Zyair Montrose

> citizen_file • 765 803 12 BH

alive

District 02Urban · Military · Media

Zyair Montrose

[ zaɪˈɛər ˈmɒntroʊz ]

human student actor capitol

quote

signature song

>> now_playing.exe

Where's Your Head At

Basement Jaxx

player

Arte

face claim

Joseph Zada

date of birth

December 2, 2209

age

sixteen | 16

zodiac sign

sagittarius ♐︎

height

188 cm | 6'2"

sexuality

heterosexual

residence

District 2, Arigosae Triangle

currency

syns

2 645

noctis

1

estate & possessions

companions

inventory

levels

overall

privilege

reputation

vital systems

defense

34

vitality

0%105%

combat skills

survival skills

attributes

clearance required

abilities

Vyrůstal v Druhém kraji, který stojí Kapitolu tak blízko, že člověk velmi rychle pochopí, jak svět funguje, pokud se narodil na správné straně systému. Disciplína, soutěživost, důraz na výkon i pečlivě budovaný společenský obraz zde nepředstavují nic výjimečného. Jsou součástí každodenní reality. Stejně jako násilí. Zatímco pro obyvatele jiných krajů představují Hladové hry připomínku toho, jak krutý Panem dokáže být, děti vyrůstající ve Dvojce se učí tomu, aby podobné věci nevnímaly jako něco, před čím je třeba couvnout. Zyair proto nikdy nepatřil k lidem, které morální dilemata ochromují ve chvíli, kdy situace vyžaduje jednat. Neznamená to, že by postrádal empatii nebo nacházel zalíbení v utrpení druhých. Jen brzy pochopil, že existují momenty, kdy bývá síla tím nejjednodušším jazykem, kterému většina rozumí. Psychický tlak, vyhrocené prostředí nebo momenty, ve kterých se ostatní začínají bortit, ho málokdy rozhodí. Významnou část jeho dalšího formování převzala elitní internátní instituce, která má ke klasické škole asi stejně blízko jako Kapitol k nejvzdálenějšímu kraji. Do standardního tréninkového centra se nikdy nedostal, protože ve chvíli, kdy dosáhl věku potřebného pro nástup, už byl součástí systému, který jde ve všech směrech ještě dál. A zpětně vzato pro něj šlo pravděpodobně o lepší variantu. Iver studenty neučí pouze bojovat. Zyair do tohohle světa zapadl přirozeně. V boji je vytrénovaný a zvládá prakticky jakýkoliv typ střetu. Jeho styl je agresivní, přímý a stojí na jednoduché logice — pokud už konflikt začne, nevidí důvod ho zbytečně protahovat. Vyčkávání mu nikdy nebylo vlastní v situacích, kdy jde do tuhého. Raději převezme iniciativu hned na začátku a druhé straně vezme možnost situaci vůbec obrátit ve svůj prospěch. Jeho preferovanou zbraní je ocelový obušek, který v jeho rukou funguje přesně tak, jak má — tvrdě a dost nekompromisně. Nepoužívá ho jako obranný nástroj ani jako elegantní způsob boje. Slouží k tomu, aby protivník pochopil, že čelit mu bylo od začátku špatné rozhodnutí. Elektrický výboj používá hlavně tehdy, když potřebuje někoho rychle vyřadit bez nutnosti způsobit trvalé následky. Když ovšem situace vyžaduje definitivnější řešení, nedrží se zpátky. Kontaktní boj ovládá na úrovni, kterou se od studenta Iveru očekává. Je fyzicky výborně připravený, silový, rychlý a bez problému ovládá techniky zaměřené na odzbrojení, škrcení, lámání kloubů i práci s těžištěm během střetu. Fyzický kontakt mu nikdy nebyl nepříjemný a pod tlakem neztrácí kontrolu nad vlastním tělem ani rozhodováním. Pokud se situace posune z konfliktu do bodu, kdy je potřeba ji ukončit smrtelně, bez váhání sahá po noži nebo střelné zbrani. V obou případech jde o dovednosti, které má plně zažité, a stejně jako většinu věcí ve svém životě řeší pragmaticky. Pokud je nutné někoho zabít, udělá to. Není to věc, která by mu přinášela uspokojení, ale vychází ze světa, kde člověk občas dělá to, co se vyžaduje, a až potom má prostor přemýšlet nad tím, jestli se mu to vlastně líbilo. Střelné zbraně jsou pro něj naprostý základ. Pistole, pušky i klasický vojenský arzenál ovládá rutinně a mimo školu pravidelně navštěvuje střelnici. Patří k několika málo místům, kde jeho hlava konečně přestává pracovat proti němu. Zatímco jiní hledají klid v tichu, Zyair funguje přesně opačně. Adrenalin a neustálý sled podnětů mu paradoxně pomáhají držet vlastní myšlenky ve větším pořádku než absolutní klid. Přílišné ticho ho nechává samotného s vlastní hlavou déle, než mu bývá příjemné. Významnou část jeho schopností ale netvoří jen boj. Jako dítě rodičů z filmového prostředí vyrůstal v prostoru, kde je často důležitější to, jak člověk působí, než to, jaký skutečně je. Ve vyšší společnosti se pohyboval neustále, jednoduše pochopil význam prvního dojmu a naučil se pracovat s tím, jak snadno si lidé vytvářejí názory, pokud jim člověk nabídne přesně to, co chtějí vidět. Díky tomu působí uhlazeně, společensky obratně a ví přesně, jakou verzi sebe sama ukázat konkrétním lidem. Pobyt na Iveru tuhle stránku jeho osobnosti ještě dál vypiloval. Naučil ho rychle číst dynamiku mezi lidmi, odhadovat motivace druhých, rozpoznávat faleš a exaktně vyhodnocovat, kdo představuje problém dřív, než se problém skutečně objeví. Nejde o vědomou manipulaci, spíš o návyk, který se spouští sám. Navzdory tomu všemu nepatří mezi studenty, kteří si na akademii drží nejvyšší hodnocení. Neustále kolísá mezi úrovněmi Spectre a Nox, přestože jeho výkon by mu umožňoval stabilně zůstávat na vrcholu. V praktické části výuky patří mezi nejlepší studenty svého ročníku a málokdo pochybuje o tom, že talentu má víc než dost. Problém nastává pokaždé, když po něm někdo chce dlouhé hodiny teorie, monotónní práci nebo cokoliv, co od něj nevyžaduje aktivní zapojení. Jeho pozornost funguje zvláštním způsobem — jakmile věci ztratí pohyb, začne hledat cokoliv, co ho zaměstná víc. Nedělá to schválně. Jednoduše není stavěný na dlouhé setrvávání ve stagnaci. A i když ho to opakovaně stojí pád zpátky na nižší úroveň, pokaždé se stejně vyšplhá zpátky tam, kam výkonově patří. Ve výsledku je přesně tím typem studenta, který by mohl být perfektní, kdyby ho perfekce nezačala nudit dřív, než ji stihne skutečně udržet.

weaknesses

Ačkoli ve většině krizových situací působí nadmíru stabilně, trpělivost nikdy nepatřila mezi jeho silné stránky. Zyair je zvyklý rozhodovat se rychle, jednat instinktivně a převzít iniciativu dřív, než situace dostane prostor se zbytečně komplikovat. Dlouhé vyčkávání, opatrné postupy nebo nutnost spoléhat se na rozhodnutí ostatních ho značně frustrují. Chaos zvládá přirozeněji než klid. Měří hodnotu lidí podle toho, jak si dokážou poradit v náročných situacích, a ztrácí respekt vůči jedincům, kteří jsou nerozhodní, pasivní nebo odmítají převzít odpovědnost za vlastní stupidní rozhodnutí. Slabost v jakékoliv podobě v něm vyvolává podráždění. Nejde však o běžné selhání nebo chvíle, kdy člověk kvůli okolnostem nezvládne situaci — tomu Zyair dokáže porozumět. Největší problém má s ufňukanými lidmi, kteří podle něj sami odmítají něco změnit a místo řešení vlastních problémů si raději hrají na oběti. Právě tehdy má tendenci druhé rychle odepsat a zapomíná, že ne každý člověk byl vychovaný ve stejném prostředí jako on. Dle něj si takoví lidé prostě nezaslouží prostor ani toleranci. Stejný přístup ovlivňuje i jeho vztah k autoritám. Respekt si u něj člověk nezíská postavením, ale především schopností dokázat, že na něj má. Sám zažil, jak snadno mohou lidé získat uznání pouze díky původu nebo společenskému postavení, a právě proto je na podobné případy extrémně alergický. Dokud ve vedení vidí jistotu, schopnost a rozvahu, nemá problém přijmout pravidla a podřídit se rozhodnutí druhých. Jakmile však začne pochybovat o jejich kompetenci nebo důvodech jejich jednání, jeho ochota následovat prudce klesá a ihned se snaží převzít řízení sám. Přestože patří mezi fyzicky odolné jedince, jeho vztah k vlastnímu tělu se stává slabinou sám o sobě. Od dětství byl veden k tomu fungovat bez ohledu na bolest, únavu nebo fyzické nepohodlí, což v něm postupně vytvořilo nezdravý vztah k vlastním limitům. Drobná zranění a přetížení mívá sklon přehlížet déle, než je rozumné, protože je zvyklý fungovat přes hranici, na které většina lidí začíná zpomalovat. Jeho sklon k přeceňování své odolnosti je jako motor, který má odpojenou kontrolku přehřátí — signály, které by většina lidí vnímala jako jasné varování, považuje jen za nepříjemnost, kterou lze ignorovat. Přímý střet je pro něj nejpřirozenějším způsobem řešení problémů, což se stává nevýhodou, když je potřeba postupovat jinak. Tiché infiltrace i strategičtější přístup zvládá díky výcviku bez větších obtíží, jeho instinkt ho však bohužel někdy vede k rychlému a otevřenému řešení. Pokud vidí příležitost ukončit konflikt okamžitě, jen obtížně přijímá pomalejší postupy založené na čekání nebo dlouhodobém strategickém plánování. Nejhůře snáší okamžiky, kdy ztrácí fyzickou kontrolu nad svým tělem. Omezený prostor, dlouhodobá imobilizace nebo jakákoliv situace, ve které nemůže naplno využívat své tělo, narušují jeho racionální fungování. Jakmile ztratí možnost jednat podle vlastního uvážení, stane se impulzivnějším a méně přesným než za běžných okolností. Určitou deformaci v jeho fungování zanechalo i samotné prostředí Druhého kraje. Dlouhodobé vystavení prostředí, které normalizuje násilí a neustálé porovnávání vlastní hodnoty s ostatními, značně ovlivnilo jeho vnímání toho, co je ještě přijatelné. Situace, které by většina lidí vnímala jako extrémní či znepokojivé, automaticky vyhodnocuje jako něco, co se jednoduše stává. Nepostrádá lidskost, to spíš naopak, i když to na první pohled nemusí být zjevné. Jen velkou část života existoval v systému, kde podobné věci nepůsobily jako něco výjimečného. Také není abnormální, aby se do konfliktu — ať už slovního, nebo fyzického — dostával poměrně často. To jej přivádí do situací, které by většinu lidí už zabily, ale zároveň to může považovat za jakousi superschopnost, protože se mu vždycky podaří z toho vyváznout s kupodivu malou újmou. V tomto má obrovské štěstí, ale ostatní kolem něj už takové štěstí mít nemusí, obzvlášť jde-li o člověka, na kterém mu pranic nezáleží. Pak totiž nebude mít sebemenší důvod dostat ho z nebezpečné situace. Záliba ve vyhledávání nebezpečných situací, které hraničí se smrtí, také není úplně ideální pro délku jeho života, ale je to něco, kvůli čemu se cítí živý. Nahlas by to pravděpodobně nikdy nepřiznal, ale představa klidného a předvídatelného života je pro něj možná děsivější než samotné riziko, že jednou zajde příliš daleko.

clearance required

appearance

Zyaira je složité zařadit pouze do jediné škatulky, neboť vychází z prostředí, kde vzhled nepředstavuje pouhou estetickou záležitost, ale do určité míry i společenskou povinnost. Právě to se na něm podepisuje víc, než bývá ochotný připustit. Jen málokdy vypadá delší dobu identicky. Trendy se mění a stejně tak prostředí — od vrstevníků až po vyšší společnost filmařského světa, kde image bývá stejně důležitá jako reputace. Díky tomu velmi dobře chápe, jakou roli má v dané chvíli zastávat a jak o sobě vytvářet představu na základě toho, co je druhým příjemné na pohled. Měří přibližně sto osmdesát osm centimetrů a jeho postava odpovídá letům fyzického tréninku. Nepatří mezi přehnaně svalnaté ani robustní jedince, přesto je na první pohled patrné, že své tělo využívá každý den a nenechává příliš prostoru pro fyzickou nedisciplinovanost. Jeho stavba stojí na rychlosti, výbušnosti a síle, která nejvíce vynikne v pohybu. Nadprůměrná výška přitom může snadno klamat. Výraznou část jeho vzhledu tvoří především oči, kterých si většina lidí všimne jako prvních. Tmavé kruhy pod nimi nejsou známkou obyčejné únavy, i když někdy skutečně vypadá, jako by několik nocí nespal. Jsou však neodmyslitelnou součástí jeho vzhledu. A když do toho ještě přidá svůj obvyklý intenzivní a seriózní výraz, dokáže na okolí působit velmi zastrašujícím dojmem. Přirozeně má tmavě hnědé vlasy, jež se pravidelně mění podle jeho momentální nálady nebo jednoduše podle toho, co ho zrovna baví. Experimentování se vzhledem je u Zyaira časté a jen zřídka vydrží delší dobu ve stejné podobě. Jeho nejvýraznějším poznávacím znakem se ale stala sytě modrá barva, kterou si opakovaně nanáší do vlasů pomocí spreje. Nejde o snahu vytvořit si stálou image, ale spíš o zvyk, ke kterému se neustále vrací. Modré prameny jsou dnes jednou z hlavních věcí, kterou si s ním většina lidí spojí. Co se týče jeho stylu oblékání, ten je proměnlivý stejně jako velká část jeho osobnosti. Neexistuje jediný vzhled, kterého by se držel dlouhodobě. Velmi přirozeně se přizpůsobuje prostředí, ve kterém se právě nachází. Ve společnosti, kde se očekává reprezentativnost, bez obtíží zapadá mezi luxusní značky, precizně střižené oblečení a uhlazený styl odpovídající společenským očekáváním. Mezi vrstevníky mimo formálnější události naopak dává přednost uvolněnějším kombinacím. Významnou část jeho každodenního vzhledu tvoří také školní uniforma, která vzhledem k životu na internátní akademii představuje většinu jeho šatníku. O to větší kontrast nastává ve chvíli, kdy ji odloží. Zatímco uniforma podtrhuje jeho disciplinovanost a reprezentativnost, mimo akademii se jeho vzhled mění stejně přirozeně jako on sám — nepředvídatelně, impulzivně a pokaždé trochu jinak. Dokáže zapadnout prakticky kamkoliv, aniž by člověk nabyl dojmu, že se o to vědomě snaží. Jeden den může připomínat dokonale upraveného syna lidí pohybujících se mezi elitou, druhý den někoho, kdo strávil noc na místě, kde by se pravděpodobně vůbec neměl nacházet. Stejně jako u většiny věcí v jeho životě i vzhled odráží zvláštní chaos, který ho neustále provází. Člověk má občas pocit, jako by před sebou neměl jednu stálou osobnost, ale několik různých verzí téhož člověka, mezi nimiž přepíná s naprostou samozřejmostí. Nepůsobí však jako pozér. U něj je proměnlivost naprosto přirozená a autentická. Ať už zvolí jakoukoliv podobu, stále z něj vyzařuje stejná energie, která dává jasně najevo, že je to pořád ten samý spontánní Zyair.

modifications

Placeholder

personality

Jeho chaos má určitý řád. Není to druh nevyzpytatelnosti, který by z jeho života dělal něco dlouhodobě neudržitelného, ale spíš součást toho, jak funguje. Je spontánní, rozhoduje se skrze instinkt a upřímně reakce, takže u něj člověk jen těžko narazí na něco neautentického. Pro některé může být jeho energie příliš hlasitá nebo vtíravá, na druhou stranu v jeho společnosti jen málokdy někdo zažije nudu. Stejnou otevřenost a intenzitu očekává i od lidí, které si pustí blíž. Samozřejmě existují chvíle, kdy je utlumenější a je těžké z něj dostat víc než pár stručných slov. Jako každý jiný potřebuje i on čas, kdy nemusí neustále fungovat naplno. Rozdíl je v tom, že u něj podobné období většinou netrvá dlouho. Stačí mu krátký prostor na srovnání myšlenek a brzy se vrací zpátky ke své běžné podobě, aniž by někdo postřehl, že vůbec odpočíval. Už od dětství pochopil, že svět nefunguje zcela podle ideálů a že síla, vliv nebo schopnost prosadit se bývají často praktičtější než slepé lpění na principech. Díky tomu působí značně pragmaticky a nepatří mezi lidi, kteří každé rozhodnutí nejdříve poměřují morálkou. Tvrdá realita ho nikdy zvlášť neděsila. Bere ji jako přirozenou součást světa, ve kterém žije. Pokud situace vyžaduje manipulaci, nemá problém ji využít. Rovněž nemá potřebu zjemňovat pravdu jen proto, aby ji ostatní přijali snadněji. Neznamená to, že by postrádal schopnost chápat emoce druhých, ale jednoduše nepovažuje nepříjemnost za dostatečný důvod vyhýbat se realitě. Řídí se tím, že je lepší čelit věcem takovým, jaké jsou, než vytvářet pohodlné lži jen proto, aby se všichni cítili lépe. Za schopnost, kterou má neskutečně rád, považuje všímavost a nadprůměrnou inteligenci. Nejspíš by se nevyrovnal vědcům z Třetího kraje, ale právě v odhadu druhých si věří možná až příliš. Je těžké před ním dlouhodobě udržet tajemství, pokud nejste úplně cizí člověk. U lidí, se kterými tráví více času, dříve nebo později začne skládat jednotlivé detaily dohromady. Ne vždy to řekne přímo, ale často dává velmi jasně najevo, že si něčeho všiml — i když navenek pokračuje v předstírání, že dotyčnému jeho lež skutečně baští. Kdo ho ale zná opravdu dobře, většinou pozná rozdíl mezi upřímným přijetím a pouhou hrou. Někdy mlčí jen proto, že nechce druhého vystavit situaci, kdy by musel svou lež obhajovat před ostatními. Když to okolnosti vyžadují, dokáže své chování přizpůsobit člověku, který před ním stojí. Nedělá to vždy rád, protože některé role mu nejsou přirozené, ale vzhledem k jeho hereckému zázemí pro něj podobná schopnost nepředstavuje nic neobvyklého. Mimo pracovní prostředí ji však využívá především tehdy, pokud z ní může něco získat. Stejně dobře jako dokáže pracovat s vlastní prezentací, rozpoznává i falešnost u ostatních. Během období své veřejné persony se setkal s kritikou, internetovými útoky i lidmi, kteří se snažili získat pozornost pouze na jeho účet. Postupně se naučil podobné věci nebrat osobně. Akademie mu v tom pomohla možná ještě víc, protože prostředí, ve kterém se pohyboval, ho naučilo snášet tlak, kritiku i tvrdší zacházení. Negativní pozornost ho proto většinou nerozhodí — spíš ji dokáže využít jako palivo. Protože jestli se někdo jeho osobou zabývá až přehnaně, bere to spíš jako důkaz toho, že v hlavě dotyčného zabírá víc prostoru, než by si možná přál. Ve své podstatě mu to připadá spíše lichotivé než urážlivé. Ve vztazích, které mají potenciál překročit povrchní úroveň, bývá velmi selektivní. Nikoho k sobě nepouští snadno. Je zvyklý na lidi, kteří po něm něco chtějí, a dobře si uvědomuje, že jeho jméno, vzhled i postavení mohou přitahovat pozornost z nesprávných důvodů. O většinu lidí se proto upřímně nezajímá a výjimečně investuje energii tam, kde nevidí skutečný smysl. Často může působit arogantně, drze nebo bezohledně, především proto, že nemá potřebu vysvětlovat každé své rozhodnutí ani neustále řešit, jak ho okolí interpretuje. Pokud něco udělá, většinou k tomu má vlastní důvod a nepotřebuje, aby mu ho ostatní schvalovali. Zároveň se nijak zvlášť nevyžívá v dramatických situacích — i když v nich je extrémně radikální — a většinou se nesnaží stát součástí zbytečných konfliktů, které se ho přímo netýkají. Ne že by mu to bylo nepříjemné; spíš nevidí důvod zapojovat se do chaosu, který mu osobně nic nepřináší. Pokud se ovšem drama odehrává kolem něj, velmi často se spokojí s rolí nezúčastněného pozorovatele. Cizí problémy ho baví sledovat podstatně víc než je řešit a občas působí dojmem člověka, kterého lidská katastrofa dokáže upřímně pobavit. Emoce prožívá mnohem intenzivněji, než dává na odiv, a také o nich nemluví moc otevřeně. Pokud mu na někom skutečně záleží, projeví se to spíš konkrétními činy než slovy. Péči nebo starost vyjadřuje způsobem, který nemusí ostatní rozpoznat, a proto často vypadá mnohem lhostejněji, než ve skutečnosti je. Celkově je člověkem, který zůstává neustále v pohybu, i když zrovna stojí na místě. Snadno se začne nudit a jen hrstka lidí dokáže přesně odhadnout, co od něj v danou chvíli čekat. Dokáže být lehkovážný, provokativní a téměř bezstarostný, ale stejně snadno se během několika vteřin přepne do režimu, ve kterém ostatním připomene, proč není dobrý nápad ho podceňovat.

clearance required

[file_001] // a beautiful lie

Zyair se narodil v Prokyonu, ne v Arigosae, jak by většina lidí nejspíš očekávala od syna známých filmařů. Ve skutečnosti na tom ale příliš nezáleží. Ať už člověk vyrůstá v jednom nebo druhém městě Druhého kraje, stále patří mezi ty šťastnější obyvatele Panemu. Blízkost Kapitolu se promítá do každodenního života víc, než si občané z ostatních krajů dokážou představit. To, co jinde budí odpor nebo strach, je tady jednoduše součástí reality. Jeho rodiče patří mezi zavedená jména filmové branže. Podílejí se na produkci celovečerních filmů i propagandistických projektů pro Kapitol. Kdyby jejich příběh vyprávěl někdo ze spodiny, s velkou pravděpodobností by z nich udělal antagonisty. Ve Druhém kraji se na podobné věci ale pohlíží úplně jinak. Loajalita ke Kapitolu není ničím výjimečným a otevřený odpor se objevuje jen zřídka. Jednak proto, že mnoho lidí nemá důvod systém zpochybňovat, druhak proto, že následky bývají tvrdší než v krajích, které jsou dlouhodobě považované za problémové. Když se rodičům začalo profesně dařit ještě víc, přestěhovali se do Arigosae. Zde se soustředí velká část společenského života, ve kterém se pohybují. Pro Zyaira to tehdy znamenalo pouze nový dům, nové ulice a nové tváře. Vzhledem k tomu, že je jedináček, se rodiče kolem něj točí víc, než si připouštějí. Rodičovské lásky se mu vždy dostávalo, i když to občas dávali najevo zvláštním způsobem. Ve světě, kde záleží na dojmu stejně jako na skutečnosti, se od něj čeká, že bude reprezentovat nejen sebe, ale i celou rodinu. Dokonalý úsměv na veřejnosti, správné vystupování, žádné zbytečné skandály. Samozřejmě se hádají, lezou si na nervy a nesouhlasí spolu asi stejně jako každá jiná rodina. Někdy je to únavné, ale nikdy neměl pocit, že by byl jen rekvizitou v jejich kariéře. Jakmile dosáhl osmi let, jeho matka přišla s nápadem přivést ho před kameru. Všimla si, že se nestydí, rychle reaguje na pokyny a mezi dospělými působí přirozeně. Než si vůbec stihl vytvořit vlastní názor, začal natáčet. Reklamy vystřídaly menší role, menší role větší projekty a časem se z jeho obličeje stala známá tvář. Nebyl dětskou superhvězdou, kolem které by se točil celý Panem, ale lidé ho poznávali. Nikdy si ale nesedl a neřekl si, že chce být hercem — prostě se v tom ocitl. Znal natáčecí dny, zákulisí i štáby dřív, než spousta jeho vrstevníků poznala vlastní školní třídu. Dnes ho herectví pořád baví, jen si není jistý, jestli u něj jednou zůstane. Je to svět, který dobře zná, a zároveň jediný, ve kterém se odmalička pohyboval. Rodiče zároveň dobře věděli, že popularita člověka neochrání před ničím. Ve Druhém kraji navíc panovalo přesvědčení, že každý by měl umět víc než jen dobře vypadat před kamerou. Když přišlo téma Iveru, Zyair z něj rozhodně nadšený nebyl. Internátní škola znamenala odejít od rodičů, přátel i života, na který byl zvyklý. Jako dítě v tom neviděl žádný smysl. Jeho rodiče ano. Neměli čas být s ním každý den a zároveň nechtěli vychovat syna, který bude celý život stát ve stínu jejich jména. Kontakty na akademii měli, možnosti také. Iver pro ně představoval nejlepší cestu, jak z něj udělat člověka, který se neztratí ani ve společnosti, ani ve chvíli, kdy všechna společenská pravidla přestanou platit. Schopnost bojovat, zachovat si chladnou hlavu a být připravený na službu státu bývá považována skoro za samozřejmost. Na začátku školu nesnášel. Postupně si na ni zvykl. A ještě o něco později zjistil, že mu vlastně sedí víc, než by kdy čekal. Ještě před nástupem na Iver ale stihl vidět věci, které většina dětí nikdy vidět neměla. Jednou se omylem připletl k trestu, při kterém byli z odsouzených děláni avoxové. Nikdo ho tam nevodil schválně, prostě byl ve špatnou chvíli na špatném místě. Pamatuje si hlavně ticho — nikdo nekřičel, nikdo nic nekomentoval. Všechno probíhalo s až děsivou lehkostí, jako by šlo o další bod programu. O pár let později byl svědkem neveřejné popravy několika lidí označených za radikály. Ani tehdy kolem toho nevzniklo žádné drama. Takové momenty ho nezlomily, spíš ho postupně otupily. Násilí se pro něj nestalo něčím fascinujícím ani zábavným. Jen přestalo být něčím výjimečným. Vyrůstal ve světě, kde bylo pořád přítomné, a člověk si na ledacos zvykne rychleji, když vychází z takového prostředí. A i když v rámci filmu jsou to jen efekty, vlastně násilí zažil i ve fiktivních světech. Na Iveru pak přišla další změna. Poprvé byl někde, kde nikoho příliš nezajímalo, kdo jsou jeho rodiče nebo kolik lidí ho zná z filmů. Záleželo hlavně na tom, co dokáže sám. Přesně to mu nakonec vyhovovalo nejvíc. Během jeho působení na škole se začal dostávat do situací, kvůli kterým si vysloužil pověst člověka s až neuvěřitelným štěstím. Není to adrenalinový blázen, který by bezhlavě skákal do každé přestřelky. Jen má ve zvyku převzít iniciativu dřív než ostatní. Když se něco pokazí, rozumný člověk nejdřív přemýšlí, jenže Zyair už je v pohybu. Při výcviku několikrát skončil v situacích, kdy stačilo málo a dopadlo by to podstatně hůř. Jednou špatně odhadl vzdálenost při práci s výbušninami. Jindy se během cvičení dostal pod zřícenou konstrukci, protože místo ústupu pomáhal vytáhnout spolužáka. Párkrát skončil na ošetřovně, jednou málem vůbec. Do podobných problémů se dostává i mimo akademii, často bez toho, aby to původně plánoval. Někdy ho zavede vlastní zvědavost na místa, kam by spousta lidí raději nechodila, jindy se jednoduše na těch místech ocitne čirou náhodou. Má zvláštní talent přitahovat komplikace, ať už jde o pochybnou společnost, nebezpečné prostředí nebo rozhodnutí, která by mnozí označili za špatný nápad. Dosud z toho ale zatím vyšel líp než někdo, kdo byl opatrný. Časem si na to zvykl až moc, i přesto se nepovažuje za nepřemožitelného. Jen má tendenci vlastní hranice posouvat dál a dál, protože zkušenost ho opakovaně přesvědčuje, že je zvládne ustát. Neuvědomuje si, kde přesně končí odvaha a začíná riziko. A přestože se jeho život od dětství pohyboval mezi kamerami, společenskými akcemi a výcvikem, nikdy neměl pocit, že by musel jednu z těch částí zahodit. Hektický a bujarý životní styl mu vyhovuje. Někteří lidé se občas diví — a někdy i on sám — jak dokáže fungovat v tempu, při kterém by většina lidí zkolabovala.

clearance required

❖family

♥partner

♡love interest

★friend

⌖ally

✖enemy

◌neutral

↩past bond

★Alderic Tarao

Jako dlouhodobý spolubydlící na akademii se Luciel stal pro Zyaira někým bližším než ostatní kamarádi z jejich skupiny. Velkou roli v jejich vztahu hraje především to, že Luciel nebere Zyairovy náhlé odchody a období, kdy se vytrácí z přátelských povinností, nijak osobně. Netlačí na něj a nevyžaduje po něm něco, co Zyair není vždy schopný nebo ochotný dávat. Přestože se ve skutečnosti neznají až tak hluboce a paradoxně o sobě navzájem mnoho věcí nevědí, dokážou spolu vést rozhovory na nejrůznější témata a jejich společný čas plyne přirozeně. Nejvýraznější součástí jejich dynamiky je však nepochybně soutěživost, ať už jde o cokoli. Zvenčí může jejich vzájemné popichování, ostré výměny slov nebo neustálé poměřování sil působit téměř nepřátelsky, ale pro Zyaira v tom nikdy není nic skutečně vážného. Konflikty mezi nimi nejsou ničím ojedinělým, ale na konci dne si vždy dokážou věci vyříkat a pokračovat dál, jako by se nic nestalo. Právě to je pro Zyaira důkazem, že Luciela nevnímá jen jako další pomíjivou známost, která se mihne jeho životem a zase zmizí.

★Lex Norssen

Ačkoliv je Lex jediným členem jejich kamarádského kruhu, který nepochází z Druhého kraje, Zyair ho i tak vnímá jako sobě rovného. Těžko říct, jestli to celé začalo jen proto, že Xavier jednou rozhodl a zbytek se jednoduše stal, ale postupem času si Zyair zvykl mít Lexe ve svém životě natolik, že už si snad ani nedokáže představit, že by tomu bylo jinak — obzvlášť když se z jeho letních návštěv a přespávání u něj doma stala pravidelná záležitost. S Lexem se nikdy nenudí, i když se občas přistihne v roli toho zodpovědnějšího z dvojice. Na tom je možná nejvtipnější právě fakt, že Zyair bývá ve většině věcí naprosto nekontrolovatelný. Ve srovnání s Lexem si však uvědomuje, že jeho vlastní chaos má přece jen nějaký řád, zatímco z Norssena občas vypadne něco, co nedokáže předvídat ani on sám. Lexův zájem o drby ho sice běžně nezajímá, ale pokud někdy potřebuje zjistit něco pikantního — ať už z čisté nudy, nebo kvůli postranním úmyslům — ví přesně, kam se obrátit.

♡Thelxinoë Roycaster

Noëlle představuje jedinou dívku v jeho životě, kterou nemá zapotřebí klátit jen proto, že mu přijde extrémně přitažlivá. Raději jejich vztah udržuje v přátelských mezích, protože nechce něco zvorat. Není připravený se vázat a zároveň nemá tendenci chovat se k ní jako idiot, který ji při první příležitosti, kdy ho blízkost přestane bavit nebo ho začne jakkoliv překvapovat, odsune na druhou kolej. Nebo hůř — jako někdo, kdo na ni po čase jednoduše zapomene. Ačkoliv s ní flirtuje, nikdy na ni netlačí způsobem, který by jí byl nepříjemný. Pokud by však po něm sama něco chtěla, samozřejmě by se nebránil. Ve své podstatě je Thelxinoë pro jeho potenciální přítelkyně osobou, která z něj dělá červenou vlajku vlající zběsileji než při hurikánu. A to právě proto, že kdyby se cokoliv stalo a ona ho potřebovala nebo o něj projevila větší zájem, Zyair by přiběhl dřív, než by se s někým vůbec stihl rozejít.

★Xavier Nogard

Xaviera zná ještě z dob před akademií a mohl by tak bez přehánění říct, že ho ze všech lidí v jeho životě zná nejlépe. Přesto se od sebe postupem času vzdálili. Ne snad natolik, aby přestali být přáteli, ale oba si kolem sebe vybudovali nové vztahy a jejich pozornost se začala upínat jiným směrem, a to i kariérně. To však nic nemění na tom, že Xavier zůstává jedním z lidí, kterým Zyair důvěřuje nejvíc. Respektuje ho a vždycky v něm bude určitá tendence věřit spíše jeho slovu než názoru kohokoliv jiného. V mnoha ohledech jsou si navíc podobní. Sdílejí stejnou potřebu neustále vyhledávat vzrušení a adrenalin, a proto si dokážou držet tempo, které by většinu lidí po čase vyčerpalo. Není také nijak neobvyklé, že Xaviera využije jako záchrannou síť ve chvíli, kdy některý z jeho spontánních nápadů zajde o něco dál, než původně zamýšlel. Většinu průšvihů si sice dokáže vyřešit sám, ale občas nastane situace, kdy je lepší, aby se o ní rodiče nikdy nedozvěděli. A tehdy bývá Xavier tím člověkem, kterému zavolá.

★Zayden Vaughn

Zaydena vnímá jako toho klidnějšího a zodpovědnějšího člena jejich skupinky, a proto se vedle něj dokáže do určité míry držet zkrátka. Neznamená to však, že by si občas neodpustil jej v přátelském duchu trochu poškádlit. Baví ho, že nikdy úplně neví, co ze Zaydena vypadne nebo co od něj může čekat, což je právě to, co udržuje jeho zájem a brání tomu, aby mu někdy začal připadat předvídatelný. Oba jsou však poměrně zaneprázdnění svými životy. Pokud zrovna nechybí Zayden, chybí Zyair — a vzhledem k tomu, že Zyair občas zmizí i bez konkrétního důvodu, nestává se příliš často, aby spolu trávili čas i mimo akademickou půdu. Výjimky se samozřejmě najdou, ale i přesto, že jejich kontakt není tak častý, ho Zyair nevnímá jako o nic menšího kamaráda.

gallery

←

→

loadout