavě několik měsíců po Hrách přehrávalo, teď se však ty děti zdají být natolik neznámé, že už nic není ochoten ani schopen cítit. K lidem také začal přistupovat z větší vzdálenosti, myšleno tak, že jim na oko všechno nevěří. Snaží se věřit především sám sobě, a už to je dost náročný úkol, mluvíme-li o někom, kdo potřebuje pomoc se svým psychickým vnímáním. Možná to o jeho psychice může vyznít, jako by byl mentálně nemocný, vše se to však skrývá jen v těch zážitcích z arény, plus všechny další traumatické události, které se odehrály už před nimi. Nemocný není, ale potřebuje se psychicky vzchopit a jistým způsobem i emočně zotavit. Stále umí být velice vlídným a příjemným společníkem, jen to nečekejte pokaždé. Smysl pro humor mu ještě trochu zůstal, ale občas se vytratí jako hvězdy, když začíná svítat. Vážně, může působit na první pohled zcela nezměněn, pravdou však je, že ho vše třeba i nepatrně, změnilo. Ne však natolik, aby nenašel odvahu najít své ztracené, možná ještě ani nenalezené já.
- Wynter Emerson Caelum × Poprvé se s ní setkal na turné vítězů. O její existenci ale věděl už dřív, kdy mu někdo prozradil, že ona byla jedna z těch, která mu do arény poslala sponzorský dar. Za to jí je doposud vděčný a zavázaný. O její bohaté osobnosti měl čest se dozvědět při turné, kdy proslovy vždy obohatila něčím výstředním, a ona sama tak na něj působí – v tom nejlepším slova smyslu. Větší rozhovor spolu měli jen párkrát, a i když se toho o sobě hodně dozvěděli, stále o sobě toho tolik neví. Jejich vztah je tedy pro něj z větší části neurčitý.
- 10x obsidiánový klíč
- 5x palivo/baterie
