[ rouvn grierh willdan-móldr ]
Player: Andy  Defense: 8 Victory year: 89th Annual Hunger Games | Contact: pospazail@seznam.cz Token: Narámek z pneumatiky Hobby: Poker, modelářství |
[ before the Hunger Games ] Grier má dobrou paměť. Když se jí něco nařídí, dokáže to splnit, i když to zprvu vypadá nemožně. Vždy vymyslí nějaký způsob, jak docílit toho, co má v plánu. Je učenlivá a rychle chápe. Co uvidí jednou, je schopná si ještě dlouho dopodrobna pamatovat, a i když v Šestém kraji není moc bylinek, stačí jí jednou jednu vidět a slyšet její název, na svou paměť by vždy vsadila. Kdyby si měla zvolit zbraň, kterou ona jako neprofesionálně vychovaný obyvatel Panemu dokáže ovládat, asi by si zvolila něco, co připomíná nožík na provázku, a tomu je asi nejvíc podobná zbraň jménem Jouhyou. Jako malá si s něčím podobným hrála a představovala si, že je jedna z těch vítězů Hladových her. Vždy to ale byla jen hra, což se ukázalo obzvlášť, když noc před svou první sklizní nemohla strachem spát. Je hodně rychlá a dokáže běžet, až se jí od nohou práší. Umí si rozložit dech, aby vydržela co nejdéle běžet. Má sílu v rukou, opravdu nemá problém cokoliv uzvednout, unést nebo se někde dlouho udržet. Sílu stopro má i inteligentní je, jen to asi neumí dát dohromady. Ráda lidi mate, a to se jí taky daří. Sama je hodně flexibilní a kvůli roztržitosti se může zdát, že je pořád někde jinde a pohybuje se z místa na místo, z toho ostatní občas dokáže bolet hlava. Házet umí na velkou dálku a se skvělou přesností, často si dávala cíle na sestřelení hodem. Dalo by se to svést jen na štěstěnu, protože téměř vůbec nemíří, tak soustředěná by nevydržela, ale má na to zkrátka odhad a dokáže dát velkou perdu. Je hodně mrštná a tělo je přizpůsobeno rychlému pohybu. Občas se snaží moc nepřemýšlet, ale když jde o to myslet logicky, když si to napětí z klidu něčím vykompenzuje, každá její myšlenka je proveditelná a krok od kroku promyšlená.
[ the days after ] Zdálo by se, jako by se její hyperaktivita v aréně ztratila, jako by ji všechnu už vypotřebovala. Po tom, co se jí podařilo vyhrát, se krapet zklidnila. Roztržitost jí ale zůstala, ba se do jejího každodenního života více vkrádala. Začala být více usedlá, nesnažila se tolik ostatní mást, byla ráda, pokud sama nebyla zmatená. Unavilo ji hrát si na dívku, kterou byla, než odešla, takže do popředí spíš vyšla její osobnost manipulátorky a intrikářky. Když se rozhodla si s něčím lámat hlavu, bylo to jen pro její prospěch. Co se týče síly v rukou, pokud si před arénou myslela, že je spolehlivá, po tréninku, který jí aréna uštědřila, by na ně už tuplem nedala dopustit. V jediném výcvikovém centru byla na rozdíl od profíků teprve před arénou, tam si osvojila i nějaké ty dovednosti maskování, základy pro přežití a nejčastější chyby, kterých se nesmí dopustit. Aréna jí toho jistě spoustu dala, když pomineme, že jí i spoustu vzala. V aréně také zjistila, že se spousty věcí neštítí, ať už je to zabíjení nebo žití ve špíně a hladu. Naštěstí ale v hladu nikdy díky penězům z výhry nezůstane. Nejvíc se teď soustředí na to, aby byla pro každého naoko ta spolehlivá, vytváří si víc falešných tváří a vytahuje je podle toho, kdy se jí to hodí. Inspiraci dostala od některých lidí v aréně, třeba když se proti ní postavili vlastní spojenci. Odvykla si na někoho se spoléhat, bere to tak, že pokud něco neudělá sama, nemá to. Už tolik nevěří. Uvědomila si, že s milým úsměvem daleko nedojde, a jakmile dostala uplatnění jako vítěz, bylo přirozené, že chtěla víc. Hned po zotavení ze zranění a psychické újmy se pokusila co nejvíce ukazovat, ale pozici oblíbeného miláčka Kapitolu zase převzal následující vítěz, měla si holt uvědomit, že je to pozice nestálá jak aprílové počasí. Přestala tolik chodit ven do přírody, být aktivní a běhat nebo jen tak lézt po stromech, prostě si po aréně přišla vyspělejší a tyhle činnosti jí přišly dětské. Po nějakém čase by v souboji proti ní někdo těžko uvěřil, že ona mohla vyhrát něco takového jako drsné Hladové hry. Schopnosti jí spíše teda ubyly, než přibyly, protože i ty, co nastřádala, tak všechny zanedbala. Z aktivity se spíš posunula k lepší mentalitě, pořád by jí to dokázalo pálit a vidět všechny možné směry, dokáže vždy něco kloudného vymyslet, holt ale nevidí důvod to moc využívat, jen při intrikování. Nemá nic zajímavého ve svém životě, takže se ráda zajímá o cizí a posunuje lidmi jak se jí zlíbí, jak se jí zdaří. Bere to tak, že ve svém životě něco dokázala, to by neměl nikdo zpochybnit, jinak by se pěkně vytočila, psychicky náchylná je po aréně dost.
[ before the Hunger Games ] Určitě by nebyla schopná jakéhokoliv boje tělo na tělo. Ne že by na to neměla sílu, ale pod tlakem nemyslí a snaží se bezhlavě cokoliv zasáhnout. Logické uvažování posune do pozadí a člověk by řekl, že začne panikařit. Zkoušela to jen jednou, a to, když ji zmítal hněv, protože bratr usekl hlavu její oblíbené hadrové panence. Sice mu dokázala přivodit škrábance a celkem i zranění, ale to bylo jen tím, že se Raul nebránil. To ji na tom štvalo ještě víc a z toho důvodu se ještě víc dostávala do nepříčetnosti. Nikdy se nepodívala k vodě. Všechna jezera, u kterých kdy byla, nebyla hluboká a na jejich dno dosáhla. Zkoušela sice párkrát plavat, ale to se v Šestém kraji a v jeho vodstvu ani nedalo, což nás přivádí k tomu, že by byla schopná se utopit i v lžičce vody. Jakmile je ve vodě, jde jako kámen ke dnu. Asi na to zkrátka nemá vlohy. Nemá čas se piplat s maličkostmi, takže nějaké ty uzly nebere do rukou. Dokázala by do nich zamotat i samu sebe, je moc roztržitá, než aby se na chvíli zastavila a s klidem rozplétala nebo splétala nějaká lana. To samé s různými pastmi, nedokázala by je narychlo zkonstruovat, ve spěchu má nevýhodu, protože ji opouští uvažování. Nemůže ani spěchat a ani se jí nedaří moc uklidnit a soustředit, nejvíc se jí daří, pokud jde zlatou střední cestou.
[ the days after ] Většinu slabin se naučila zmírnit, vykompenzovat něčím jiným nebo je skrývat, aby ji nikdo nemohl zpochybňovat. Boj tělo na tělo by možná zvládla pouze, kdyby se dostala do deliria a opravdu by běsnila. Adrenalin by jí nějakou tu sílu poskytl, ale jelikož sama sebe a cvičení zanedbává tím, že se na to úplně vybodla, bylo by to tak jediné, co by jí v boji tělo na tělo mohlo pomoct. Dokonce i kvůli naštvanosti byla pořád roztržitá, sílu by nedokázala skloubit se strategickým drásáním a smýšlením, buď jedno, nebo druhé. Místo toho, aby se většiny svých strachů v aréně zbavila, jelikož myslí, že si tam prošla už opravdu vším, co by ji mohlo za život potkat, potvrdilo se spíš to, jak neschopná je v plavání. Teď má z hluboké vody a větších vodních nádrží hrůzu, je jen dobře, že obyčejná sprcha jí nevadí. Občas vypadala paranoidní, ale pravdou je, že pokud by se nějak nepohnula a vypadala navenek klidně, jen by jí to drtilo mozek, přinejmenším by těkala pohledem ze strany na stranu. Tím, že se tato její vlastnost roztržitosti umocnila, přestala se tolik soustředit na svou paměť, přestala zcela jasně vnímat okolí, a tak se jí těžce držela pozornost a už nebyla paměť její nejsilnější zbraní. Po tom, co se trochu zklidnila, všechny výhody z akčnosti utekly, pořád by se sice dokázala naštvat, dostat do určitého stavu neklidu a nepříčetnosti, ale obyčejně už spíš připomíná staršího člověka.
[ before the Hunger Games ] Grieřin život v Šestém kraji nikdy nebyl ničím výjimečný. Žádná tragédie, o které by si drbny stařeny štěbetaly po celém Šestém kraji, jako by hrály tichou poštu, se nikdy Willdonovic rodině nestala. Žila s matkou, otcem a nevlastním bratrem v jednom z dobře zařízených domků a k životu jim moc nechybělo. Pravdou je, že rodinné statusy v jejich rodině byly mírně komplikované, holt její matka byla vskutku zmatená ženská a podle jejích vlastních slov: „Zmítaná láskou.“ Grieřin starší bratr Raul měl jiného otce než Grier. Jejich matka Daphne ale žila s úplně jiným mužem, než jaký jí kdy poskytl DNA pro její děti. Daphne otěhotněla v poměrně normálním věku a na poslední chvíli si vzala Curta, který nebyl Raulův otec. Po dvou letech do rodiny přivedla na svět i samotnou Grier, jenže její otec zase nebyl nikde k nalezení. Curt jim nebyl, ale přijal ji, stejně jako jejího bratra předtím, za své dítě. O svou ženu, kterou i přes všechny její zálety miloval, se poctivě staral, stejně tak o zbytek rodiny, ačkoliv nebyla téměř jeho. V jejich životě nebylo nic komplikovanější než rodinné spoje, ale jelikož z toho nikdo z nich nedělal velké drama, jejich život se dá považovat za pohodový. Samozřejmě jen pokud vynecháme ten fakt, že jejich matka Daphne neměla své rodiče už dlouhou dobu a byla vždycky tak trochu ulicí zkažena, a Curtova matka výběrem nevěsty jejího syna nebyla nadšená, tak ano – byla to šťastná familie. Daphne nějakým způsobem určitě svého manžela milovala, to snad jo, ale i kdyby ne, nebyla tak sobecká, aby s sebou na ulici stáhla i děti, na které si zadělala, a jelikož se po kraji vědělo, že Curt má pro ni oči, zdálo se, že využila situaci a nechala se s pokrčením ramen nacpat do svatebních šatů. Pravda se věděla jen v okruhu rodiny, ostatním sousedům do toho nic nebylo a ani to nebylo tak zajímavé, aby to rozhlašovali. I když Curtova matka si mnohokrát chtěla pustit pusu na špacír, aby její snaše podupala image, na žádost svého syna a z lásky k němu nikdy o ničem necekla. Čas běžel za normálního žití a každým dnem bylo vidět, jak se Grier liší od své matky a Curtova výchova na ni měla větší vliv. To Raul byl ten, co v pubertě odmítl poslouchat Curta, protože nebyl jeho pravým otcem a létal po kraji jak se mu zachtělo, jako jeho matka za mlada. Tohle jeho období ale netrvalo dlouho, protože od nevlastního otce pochytil alespoň tu obětavost vlastní povahy pro objekt jejich zájmu – či že nějakou dívku. Zklidnil se, aby mohl být dobrým kandidátem pro přítele Claudie, holky o tři roky mladší a taktéž nepatřící zrovna do chudých poměrů. Daphne se během let zklidnila a posunula se na vyšší úroveň, aby vypadala jako manželka hodná muže z vyšších vrstev, na stará kolena už tolik nebláznila, nějaký ten rozum se na ni nalepil. I když si Grier s matkou rozuměla a měla jistou formu pochopení pro její krušné mladistvé skutky, svého nevlastního otce měla ráda víc. V době dospívání se snažila na ni mít vliv i bohatá babička, ale po čase, když si uvědomila Grieřin nezájem a to, že stihla pochytit ty rozepře mezi babičkou a mezi její matkou, vzdala svou snahu být v jejich očích nejpoctivější babičkou. Grier nezná jejího pravého otce ani otce svého bratra, ale vrásky jí to nikdy nedělalo. Grier není nějak obzvlášť tichá, vlastně je ráda v dobré společnosti, ale nikdy by nikomu neřekla nebo neudělala něco, co by mu mohlo ublížit. Má za to, že si nemůže vše dovolit, takže svým způsobem ctí všechna pravidla, ať už etikety nebo panemské. Pro lidi, co má ráda by dala ruku do ohně. Je to celkem silná osobnost, ale usmívá se jako sluníčko, přece jen nemá ráda konflikty.
[ the days after ] Grieřina poslední sklizeň, po které už měla mít vcelku pokoj, se krapet zvrtla a uvaděčka držela papírek s Claudiiným jménem. Grier neměla moc co ztratit, zatímco její bratr by ztratil životní lásku, kdyby se mu Claudie nevrátila. Grier se tedy přihlásila dobrovolně místo ní. Na návrat do Šestého kraje se nevázala, ale přesto za nedlouho putovala vlakem zase zpět domů. Na rozdíl od Hladových her, které měla možnost sledovat v televizi, ty její uběhly poměrně rychle. Přece jen si to nestihla uvědomit, nebylo to takové jako z pohledu na obrazovku. I když jistotu, že si tím vším opravdu prošla jí dodávaly občasné bolesti a nezahojená zranění, i když se ji Kapitol opravdu snažil dát do kupy. Její rodina v Šestém kraji ale během její nepřítomnosti opravdu obdržela pár změn. Ke vší smůle se Grieřina babička jejího návratu nedožila, jak se říká: „Klepla ji pepka.“ Když se ale situace trochu uklidnila a Grieřin příjezd nebyl neustále tolik probíranou novinkou, dozvěděla se Grier i o plánované svatbě, jelikož Claudie a Raul se do toho rozhodli konečně praštit po tom, co Claudie díky Grier smrti utekla jen tak tak. To ale není zdaleka jediná změna, která Grier doma čekala. Krátce po zabydlení ve Vesnici vítězů měla Grier čest seznámit se s novým manželem své matky. Slyšela o tom, že se její rodiče rozhodli rozvést nebo minimálně nežít spolu, protože matka měla za to, že už nepotřebuje Curtovu oporu a zlomila mu srdce. Grier tak měla nového nevlastního tátu, ale co je víc šokující, Raul měl tak svého otce pravého. Po tom, co Grier odešla do Her se Daphne nějak podařilo otce svého prvního dítěte kontaktovat, a jelikož si s ním přijde jako mladá holka, co vyvádí všechny možné šílenosti, rozhodla se na stará kolena upustit od kodexu a užít si. Grier ví, že její nevlastní otec, kterého měla ráda a brala ho jako vlastního, pořád žije, víc se ale s ní nebo její rodinou nezkontaktoval. Zřejmě je pořád někde v kraji a léčí zlomené srdce. Grier se pak od rodiny úplně distancovala. Matka, nebo lépe řečeno to, co se s ní stalo, nebyla k vydržení, a tak Grier svou rodinu nemínila potkávat. Jediný, na koho nezanevřela a kdo nezanevřel na ni, byl Raul. Po čase se ale zjistilo, že Grier dívku, které zachránila život a kterou si její bratr vzal, nemohla vystát. Projevovala jí moc vděku, byla na ni hodná a věčně usměvavá jako sluníčko, což by určitě nebyla, kdyby si prošla arénou. Neustále byla tím světlem, kterým kdysi jako hodná dcera bývala Grier, a tak od svého chování Grier upustila. Otočila se téměř o sto osmdesát stupňů. Její skrytý temperament a osobnost vybublaly na povrch. Grier není konfliktní nebo vysloveně nedělá věci naschvál. Rozhodně si ale nenechá kálet na hlavu, je schopná se rozohnit a hodně na vás křičet. Ví, jakou má úroveň a snaží se ji držet, povýšenost ale přímo nesnáší a je schopná vám pěkně od srdce drze zanadávat. Je víc temperamentní, než by bylo milé, tím se myslí, že je pro všechnu srandu a všude je jí plno. Do pojmu sranda ale nezahrnuje jen tak něco, v tom je ten háček. Ráda se baví a nenechá si zkazit náladu jen tak někým. City sice má, to ano, ale nikomu do nich nic není. Má své zásady a smysl pro povinnost. Nesnažte se ji naštvat, dokáže se dlouho a živě hádat, nestojí jí to tolik energie, kolik byste mysleli. Není vysloveně taková drsná jako její matka, spíš je rozumná, ale svoje ego, kvůli kterému může občas vypadat jako zlá, určitě má. Je to ta střední cesta výchovy její matky a nevlastního otce, takový kompromis. Moc se nestará o to, co se s kým stane, prostě bere příležitosti a okamžiky tak, jak jsou a nehraje si na něco, co po aréně a událostech po ní už není. Ty, které si ale pustí blíž si pečlivě vybírá. Dokonce se jí po tom všem a i s jejím chováním podařilo zamilovat. Našel se někdo, komu její charakter vyhovoval, a viděl v ní to, za co byla ráda. Vlastně chystala vlastní svatbu a dítě bylo na cestě. Zdálo se, že ji Hry nebudou pronásledovat navždy, ale samozřejmě život není dokonalý. Její snoubenec umřel při testování dopravního vlaku, který se vychýlil z kurzu a nereagoval na ovládání. Grier si připadala, jako by na ni všechno padalo. Žal a stres po ztrátě milované osoby pak přihodil, že Grier potratila. K tomu všemu se umocnily její deprese a záchvaty vzteku, které doprovázely noční můru z arény, které jí byly pořád na blízku i přesto, že se vůči aréně cítila otupělá. Ztratila tak všechno, co si těžce vydobyla a rozhodla se na to vše vykašlat. Má dojem, že za to může Kapitol a že možná on nechtěl, aby se vítězka vdala a vedla šťastný život. Ať je to jak chce, Grier se může sice usmívat a bavit, ale ve skrytu duše je pořád naštvaná na celý svět, a ona to ví. Až ten vztek vybublá na povrch, nepřejte si být blízko ní. Je to totiž silný hráč a rozhodně ne něčí šachová figurka. Nemíní být pořád ta zraněná, už je jí zkrátka vše jedno. Depresím se dokáže vyvarovat díky lékům, ale ty záchvaty vzteku občas zcela nezvládá. Začala si říkat příjmením, které by nesla, kdyby se stihla vdát a žít šťastně až do smrti.
