appearance
Sören je středně vysoký chlapec, který se nese s elegancí mnohem staršího muže. Má krátké, přirozeně vlnité vlasy s roztřepenými konci sčesanými dozadu a často upravenými tak, aby mu nepadaly do obličeje. Nikdy je neměl profesionálně střižené, ale je vidět, že se o ně stará, jak jen to jde. Tuto vizáž doprovází střídmé oblékání, velmi často obsahující tmavé barvy, a vše má praktické využití, ať už to jsou pracovní kalhoty na každodenní procházku s mnoha kapsami plnými různých šroubků, lepidel, pinzet a kdo ví čeho ještě všeho. Nikdy nechybí ani pevná pracovní obuv, která vypadá, že v ní chodí nejen do školy, ale i do lesa a do města. Podrážky jsou viditelně sedřené a obnošené, ale stejně jako o zbytek oblečení se velmi pečlivě snaží vše udržovat v reprezentativním stavu. Jediné, co neodráží jeho dospělý dojem, je všudypřítomný zamyšlený výraz, kterým častuje každého, kdo kolem něj projde. Vlastně to velmi často vypadá, že se dívá skrze lidi, jako by je ignoroval, dokud na něj tedy nepromluví. V tu chvíli rychle zamrká a zamračí se na daného, počastuje ho nepříjemným pohledem a až následně se lehce pousměje. Někdo by si to dokonce mohl vyložit jako falešný úsměv a ti více všímaví si mohou povšimnout i nedočkavého žmoulání prstů či těkání očí z místa na místo. Samozřejmě přátelé se dočkají vřelejší interakce, ale bylo by naivní si myslet, že takových lidí je mnoho.
modifications
personality
Sören nikdy nebyl ten, kdo vychází s ostatními. Je pravda, že se většinou nesnaží, odchází z konverzací, pokud ho začnou nudit, často nedává cizím najevo, co si opravdu myslí, především to pozitivní. Na rozdíl od neznámých se k přátelům chová vřele. Ne že by se na ně usmíval a říkal, jak je strašně má rád, ale netají se svou náklonností a velmi rád jim pomůže téměř s čímkoliv, na rozdíl od těch, které bere jako cizí. Své blízké, a především rodinu, bere jako součást sebe, díky čemuž vše, co je trápí, je i jeho starostí a zařazuje tyto neduhy vysoko na žebříček priorit. Ať je to spravení díry ve střeše, kde musí vylézt po vratkém žebříku, nebo ukradnutí chemikálie z chemické laboratoře na výrobu léků. Neštítí se ničeho, dokonce ani nekalých praktik, ale to platí pouze v případě, že se jedná o někoho, koho bere jako svého. Pro známého by nehnul ani brvou. Určitě by daného počastoval velmi příjemným úsměvem, navazujícím hned na zmatený, dokonce možná i netrpělivý výraz, a následovalo by něco jako: „To nejde,“ a bryskní odchod co nejdál od osoby. Ale ne že by ho kdokoliv, kdo ho zná alespoň trošku, o cokoliv žádal. Většina vyhodnotí, že to přeci nemá smysl.
